Ruský rubl letos posiluje nejvíce ze všech měn. Daří se také stříbru, zlatu a bitcoinu

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Ze všech významnějších měn světa letos v prvním pololetí zpevnil vůči americkému dolaru nejvíce ruský rubl, a to o 4,3 procenta. Drtivá většina ostatních měn vůči dolaru oslabovala. Euro ztratilo takřka tři procenta, česká koruna 4,3 procenta, a švýcarský frank dokonce 6,4 procenta (viz graf Bloombergu níže).

Vůči ruskému rublu česká koruna letos od začátku roku ztratila 8,3 procenta, euro necelých sedm procent a švýcarský frank 10,3 procenta. Jedná se o konečná čísla za první pololetí, neboť ač červen ještě neskončil, o víkendu se na devizových trzích neobchoduje.

Klíčovým důvodem zpevňování rublu jsou nadále utažené finanční podmínky v Rusku. Tamní centrální banka drží svoji základní úrokovou sazbu na poměrně vysoké úrovni šestnácti procent a bude ji zřejmě ještě muset zvedat, už letos v červenci. Nutí ji k tomu stále silné inflační tlaky.

Ruskou inflaci pohání tamní režim válečné ekonomiky. Výroba pro armádní a vojenské účely loni přispěla z více než poloviny k 7,5procentnímu nárůstu objemu výroby ruského zpracovatelského průmyslu.

Válkou navýšená průmyslová výroba, sama o sobě již proinflační, navíc naráží na nedostatek pracovních sil, jenž je výsledkem mobilizace stovek tisíců mužů. Výsledkem je tak růst také mzdových nákladů. Letos ještě ruská ekonomika poroste tempem solidních 3,4 procenta, po loňském vzestupu o 3,5 procenta. V příštím roce už by měl růst zpomalit na 1,1 procenta, neboť se projeví rostoucí ekonomická a obchodní izolace Ruska, tedy důsledek řady kol západních sankcí.

K vyhlíženému zpomalení ruské ekonomiky přispěje nejen efekt izolace, leč i pravděpodobné další utažení finančních podmínek, jež proběhne právě kvůli nutnosti zkrotit inflaci. Ta je – už čtvrtým rokem v řadě – stále vzdálena čtyřprocentnímu cíli ruské centrální banky. V květnu ruská inflace přesáhla desetiprocentní úroveň. Vzhůru ji kromě válečné ekonomiky a nedostatku pracovní sily ženou i obavy z letošní zlé úrody kvůli příliš chladnému jarnímu počasí.

Ruská centrální banka tak bude na svém zasedání koncem července zřejmě nucena přistoupit ke zvýšení základní úrokové sazby, a to na sedmnáct, potenciálně až osmnáct procent. A to v době, kdy mnohé centrální banky ve světě – včetně té v USA a eurozóně – už úrokové sazby snižují, či signalizují, že tak ještě letos učiní.

Utažené finanční podmínky – jež se tedy ve výhledu ještě utáhnou – pak omezují ruskou poptávku po dovozech. Tato slabší poptávka po dovozech pomáhá rublu též posilovat, stejně jako zmíněné vysoké úrokové sazby na něm, jež jej činí atraktivním nástrojem úložky finančních prostředků.

Rubl tedy letos představuje jednu z mála měn, která letos v prvním pololetí vůči dolaru zpevnila. Dolar totiž vykazoval sám také poměrně silnou úroveň kvůli odsunování zahájení snižování základní úrokové sazby v režii americké centrální banky.

Centrální banka USA letos zatím svoji základní sazbu nesnížila ani jednou, ač tak podle předpokladů ze začátku roku měla učinit až šestkrát. Nyní trh zaceňuje pro druhé letošní pololetí maximálně dvě snížení, vždy o 0,25 procentního bodu.

