.jpg?s3=1)
Komentář Lukáše Kovandy
Vláda ve Varšavě se bojí, že se jí dluh vymkne z kontroly, a zvažuje zrušení „inflačních štítů“
Polské veřejné finance se dostávají pod značný tlak a země bude zřejmě kvůli tomu nucena ukončit své programy ochrany obyvatelstva před inflací, známé jako „inflační štíty“. V jejich rámci Varšava už loni snížila spotřební daň a DPH z elektřiny, plynu či paliv a v letošním roce pak například DPH z potravin. „Inflačních štítů“ ve velkém využívají i Češi z příhraničních oblastí, kteří so Polska vyrážejí na nákupy potravin, paliv, ale třeba také cigaret.
Například nákup 25 vybraných položek – pečiva, masa, mléčných výrobků, nápojů, ale také drogistického zboží – vyšel díky „inflačnímu štítu“ letos v létě v prodejně Lidl v polském městě Bogatynia hned za českými hranicemi na v přepočtu 838 korun. V severočeském Frýdlantu, v tamním Lidlu, přitom ten samý nákup stál hned 1181 korun, tedy o 343 korun více. Přitom autem lze z Frýdlantu do Bogatynii dojet za 14 minut (více viz zde).
Jenže uvedená úleva na daních polskou vládu jen letos vyjde v přepočtu na více než 200 miliard korun. Proto nyní varšavský kabinet bude zvažovat, zda „inflační štíty“ prodlouží za horizont konce letošního roku, kdy jejich platnost zatím končí.
Šéf polského státního fondu PFR Pawel Borys, poradce premiéra Mateusze Morawieckého, dnes uvedl, že Varšava opravdu může přistoupit k ukončení programů pomoci s drahotou už letos. Nutí ji k tomu stále problematičtější stav polských veřejných financí. Úrok na desetiletém dluhopisu polské vlády se v říjnu dostal přes úroveň devíti procent, tedy nejvýše od roku 2001. I nyní se stále drží poblíž této úrovně. Pro srovnání, Česko si nyní půjčuje na deset let pouze za 5,85 procenta, tedy o zhruba tři procentní body levněji.
Varšava tak může dostat od finančních trhů podobnou „lekci“ jako nedávno britské vláda padlé premiérky Liz Trussové. Úrok na britských dluhopisech začal dramaticky narůstat poté, co kabinet Trussové po svém zářijovém nástupu oznámil nejrozsáhlejší daňové škrty na ostrovech od roku 1972, aniž ovšem trhy přesvědčil, že vzniklý výpadek bude moci hradit jinak než z dalšího dluhu. To by bylo zarážející samo o sobě, tedy i za běžných podmínek, ještě více však v čase inflace pohybující se na čtyřicetiletých maximech. Trussová tak dostala britskou ekonomiku do chaotické situace, pročež nakonec musela jako premiérka skončit. Nový premiér Rishi Sunak už prohlašuje, že naopak bez zvýšení daní nelze dát ostrovní veřejné finance do pořádku.
„Inflační štít“ polské vlády je obdobný. Polsko jako Británie snižuje daně v době, kdy jeho makroekonomická kondice je na pováženou a zemi sužuje rapidní inflace. Bank of America v říjnu vydala analýzu, v níž neskrývá své znepokojení, že deficit polských veřejných financí by v příštím roce mohl kvůli uvolněné fiskální politice přesáhnout hodnotu sedmi procent hrubého domácího produktu. Přitom maastrichtské kritérium pro přijetí eura povoluje nejvýše tři procenta daného deficitu.
Inflace v Polsku přesahuje hodnotu sedmnácti procent, země se navíc potýká s dvojím deficitem – jak veřejných rozpočtů, tak běžného účtu platební bilance. Navíc výkon polské ekonomiky je úzce svázaný s výkonem ekonomiky německé, která však padá do recese.
To vše signalizuje, že Polsko opravdu bude muset v rámci snahy o stabilizaci svých veřejných financích v ekonomicky náročné době přistoupit právě ke zrušení „inflačních štítů“. Zatím není zřejmé, zda by zrušilo veškerá tato opatření, nebo jen některá z nich. Pokud se však Varšava rozhodne od ledna příštího roku opravdu zrušit všechna opatření svých „inflačních štítů“, inflace v zemi dosáhne v únoru 2023 až 24 procent. Dnes to uvedl Ludwik Kotecki z bankovní rady polské centrální banky. Zrušení daňových úlev se totiž samozřejmě projeví následným zdražením příslušných produktů a citelně tak přispěje k dalšímu nárůst inflace.
