Rozšíření povinného ručení je terno pro pojišťovny

Komentář Lukáše Kovandy

Proč jej ale budou muset mít elektrické koloběžky, a ne elektrická kola?

Povinné ručení se od přelomu roku bude nově vztahovat také na elektrické koloběžky, segwaye, sněžné skútry, zahradní traktory, a dokonce na motorová golfová vozítka. Prostě na všechna „pohybovadla“, jejichž konstrukční rychlost převyšuje 25 km/h. Jestliže ovšem mají hmotnost nad 25 kilogramů, bude se na ně povinnost ručení vztahovat už od konstrukční rychlosti vyšší než 14 km/h.

Rozšíření ručení je sporné. Nepochybně se krok líbí pojišťovnám, neboť jim stát zákonně přihraje z kapes lidí další peníze. Ovšem v praxi bude nová legislativa zřejmě vyvolávat řadu problémů a nejasností.

Několik příkladů za všechny. Třeba elektrické koloběžky nemají SPZ. Pokud má člověk více elektrických koloběžek než příslušných ručení, jak povolané orgány při vyšetřování nehody posoudí, zda se ručení vztahuje zrovna k té, jež byla účastníkem nehody?

A dále, proč bude povinné ručení uplatněno na elektrické koloběžky, ale ne na elektrokola? Vláda argumentuje, že při jízdě na elektrokole představuje hlavní zdroj pohybu fyzická síla – tedy šlapání, nikoli motor. Při jízdě ne elektrické koloběžce ale může být – ve stejném duchu – alespoň v některých případech hlavním zdrojem pohybu odrážení nohou od země, tedy také fyzická síla.

Další otazník visí třeba nad ručením za golfová vozítka. Vždyť ta se přece na běžných silničních komunikacích prakticky nevyskytují.

V případě všech těchto vozítek, která ani nemají SPZ, by možná bylo smysluplnější povinné ručení nezavádět. Pokud by řidič takového vozítka způsobil nehodu, prostě by související náklady hradil ze svého. Ostatně, dopravní nehodu může zavinit i obyčejný chodec.

Další možností je, že by se ručení mohlo vztahovat na řidiče, nikoli na vozidlo. Jestliže v dnešní době může jeden člověk vlastnit vedle auta třeba také několik elektrokoloběžek, segwayi, skútrů nebo elektrokol a i dalších dopravních prostředků, které všechny mohou způsobit nehodu, mohlo by být jednodušší vztahovat ručení právě na osobu, nikoli na vozidlo. Otázka však je, zda by to bylo tolik zajímavé pro pojišťovny.

Odbory hazardují s opětovným roztočením inflace

Pro příští rok totiž žádají růst minimální mzdy, jenž by dvojnásobně převýšil předpokládaný růst mzdy průměrné, což nemá ekonomické opodstatnění.

Největší odborová organizace v Česku, Českomoravská konfederace odborových svazů, opět prokazuje, že má jen málo pochopení pro obecnou celospolečenskou shodu. Pro rok 2024 totiž žádá – jak uvedl její předák Josef Středula – razantní navýšení minimální mzdy, a to ze stávajících 17 300 korun na 19 500 korun. Toto navýšení odpovídá 12,7 procenta. Je tedy bezmála dvojnásobné v porovnání s předpokládaným růstem průměrné mzdy, který by podle aktuálního šetření České národní banky mezi tuzemskými i zahraničními analytiky měl v roce 2024 činit 6,4 procenta (zde, str. 9).

Od výše minimální mzdy se odvíjí také úroveň mezd zaručených, kterýžto institut – navzdory četné expertní kritice – požadují odbory rovněž zachovat. Odbory se tak snaží vytvořit mocný tlak na růst celkové mzdové hladiny v ekonomice, a to v době, kdy ta se stále zcela nevymanila z prostředí mimořádně vysoké inflace, nejvyšší za poslední zhruba tři desetiletí.

Odbory tedy opět upřednostňují svůj partikulární zájem, resp. zájem své členské základny, před celospolečenským konsensem, spočívajícím v dané věci v tom, že tlak na růst mezd by měl být pouze přiměřený tak, aby se v celé ekonomice opět neroztočila inflace. Ta by i podle nové prognózy ratingové agentury Fitch (zde) měla v Česku počátkem roku 2024 prudce klesnout. Odboráři však svými požadavky mohou tento příznivý vývoj narušit. Z ekonomického hlediska je obtížně zdůvodnitelné, proč by minimální mzda měla růst dvojnásobně rychleji než mzda průměrná. Dvojnásobný růst minimální mzdy je obtížně zdůvodnitelný už v prostředí nízké či normální inflace, tím méně jej lze ovšem smysluplně hájit v době inflace mimořádně vysoké, jakou prožíváme.

Sama Česká národní banka signalizuje, že hodlá být i přes nynější pokles inflace obezřetná a svoji základní úrokovou sazbu začne snižovat nejspíše až v roce 2024, jak ostatně prognózuje opět i agentura Fitch. Měnová politika se tedy snaží být ve vztahu k inflaci obezřetná a absolutně nezvyšovat riziko jejího druhotného roztočení. Odbory však podobně obezřetně postupovat evidentně nehodlají a hazardují s dlouhodobou kondicí českého hospodářství. (28.8.2023)