Ruský Gazprom žaluje český NET4GAS

Komentáře Lukáše Kovandy

Oba státní podniky jsou ve sporu už zhruba rok, protože ruská strana neměla české řádně uhradit pronajaté plynovody.

Rusko žaluje Česko. U petrohradského rozhodčího soudu. Tedy přesněji, exportní divize ruského státem ovládaného plynárenského podniku Gazprom žaluje českého provozovatele plynovodů NET4GAS (viz níže). Toho loni koupil český stát prostřednictvím společnosti ČEPS, jejímž majitelem je ministerstvo průmyslu a obchodu.

Počátkem loňska společnost NET4GAS uvedla, že od Gazpromu neobdržela poslední měsíční platby za používání plynárenské přepravní soustavy a šla s ním do arbitráže. Gazprom zřejmě nyní kontruje v duchu motta, že nejlepší obranou je útok.

Gazprom společnosti NET4GAS neplatí od sklonku roku 2022. Ruský kolos si v minulosti pronajal plynovody na českém území, aby jimi mohl dodávat plyn z potrubí Nord Stream ze severu Německa do jeho jižní části, do Rakouska, Itálie a na Slovensko.

Předloni v září však došlo k fatální explozi jak na Nord Streamu, tak nikdy nezprovozněném „sesterském“ Nord Streamu 2. Tato potrubí vedla či měla vést plyn z Ruska přímo na sever Německa, avšak po explozích, při nichž došlo k jejich těžkému poškození, nyní plyn vést nemohou, i kdyby to bylo politicky průchodné – což ani není.

Gazprom tedy evidentně neviděl důvod, proč by měl společnosti NET4GAS dále platit za pronajatou plynovodní kapacitu, když žádný plyn jejich prostřednictvím posílat nebude. Jenže podle české strany platbu ukončil dříve, než právoplatně mohl…

Zahraniční obchod Česka se loni po dvou letech vrátil do přebytku

Pomohlo mu hlavně zlevnění ropy a plynu.

Saldo zahraničního obchodu České republiky se loni po dvou letech vrátilo do kladného pásma. Zahraniční obchod vykázal celoročně přebytek 122,8 miliardy korun, což je nominálně sedmý nejlepší výsledek historie České republiky od jejího vzniku roku 1993.

Tuzemský zahraniční obchod se tak dokázal rychle a celkem přesvědčivě vymanit z předloňského historicky rekordního propadu v rozsahu 204,8 miliardy korun. Na zlepšení salda zahraničního obchodu se loni podílel především pokles dovozu. Ten pramení ze skutečnosti, že se uklidnila energetická krize roku 2022, takže výrazně klesla jak cena plynu, tak ropy. Česká republika je čistým dovozcem obou těchto klíčových surovin, takže jejich znatelné zlevnění samo o sobě značně zlepšuje bilanci tuzemského zahraničního obchodu.

K návratu salda zahraničního obchodu do kladného pásma přispěl i jeho výsledek v samotném prosinci 2023, byť tento výsledek zaostal za očekáváním. Zahraniční obchod totiž vykázal přebytek jen 3,5 miliardy korun, zatímco se obecně čekal zhruba dvojnásobný přebytek. Českému zahraničnímu obchodu loni v prosinci a ostatně ani po celý rok nesvědčil pokles cen elektřiny, jejímž je Česko čistým vývozcem. Pokles ceny elektřiny souvisí s uklidněním energetické krize roku 2022, která vyhnala její burzovní ceny v EU na historický rekord. Čímž pádem pomohla zlepšovat saldo českého zahraničního obchodu. Předloni to však nezabránilo zmíněnému historickému schodku zahraničního obchodu, loni se zase prokázal mnohem větší dopad zlevnění ropy a plynu, než jaký mělo na výsledná čísla zahraničního obchodu zlevnění elektřiny.

