Slavíme 100 let sociálního pojištění u nás...

Státem garantovaná sociální ochrana obyvatel naší země v případech, kdy nemohou být sami ekonomicky aktivní, začala psát první kapitolu svého vývoje šest let po vzniku samostatného Československa. Letos je tomu už neuvěřitelných STO LET! V roce 1924 byl totiž přijat přelomový ZÁKON O POJIŠTĚNÍ ZAMĚSTNANCŮ PRO PŘÍPAD NEMOCI, INVALIDITY A STÁŘÍ. Pojďme si společně připomenout vývoj, kterým sociální pojištění za tu dobu prošlo, podívejme se na jeho současnost a zkusme si představit i blízkou budoucnost. Vždyť sociální pojištění se týká prakticky každého z nás!

Zdroj: ČTK

Přesně před sto lety začal být v naší republice budován systém sociálního zabezpečení obyvatelstva. Několikaleté přípravy vyvrcholily 30. října 1924 přijetím zákona č. 221/1924 Sb., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Zavedl dělnické pojištění lidí, kteří na území Československa vykonávali práce nebo služby na základě pracovního, služebního nebo učňovského poměru. Poprvé bylo sociální pojištění sjednoceno i organizačně, a to vznikem Ústřední sociální pojišťovny. Ta spravovala invalidní a starobní pojištění, a starala se také o nemocenské pojišťovny, které fungovaly obdobně jako dnešní okresní správy.

Cesta k přijetí zákona ale nebyla snadná. S prvním návrhem přišel poslanec Václav Johanis už v říjnu 1920 – a následně každá z politických stran přednesla svůj vlastní návrh. Konsensus byl v nedohlednu a tak Poslanecká sněmovna pověřila tehdejší Ministerstvo sociální péče ustavit odbornou komisi. Ta pracovala do května 1923 a její návrh byl podkladem pro obnovení politické diskuze trvající další rok a půl. Dosažená dohoda – návrh budoucího zákona – tak byla považována za společné dílo napříč politickým spektrem. Zákon nabyl účinnosti 1. července 1926. Poslanec a bývalý předseda vlády Karel Kramář před posledním hlasováním o návrhu zákona 17. září 1924 uvedl: „Mám jednu naději a jedno přání: to, co jsme zde vykonali, je skutečně svědectvím nejhlubšího vědomí povinnosti ke státu a národu, vědomí solidarity. A já bych si přál, aby všichni ti, kteří budou užívati dobrodiní tohoto zákona, až jednou budou cítiti to blahé vědomí, že jsou zabezpečeni pro stáří, to blahé vědomí, že jim nic nehrozí, co by je udělalo nuzáky, až budou cítiti pevnou půdu pod sebou, vzpomněli si, že všechno to stalo se jen proto možným, poněvadž jsme my všichni, zástupci všech vrstev národa, spojili se k společné práci ve jménu prospěchu celého národa a státu. Přál bych si, aby vědomí, že jen touto solidaritou národní jsme byli schopni vytvořiti věci veliké, i takové, které se zdály nejtěžší, vyrostlo z tohoto zákona, který se překládá parlamentu ke stvrzení. A bude-li tak, pak si řeknu: Snad budeme vždycky malí, ale nebudeme poslední mezi všemi národy.“

Nyní, o sto let později, bereme sociální pojištění jako základní, a v podstatě samozřejmou součást moderní společnosti. A čelíme zcela novým společensko-ekonomickým výzvám.

Víte, že…?

Co všechno spravuje ČSSZ

Česká správa sociálního zabezpečení jako finančně správní instituce státní správy České republiky spravuje:

▪ ročně více než 645 miliard Kč příjmů z pojistného a příslušenství na důchodové a nemocenské pojištění a

▪ více než 715 miliard Kč výdajů na dávky důchodového pojištění vč. záloh a nemocenského pojištění (tj. více než jedna třetina celkových příjmů státního rozpočtu),

záležitosti více než 9 milionu pojištěnců,

▪ z toho je více než 2,9 milionu důchodců, kterým vyplácí více než 3,5 milionu důchodů

Jako organizační složka státu je podřízena Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR. Provoz ČSSZ zajišťuje více než 8 tisíc zaměstnanců v čele s ústředním ředitelem Mgr. Františkem Boháčkem. Pracoviště má ČSSZ ve všech regionech ČR. Od 1. 1. 2024 jde o:

▪ 5 územních správ sociálního zabezpečení,

▪ 73 okresních správ sociálního zabezpečení (včetně Pražské správy sociálního zabezpečení a Městské správy sociálního zabezpečení Brno).

V roce 2024 vznikl samostatný Institut posuzování zdravotního stavu, podřízený jako organizační jednotka ČSSZ. Dne 1. září 2025 oslaví ČSSZ 35 let své novodobé existence.

