Sázecí stroje

Jakmile se i v tiskařství začalo vyrábět hromadně, nemohlo ruční sázení ani zdaleka stačit. Hledalo se, jak je zrychlit, a nejprve se připadlo na to, hotovit spřežky a nejčastější slova z jednoho kusu. První, jak se zdá, připadl na tuto myšlenku franc. sazeč F. Barletti r. 1776, a po něm se procesí „logotypistů“ netrhlo. Jedním z posledních mohykánů byl vídeňský sazeč L. Weiss, který vytvořil celou logotypovou soustavu. Ale byl to duševní plod mrtvě narozený, poněvadž nestačil konkurenci sázecích strojů. O ty se pokoušela celá legie vynálezců, již počátkem 90. let min. století jich bylo na 170. Snad nejprvnějším vynálezcem s. s. byl W. Church, anglický průkopník parovozů; obdržel na svůj stroj patent r. 1822. Prvním s. s. skutečně pracujícím byl nejspíše „Pianotyp“ J. H. Younga a A. Delcambra z roku 1840, pracující zhruba podle principu tkalcovského stavu. R. 1844 sestrojil L. E. Tschulik z Vojtovic v Čechách model s. s. se 120 klávesami. R. 1847 poslal skutečný s. s. na výstavu do N. Y., ale stroj po cestě zmizel beze stopy. V 1. 1836 až 1849 pracoval o konstrukci s. s. Dán Ch., Sörensen, nazval jej „Tacheotyp“. Principu „tacheotypu“ užil později, v 80. letech Američan J. Thorne. Angličan R. Hattersley sestrojil r. 1859 s. s. na způsob psacího s. s klávesnicí. Na novém principu, převzatém ze Siemensova rychlotelegrafu, sestrojil r. 1867 anglický tiskař A. Mackie s. s., který měl pracovat automaticky, užitím papírového pásu vydírkovaného podle textu, který se měl vysadit. Některé myšlenky M-ovy se uplatnily později u tzv. monotypek. Samočinný s. s. se pokusil sestrojit koncem 60. let ruský vynálezce P. P. Kňaginskij. R. 1869 si dal patentovat v Anglii s. s., podobný s. Hattersleyovu, německý obchodník K. Kastenbein. Plných 18 let od r. 1871 do r. 1889 se mořil se svým s. s. Američan James W. Paige, než jej učinil mechanickým divem, ale k praktické potřebě nezpůsobilým, právě pro velkou složitost a delikátnost. Problém prakticky způsobilého s. s. rozřešil první až německý hodinář usazený v Americe, O. Mergenthaler; nebylo to ovšem také hned, pracoval o svém s. s. od r. 1883 do r. 1886 a potom jej zlepšoval až do své smrti r. 1889. Poněvadž M-ův stroj odléval celou řádku literek, byl nazvan linotypem. R. 1887 sestrojil M. Millan první s. s. na sazbu smíšenou. R. 1895 sestrojili J. R. Rogers a F. E. Bright s. s. tzv. „Typograf“, a r. 1901 vynalezl S. Scudder z Brooklynu sázecí stroj „Monoline“; oba s. s. odlévají celou řádku, jako Mergenthalerův. Opakem „linotypu“ je „monoyp“, sázecí stroj odlévající jen jednotlivé literky a pořádající je v řádku. První praktický „monotyp“ sestrojil již r. 1872 americký advokát Tolb. Lanston.