Varšava nyní hořce poznává, že si za více než 200 miliard korun koupila vlastně jen odsunutí inflace v čase.
Češi i přes zlevnění pohonných hmot dále tankují dráže než Italové či Francouzi, plyne z dat Evropské komise
Zlevnění přináší i středeční zasedání americké centrální banky.
Cena pohonných hmot v Česku za týden klesla o několik desítek haléřů. Nejprodávanější benzin Natural 95 zlevnil o 43 haléřů na průměrných 42,39 Kč/l. Litr nafty se prodává v průměru za 47,08 Kč/l, což je o 26 haléřů méně než minulou středu. Vyplývá to z informací společnosti CCS, která ceny sleduje.
Zlevňování bude pokračovat i v příštích sedmi dnech. Benzín zlevní zhruba o 30 haléřů na litr a nafta přibližně o 15 haléřů na litr. Cena ropy Brent sice v korunovém vyjádření od poloviny října nepatrně vzrostla, o necelá tři procenta, došlo však i tak ke zlevnění velkoobchodně prodávaných paliv na komoditní burze v Rotterdamu. Od cen, jež se tam utvářejí, odvíjejí svoji cenotvorbu také tuzemské čerpací stanice. Například nafta na burze v Rotterdamu zlevnila v korunovém vyjádření od poloviny října o zhruba desetinu.
Navíc, ceny ropy zamířily dolů bezprostředně v reakci na výsledek včerejšího měnověpolitického zasedání americké centrální banky. Ta nyní signalizuje nárůst základní úrokové sazby na vyšší úroveň, než se dosud mínilo. Pro trhy jde o potvrzení, že americká centrální banka hodlá s inflací nadále bojovat rázně. Vlastně rázněji, než se dosud mínilo. To zvyšuje riziko recese v podstatné části světa, což výhledově sráží poptávku po ropě, a tedy i její nynější cenu. Obava z dalšího utahování měnové politiky v USA je tak intenzivní, že převáží efekt omezení těžby ropy. Od listopadu totiž kartel OPEC a jeho spojenci v čele s Ruskem těží o dva miliony barelů ropy denně méně, což by samo o sobě vedlo ke zdražení pohonných hmot v ČR.
Pohonné hmoty v Česku jsou ovšem i přes jejich aktuální zlevnění nadále nezvykle dražší než v zemích typu Itálie, Francie nebo Chorvatska, kde ovšem bývají obvykle dražší. Vyplývá z to nejnovějších údajů Evropské komise (zde). Důvodem je to, že různé státy EU jsou různě velkorysé ve své pomoci lidem a firmám s drahými energiemi, například právě v podobě snižování DPH nebo spotřebních daní z paliv.
ČNB úroky nechává beze změny, v příštím roce moc klesat nebudou
ČNB úroky nechává beze změny, v příštím roce moc klesat nebudou. Centrální banka místo vyšších úroků sází na intervenci za silnější korunu, čímž například sráží ceny pohonných hmot v ČR.
Bankovní rada České národní banky dle očekávání ponechala základní sazbu na úrovni sedmi procent. Jestliže pro změnu základní sazby nevyužila ani zasedání, kdy již měla k dispozici novou prognózu, je vysoce pravděpodobné, že na úrovni sedmi procent setrvá sazba po zbytek letošního roku.
V roce příštím pak základní sazba poklesne, ovšem jen poměrně mírně. Ke konci roku 2023 by tak měla nejpravděpodobněji činit 5,75 procenta. Inflační tlaky v tuzemské ekonomice totiž budou silné i v příštím roce, byť i z důvodu vysoké základny meziročního srovnání letošního roku míra inflace přece jenom znatelně klesne, přibližně na polovinu letošní průměrné celoroční úrovně, jež se bude pohybovat kolem úrovně sedmnácti procent.
