Schodek státního rozpočtu už letos překonal 100 miliard korun

Komentář Lukáše Kovandy

Podle ratingové agentury Standard & Poor’s české veřejné finance ukrajinskou válku zvládnou.

Za první čtyři měsíce letošního roku hospodařila vláda se schodkem mírně přesahujícím 100 miliard korun. Jedná se o jedno z nejhorších dubnových plnění historie novodobé České republiky, přesto je po katastrofálním loňském roce patrné citelné meziroční snížení schodku, o více než 90 miliard korun. Na relativním zlepšení hospodaření státního rozpočtu má největší podíl popandemické nastartování ekonomiky. Loňské první čtyři měsíce roku vážně poznamenaly covidové uzavírky ekonomiky, které snížily daňové inkaso vlády, zatímco si vynutily dodatečné výdaje, například na programy podpory zaměstnanosti.

Zlepšení schodkového hospodaření státního rozpočtu má z menší části na svědomí také fiskálně úspornější politika Fialovy vlády v porovnání s Babišovým kabinetem. Vláda má i tak ve svých úsporách rezervy, což nejnověji demonstruje záměrem poskytovat mimořádnou dávku 5000 korun domácnostem s dětmi do osmnácti let, jejichž roční příjem v hrubém vyjádření nepřekračuje milion korun. Výplata takovýchto dávek je stále příliš plošným, málo zacíleným opatřením, čímž připomíná různé covidové dávky Babišovy vlády. Ty současná vláda ovšem odmítala coby příliš nákladné a plošné.

Schodek v letošním roce nakonec dosáhne zhruba 350 miliard korun, tedy o 70 miliard více, než představuje nyní plánovaných 280 miliard. Důvodem je nejen nedostatečně úsporná fiskální politika Fialovy vlády, ale také a zejména nečekané výdaje související s válkou na Ukrajině a příslušnou imigrační krizí.

Vláda však i přes nárůst celkového letošního plánovaného deficitu, k němuž dojde v rámci letní novelizace rozpočtového zákona, dokáže udržet své veřejné finance ve stavu, který nepovede ke zhoršení ratingu. Míní tak jedna ze tří světově významných ratingových agentur, Standard & Poor’s. Tak v pátek potvrdila České republice dosavadní rating a také výhled do nadcházející doby. Dlouhodobý korunový dluh Česka je tak nadále hodnocený na stupni AA, cizoměnový dluh pak na stupni AA-. Výhled je nadále stabilní.

Hodnocení agentury, jejíž posudek bedlivě sledují finanční trhy po celém světě, je pro Česko v této zjitřené době samozřejmě příznivou zprávou. Pokud by došlo ke zhoršení ratingu, ba dokonce jenom výhledu, Česko by si ne mezinárodních trzích muselo půjčovat za vyšší úrok, než tomu bude takto.

Nepříznivý dopad války na Ukrajině podle Standard & Poor’s Česko obstojně ustojí zejména z toho důvodu, že má nízký vládní i zahraniční dluh a zároveň disponuje objemově významnými devizovými rezervami. Agentura Standard & Poor’s vlastně říká, že česká vláda má stále „munici“ k tlumení nepříznivých ekonomických dopadů ukrajinské války, včetně rapidní inflace. Zároveň hodnocení agentury znamená, že tuzemské veřejné finance nejsou v rozvratu, jak mnozí současní vládní politici argumentovali – coby politici opoziční – hlavně na sklonku éry předchozí Babišovy vlády.

Embargo na ruskou ropu podpoří Němci, Maďaři jej vetují

Akcie maďarského MOL, druhého největšího provozovatele čerpaček v Česku, přesto padají.

Maďarsko bude v rámci EU vetovat jakýkoli návrh, který by vedl k omezení energetického dovozu z Ruska. Tedy jak dovozu ropy, tak i plynu nebo uhlí. Včera to uvedl ministr maďarské vlády Gergely Gulyás. O embargu na dovoz ruské ropy má EU rozhodovat už tento týden. Embargo má být součástí šestého sankčního balíčku EU a podpořit by jej mělo dokonce i Německo, jak v noci na dnešek uvedla německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková.

