Na otázky CzechIndustry odpovídá Patrik Reichl, generální ředitel Agentury pro podporu podnikání a investic CzechInvest
Agentura CzechInvest byla v minulosti prezentována jako společnost, která má za cíl motivovat investory k podnikání v České republice. Hlavním „ukazatelem“ přitom byl objem prostředků, které u nás byli ochotni vložit do projektů. Jak byste charakterizoval její hlavní poslání dnes?
Poslání CzechInvestu zůstává stejné, tedy podpora podnikání a investic, jen způsoby, jak toho dosahujeme, stejně jako šíře klientů, kterým se věnujeme, se mění. V devadesátých letech a po roce 2000 jsme sem hojně lákali zahraniční investory, měli jsme tu vysokou nezaměstnanost, a když to hodně zjednoduším, tak jsme byli vděční za každou investici, která směřovala do ČR. Ekonomická situace se však za posledních 25 let výrazně proměnila a nyní nám už nejde o to, abychom zprostředkovali co největší objem investic, ale díváme se na jejich kvalitu, byť těch investic je a určitě i do budoucna bude méně. V současné době se zaměřujeme na investice s vyšší přidanou hodnotou a zejména investice chytře umístěné, tedy takové, které nejlépe odpovídají potřebám regionu. Pokud se podíváme na naše klienty, zdaleka už nejde pouze o investory, ale bavíme se o startupových projektech, malých a středních podnicích, municipalitách, univerzitách a vědecko-výzkumných organizacích. Zajímají nás projekty ze strategických oblastí, jako je například healthtech a ecotech, mobilita, kulturní a kreativní průmysly nebo umělá inteligence.
CzechInvest poskytuje služby pro investory, malé a střední podnikatele, startupy a municipality. V čem především spočívají?
Naším cílem je pomáhat podnikatelům a firmám v jakékoliv fázi jejich rozvoje a zvyšovat konkurenceschopnost české ekonomiky. Startupům nabízíme řadu programů na rozvoj růstu i expanzi do zahraničí. S podnikateli konzultujeme jejich podnikatelské záměry, pomáháme jim s dotacemi, propojujeme je mezi sebou i s představiteli jednotlivých obcí. Na základě terénních šetření doporučujeme investorům vhodná místa pro jejich projekty, radíme jim s vízy či investičními pobídkami nebo jim pomáháme nalézt vhodné dodavatele. Představitelům obcí pomáháme s lákáním vhodných investic. Mapujeme podnikatelské prostředí a starostů, primátorů i hejtmanů se ptáme, co můžou podnikatelům či investorům nabídnout a co jim naopak schází. Všechny skupiny našich klientů jsou vzájemně provázané, a pokud chceme, aby ekonomika dobře fungovala, musí se dobře dařit i jejím jednotlivým aktérům.
Podle jakého klíče nyní hledáte investory?
Naše práce a snaha lákat investory jde ruku v ruce s novelou zákona o investičních pobídkách z loňského září. Ta jasně definovala, jaké přímé zahraniční či domácí investice lze podpořit a kterým se mají poskytnout další služby státu. Při této selekci se vychází z několika kritérií. Posuzuje se například vysoká přidaná hodnota projektu na základě splnění podmínek typu zaměstnávání vysokoškolsky vzdělaných pracovníků nebo spolupráce s vědeckovýzkumnými institucemi. Další skupinou podporovaných investičních projektů jsou ty, které směřují do hospodářsky slabých regionů a jejich umístění v daném regionu výrazně pomůže místnímu ekonomickému rozvoji. U všech projektů se pak nově posuzuje jejich dopad na státní rozpočet a na region, ve kterém bude investice umístěna. Investičními pobídkami se v podstatě všechny země snaží motivovat směřování investic, jinak tomu není ani v Česku. My momentálně cílíme na ty s velmi vysokou přidanou hodnotou a které maximálně využijí například vědecko-výzkumnou infrastrukturu, kterou ČR aktuálně disponuje.
Když chci investovat v nějaké zemi, tak se rozhoduji podle určitých kritérií. Která jsou hlavní a v čem je komparativní výhoda České republiky?