Sociálnímu pojištění částečně vděčíme za rodné číslo

Otázka potřeby a formy unikátního identifikátoru každého občana je řešena prakticky na celém světě. U nás byl jednoznačný číselný identifikátor řešen už od roku 1946 – jednalo se ale o číslo pracovního průkazu, od roku 1948 pak občanského průkazu. V roce 1953 došlo k oddělení čísla občanského průkazu, které bylo nově stanoveno jako výrobní číslo průkazu, od rodného čísla sestaveného na základě rodných údajů a rozlišující koncovky. Legislativně bylo ukotveno ve vyhlášce Ministerstva národní bezpečnosti č. 240/1953 a v jejím § 6 se píše: „Do občanského průkazu … zapisuje pro účely důchodového zabezpečení rodné číslo.“ V roce 1968 byly zavedeny kontrolní číslice k rodnému číslu, a to u občanů narozených od 1. 1. 1953. Přidělování rodných čísel převzal Federální statistický úřad.

Původní ÚSP měla široké portfolio preventivních programů

Ústřední sociální pojišťovna měla kromě výkonu sociálního pojištění jako takového velmi široké portfolio preventivních programů. Jednalo se jak o přímé finanční příspěvky nebo pořízení technologií tak o výhodné úvěry a hypotéky pro subjekty obecního nebo státního sektoru. Zásluhou těchto programů byla vybavována zdravotnická zařízení přístrojovou technikou nebo byly prováděny rekonstrukce nemocnic či přístavby specializovaných pavilonů. Příkladem může být radioterapeutický pavilon v pražské nemocnici na Bulovce, onkologický pavilon v Brně a pavilony pro léčbu tuberkulózy v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě, Chebu a Praze – Motole. Jiným příkladem je založení „Obecně prospěšné akciové společnosti pro stavbu domů s malými byty“, jejíž realizací v letech 1932-38 byla výstavba 44 domů s 920 malometrážními byty v Praze na Pankráci (architekt Antonín Černý a architekti Bohumír a Ladislav Kozákovi), které jsou dnes součástí sídliště Zelená liška. ÚPS byla také vykonavatelem lázeňské péče. Kromě toho, že využívala různá lázeňská zařízení, na vlastní náklady vybudovala dva lázeňské areály, a to v Čechách lázně Teplice nad Bečvou a na Slovensku Masarykovo sanatorium ve Vyšných Hágách.

Obr. Strojová evidence. Zdroj: Národní technické muzeum, MAS, AA, f. 131 Libra

Strojová kartotéka je plná zajímavostí

● Kdyby se všech 9 tisíc zásuvek naskládalo vedle sebe, měřily by neuvěřitelných 27 kilometrů.

● Až v 70. letech minulého století byly z bezpečnostních důvodů k pojezdovým jeřábům instalovány žebříky pro případ poruchy nebo výpadku elektrického proudu. Do té doby museli zaměstnanci vytáhnout jednotlivé zásuvky a postupně po nich slézt – když nešel proud, scházeli potmě nebo s baterkou.

● Prázdné otvory v kartotéce nejsou projevem opotřebení. Slouží jako rezervní místo pro případ, kdyby se u některé ze zásuvek porouchal výsuvný mechanismus, aby bylo kam uložit porouchaný šuplík.

● Zeď plná šuplíků si zahrála také ve filmu. K vidění je ve snímku J. A. Holmana Rukavička z roku 1941. „Byl to můj svět, tady jsem byl rád,“ pronáší ve filmu herec František Vnouček, který si chce po svém propuštění ze zaměstnání na pojízdných zásuvkách „ještě naposledy zajezdit“. Filmové melodrama mělo premiéru v kině Adria a Kapitol. Pro představitelku hlavní role Natašu Golovou to byl jeden ze tří filmů, který ji přispěl k Národní ceně za herecký výkon dotované částkou 5 000 korun.

● Ocelová konstrukce kartotéky je napevno spojena s budovou, nelze ji tedy vyjmout a s domem tvoří jeden celek. I proto je společně s budovou ČSSZ zapsána jako světový unikát od roku 2004 do Ústředního seznamu kulturních památek ČR, pod číslem 100870/1–2373.

Vůdčí osobností sociální politiky 2. pol. 20. století byl Igor Tomeš

Vůdčí osobností naší sociální politiky a sociálního zabezpečení byl ve 2. polovině 20. století, a to nejen v domácím, ale i mezinárodním měřítku, Prof. JUDr. Igor Tomeš, CSc., (1931- 2018), který pracoval letech 1959-1963 jako úředník Mezinárodního úřadu práce v Ženevě v odboru sociálního zabezpečení. Podílel se na tvorbě několika sociálních systémů v různých zemích, a samozřejmě i v „porevolučním“ Československu – mimo jiné jako první náměstek ministra práce a sociálních věcí v roce 1989. V letech 1992-2000 působil také jako poradce Světové banky a Evropské unie pro otázky sociálních reforem v postkomunistických zemích.