Akcioví obchodníci na budapešťské burze se evidentně obávají, že německá podpora embarga by mohla být klíčová a „udolat“ dokonce i maďarské veto. Akcie maďarské petrochemické společnosti MOL se totiž dnes po začátku obchodování propadly hned o tři procenta. MOL, druhý největší provozovatel čerpacích stanic v Česku, velmi dobře vydělává na levné ruské ropě. Jeho rafinační marže jsou v důsledku války na Ukrajině a souvisejících sankcí na mnohonásobcích běžných hodnot. To proto, že benzín a naftu vyráběné z rekordně zlevněné ruské ropy firma prodává v zemích jako Česko (nikoli Maďarsko – tam jsou ceny zastropovány) za ceny, jako by pohonné hmoty vyráběla z ropy bez slevy.

Šéf MOL Zsolt Hernádi minulý týden uvedl, že společnost technicky a infrastrukturně zvládne přechod z ruské ropy Ural na ropu z jiných zemí až v horizontu dvou až čtyř let.

Maďarsko také před víkendem obvinilo některé jiné země EU, resp. jejich energetické podniky ze záludného pokrytectví. Prý se navenek tváří, že nebudou platit Rusku za plyn v rublech, ač se na to již připravují. Budapešť otevřeně připouští, že vyhoví požadavku ruského prezidenta Putina na nový systém platby za plyn, tedy na platbu v rublech. Polsko a Bulharsko nový systém odmítly akceptovat, pročež jim Rusko minulý týden plyn přestalo dodávat. Kreml na platbě v rublech trvá, a dokonce ji chce rozšířit také na další suroviny, včetně ropy a uhlí.

Za předpokládané maďarské veto se rádi schovají mnozí politici nebo průmyslníci ze zemí jako je Německo, Itálie nebo Rakousko, ale také Slovensko nebo Česko. Ti si odpojování od ruských energií, zejména plynu, niterně nepřejí, zároveň ale nechtějí – nebo se bojí – otevřeně tříštit jednotu EU. A tak jen varují před tím, že případná embarga přinesou zemím EU značné ekonomické škody.

Kreml už na rublech za plyn netrvá. I tak stále drží Evropskou unii pod krkem

Jednota Evropské unie ve vztahu k Rusku dostává těžce na frak. Tak to samozřejmě mají v Kremlu nejradši. Jistě se jim tváře rozjasnily, když Maďarsko v pátek obvinilo některé další země EU z pokrytectví a záludností. Podle Budapešti se státy typu Německa, Rakouska nebo Itálie, resp. jejich klíčové energetické podniky, tváří, že na Kremlem požadovaný nový způsob platby za plyn nepřistupují. Přitom opak je pravdou.

Ostatně nebylo by to nic úplně nového. Třeba Rakousko odebírá ruský plyn od roku 1968. Začalo s tím jako první ze západních zemí, těch z druhé strany železné opony. Už tehdy to koulelo na dvě strany. Tím hůře, že šlo o rok, kdy „bratrská vojska“ v režii Moskvy napadla jeho severního souseda. Československo. Ani to Vídní neotřáslo tolik, aby hledala dodavatele plynu jinde.

Vskutku, i dnes se rakouský kancléř, jenže dokonce cestoval za prezidentem Putinem do Moskvy, ač se pořádně vlastně neví, co řešili, prezentuje jako ona pohádková královna. Ta, jež uměla přijít oblečená neoblečená. Stejně tak se prezentuje také třeba kancléř německý nebo stěžejní evropské energetické podniky jako německý Uniper, italský Eni nebo rakouský OMV. Na jednu stranu vykládají, že sankce EU proti Rusku neobejdou, zároveň však dodávají, že budou dále za ruský plyn platit eury a že jsou i tak přesvědčeny, že jim Putin plyn nevypne.

Něco takového ale není možné. Pokud tedy nejsme v pohádce. Nebo pokud zainteresovaní neříkají jen půlku pravdy.

