Obyvatelé České republiky mají se slovem siréna spojenu většinou pouze jedinou asociaci a tou je pravidelná zkouška sirén každou první středu v měsíci. Samozřejmost, kterou část obyvatel bez větších výhrad přijala, část jí nevnímá vůbec, části obyvatel stále ještě vadí, a část nesouhlasí s tak častým testováním. Bohužel značné procento obyvatel nerozpozná zkušební signál od „všeobecné výstrahy“ která nás má varovat před hrozícím nebezpečím.
Sirény, odborně řečeno, koncové prvky varování jsou součástí celého systému (jednotný systém varování a vyrozumění - JSVV), který má přesně stanovená pravidla pro aktivaci, provoz i servis. Kdy vznikl JSVV a jak celý systém funguje? To vysvětlují odborníci z HZS ČR, kteří se touto problematikou dlouhodobě zabývají.
Historie
Pojďme začít pohledem do historie. Počátky varování spadají do doby těsně před 2. světovou válkou, kdy hrozily letecké nálety a bylo třeba obyvatelstvo před nimi varovat. Sirény byly umístěny na budovách státních úřadů a spadaly pod úřad civilní protiletecké obrany (CPO).
Po druhé světové válce pak civilní obrana, následně civilní ochrana a teď ochrana obyvatelstva, pod kterou problematika varování obyvatelstva spadá, patřila do kompetence několika institucí. V 50. letech to bylo ministerstvo vnitra, od roku 1975 do konce roku 2000 pak ministerstvo obrany a od 1. ledna 2001 přešla tato problematika společně s celou oblastí ochrany obyvatelstva do kompetence Hasičského záchranného sboru České republiky (HZS ČR).
Počty, druhy a rozmístění
Plán rozmístění sirén vychází z rozmístění obyvatelstva. Sirény mají varovat obyvatele před možným nebezpečím. Jejich koncentrace je tedy nejvyšší tam, kde je největší pravděpodobnost, že může dojít ke ztrátám na životech, škodám na zdraví a majetku. To je například ve velkých městech, pod přehradami nebo v okolí jaderných elektráren.
Území ČR je pokryto 9 400 sirénami. Samotných sirén je několik druhů. Nejčetněji se vyskytujícím typem jsou sirény elektrické rotační. Těch byste na území ČR napočítali celkem 5 300. Moderních elektronických sirén, které jsou opatřené hlasovým modulem, je v systému 1 900 a je jimi možné, kromě varovného signálu, také předávat verbální informaci. Zbývající část systému tvoří místní rozhlasy, kterých je 2 200 a nabízejí stejné možnosti jako elektronické sirény. Navíc je možné je použít pro předávání informací potřebných pro chod obce – hlášení obecního rozhlasu.
Více než polovinu koncových prvků vlastní obce, jaderné elektrárny, chemické závody a několik desítek jich vlastní také fyzické osoby, které jsou za jejich provozuschopnost plně zodpovědné. Ostatní koncové prvky jsou v majetku HZS ČR.
Použití
Varování obyvatelstva zabezpečují podle zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, hasičské záchranné sbory krajů a obecní úřady.
Sirény mají za úkol varovat obyvatele v případě mimořádných událostí. Takovou mimořádnou událostí není pouze celostátní ohrožení, ale například únik nebezpečné látky, protržení přehrady nebo větší požár. Zvuk elektronické sirény nebo místního informačního systému vždy doprovází nějaké další sdělení, které informuje, o jaký druh ohrožení se jedná. Slyšet je možné tyto druhy informací: „Všeobecná výstraha“ nebo „Nebezpečí zátopové vlny“ nebo „Chemická havárie“ nebo „Radiační havárie“.
Pro obyvatele je rozezvučení sirény výzvou, aby buď rychle utekli, pokud se jedná o nebezpečí zatopení, například z protržené hráze, nebo se bezpečně ukryli v nějaké budově, zavřeli okna a dveře, vypnuli vzduchotechniku a poslechli si sdělovací prostředky, pokud se jedná o únik nějaké chemikálie nebo radiace.
Kromě výše uvedených případů, pro které jsou sirény primárně určeny, se často používá signál sirén, zejména na venkově, k urgentnímu svolání dobrovolných hasičů na požární zbrojnici, odkud vyjíždějí k zásahu. Tato praxe je však s rozvojem moderních technologií, zejména mobilních telefonů pomalu na ústupu.