Dolar si však nadále drží svoji atraktivitu nejen z důvodu vyšších než předpokládaných úrokových měr na něm, ale i z důvodu napjaté geopolitické situace, včetně války na Ukrajině, které umocňuje poptávku o bezpečných útočištích právě typu dolaru či dolarových aktiv. Geopolitická rizika, ústící letos nadále i ve zvýšené nákupy zlata centrálními bankami v zemích typu Číny, Indie, Kazachstánu či Turecka, pak zásadně přispěla k výraznému růstu dolarové ceny nejen zlata, ale zejména stříbra v letošním prvním pololetí. Stříbro v dolarech zhodnotilo o 22,5 procenta, zlato si pak připsalo 12,8 procenta.

Ještě více si letos v prvním pololetí polepšil bitcoin, označovaný za „digitální zlato“ nebo „zlato 21. století“. Bitcoinu svědčilo ale i lednové spuštění hned několika burzovně obchodovaných fondů v USA umožňujících i drobným investorům investice – na základě okamžité ceny bitcoinu – do nejstarší a nejrozšířenější kryptoměny světa. Tento krok vedl k masivnímu přílivu kapitálu do bitcoinu jako takového.

EU se spojuje s Čínou ve jménu Green Dealu – a proti Trumpovi. Ďábelské

Už v nadcházejícím týdnu mají vstoupit v platnost navýšená cla EU na čínské elektrovozy. Zatím v provizorním módu, od konce letoška definitivně. Stále tedy existuje možnost citelné redukce chystaného navýšení, nebo dokonce plného ustoupení od něj. EU v tomto týdnu přistoupila zatím jen k titěrné redukci nově plánovaných celních sazeb.

Čína přitom od minulého víkendu nabízí ústupek, z nějž by těžily zejména německé automobilky. Německému vicekancléři Robertu Habeckovi jej při návštěvě Pekingu nabídl čínský ministr obchodu Wang Wen-tchao. Peking je ochotný snížit své clo na auta z EU s velkoobjemovými motory, pokud EU ona dodatečná cla na čínské elektrovozy nezavede.

Německo dodatečné clo EU na čínská elektroauta už delší čas kritizuje. Lze tudíž předpokládat, že nyní tlak Berlína na Brusel ještě zesiluje, takže ve výsledku by se ani žádné definitivní navýšení cel konat nemuselo, nebo bude jen symbolické. Ze snížení čínských cel na auta z EU s velkoobjemovými motory by těžily hlavně německé automobilky jako Mercedes či BMW.

Cla na čínská elektroauta navíc – v očích Bruselu – evidentně nikdy neměla být úvodním výstřelem v obchodní válce. Evropská unie, zdá se, naopak tiše akceptuje vznik „eurounijně-čínského průmyslového komplexu“. V podstatě tedy již přijala fakt, že čínská elektroauta jsou natolik konkurenceschopná, že evropští výrobci – zatížení regulacemi a normami, jež nesnesou srovnání nikde jinde ve světě – proti většině z nich nemají příliš šancí. Proto se se svým soupeřem hodlá spíše spojit než s ním zápolit; chce jej jen přimět k tomu, aby své elektrovozy vyráběl v EU, a ne v Číně.

Průmyslové spojenectví mezi EU a Čínou též představuje pojistku proti trumpovské Americe. Po čtvrteční televizní debatě, kterou stávající prezident Joe Biden absolutně nezvládl, narostla pravděpodobnost, že Donald Trump se v letošních volbách do Bílého domu vrátí. A nebude se vzpěčovat ani uplatňovat nová cla jak vůči Číně, tak i EU.

Pojistkou proti Trumpově nevyzpytatelnosti může být i krok německého Volkswagenu z tohoto týdne. Německá automobilka totiž oznámila, že investuje až pět miliard dolarů do amerického výrobce elektroaut Rivian. Hodlá s ním vytvořit joint venture. Jistě může kalkulovat i s tím, že by si tím naklonila Trumpa, který cla vnímá jako ochranu amerického průmyslu. Volkswagen si tak za miliardy může kupovat Trumpovu shovívavost, byť jistě nejde o jediný důvod investice do Rivianu.

