Čtyři typy vakcín proti nemoci covid-19
V polovině ledna se spouští registrační systém na očkování lidí starších osmdesáti let, od prvního února se pak budou moci postupně registrovat všichni ostatní. První dávku vakcíny proti nemoci covid-19 zatím dostalo 40 tisíc lidí, především zdravotníků a pracovníků v sociálních službách. Očkování je dobrovolné. Cílem je proočkovat alespoň sedmdesát procent obyvatelstva. Na jakých principech vlastně očkování funguje? Bude účinné a je bezpečné?
Zatím se u nás očkuje vakcínou Comirnaty od společnosti BioNTech/Pfizer. Tato látka patří do skupiny vakcín na bázi RNA. Je vhodná pro lidi nad 16 let. Vakcína konkurenční Moderny, která vstupuje na náš trh jako druhá, je určena lidem ve věku 18 let a starším.
Proti nemoci covid-19 existují čtyři základní typy vakcín. První tři se mohou reálně dostat na náš trh nebo tu už jsou. U čtvrtého typu se nepředpokládá, že se v České republice objeví.
1. Vakcíny na bázi RNA
Očkování pracuje na principu RNA (ribonukleové kyseliny), ve které je zakódována genetická informace pro takzvaný spike protein koronaviru. Můžeme si ho představit jako hroty na povrchu koronaviru, které mu umožňují proniknout do hostitelské buňky. Po očkování si naše buňky tento protein samy vytvoří. Imunitnímu systému se jeví jako infikované a tělo na ně zareaguje bezpečnou imunitní odpovědí. RNA v tomto typu vakcíny tedy vlastně obsahuje část „návodu“ z viru SARS-CoV-2. Jedná se o novou technologii, ovšem RNA vakcíny se začaly zkoumat a vyvíjet už před více než 20 lety. Od roku 2009 se zkoušelo jejich uplatnění při léčbě rakoviny.
Výhodou RNA vakcín je jejich rychlý vývoj a vysoká účinnost (výrobci BioNTech/Pfizer a Moderna udávají kolem 95 procent). Nevýhodou je potřeba dlouhodobého skladování při nízkých teplotách (v případě Moderny −20 °C, u společnosti BioNTech/Pfizer dokonce −70 °C). RNA je křehká a při dlouhodobém uchovávání při vyšších teplotách dochází k její degradaci. Nadějným kandidátem je i látka od společnosti CureVac, která vstoupila do třetí fáze testování teprve v prosinci 2020 a k jejímu případnému schválení může dojít až ve druhém čtvrtletí 2021.
2. Vakcíny na bázi virového nosiče
Fungují podobně jako RNA vakcíny, tedy na základě doručení genetické informace do buněk očkovaného člověka, v nichž posléze dochází k tvorbě cílového proteinu. „Genetická informace pro koronavirový spike protein je v tomto případě do našich buněk doručena prostřednictvím geneticky modifikovaných neškodných virů ze skupiny adenovirů. Jde také o poměrně novou technologii, ale v minulosti ji už využila například vakcína proti ebole, v minulém roce schválená i v Evropě,“ vysvětluje Martin Klíma z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR.
Mezi výhody patří rychlý vývoj, nízké náklady na výrobu, snadná výroba ve velkém množství a možnost dlouhodobého skladování při teplotě 4 °C. Nevýhodou může být omezená účinnost, zejména v situaci, kdy očkování první dávkou vede k vytvoření ochrany nejen proti cílovému proteinu, ale také proti nosiči, tedy adenoviru, čímž se sníží účinnost dalších dávek.
Do této kategorie patří vakcína společnosti AstraZeneca, vyvíjená ve spolupráci s Oxfordskou univerzitou. Firma Johnson & Johnson testuje vedle varianty se dvěma dávkami též variantu jen s jednou dávkou. „Ruská adenovirová vakcína Sputnik V řeší problém s účinností využitím jiné vakcíny pro první a pro druhou dávku, nicméně podobně jako u další adenovirové vakcíny čínské firmy CanSinoBio se žádost o podmínečnou registraci u Evropské lékové agentury spíše neočekává,“ myslí si Martin Klíma.