V letošním roce by zahraniční obchod měl vykázat opět přebytek, a to zhruba 130 miliard korun. Zahraniční obchod by měl nadále těžit za zacelení zpřetrhaných mezinárodních dodavatelsko-odběratelských řetězců a souvisejícího obnovení plynulé výroby automobilů. Pomoci by měl také pokles úrokových sazeb v klíčových exportních odbytištích, zejména v eurozóně. Rizikem však zůstává nepříznivá ekonomická kondice Německa.

Stát by ideálně neměl stavět jaderné elektrárny

Stát, který neumí koupit ani benzínky, chce stavět čtyři hned jaderné bloky, což je až o tři řády dražší věc. Varovné.

Stát nemá provozovat čerpací stanice. Je to notoricky špatný hospodář. Stát by ideálně ani neměl stavět jaderné elektrárny. Jenže jejich budování už natolik přereguloval – a tedy prodražil –, že se těžko najde soukromý investor. Na rozdíl od těch benzínek.

Česká vláda by proto měla čerpací stanice prodávat, ne kupovat další. A soustředit se na budování nových jaderných bloků, protože v něm je prakticky nepostradatelná.

Provozování čerpaček může kompletně přenechat soukromému sektoru, který to zvládne hospodárněji, protože bude motivován vlastním ziskem v dohledné době. Stát takto motivován nebude. Pořízení čerpacích stanic by mohlo mít aspoň částečně smysl, pokud by stát vlastnil i rafinerie. Ale ty české patří Polákům. Takže odpadá možnost, že by česká vláda sama mohla díky vlastnictví čerpaček výrazně ovlivňovat ceny pohonných hmot, třeba je zastropovávat, protože vždy jí do toho mohou „hodit vidle“ právě Poláci. Pro cenotvorbu pohonných hmot je totiž sice důležitá cenotvorba čerpadlářů, ale ještě více cenotvorba rafinérií. Údajná cena 4,5 miliardy za čerpací stanice RobinOil je tudíž pro stát nevýhodná, protože mu nepřinese odpovídající hodnotu a vliv.

Marnotratnost státu při pořizování čerpacích stanic je obzvláště varovná v kontextu současně postupujícího plánu výstavby nových jaderných bloků. „Vícenáklady“ se totiž v tomto případě mohou pohybovat o dva, ba tři řády výše, než tomu je v kauze evidentně nevýhodného nákupu benzínek.

Fialova vláda minulý týden fakticky zúžila výběr stavitele dalších, až čtyř jaderných bloků v Česku na dva uchazeče, a to francouzský plně již postátněný podnik EDF a korejskou státní společnost KHNP. Zřejmým favoritem je však francouzský podnik. I proto, že francouzská vláda, jež o zakázku silně stojí, má zásadní vliv v Bruselu, kde Evropská komise musí projekt výstavby tuzemských jaderných bloků schválit, takzvaně notifikovat, z hlediska oprávněnosti jeho státní podpory.

Francie samozřejmě vyvine v Bruselu větší tlak, byť třeba jen čistě neformální, pokud bude ve hře výstavba hned čtyř bloků, než pokud by šlo o jeden. Dokud se jednalo pouze o výstavbu jednoho bloku, české vládě se v Bruselu notifikaci zajistit nedařilo, což na celý tendr vrhalo špatné světlo a vnášelo do věci nervozitu a dohady. Byť nyní je situace nadmíru zvláštní: česká vláda se chová jako žadatel o hypotéku, jemuž ji banka neschválí ani na jediný byt, přičemž jeho reakcí je to, že vedle dosavadní snahy začne usilovat o tři další hypotéky, na tři další byty.

Někteří členové české vlády ovšem zároveň usilují o post eurokomisaře, navíc s poměrně silným portfoliem svěřené agendy. I zde může pomoci silný francouzský vliv v Bruselu. Ten ale Francouzi pochopitelně ve prospěch Česka uplatní jen tehdy, pokud za něj něco dostanou. Třeba právě zakázku hned na čtyři jaderné bloky.