V Česku nabízíme kvalifikovanou pracovní sílu, máme stabilní politickou situaci, dobrou občanskou vybavenost, a navíc je tu bezpečno. Výhodná je také kulturní a geografická blízkost západních trhů a snadnější přenos talentů, alespoň v rámci EU. To vše sem může investory přilákat. Česká republika se osvědčila také jako atraktivní destinace pro centra sdílených služeb, zejména v Praze, Brně a Ostravě. Celá řada firem má záměrně mezinárodně poskládané týmy, kterým nabízí práci v moderním pracovním prostředí a s kvalitní občanskou vybaveností. Česká republika se navíc stává čím dál tím konkurenceschopnější v aktivitách vědecko-výzkumných a výrobní část globálních produkčních řetězců postupně odsouvá do tzv. nízkopříjmových ekonomik.
Když chce někdo hovořit s despektem o našem průmyslu, tak řekne, že jsme zemí montoven. A dodá s nízkou přidanou hodnotou. Zřejmě nemá představu o tom, jak v takové „montovně“ probíhá výroba. Můžete se k tomu vyjádřit?
Faktem je, že Česko se v posledním mezinárodním srovnání Global Innovation Index (GII) opět posunulo o dvě místa výše, tedy z 26. místa na 24. pozici. Dle mého názoru se již dostáváme na limit toho, čeho můžeme dosáhnout se současnou odvětvovou strukturou národního hospodářství. V roce 1990 mělo Československo cca 47 procent národního hospodářství v sekundárním sektoru – zjednodušeně v průmyslové výrobě. Po třiceti letech je průmysl reprezentován 37 procenty. Všechny země, které jsou v žebříčku před námi, však mají sekundární sektor zastoupen v rozmezí 12 až 20 procent. Naprostá většina hrubé přidané hodnoty i zaměstnanosti u našich konkurentů je ve službách. Restrukturalizace hospodářství bývá někdy nazývána novým nastavením světové dělby práce. Není tedy podstatné, jak dnes vypadá výroba. Podstatné je, že výroba – byť automatizovaná, zůstává stále výrobou. Česko je světovým lídrem v umění efektivně vyrobit téměř cokoliv. Zaostáváme však v sofistikovanosti trhu. A to je spíše hlavním problémem než filosofování nad tím, jestli jsme montovnou Evropy či nikoliv.
Jako blesk z čistého nebe dopadla na světovou ekonomiku pandemie koronaviru. Nevyhnula se ani CzechInvestu. Stala se výzvou a vyžaduje rychlou reakci. Jak konkrétně se to projevuje v práci společnosti?
V podstatě ze dne na den se v březnu proměnilo zadání od ministerstva průmyslu a obchodu. Pracovníci CzechInvestu se okamžitě zapojili do mnoha podpůrných aktivit, které ministerstvo a vláda zavedla a začala poskytovat. Dopad je samozřejmě i praktický. Většina zaměstnanců na jaře pracovala z domova, což se nyní opakuje. Nastalá situace nás donutila přehodnotit priority práce, naučit se pracovat na dálku a využívat moderní komunikační platformy. Přineslo to i pozitivní věci. Přestože je to někdy složité a chaotické, učíme se nové věci. Vedle toho lze říci, že se naše agenda ještě více rozšířila o ty aktivity, které si vyžádala zcela nová situace.
Zázraky se skoro nedějí, nový produkt nevznikne takříkajíc přes noc. Nicméně se ukázalo, že když je vůle, tak to jde. I během doby koronavirové vznikla řada unikátních projektů a CzechInvest byl u toho. Jaké byste uvedl konkrétní příklady?
Propojili jsme lutínského výrobce filtrů pro lékaře a záchranné složky, společnost Sigma Výzkumný a vývojový ústav, s mladou brněnskou firmou Acam Solution, která Sigmě v extrémně krátkém čase dokázala zautomatizovat výrobu filtrů do respirátorů. To byl úžasný projekt. Podobně jsme v Brně propojili vědecký tým s firmami a díky této spolupráci vzniklo přes 36 tisíc ochranných čelních štítů. Pomohli jsme rozjet Spojujeme Česko, online platformu pro propojení státních i soukromých aktivit v boji s koronavirem, do níž se zapojilo přes 90 subjektů, a portál CoVpoint, kde jsme ve spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu propojovali nabídky a poptávky firem, institucí a státu. Zorganizovali jsme také dvouměsíční hackathon Hack the Crisis, jehož cílem bylo podpořit nápady a projekty, které pomáhají v boji s pandemií koronaviru. Přihlásilo se do něj více než 200 projektů, zhruba se stovkou jsme pracovali dále na jejich rozvoji a uplatnitelnosti na trhu. Patnáct nejlepších postoupilo do červnového grand finále, ve kterém si osmička výherců rozdělila 10 milionů korun, které do soutěže daroval náš klient společnost Hyundai. Absolutním vítězem se stala firma Diana Biotechnologies se svými ultracitlivými testy na COVID-19, která v současnosti zajišťuje pětinu tuzemských testů. České firmy jsme podpořili v procesu certifikace osobních ochranných prostředků a zdravotnických prostředků a vývoje nových technologií v oblasti zdravotnictví. Těch projektů ale byla řada a mohli bychom se klidně bavit jen o nich.
