Rozšíření emisních povolenek EU nepřichází ve vhodnou dobu

Komentář Lukáše Kovandy

Představuje další inflační tlak a ohrozí sociální smír EU.

Evropská unie se dnes nad ránem předběžně dohodla na zpřísnění a rozšíření fungování trhu s emisními povolenkami. Rozšíření systému emisních povolenek ovšem nepřichází ve vhodnou dobu. Představuje totiž další inflační tlak. V řadě příštích let přitom zásadní inflační tlak bude představovat probíhající energetická krize EU a s ní související nutná energetická transformace. Příslušné náklady dopadají jak na domácnosti, tak zejména na podniky EU, jimž snižují konkurenceschopnost v globálním měřítku. Středně- až dlouhodobě tak hrozí ztráta pracovních míst v EU a další s tím spjaté neblahé ekonomické a sociální dopady, které nebude s to nově zřízený klimatický fond mírnit dostatečně.

Kvůli obecné inflaci a souvisejícímu růstu úrokových sazeb napříč EU totiž členským státům zdražuje financování jejich dluhu. Zdražují tak i náklady právě na klimatický fond. Evropské unii tak hrozí, že ve snaze o dosažení environmentální udržitelnosti ztratí ze zřetele udržitelnost sociální a že přijde o elementární sociální smír.

Přitom už nyní se EU podílí na globálních emisích skleníkových plynů pouze ze zhruba osmi procent, takže i kdyby její ambiciózní, avšak sociálně riziková environmentální politika dosáhla svého, globální snížení emisí bude tak zanedbatelné, že proces probíhajících klimatických změn nezvrátí, ale dokonce ani nezbrzdí.

Fialův kabinet v prvním roce vlády uspěl na mezinárodní scéně

Zklamal naopak příliš plošnou pomocí, která dále zatíží veřejné rozpočty a potřebné podpoří méně, než mohla.

Kabinet Petra Fiala v prvním roce své vlády čelil nečekaně složitým okolnostem, které však alespoň z ekonomického hlediska nelze srovnávat s těmi z covidového roku 2020. Tehdy se ekonomika hluboce propadla, nejvíce v historii ČR, zatímco letos poroste. Proto i přes složité okolnosti kabinet měl a mohl naplňovat více slibů ze svého programového prohlášení.

Zcela jistě ovšem zabodoval organizací předsednictví EU. Upevnilo reputaci Česka na mezinárodní scéně, stejně jako ji upevnila rozhodná pomoc a podpora Ukrajině.

Na domácí půdě se ale vláda až příliš nechala zahnat do defenzivy mimořádnými okolnostmi v podobě ekonomických, zejména inflačních dopadů války na Ukrajině a energetické krize. Rezignovala na adresnou pomoc potřebným. Místo ní uskutečňovala zbytečně nákladnou pomoc plošnou, která nemístně zatíží veřejné finance a potřebné nakonec podpoří méně než mohla, neb peníze zbytečně půjdou bohatým a dobře finančně situovaným lidem. Rovněž zatím stále není zřejmé, jak chce vláda ozdravovat veřejné finance, jak slibovala.

Pasivitu ve snaze ozdravit veřejné finance nelze stále jen svalovat na válku na Ukrajině nebo nutnost vypořádat se s energetickou drahotou. Mimořádná daň a mimořádné odvody jsou také mnohem rozsáhlejší, než měly být.

Takže pozitivně lze hodnotit aktivita až proaktivitu na mezinárodní scéně, zejména ve vztahu k Ukrajině, negativně pak pasivitu na scéně domácí. I když zhruba od září je vláda aktivnější právě i na domácí půdě, ale to zřejmě až pod tlakem okolností typu masivní sedmdesátitisícové demonstrace v Praze na Václavském náměstí z počátku září.

Celkově si tak vláda zasluhuje – jako při hodnocení ve škole – známku 3-.

Učitelé mají už brzy brát průměrně přes 60 tisíc korun měsíčně, schválili poslanci

Pokud ale neřeknou, kde na to vezmou, jde o populismus na účet daňového poplatníka.

Učitelé dostávají od politiků slibnou nadílku pod stromeček. Poslanci dnes v prvním kole schvalování podpořili, aby učitelé od roku 2024 dostávali minimálně 1,404násobek hrubé měsíční mzdy předminulého roku. V roce 2024 tak mají mít průměrně bezmála 57 200 korun měsíčně, zatímco v roce 2025 dokonce bezmála 60 900 korun. Loni měli průměrně zhruba 46 800 korun. Průměrný učitelský plat by tedy mezi lety 2021 a 2025 o více než 30 procent.

Taková „nadílka“ může dávat z ekonomického i sociálního hlediska smysl, avšak v době hluboce deficitního hospodaření státního rozpočtu by politici měli jedním dechem říci, kde ne to vezmou. Protože jinak výrazné přidávání učitelům znamená jen populismus a hlavně další díru ve veřejných financích.

Jestliže politici neosvětlí, jak ji chtějí „zalepit“, znamená to, že ji zalepí občan. Ten občan, na jehož „triko“ si politik půjčí peníze u českých i zahraničních bank, fondů či spekulantů. Z těchto peněz politik přidá učitelům, zvláště před Vánoci za to získá politické body, které se budou hodit u další volební kampaně. No, a ty peníze pak i s tučným úrokem (uhrazeným českým i zahraničních bankám, fondům i spekulantům) zase zaplatí nebohý občan.