Není to možné, zdá se, i přesto, že Kreml v pátek upřesnil podobu nového mechanismu platebního styku s odběrateli ruského plynu z takzvaných nepřátelských zemí, mezi něž patří právě i členské státy EU. Složí-li „nepřátelští“ obchodní partneři ruského plynárenského gigantu Gazprom svá eura, příp. dolary na devizový účet Gazprombanky, ruské státní banky, plyn poteče do EU i tehdy, pokud Gazprombanka nepřevede získané devizy v rubly. Znemožnění převodu ovšem v takovém případě nesmí být důsledkem případných dalších sankcí na Rusko uvalených.

Rusko tedy vlastně říká, že platba za plyn v rublech není bezpodmínečně nutná. Gazprom plyn odběratelům v EU dodá totiž i tehdy, pokud by z nějakého důvodu jiného než případné dodatečné sankce ruská strana nepřevedla devizy v rubly.

Páteční krok Kremlu tak lze číst jako částečnou snahu o kompromis, kterou však stále „neztrácí tvář“. I tak je otázkou, zda na takovéto řešení bude moci přistoupit Evropská komise. Podle ní by obchodní partneři Gazpromu z EU měli postupovat tak, že devizy složí na příslušný účet u Gazprombanky a nechají si od ruské strany vystavit stvrzenku, že tím vzniká nárok na plyn. Jako alternativu pak doporučuje odběratelům ruského plynu v EU, aby veřejně deklarovali, že složením deviz na příslušný účet Gazprombanky považují transakci za úplnou a že jim tedy už takovým krokem vzniká nárok na protiplnění, tedy na dodávku plynu.

Kreml však původně požadoval, aby nárok na protiplnění vznikal teprve převodem deviz v rubly. Za účelem tohoto převodu si měli partneři Gazpromu z EU zřídit u Gazprombanky druhý účet, rublový.

Právě s tímto převodem má problém Evropská komise. Jestliže by měly mít země a podniky EU na ruský plyn nárok teprve po převodu do rublů, jde o podle ní o obcházení sankcí uvalených EU na Rusko. Protože vzniká jakési „vakuum“, kdy unijní partneři Gazpromu sice převedou svá eura (případně dolary) na účet u ruské státní banky, Gazprombanky, ale přitom nebudou mít na plyn ještě nárok. Ten vznikne až převodem do rublů.

Do převodu v rubly může být tak či onak zaangažována ruská centrální banka, jež například vyhlašuje oficiální směnný kurs. Už nyní jej vydatně maniupule k obraze svému. A hlavně, ruská centrální banka je – na rozdíl od Gazprombanky – sankcionována. To je právě ta podstata problému. Subjekty EU nemohou dělat obchody, v nichž jsou zaanagažovány sankcionované strany. Navíc v době, kdy by byly peníze unijních partnerů v onom „vakuu“, vlastně by poskytovali ruské straně jakousi ne zcela dobrovolnou půjčku. Neboť se vzdají svých peněz, ale přitom ještě nebudou mít nárok na protiplnění, tedy na plyn.

Zmíněné upřesnění podoby nového platebního mechanismu, s nímž Kreml v pátek přišel, ujišťuje, že na plyn vzniká nárok, i pokud nedojde k převodu deviz v rubly, nebudou-li však důvodem neprovedení převodu případné nové sankce. Stále však platí, že odběratelé plynu z EU musí mít otevřený rublový účet u Gazprombanky. Už toto samotné otevření rublového účtu je ale podle Evropské komise obcházením sankcí. Je tedy poměrně pravděpodobné, že Bruselu nebude páteční zpřesnění a ujištění Moskvy stačit.

A to ani přesto, že ruská centrální banka přišla před víkendem ještě s dalším upřesněním. Nový platební mechanismus podle ní limituje dobu na převod deviz do rublů v podání Gazprombanky na maximálně dva pracovní dny. Tím se tedy upřesňuje maximální závazná délka trvání výše zmíněného „vakuua“. Stále to však nemusí stačit, aby Evropská komise dala novému platební mechanismu „zelenou“.

