Letos se rozdají karty, jak bude vypadat česká energetika v příštích více než deseti letech. Ministerstvo průmyslu a obchodu na konci minulého roku přišlo s prvním návrhem Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu, v němž určuje, jak se Česko bude podílet na plnění dříve dohodnutých evropských energetických a klimatických cílů. Především jde o český příspěvek k dosažení podílu obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě, který má být v roce 2030 za celou EU 32 procent. Druhou klíčovou oblastí je snížení spotřeby energií o 32,5 procenta ve srovnání s referenčním scénářem.
Česko by se podle navrženého plánu mělo v některých oblastech poměrně výrazně odchýlit od Státní energetické koncepce z roku 2015. MPO navrhuje, aby se v Česku podíl obnovitelných zdrojů zvednul z dnešních necelých 15 procent na 20,8 procenta v roce 2030. To odpovídá hodnotě naplánované ve Státní energetické koncepci pro rok 2040. Nicméně skladba OZE, jak ji navrhuje MPO, koncepci neodpovídá.
Stát v podstatě rezignoval na rozvoj solárních elektráren s výjimkou střech budov. Zatímco energetická koncepce počítá se zvýšením výroby elektřiny ze slunce z 2,2 na 3,6 terawatthodin v roce 2030, nynější plán MPO už počítá s výrobou jen ve výši 2,64 terawatthodin. Ministerstvo neplánuje zařadit solární elektrárny do připravovaného systému provozní podpory, kdy by velké projekty obnovitelných zdrojů o podporu soutěžily v aukcích.
Nejvíce stát bude nově sázet na razantní zvýšení podílu OZE v dopravě a ve vytápění. V dopravě by měl hrát, na rozdíl od energetické koncepce, klíčovou roli biometan, na jehož výrobu by se měly přeorientovat i některé stávající bioplynové stanice. Podporu jeho výroby by chtělo MPO hradit ze státního rozpočtu.
Problém je, že ministerstvo průmyslu v předloženém plánu neuvedlo analýzu a výpočty, na jejichž základě skladbu OZE navrhlo. Chybí také vyčíslení nákladů na dosažení zvoleného energetického mixu. „Požadujeme, aby stát na základě transparentní analýzy vyhodnotil možnost vzájemné substituce dílčích cílů pro OZE a propočítal, zda například není ekonomicky výhodnější snížit podíl OZE v dopravě ve prospěch zvýšení podílu OZE ve spotřebě elektřiny,“ uvádí Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu a dopravy.
Podobná situace vznikla také u energetických úspor. Ministerstvo odhadlo náklady na splnění cíle energetické účinnosti ve stovkách miliard korun za deset let. Část těchto nákladů chce stát přehodit na bedra firem. „Svaz má studii, která náklady na celé desetileté období vyčíslila na 500 až 1 000 miliard korun. Firmy dnes nejsou příliš motivované dělat energeticky úsporné investice, protože v celém souboru jejich investic mají velmi dlouhou návratnost,“ upozorňuje Bohuslav Čížek.
Svaz průmyslu dlouhodobě vyzývá stát, aby se tématem energetických úspor začal vážně zabývat a jasně centralizoval jeho řízení. Průmyslovým firmám, které samovolně úsporná opatření dělají, by stát mohl nabídnout například systém dobrovolných dohod. Podniky by tak umožnily státu, aby tyto úspory energie započítal do plnění národního cíle. Za to dostanou nefinanční plnění, například formou certifikace energeticky odpovědné firmy.
V lednu se Svaz průmyslu dohodl s MPO, že dostane podkladové analýzy a výpočty k dispozici a bude je moci ověřit. Také se bude podílet na vyladění vnitrostátního plánu tak, aby zvolené politiky a opatření představovaly nákladově nejefektivnější cestu naplnění národních cílů a co nejméně zatěžovaly jak průmysl, tak spotřebitele.
Co je národní energetický a klimatický plán
Národní energetické a klimatické plány sestavují všechny členské země Evropské unie. Jsou nástrojem, který má Evropské unii pomoci harmonizovaně dosáhnout dohodnuté cíle pro snižování emisí skleníkových plynů, zvyšování podílu obnovitelných zdrojů a zvyšování energetické účinnosti. Členský stát v plánu popíše, jak přispěje k plnění celounijních cílů a jaké nástroje pro to použije. První návrh už státy poslaly Evropské komisi. V první polovině letošního roku Komise vyhodnotí, jestli národní plány v součtu umožní splnit unijní cíle stanovené pro rok 2030. Pokud se některý stát nebude na plnění unijních cílů podílet dostatečně, navrhne Komise adekvátní změny v jeho národním plánu. Konečnou verzi státy odevzdají do konce roku 2019. Pak budou členské země každé dva roky publikovat zprávu o plnění svých plánů.
Jan Stuchlík (10.4.2019)