V neposlední řadě nelze zapomínat na to, že Česko od vstupu do Evropské unie získalo z evropských rozpočtů v čistém vyjádření přes bilion korun dotací. Francie se na tomto financování Česka podílela v rozsahu až stovek miliard korun. Z jejího hlediska tak mohl nastat čas vzít si tyto peníze zpět i s tučným úrokem.

Třetí uchazeč o stavbu jaderných bloků v Česku, severoamerický Westinghouse, už ze hry v podstatě vypadl, k deklarovanému zklamání americké ambasády v Česku. Fialova vláda však může mít pocit, že si americkou stranu dostatečně naklonila objednávkou 24 stíhaček F-35 za 150 miliard korun. Dané memorandum o jejich dodávce podepsala ministryně obrany ČR a velvyslanec USA v Česku dva dny před oznámením faktického vyřazení Westinghouse z tendru na jaderné bloky. Fialova vláda se může domnívat, že francouzský vliv v Bruselu je účinnější než ten americký.

Dříve než však Fialova vláda historicky největší českou investici přiklepne právě Francouzům, měla by zbystřit. Právě EDF totiž podle několik dní staré zprávy Financial Times nyní tlačí na britskou vládu, aby poskytla dodatečnou záruku, protože Francouzi už po páté navýšili cenu výstavby dvou jaderných bloků elektrárny Hinkley Point. Nejnovější navýšení vícenákladů činí v přepočtu zhruba 250 miliard korun.

Dva bloky britské elektrárny Hinkley Point tak nyní Francouzi slibují dodat za v přepočtu takřka 1400 miliard korun. Přes všechny řeči Fialovy vlády o tom, že by měla čtyři bloky v akci „3+1 zdarma“, při pohledu na počínání Francouzů v Británii existuje nemalá pravděpodobnost, že by je nakonec těžko stavěla za méně než 3000 miliard korun (z většiny státem vlastněný ČEZ sám říká, že na čtyři bloky peníze nemá). V Česku by sice Francouzi stavěli zmenšeninu svého projektu z Hinkley Point, je však třeba také počítat s inflací příštích let, ba desetiletí, která z řady důvodů, včetně deglobalizace a zelené agendy EU, zdaleka nemusí být tak mírná jako po valnou většinu doby dosavadní výstavby bloků v Hinkley Point.

Reálně tak hrozí, že se Česko výstavbou čtyř bloků v režii Francouzů zadluží více, než kolik činí jeho veškerý dluh vytvořený od roku 1918.

Aby toho nebylo málo, Česku také potenciálně hrozí soudní pře a mezinárodní arbitráže, například ze strany obřích amerických bank a fondů typu JP Morgan, BlackRock nebo Vanguard, tedy největších z menšinových akcionářů ČEZ, kvůli pošlapávání práv právě menšinových akcionářů, kteří ostatně ani nemusí souhlasit s takovou či onakou participací ČEZ v projektu výstavby hned čtyř bloků. Nikdo se jich však neptal. Akcie ČEZ v pátek v té souvislosti spadly nejníže za více než rok. Nelze vyloučit jejich další propad. Menšinoví akcionáři se totiž mnohdy obávají, že je česká vláda bude chtít vytěsnit za pro ně nevýhodných podmínek. Vytěsnění se podle řady z nich jeví být nutností, pokud chce vláda opravdu stavět čtyři bloky.

Česko navíc bude muset v době výstavby jaderných bloků tak či onak podporovat, i finančně, výstavbu plynových elektráren, které zajistí výrobu elektřiny v mezidobí, kdy už Česko nebude kvůli drahým povolenkám EU a dalším nákladům vyrábět elektřinu z uhlí, ale zároveň ještě nebude mít hotové nové jaderné bloky. Varováním je opět Hinkley Point. Francouzi tam odkládají kompletaci bloků o dlouhou řadu let, což samozřejmě představuje klíčový zdroj vícenákladů a dalších obtíží britské energetiky. Původně, podle smlouvy z roku 2013, měly budované bloky v Hinkley Point elektřinu do sítě dodávat v roce 2023, přičemž stavba měla vyjít v přepočtu na zhruba 480 miliard korun. Spuštění se ale minimálně o sedm let odsouvá, nejdříve na rok 2030. Cena mezitím vyskočila na 1340 miliard korun.

