Zmínky o síře a jejím užívání v starověku jsou řídké; zdá se, že v Egyptě se jí užívalo jen k vykuřování. Obšírnější zprávu podává až Plinius st., jak o způsobu těžby, tak o rozmanitém užívání. Až téměř do konce 16. století se užívalo v Evropě převážně síry italské, způsob výroby popisují Biringuccio (1540) a Agricola (1556). Nový způsob výroby z kyzů vypracoval Ch. Sander (r. 1570), podle něho se pak připravovala síra zejména v četných závodech na výrobu kamence a skalice v Čechách. Za chemický prvek prohlásil síru již Lavoisier (1772), ale prokázali to až Gay-Lussac s Thénardem.