Ale čert aby se tom vyznal. Samy některé členské státy EU si stěžují na nejednoznačnost vodítek, která jim Evropská komise v této věci poskytuje. Dokonce se objevují úvahy, že chaos zasévá záměrně, aby pak odběratelé EU mohli hrát hru na „oblečenou neoblečenou“. Kde chybí jednoznačnost, kde kraluje vágnost, tem lze využít vlastního výkladu a skulinek. A třeba se tvářit, že odebírání ruského plynu v souladu s Putinovým novým požadavkem opravdu není obcházením sankcí.

Brusel zase jednou fatálně nezvládá řešit nenadálé, nepředpokládané situace, které jsou ovšem zároveň ty nejzávažnější. Neuměl si poradit s uprchlickou krizí v roce 2015, selhával při propuknutí pandemie před dvěma lety a do chaosu padá i teď. Vodítka Evropské komise jsou vágní a navíc není známé, zda je Kreml akceptuje. Je to zatím stále jen výklad právníků pracujících pro Evropskou komisi.

Kremlu se zkrátka daří „rozdělovat a panovat“. Drží Unii pod krkem, neboť převážná část členských zemí a rozhodující energetické podniky se strachují, co si bez ruského plynu počnou. Takhle se ale válčit nedá. Ve strachu ne. Pokud EU chce s Ruskem účinně ekonomicky válčit, musí být připravena inkasovat také rány. A z každé se hned „nepokakat“. A držet jednotu. A mít odhodlání. A volit přímočarost namísto zasévání chaosu, jenž spíše než nekompetenci odráží záludnou snahu něco jiného tvrdit navenek veřejnosti, a něco jiného dělat a říkat za zavřenými dveřmi.

Jurečka se spletl, vláda vyplatí „rouškovné pro děti“ menšímu okruhu domácností

I tak jde stále v Babišových stopách, na neadresnou dávku padne až sedm miliard korun.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka se spletl. Vláda hodlá v srpnu vyplácet mimořádnou dávku na dítě v závislosti na hrubém, nikoli čistém příjmu domácnosti. Takže nárok na ni budou mít domácnosti s příjmem do jednoho milionu korun ročně hrubého. Dávku tak stále bude získávat třeba i domácnost, v níž oba rodiče pobírají mzdu 41 600 korun hrubého měsíčně. To zhruba odpovídá průměrné mzdě pro první čtvrtletí letošního roku, jak uvádí ministr financí Zbyněk Stanjura. Na průměrnou mzdu tak stále dosáhnou zhruba dvě třetiny rodin s dětmi.

Fialova vláda se tak rozhodla pokračovat v tradici Babišova kabinetu. Akorát se zaměřuje na děti, a ne na důchodce. O adresnosti stále nemůže být řeč, když mimořádnou dávku rozdělí mezi zhruba dvě třetiny domácnostní s dětmi do 18 lety. Opět se nesystémově vyplácí veřejné peníze. Vyplácí se řadě domácností, které je vůbec nepotřebují. Naopak skutečně potřebným se pomůže méně, než by se pomoci mohlo. Jestliže dávka, jak je navržená po Jurečkově zpřesnění, půjde až 70 procentům domácností s dětmi, nejde o zacílenou pomoc. O zacílení by bylo možné hovořit, pokud by šla maximálně 20 procentům nejpotřebnějších, a to v takovém případě i třeba v nominálně vyšší částce, než je 5000 korun.

Jedná se o populistický krok Fialovy vlády v duchu tolik kritizovaného konání předchozí Babišovy vlády. Kdo kritizoval rouškovné Babišovy vlády, činící v roce 2020 rovněž 5000 korun, musí kritizovat i „rouškovné pro děti“ vlády Fialovy. Takřka sedm miliard korun, které na dávku padne, mohlo být využito mnohem lépe, takto tyto peníze z podstatné části jen přilejí oleje do inflačního kotle. (2.5.2022)