Dnešní rozhodnutí ponechat sazby beze změny plyne z většinového přesvědčení bankovní rady, že inflační tlaky v tuzemské ekonomice již dále nesílí tolik, aby opodstatnily další nárůst sazeb. Většina bankovní rady míní, že úroveň sedmi procent je dostatečná a že vyšší úrok už by víceméně jen kontraproduktivně ekonomiku „dusil“. To proto, že podstatná část inflace je dovezená ze zahraničí, například v podobě vysokých cen energií.
Proto dovezené inflace je tuzemská měnová politika poměrně bezzubá. ČNB navíc působí protiinflačně skrze kurs, když již od poloviny května provádí intervence za silnější korunu. Tím udržuje kurs pevnější, čímž zlevňuje zboží z dovozu, například ropu a ropné produkty, včetně pohonných hmot. ČNB od poloviny května vydala na intervence podle všeho v přepočtu již přes 800 miliard korun, tedy více než pětinu jejich celkového objemu. Zatím má tedy dost „palebné síly“ k pokračování intervence. Zmírnit její tempo bude muset až tehdy, pokud bude mít spotřebovánu zhruba třetinu jejich celkového objemu ze začátku letoška.
To, že podstatná, ba zřetelně převažující část inflace v ČR je dovezená, dokládá vývoj inflace v dalších zemích EU. Inflace v západních zemích EU, nejviditelněji v Nizozemsku, totiž inflaci v ČR nyní „dohání“. Zdá se tedy, že nakonec mohou být maximální míry inflace v Česku i v alespoň některých zemích západní části EU plně srovnatelné, což právě signalizuje převážně mezinárodní povahu tak výrazných cenových tlaků.
Skutečnost, že se nástup rapidní inflace v západní části EU projevuje pozvolněji než v části východní, může souviset například se strukturou daných ekonomik. V západních ekonomikách EU je obecně rozšířenější sektor služeb, v němž se mezinárodní inflační vlna projevuje v dalším časovém úseku než v energeticky náročném průmyslu. Ve východních zemích EU, jako je Česko nebo Polsko, zajišťuje průmysl obecně vyšší část makroekonomické přidané hodnoty.
Kdo může za rekordně drahé svatomartinské menu?
Mnozí Češi si letos svatomartinské menu opět nenechají ujít. Jen ale takových bude méně než v minulých letech. Každému se nechce dát třeba přes 500 korun za jeden oběd na osobu.
Důvodem drahoty jsou drahé energie a drahé samotné husy. Husy zdražují, protože jsou drahé krmné směsi. Ty zdražují, neboť jsou drahá hnojiva. A ta zdražují, protože je drahý plyn. Končíme tedy opět u energií. Pokud tedy někdo lamentuje nad drahým svatomartinským menu, má-li jít o hněv spravedlivý, musí cílit nikoli na nebohé drůbežáře, ale na ty, kteří v uplynulých až dvaceti letech fatálně nezvládli energetickou politiku. Na celoevropské úrovni. Jde zejména o naše západní sousedy. Letošní svatomartinská drahota totiž ve své podstatě zrcadlí zejména to, že Němci místo jádra, jež si postupně takřka kompletně povypínali, vsadili na tři jiné, ovšem nespolehlivé zdroje – slunce, vítr a na Putina.
Plyn je dobrým – dobře řiditelným – záložním zdrojem výroby elektřiny v zamračeném bezvětří, jenže to nesmí jít právě o plyn Putinův. To se pak stává součástí jeho ekonomické války se Západem, kterou pozorujeme v přímém přenosu. Němci před tím byli varováni, třeba i na půdě OSN někdejším americkým prezidentem Trumpem. Tehdy se jeho varování smáli. Dnes už ne. Češi se také nesmějí. Z hlediska energetického trhu představují sedmnáctou spolkovou zemi Německa a na omyly Berlínu tak doplácejí, aniž s tím mohou pořádně co dělat. Elektřina jim letos zdražuje nejvýrazněji v EU, přestože jsou jejím jedním z největších světových vývozců.
Až si letos dopřejí svatomartinskou pochoutku, už budou vědět, proč je tak drahá. A pro jejich hůře situované spoluobčany dokonce zcela nedostupná. Tak těm šťastnějším popřejme dobré chuti a Němcům do budoucna šťastnější ruku při volbě energetické politiky. (4.11.2022)