Investice Volkswagenu ovšem jinak čelí řadě výzev. Jeho akcie ostatně v reakci na její oznámení klesly na své letošní minimum, do blízkosti minima víceletého. Rivian se totiž potácí, jen letos v prvním čtvrtletí vykázal ztrátu 1,5 miliardy dolarů, přičemž předchozí kvartály byly ještě ztrátovější. Akcie americké automobilky se od konce roku 2021 propadly o více než 90 procent. Volkswagen a Rivian tak podle četných expertů z branže představují „spolunocležníky ze zoufalství“. Dávají se dohromady kvůli vidině krachu na jedné straně, v případě Rivianu, a tučných „pokut za zaostalosti“ v případě Volkswagenu.

Volkswagen totiž musí do amerického výrobce elektroaut, byť ztrátového, investovat i proto, aby dostál přísným normám EU, souvisejících s ambiciózní zelenou agendou Bruselu. Ta nemá obdoby nikde jinde na světě. Bez rozšiřování výroby elektroaut by Volkswagen čelil značným pokutám EU. Jeho vlastní software pro elektroauta ale není dost konkurenceschopný, což mu snižuje prodeje a brání tedy v požadovaném rozšiřování výroby elektroaut. Rivian se sice potácí, ale i tak je jeho software pokročilejší než ten Volkswagenu. Už loni přitom musel Volkswagen investovat 700 milionů dolarů do čínské automobilky Xpeng, aby právě získal přístup k pokročilejšímu softwaru.

Regulace EU tak vlastně zachraňují jinak již takřka odepsané americké automobilky a pomáhají navyšovat zisk automobilkám čínským; je to taková socialistická internacionální družba 21. století. Ta však určitě nepředstavuje recept na vzestup americké, a už vůbec ne eurounijní ekonomiky. Radovat se mohou akorát v Pekingu.

Německo jako takové, hnací motor ekonomiky EU, je ovšem historicky ochotno zacházet mnohem dále než Spojené státy v hospodářské a obchodní spolupráci s režimy typu Číny či Ruska. Vždyť ještě začátkem roku 2022 zamýšlelo prohlubovat svoji závislost na ruském plynu, ačkoli proti spuštění plynovodu Nord Stream 2 se stavěly jak Polsko či Ukrajina, tak zejména Spojené státy. Na zmíněnou spolupráci Volkswagenu a Xpengu mohou navázat další kooperace německých a čínských automobilek, v rámci onoho „eurounijně-čínského průmyslového komplexu“.

I proto Berlín svým značným vlivem v Evropské komisi může Brusel nasměrovat na dráhu postupného přijetí reality „eurounijně-čínského průmyslového komplexu“. Ten by Číně umožnil, aby svá elektroauta v EU dále prodávala – a bez nijak dramaticky navýšených cel. Navýšení cel EU na čínské elektrovozy – které je ovšem mnohem slabší než navýšení cel USA vůči těm samým elektrovozům – má Čínu vést nikoli k rozpoutání obchodní války, nýbrž jen k tomu, aby své fabriky budovala na území EU.

Investice čínské automobilky Chery ve Španělsku nebo jiného čínského výrobce, BYD, v Maďarsku tak zdaleka nemají být poslední. EU signalizuje otevřenost čínským investicím. Za více čínských investic ve Francii nedávno mocně loboval francouzský prezident Emmanuel Macron, který ve své domovině s mimořádnou pozorností hostil čínského protějška Si Ťin-pchinga.

EU, zdá se, tedy akceptuje vizi, že zejména některé třídy vozů budou na jejím území vyrábět Číňané. Karty se obrátily. Docházelo by tak totiž k transferu pokročilejších čínských technologií a know-how – z Číny do EU. Navíc by EU mohla nadále světu deklarovat, jak moc jí záleží na zelené budoucnosti a na plnění plánů Green Dealu. Vždyť za účelem dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050 by byla ochotna spojit se i s ďáblem,… vlastně Pekingem.

