Vysokorychlostní tratě (VRT) do Brna a Ostravy mají větší ekonomický přínos, než je výše plánované investice. Ukázaly to studie proveditelnosti, které schválila Centrální komise Ministerstva dopravy. Konkrétně se to týká VRT Praha-Brno-Břeclav a (Brno)-Přerov-Ostrava. Společně s již schválenou studií proveditelnosti z konce roku 2020 na trať z Prahy do Drážďan je tak k dispozici ekonomické zdůvodní pro základní kostru systému rychlých železničních spojení v České republice.
Oba materiály obsahují podrobné prognózy budoucího počtu cestujících, návrh linkového vedení dálkových vlaků, varianty technického řešení včetně propojení na konvenční síť, stejně tak jako ekonomickou analýzu projektů. Příprava VRT Praha-Brno-Břeclav a (Brno)-Přerov-Ostrava tak může dál pokračovat.
První část vysokorychlostních tratí má být zprovozněna v roce 2030, se začátkem výstavby se počítá v roce 2025, a to v úseku Praha-Běchovice – Poříčany. V roce 2027 má podle plánu začít budování úseků ve středních Čechách a v blízkosti Brna. V roce 2029 je v plánu začátek realizace tratě přes Vysočinu.
Nový terminál u Jihlavy
V úseku Praha-Brno byla zvolena varianta, která spojuje českou a moravskou metropoli severním koridorem kolem Kutné Hory a Světlé nad Sázavou. V Kraji Vysočina se jedná o trasu, jež je umístěna blíže Jihlavě, u které vznikne nejen nový terminál Pávov, ale také možnost propojení na konvenční síť.
V Brně vybraná varianta počítá se zapojením do terminálu Vídeňská s následným vstupem do železničního uzlu Brno v poloze Řeka, tedy v novém umístění. Směrem z Brna na jih vznikne rovněž nová trať vedená od současné západněji, v blízkosti Rakvic bude napojena do trasy současné.
Po trati by mělo jezdit několik kategorií vlaků, ty nejrychlejší mají zvládat spojení mezi hlavními nádražími obou největších měst do šedesáti minut. Maximální provozní rychlost se předpokládá 320 km/h, minimální 200 km/h.
Předpokládané náklady (včetně samostatné větve Praha-Hostivař – Benešov-Bystřice) jsou 323,9 miliardy korun. Uhrazeny by měly být jak z prostředků evropských (především CEF, případně další), tak i národních.