Kdo má oprávnění sirénu spustit?
Obecně se dá říct, že sirény spouští orgány činné v oblasti krizového řízení a ochrany obyvatelstva. Tedy od úrovně vlády až po zastupitele obcí. V praxi vždy záleží na rychlosti sdělení. Pokud by se tedy například protrhla přehrada, není možné čekat, až někdo schválí spuštění sirény. Ta je spuštěna v ohrožených obcích okamžitě.
Sirény se spouští z operačních středisek HZS ČR na základě rozhodnutí krizových orgánů různých stupňů. V případě nebezpečí z prodlení lze sirénu spustit ze stupně obce. A to buď ze zadávacího terminálu, nebo pomocí místního ovládání.
V případě varování je možné sirény spouštět jednotlivě nebo po skupinách - podle ohrožení konkrétní části města, nebo v rámci jiného území, například povodí řeky při povodních.
Varovný signál je pouze jediný. Je to signál „všeobecná výstraha“ a jedná se o kolísavý tón sirény po dobu 140 vteřin, nebo řečeno hudební terminologií - v hudebním intervalu tzv. čisté kvarty. Naštěstí mnohem častěji lidé slyší tón zkušební, který je stálý (nekolísavý) a trvá také 140 sekund.
Varování obyvatelstva prostřednictvím sirén bylo na území hlavního města Prahy s úspěchem použito při povodních, 13. srpna roku 2002. Během jediného dne byl varovný signál spuštěn celkem 33krát. Ve všech případech byla občanům přímo či následně poskytnuta též verbální informace. Díky systému včasného varování se podařilo z vodou ohrožených oblastí evakuovat cca 48 000 osob, z toho asi 5 000 osob pomocí evakuace řízené, a asi 43 000 osob evakuací neřízenou.
I v loňském roce se sirény rozezněly signálem „všeobecná výstraha“. Bylo tomu například 20. června 2020, kdy se rozezvučely, aby varovaly obyvatele Frýdlantska při povodních.
V předcházejících letech byly sirény spouštěny například při požárech nebo haváriích v průmyslových a chemických provozech nebo při lokálních povodních.
Pravidelná zkouška sirén
Do prováděcího právního předpisu – vyhlášky č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva, byla akustická zkouška sirén zapracována s cílem, aby bylo možno kontrolovat funkčnost celého systému. Do té doby byly akustické zkoušky také prováděny, ale nebyly podloženy obecně závazným právním předpisem, pouze interním aktem ministerstva obrany, pod které tehdejší civilní obrana, později civilní ochrana, spadala.
Pravidelná měsíční zkouška sirén se provádí od října roku 2002 a je upravena v § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva.
Výše uvedenou vyhláškou je stanoveno, že „Ověřování provozuschopnosti jednotného systému varování a vyrozumění se provádí zpravidla každou první středu v měsíci ve 12 hodin akustickou zkouškou koncových prvků varování zkušebním tónem.“
Tato pravidelná aktivace jednotného systému varování slouží k ověření provozuschopnosti celého systému, má rovněž přispět k většímu počtu funkčních koncových prvků, tedy sirén, a tudíž i k lepší připravenosti těchto zařízení v rámci ochrany obyvatelstva.
Dvakrát do roka je zkouška řízena centrálně z generálního ředitelství HZS ČR, kdy jsou ze zadávacího terminálu postupně aktivovány sirény v jednotlivých krajích ČR. Ostatní zkoušky v průběhu roku jsou spouštěny z krajských ředitelství HZS ČR. Na generální ředitelství jsou pak z jednotlivých krajů podána hlášení o stavu sirén a ze Skladovacího a opravárenského zařízení HZS ČR (dále „SOZ HZS ČR“) je podáno hlášení o funkci jednotlivých rádiových sítích. Výsledky zkoušek jsou statisticky vyhodnoceny a případné závady jsou postupně odstraňovány.
O zrušení zkoušky sirén fakticky rozhoduje generální ředitel HZS ČR v situacích, kdy by zkouška sirén mohla vyvolat u veřejnosti paniku. Naposled tomu tak bylo například v souvislosti s vyhlášením nouzového stavu v loňském roce nebo při povodních v roce 2009 a 2013 nebo při návštěvě amerického a ruského prezidenta v roce 2010.
