Rusko překonalo sankce a v rekordním množství zaplavuje světový trh pšenicí

Komentář Lukáše Kovandy

Její cena se tak ve světě prudce propadá, navzdory omezení vývozu z Ukrajiny, takže Rusko hledá způsob, jak ji zase zvýšit.

Rusko letos upevňuje svoji pozici největšího světového vývozce pšenice. Pomáhá mu, že překonalo dopady západních sankcí, a také to, že blokací a bombardováním ukrajinských přístavů zásadně podvazuje zemědělský export svého klíčového konkurenta.

V důsledku invaze, resp. západních sankc, Rusko hlavně loni čelilo finančním a logistickým obtížím při vývozu své zemědělské produkce, ale ty se mu podařilo překonat, takže jeho letošní vývoz pšenice bude podle všeho historicky rekordní.

Rekordní ruský vývoz pšenice je ovšem příznivou zprávou zejména pro rozvíjející se ekonomiky typu Egypta. Umožňuje totiž zlepšit jejich zásobování základní potravinou a stlačit tak světové ceny pšenice na minimum za poslední takřka tři roky. A to i přes uvedené omezování vývozů z Ukrajiny.

Rusko se sice snaží povážlivě se snižující cenu pšenice „korigovat“, ale ani tak se mu nedaří její světovou cenu výrazněji zvýšit. Na burze v Chicagu, kde se světová cen ustavuje, se tak pšenice prodává za méně než polovinu své ceny z doby těsně po zahájení ruské invaze na Ukrajinu.

Ruské úřady se podle zdrojů agentury Bloomberg snaží situaci „korigovat“ snahou vynutit si, byť neoficiálně, určitou pevnou minimální cenu vývozu, která by zajistila, že export nebude z hlediska dopadu na daňové inkaso a veřejné finance země neúnosně levný – tedy ještě pod onou pevně stanovenou minimální cenou. Pokud například ruské úřady shledají, že vývozní cena té či oné konkrétní exportní dodávky pšenice je příliš nízká, zkrátka jí neudělí povolení k exportu.

Ovšem podle zdrojů agentury Bloomberg je uplatňování pevné minimální ceny v praxi nekonzistentní, což může svědčit například o tom, že snaha o korekci je alespoň v některých případech korupčně či jinak obcházena.

Jeden příklad takového obcházení za všechny. Začátkem září si Egypt objednal dovoz 480 tisíc tun ruské pšenice, a to od soukromého obchodníka a za cenu pod úrovní neoficiální minimální ceny. O několik dní později Egypt uvedl, že tento obchodník, společnost Solaris, bude moci zajistit dodávku sjednané pšenice z jiných zemí původu, než je Rusko. To umožňuje ruskému ministerstvu zemědělství zachovat si tvář: Rusko tedy prodává Egyptu pšenici za cenu pod úrovní minimální ceny, ale obě strany se tváří, že pšenice prodávaná až příliš levně není ruská. Protože pokud není předmětem obchodu ruská pšenice, jak se obě strany tváří, pak přece ani nemohlo dojít k porušení neoficiálního ruského ustanovení o určité minimální ceně ruského vývozu.

Rusko letos očekává sklizeň 78 milionů tun pšenice. Celkově by mělo podle jarního odhadu ministerstva zemědělství sklidit 123 milionů tun obilovin, a to včetně těch z okupovaného ukrajinského území. Právě i to, že Rusko mísí svoji pšenici a další obiloviny s ukrajinskou produkcí umožňuje navyšovat celkový objem vyvážené agrární produkce, která už jsou ovšem statisticky zachycena jako ryze ruská.

Hypotéky do roku 2025 zlevní na polovinu nynější úrovně

Zvýší se tím pádem sháňka po nemovitostech a i zhodnocování nemovitostních fondů.

Nemovitostní fondy prožívají slabší rok. Zejména proto, že jim zdražují splátky úvěrů. Ty si fondy totiž velmi často berou v eurech. Evropská centrální banka přitom letos poměrně razantně navyšuje své úrokové sazby, takže financování právě v eurech prodražuje.

ECB dohání, co zameškala, když se světu snažila namluvit – a sama tomu uvěřila –, že inflace roku 2021 a první poloviny roku 2022 je pouze přechodná a zmizí sama od sebe. Eurové financování tak letos zdražuje na rozdíl od financování v koruně, neboť Česká národní banka už letos svoji základní úrokovou sazbu dále nezvyšuje a drží ji na vysoké, sedmiprocentní úrovni.

Navíc, s růstem úrokových sazeb jak v Česku, tak v eurozóně stoupá také úrok na bezpečných aktivech – vládních dluhopisech. Tím pádem investoři požadují ještě vyšší úrok – vyšší než ten bezpečný – na rizikovějších investicích typu právě realit. Relativní lákavost nemovitostí coby investic tak přece jenom klesá, což by mělo jejich ocenění ze strany nemovitostních fondů zohledňovat.

Pokud totiž nesou dluhopisy třeba pětiprocentní úrok, investor bude do nemovitosti investovat jen tehdy, nabídne-li mu výnos vyšší, třeba sedmiprocentní. To však zdaleka ne každá nemovitost „umí“ – třeba proto, že příslušné nájemné není adekvátně vysoké.

S výrazným poklesem inflace a tím pádem i úrokových sazeb, vyhlíženým pro příští rok, lze předpokládat pokles výnosů dluhopisů, takže nemovitost jako investice by měla být o něco atraktivnější než letos. Což se pak promítne do zhodnocení nemovitostních fondů. Navíc se v příštím roce stabilizují eurové úrokové sazby.

Takže celkově příští rok bude rokem stabilizace výnosů realitních fondů a od roku 2025 by tyto fondy měly najet na dráhu poměrně již dynamického růstu zhodnocení. Byť je samozřejmě vždy nutné přihlédnout ke konkrétnímu zaměření toho či onoho fondu (zda se zaměřuje na rezidenční, kancelářské, logistické, retailové budovy či nějakou jejich kombinaci apod.) a k tomu, jaké konkrétní nemovitosti má v portfoliu.

Do roku 2025 se tak citelně sníží úrokové sazby na hypotékách, což jen podpoří poptávku po nemovitostech, a tedy zhodnocování nemovitostních fondů. Průměrná sazba u skutečně nových a refinancovaných hypoték činila letos v srpnu nadále necelých šest procent. Do roku 2025 by se ale díky pokles inflaci a tržních úrokových sazeb, jakož i sazeb ČNB, měla snížit zhruba na polovinu současné úrovně. (17.9.2023)