Se štítem nebo na štítu!

(Za prvým starostou „Českoslov. dobrovol. sboru v Italii“ Janem Čapkem, který padl slavně v bojích u San Donnu.)

Kámen žulový byl rozražen. Koule nepřátelská položila v italské zemi bratra Jana, bratr Jan, náš první dobrovolník v Italii, slavně skonal před nepřítelem spolu s věrnými druhy. Neznal jiného východiska, než svobodu nebo smrt. To bylo jeho životní, jeho nezměnitelné přesvědčení, které projevoval při každé příležitosti. Tisíce našich vojáků, kterým bratr Jan při skládání slibu v zajateckých táborech tiskl ruku a bratrsky poučoval o důležitosti jejich činu, mají zajisté v paměti jeho upřímné, srdečné jednání. On byl otec.

Za těžkých poměrů jsme se probíjeli. Z nepatrného hloučku před rokem vyrostla dnes armáda a velkou zásluhu o to má nesporně náš dobrý starosta. Žili jsme upřímný život, dech duše národní ovíval nás a my pro pokrok, svobodu vlasti byli schopni všeho. Jako maják, kámen žulový vždy a všude první stál neohroženě bratr Jan.

Všichni, kdož jsme byli v posledním táboře, známe obraz „Za svobodu!“, na němž bratr Bartoš zosobnil bratra Jana, kterak s puškou v ruce na mrtvolách nepřátel dere se vpřed.

Obraz mám blízko a dívám se do očí bratru Janovi. Ano – to Jsi ty, bratře Jene! Ty, kteří jsme nehodni Tebe, položil Jsi život a dal příklad následovníkům. Obracím se na bratry a vroucně je prosím, aby památku Jana zachovali v srdci svém po celý život. Oni viděli, jak bratr, jako prostý vojín nehledal úlevy svého obtížného života v zajetí, jak prostě žil a jak čestně vždy jednal. To byla velká jednotka mravní a ta byla neposlední příčinou, proč druh za druhem přistupoval pod prapor červenobílý a sliboval, že „se zbraní v ruce“ – raději čestně padne, než by se měl vrátiti do vlasti zneuctěné a porobené.

Jen ten, kdo žil v okolí hnutí dobrovolnického, pochopí dnes onoho ducha lidového i pravdivě otevřeného a při tom tak prostého, který vládl v táborech, kde jsme žili. Dech hor a rovin naší české země byl přenesen na tisíce mil. My se vžili do našeho prostředí tak, že nám často ani nepřipadalo, že žijeme doma a mezi svými. Byli jsme všichni a byli jsme jeden.

Příkoří, učiněné jednomu z nás, bylo příkořím pro všechny. Živě si mohu vzpomenouti na některé případy, kdy jsme se chvěli bolestí nad tím, když bylo ublíženo některému bratru a jak přes veškeré úsilí nemohli jsme zabrániti odvetě. To byla solidarita na život a na smrt, solidarita vojáků na vše připravených. Hnutí naše jako každé jiné prožívalo své nemoci, bylo třeba mnoho operací, přemýšlení a jednání. Bratří vědí, že padlý bratr Jan neúprosně v zájmu revoluce jednal, a necítili ani tehdy, když byli jím káráni, nijakého pokoření, neboť věděli, kdo je kárá, věděli, že je to charakter čistý a spravedlivý.

Už nevstaneš, bratře Jene. Tvé tělo je v půdě bratrské. Jsi pohřben nejen se svými krajany, ale s druhy italskými. Jako Ty jsi bojoval pro naši i jejich vlast, činili oni totéž. Italský Tvůj druh padl pro Italii a Čechy a Ty Jsi padl ve stejném boji s ním. Spíte věčný sen, ale oběti Vaše budou žít věčně.

Tvá věrná žena a roztomilé pachole, dítě Tvoje, bratře Jene, už Tě nespatří. Oči Tvé neuvidí vlast svobodu, kterou Jsi neskonale miloval. Ti, kteří přijdou, donesou Tvé rodině zvěst, že padl neohrožený hrdina, a zajisté že slzy se jim osuší, když zvědí, jak slavný život žil a jak slavně padl – jejich štěstí a naděje…

Byl prvním dobrovolníkem v Italii a první položil život. Hle! Dal příklad všech příkladů. Jeho nevinná duše volá k nám ze záhrobí velikým hlase: Bratří! Čechové a Slováci! Ni krok zpět“ Heslo naší české a slovácké revoluce bylo, jest a bude: Se štítem, nebo na štítu!

Josef Logaj, „V Boj“, 5. července 1918                                   

Zdroj: Umělecký almanach legionářský Praha, vydal Kruh starodružníků 1921-1922