Víra Fialovy vlády, že jí Francouzi postaví bloky za nízké stovky miliard korun za kus a k tomu dají jeden navrch zdarma, je vskutku heroická. A ještě více po přihlédnutí k tomu, že moc výhodně tuzemský kabinet zjevně nedokáže pořídit ani čerpací stanice, což je proti jaderným blokům úplná „prkotina“.

Fialova vláda plánuje nařídit povinné zastoupení žen ve vedení firem

Fialova vláda plánuje nařídit povinné zastoupení žen ve vedení soukromých firem, na což si netroufly ani levicové kabinety. Poškodí tím českou burzu a kapitálový trh, neboť kvóty jej poškozují, jak dokládají odborné studie ze světa.

Současná údajně středopravá vláda se chystá zasadit další ránu českému kapitálovému trhu. Již se jí podařilo ochromit důvěru investorů v něj kurzotvornými výroky pronášenými nahodile a zmateně, zjevně bez znalosti věci a vůbec bez koncepce, případně jako v banánové republice v prostředí ducha venkovské hospody.

Teď společnostem obchodovaným na burze vláda plánuje přikazovat – na což si netroufl ani žádný z dosavadních levicových kabinetů –, aby měly ve vedení třetinu žen. Přitom je empiricky prokázáno, že takové kvóty zpravidla snižují výkonnost firem, tedy poškodí celý tuzemský kapitálový trh.

Například metastudie publikovaná v recenzovaném vědeckém žurnálu Economic Affairs v říjnu 2021 (zde) hovoří celkem jasně. „Kvóty zastoupení žen ve vedení společností většinově snižují jejich finanční výkonnost.“

Evropské akcie jsou přitom už teď v historicky rekordní slevě vůči těm americkým. Vyplývá to ze srovnání poměrového ukazatele vyhlížené tržní ceny akcie a čistého zisku na akcii na horizontu dalších dvanácti měsíců. Brány jsou přitom v potaz všechny klíčové akciové tituly jak ve Spojených státech, tak v Evropě (viz graf níže).

Klíčovým důvodem je to, že Evropa nemá žádnou světově významnou technologickou společnost, dále vykazuje slabší vyhlížený ekonomický růst, slabší hospodářskou odolnost a konečně také na ni tíživěji dopadá současná geopolitická situace.

Evropu také poškozuje to, že do její ekonomiky už přespříliš promlouvá ideologie, zejména ta zelená, ale právě i genderová. Mezinárodní investoři Evropě věří méně a méně; její ideologie poškozuje životní úroveň zejména budoucích generací. Pokud mnohé evropské burzovně obchodované společnosti musí vybírat lidi do vedení na základě pohlaví, a tedy nikoli nutně na základě schopností, přičemž je to empiricky prokázaná nevýhoda v konkurenčním boji, nepřekvapí, že kapitál směřuje více a více do Spojených států a jiných části světa, na úkor Evropy.

Akciové trhy varovný signál tedy už vysílají. Doplňuje jej například článek z Wall Street Journal z tohoto týdne.

Podle něj brzdí schopnost konkurovat Spojeným státům a Číně evropská regulační mánie. Evropská unie je podle listu jedničkou v jedné oblasti – v regulacích. Včetně těch genderových. Agresivní tvorbou pravidel si ale pod sebou řeže větev. Připravuje se – kromě jiného – o schopnost konkurovat Číně v oblasti elektromobility a Spojeným státům v umělé inteligenci.

Co dodat? Že hořký kalich jsme ještě nedopili, opravdu hořký konec je teprve před námi, protože ani varování akciových trhů, ani zmíněný článek Wall Street Journal evropské a bruselské zideologizované byrokracii oči zřejmě neotevře. Škoda, že oči neotvírá ani česká vláda, hlásící se k politickému středu, či dokonce pravici. (8.2.2024)