Trhy se po katastrofálním Bidenově výkonu ve čtvrteční debatě začínají připravovat na to, že prezidentem bude Trump

Mezinárodní měnový fond nezvykle ostře Spojené státy kritizuje kvůli dluhu.

Katastrofální výkon stávajícího amerického prezidenta Joea Bidena ve čtvrteční prezidentské debatě vede vyděšené demokraty k zákulisním úvahám, zda jej přece jenom nevymění za jiného kandidáta. Exprezident Donald Trump je po diskusi jasným favoritem klání o Bílý dům. Trhy se na tento scénář nyní budou intenzivněji připravovat, patrné to bylo už včera po skončení debaty.

Trumpovo vítězství by znamenalo další mocné zadlužování Spojených států, tedy i vyšší úrokové sazby, například na amerických dluhopisech, neboť exprezident slibuje například rozmáchlé snižování daní.

Mezinárodní měnový fond přitom zrovna včera nezvykle ostře Spojené státy, tedy svého největšího “akcionáře”, zkritizoval právě pro jejich zadlužování, které je velmi silné i nyní za vlády Bidenovy administrativy.

Spojené státy prohlubují své schodky neudržitelným tempem. Letos má jejich deficit činit 6,7 % HDP, zatímco ještě v únoru se věřilo, že to bude jen 5,3 %. Výdaje americké federální kasy tak letos převýší její příjmy v přepočtu o zhruba 45 000 miliard korun. Deficit českého státního rozpočtu, jenž by měl letos činit nejvýše zhruba 250 miliard, tedy 180krát méně, se tak náhle jeví takřka nicotně.

Spojené státy sice hospodářsky solidně rostou, avšak z velké části právě na tento neudržitelný dluh. Jejich současný růst – tím pádem růst světové ekonomiky – je tedy neudržitelný, resp. financují jej současné děti a ti ještě nenarození, kteří z něj přímo nic nemají. Jde o žití nad poměry, z morálního hlediska pak o zavrženíhodné mezigenerační sobectví.

ČNB se inflace nebojí, úrokové sazby snižuje výrazněji, než mnozí čekali

Koruna oslabuje, vrací se nad 25,00 za euro, hypotéky budou levnější

Koruna citelně oslabuje, nad 25,00 za euro, poté, co Česká národní banka snížila základní úrokovou sazbu o 0,5 procentního bodu. Podstatná část trhu i analytiků čekala redukci jen o 0,25 procentního bodu. Většina bankovní rady ČNB se výraznějšího oživení inflace zjevně nebojí. Kurs koruny k euru naposledy překročil úroveň 25,00 letos 9. května, vyplývá z dat agentury Bloomberg.

Ani poměrně svižný růst mezd, ani pokračující inflační tlaky v segmentu služeb tedy České národní bance nejsou dostatečným důvodem k tomu, aby redukovala své sazby pozvolněji. ČNB také vnímá vývoj ve světě a postoj americké centrální banky a Evropské centrální banky, které navzdory některým předpokladům neupouštějí od signalizace zahájení či pokročení v redukci svých sazeb ještě v letošním roce. Koruna přesto ve čtvrtek oslabila, neboť se zhusta čekal opatrnější postup bankovní rady ČNB. Ta ale vnímá problémy spjaté s nepřiměřeně vysokými úrokovými sazbami, jako je horší dostupnost financování firem i domácností, a i na ně reaguje.

Čtvrteční krok ČNB značí, že by hypotéky v druhém letošním pololetí mohly zlevnit mírně výrazněji, než se předpokládalo. Žádné dramatické zlevnění ale letos už ani tak nečekejme. Základní sazba ČNB by mohla letos klesnout na úroveň 4,00 procent, třebaže redukce sazeb ČNB ve druhém pololetí bude pozvolnější než v tom prvním. Koruna by svoji pouť letoškem měla zakončit na úrovni 24,70 za euro. (30.6.2024)