3. Vakcíny na bázi bílkovin (proteinů)
Do těla se vpíchne přímo cílový protein, v tomto případě koronavirový spike protein připravený biochemickými metodami. Pro zesílení imunitní odpovědi tyto vakcíny vedle proteinu obsahují i druhou složku, takzvané adjuvans. Jedná se o desetiletími prověřenou technologii, kterou využívá například vakcína proti hepatitidě typu B.
Výhodami proteinových vakcín jsou velká globální kapacita výroby a možnost dlouhodobého skladování při 4 °C, nevýhodou je zdlouhavější vývoj.
Patří sem očkování vyvíjená například společnostmi Sanofi/GSK a Novavax. Obě používají stejný protein, ale odlišná adjuvans.
4. Oslabené nebo inaktivované celovirové vakcíny
Virus SARS-CoV-2 je v tomto typu vakcíny v očkovací látce buď oslaben, ale stále žije, nebo je inaktivovaný. Takový virus nezpůsobuje onemocnění, přesto generuje imunitní odpověď. Mezi oslabené živé látky patří očkování proti příušnicím, zarděnkám nebo spalničkám. Nevýhodou živé vakcíny je její velmi zdlouhavý vývoj a možnost, že se původci choroby znovu vrátí schopnost vyvolat onemocnění i se všemi nebezpečnými projevy. Z tohoto důvodu se často používají inaktivované vakcíny, kde je vir zneškodněn vysokou teplotou, chemicky nebo ozařováním. Inaktivovanými vakcínami se očkuje například proti dětské přenosné obrně nebo žloutence typu A. Jejich mechanismu využívají v současné době i některé týmy pro vývoj vakcín proti covidu-19. Masovou výrobu plnohodnotného viru, který je následně inaktivován, je ale třeba dokonale zabezpečit proti úniku.
U živých i inaktivovaných vakcín je třeba vzít v potaz riziko, že mohou stimulovat imunitní systém až příliš. Velmi silná reakce v určitém orgánu ho může poškodit.
Tyto druhy vakcín vyvíjejí například společnosti Sinopharm, Sinovac či Bharat Biotech International.
Je očkování bezpečné?
Dosavadní zkušenost ukazuje, že po očkování vakcínou od firem BioNTech/Pfizer nemá většina lidí vážnější vedlejší projevy. Zejména po druhé dávce se zhruba u 60 procent objevuje únava, u více než poloviny bolesti hlavy, u necelých 40 procent bolest svalů. Běžné je zarudnutí a bolest v místě vpichu.
Navzdory rychlému vývoji této vakcíny proběhly řádně všechny tři fáze klinického testování. „Počet testovaných lidí je vyšší, než je obvyklé u běžných vakcín. Je pravda, že to probíhalo velmi rychle, ale tohle byl ‚Projekt Manhattan‘, do kterého se investovaly neuvěřitelné prostředky a obrovské nasazení lidí. Nikdy v dějinách této planety se nestalo, aby tolik lidí pracovalo na vývoji jedné vakcíny,“ popisuje Jan Konvalinka z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR.
A podle něho se vše povedlo. „Samozřejmě zbývá nepatrné nebezpečí dlouhodobých následků, které nemohly být odhaleny. Ale neumím si představit, jaké by mohly být. Vedle toho je jistota dvou milionů mrtvých, které si covid-19 celosvětově vyžádal, a také jistota dlouhodobých následků infekce. Takže musíme statisticky vážit tato dvě nebezpečí. Pro mě má toto vážení úplně jasný výsledek,“ dodává Jan Konvalinka.
Více informací o očkování proti covidu-19 se dozvíte zde:
► Biologické centrum AV ČR
► Medicínské centrum Praha
► Centers for Disease Control and Prevention
► Státní ústav pro kontrolu léčiv
► Evropská komise
Připravil: Jan Klika, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR (13.1.2021)