Pokud politici tedy neřeknou, kde na přidávání učitelům vezmou jinde než v dalším dluhu, není to jejich štědrá nadílka, ale „nadílka“, kterou poskytuje učitelům řadový občan – daňový poplatník, aniž by se ho někdo vůbec kdy ptal, zda chce zrovna tolik a zrovna učitelům (a bankám, fondům a spekulantům k tomu) ze svých peněz přihodit.

V Česku je průmyslová inflace nižší než v okolních zemích

Euro tedy není zárukou nižší inflace. Příklad vývoje ceny nafty v Česku to podtrhuje, neboť ta zdražuje v posledním roce čtvrtým nejpomalejším tempem v celé EU, a to díky poměrně silné koruně, jež vůči dolaru ztrácí méně než euro.

Inflační tlaky v české průmyslové výrobě v listopadu dále zeslábly. Meziročně inflace cen průmyslových výrobců činila 21,3 procenta. To je nejméně od letošního února, na jehož konci začala ruská invaze na Ukrajinu. Ta inflační tlaky v průmyslové výrobě umocnila. Meziměsíčně ceny průmyslových výrobců v ČR klesly o celé jedno procento, tedy nejvýrazněji od roku 2018. Meziměsíční pokles cen průmyslové výroby á do značné míry na svědomí zlevnění pohonných hmot.

Vývoj cen pohonných hmot v ČR je ostatně příznivější než ve většině zemích EU za celý poslední rok. Je to klíčový důvod, proč Česko vykazuje nižší inflaci cen průmyslových výrobců než okolní země. Česko ji má nižší než Německo, Slovensko, Rakousko i Polsko, jak zachycuje dnes zveřejněný graf ČSÚ (viz níže).  Z grafu plyne, že Česko má také citelně nižší inflaci cen průmyslových výrobců než EU jako celek.

Pohonné hmoty v České republice v posledním roce zdražovaly v rámci celé EU citelně podprůměrným tempem. Vyplývá to ze statistiky, kterou včera zveřejnila Evropská komise (zde). Její nová čísla jsou tak v příkrém rozporu se zažitou představou, že v Česku pohonné hmoty naopak zdražují nadprůměrně výrazně. To mohlo platit v některých z uplynulých měsíců letošního roku, kdy docházelo k přechodnému navýšení marží například čerpadlářů, ale z meziročního srovnání nic takového neplyne.

Vždyť v tomto týdnu zdražuje benzín v České republice meziročně o 0,8 procenta, plyne z dat Evropské komise. Přitom průměr pro celou Evropskou unii činí 3,9 procenta. Nejvýrazněji, o 38 procent, zdražuje benzín v Maďarsku. To je dáno zejména tím, že tam v minulém týdnu musela vláda premiéra Viktora Orbána nouzově ukončit režim zastropování cen pohonných hmot, který platil od poloviny loňského listopadu.

Ze zemí EU benzín nejvíce zlevnil v Nizozemsku, meziročně o 12,6 procenta. Meziročně benzín zlevňuje dále také v Portugalsku, Irsku, Chorvatsku a v Itálii. Ve všech ostatních zemích EU benzín zdražuje. Na Maltě je jeho cena zcela stejná jako před rokem. Ze zemí, v nichž došlo k jeho zdražení, je na tom nejlépe Česko společně se Švédskem, jelikož v obou těchto státech meziročně přidal na ceně pouze 0,8 procenta. Ceny benzínu se tedy v posledním roce vyvíjely v Česku sedmým nejpříznivějším způsobem v celé EU.

Ještě lépe je na tom Česko v případě nafty. V jejím případě se ovšem projevuje červnové snížení spotřební daně z ní o 1,50 koruny na litr, které je stále v platnosti, na rozdíl od snížení spotřební daně z benzínu. Nafta v Česku za poslední rok zdražila o 7,4 procenta. Příznivější vývoj ceny této pohonné hmoty zaznamenaly jenom tři země EU. A sice opět Malta, kde se cena nafty meziročně nezměnila, a dále Portugalsko a Nizozemsko, kde nafta zdražila o 4,3, resp. 6,6 procenta. V žádné zemi EU nafta meziročně nezlevnila. Nejvýrazněji zdražuje v meziročním pohledu opět v Maďarsku, a to o 50,8 procenta.

V zemích EU jako celku nafta za poslední rok průměrně zdražila o 16,6 procenta.

Klíčovým důvodem jen podprůměrného zdražení pohonných hmot v ČR v kontextu EU je vývoj kursu koruny k dolaru, v němž se ropa a ropné produkty na světových trzích obchodují. Meziročně česká měna vůči té americké oslabila jen o zhruba procento, zatímco euro vůči dolaru za stejnou dobu ztratilo zhruba 5,5 procenta.

Vzhledem k tomu, že průmyslová inflace je vyšší než v Česku ve všech okolních zemích, včetně těch, které platí eurem, nedá se říci, že euro by bylo zárukou nižší inflace. Není tedy zřejmé, že by Česko vykazovalo nižší inflaci, pokud by již eurem platilo. Naopak, mohla by být vyšší. To proto, že úrokové sazby Evropské centrální banky jsou přes jejich růst z poslední doby stále citelně nižší než sazby České národní banky. Nejde přitom o maličkost. Úroveň cen výrobních, včetně cen průmyslových výrobců, totiž do značné míry předznamenává úroveň cen spotřebitelských. (19.12.2022)