Když byste to měl shrnout, v čem spočívá hlavní práce CzechInvestu doma a v čem v zahraničí?
Doma, míněno v Česku, chceme být partnerem a prvním místem, kam se podnikatel obrátí, pokud potřebuje jakoukoliv pomoc či servis ze strany státu. A to například při jednání s úřady, urychlování povolovacích procesů, aby nedocházelo ke zbytečným byrokratickým prodlevám. Nebo poskytování odborných konzultací k možnostem podpory financování ze strany státu či EU. Stejně tak spolupracujeme na podpoře exportních aktivit českých firem, zejména pak startupů, či jejich internacionalizaci. Je toho spousta. V zahraničí pak působíme v tzv. silových teritoriích. Dříve jsme se soustředili především na teritoria s vysokým potenciálem pro příliv přímých zahraničních investic. Nyní cílíme také na teritoria a oblasti, kde je možné maximálně pomoci českým firmám, aby zde uspěly a byly konkurenceschopné, nebo kde najdou strategické partnery pro financování dalšího rozvoje své firmy. V těchto teritoriích máme naše zahraniční zastoupení. Jedná se o USA, Kanadu, Velkou Británii, Německo, Rusko, Čínu, Japonsko a Jižní Koreu.
A jak by tomu mělo být v budoucnu?
Chtěli bychom, aby se česká ekonomika a české firmy staly čistými exportéry kapitálu, nikoliv „jen“ exportéry produktů a služeb. V takových teritoriích by Česko mělo mít své zástupce.
Neodpustím si následující otázku. Jste člověk světa znalý, máte přehled o tom, jak to „chodí“ v Česku a v zahraničí. Když budu vycházet z různých statistik a prohlášení, tak jsme země, s prominutím málo vzdělaná. Na nízké úrovni je u nás technická gramotnost, finanční gramotnost, ekologická gramotnost, zdravotní gramotnost a tak dále. Přitom ve slovníku synonym se dočteme, že gramotnost znamená znalost psaní a čtení. Nejsme k sobě příliš kritičtí, jak nás vnímají ve světě?
Myslím si, že toho sebemrskačství už bylo skutečně dost. Například ten tlak na technické vzdělávání a srovnávání například s Německem a jejich vyspělým duálním vzděláváním není úplně přiměřený. V Německu představuje průmyslový sektor 27 procent národního hospodářství. U nás je to přinejmenším o 10 procent více. To znamená, že je u nás i větší potřeba na technické vzdělávání. A jak jsem již zmínil, tak být na přední příčce (v GII) znamená mít více hospodářství ve službách. Zde je pak nutný jiný typ vzdělávání. S rozvojem umělé inteligence a jejím využíváním v praxi bude čím dál více potřeba i humanitní vzdělávání. Možná to zní dneska až kacířsky, ale jsem o tom přesvědčen. Obory jako sociologie, psychologie, ekonomie apod. budou opět na výsluní. Stejně tak obory jako zdravotnictví a vzdělávání.
Profesor Zelený už několik let tvrdí, že skončila éra globalizace a nastává čas deglobalizace s tím, že některé části, například internet, budou globální. Pandemie by tento trend měla urychlit. Druhou výzvou je globální změna. Co to v součtu bude znamenat pro Českou republiku?
S tím naprosto souhlasím. Současná pandemie ukazuje jednu zásadní věc, o které hovoří i profesor Zelený. Do popředí se derou témata, jako jsou například zelené technologie, boj proti klimatickým změnám nebo boj proti suchu. Tou zásadní věcí je zajištění sebeudržitelnosti, která má ještě fatálnější rozměr, který chybí pojmu „trvalá udržitelnost“. Sebeudržitelnost totiž znamená, že se dokážeme postarat o sebe dlouhodobě až na úrovni kraje, města, jednotlivých obcí či komunit a domácností. A jsme zpět u deglobalizace, u místního rozvoje a lokálních socioekonomických procesů. To vše bude do budoucna klíčové.
Zdroj: CzechIndustry 3/2020