Prvním ředitelem nově vzniklé ČSSZ byl Ladislav Antošík

Prvním ředitelem nově vzniklé ČSSZ se stal JUDr. Ladislav Antošík (1942–2000). Jako vystudovaný právník nastoupil v roce 1969 na Českou správu nemocenského pojištění, později tuto činnost vykonával také v Ústřední správě nemocenského pojištění, a to až do začátku roku 1990. Poté působil jako poradce na Ministerstvu zdravotnictví a sociálních věcí, odkud přešel na Ministerstvo práce a sociálních věcí do funkce ředitele odboru. Se vznikem ČSSZ byl pověřen jejím řízením. Funkci ředitele ČSSZ vykonával do roku 2000.

Nejstarší budovu najdete v Českém Krumlově

Sídlo českokrumlovské OSSZ je umístěno v objektu z roku 1883, který byl na přelomu milénia státem rekonstruován pro potřeby několika úřadů. Sídlí zde také Státní okresní archiv a Státní pozemkový úřad. Nachází se v nejjižnější části města, na levém břehu Vltavy při výjezdu směrem na Rožmberk. Od roku 2003 je součástí městské památkové zóny, která bezprostředně navazuje na historické jádro města zapsané v seznamu památek UNESCO.

Nejmladší budovu najdete v Opavě

Sídlo opavské OSSZ je umístěno v třípatrové budově z roku 2010 umístěné v areálu Magistrátu města Opavy. K dispozici je zde parkoviště s velkou kapacitou. Budova odpovídá vysokým standardům kladeným v současné době na administrativní budovy spojené s poskytováním služeb veřejnosti. Samozřejmostí je vyvolávací systém, osobní výtahy a bezbariérové řešení všech prostor.

Existuje tradice vydávání metodických materiálů

Ústřední sociální pojišťovna vydávala od roku 1926 až do roku 1944 svůj měsíční Věstník, který přinášel oficiální metodiku a byl určen zaměstnavatelům pojištěnců, personalistům a mzdovým účetním, zdravotnickým zařízením, nemocenským pojišťovnám a všem dalším spolupracujícím subjektům i dalším zájemcům. Po celou dobu vycházel v české i německé verzi. Na tuto tradici v roce 1969 navázal tištěný časopis Národní pojištění, který byl v roce 2020 nahrazen elektronickými médii.

Po povodních v roce 2002 ČSSZ využila unikátní způsob záchrany dokumentů

Srpnové povodně v roce 2002 zasáhly významně OSSZ Český Krumlov, Strakonice, Rokycany, Děčín a o územní pracoviště PSSZ v Praze 8. Voda poškodila nejen budovy, ale i podklady pojištěnců, které bylo třeba zachránit. V tomto případě se osvědčila digitalizace, pro níž se z organizačních a ekonomických důvodů zvolilo netradiční řešení. K postiženému pracovišti přijel speciální kamion, v jehož útrobách byla digitalizační linka. Pracovala nepřetržitě 24 hodin a denně zpracovala přibližně 10 tisíc podkladů. Do elektronické podoby převedla i dokumenty, které voda poškodila tak, že byly pro lidské oko prakticky nečitelné. Celkem bylo zachráněno a do optického archivu ČSSZ uloženo 850 451 dokumentů.

Legitimace pojištěnce nebyla pracovní knížkou

Zkušeností při ukládání výkazových materiálů, a jejich řazení, vedly Ústřední sociální pojišťovnu k tomu, aby hledala nový, průkaznější systém než řazení podle abecedy. Například pojištěnců jménem Novák bylo v evidenci zhruba 14 800, Novotný asi 10 400, Svoboda 10 400 apod. Duplicitě i jiným nepřesnostem zamezilo vydání legitimací pojištěnců s unikátním číslem. Sloužily jednak jako průkazy totožnosti pojištěncovy, jednak k zápisům o době zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost. Legitimace pojištěnců byly zavedeny v roce 1930 a sloužily výhradně ve vztahu mezi pojišťovnou a konkrétním pojištěncem na rozdíl od „pracovních knížek“, které v letech 1941-1947 sloužily jinému, obecnějšímu účelu.

Obr.  Žádost ÚSP je i zajímavou ukázkou tehdejšího úředního dopisu. (zdroj: Národní archiv, fond MSP, inv. č. 3024, sign. F 3559, karton 3192)

Zavedení legitimací pojištěnce byla rozsáhlá celorepubliková akce

Zavedení legitimací pojištěnců bylo rozsáhlou a náročnou celorepublikovou akcí. Dotýkalo se v té době zhruba 3 milionů občanů. Celý proces bylo třeba provést i ve velmi krátkém časovém úseku. Velký důraz poroto byl kladen nejen na potřebné zaškolení zaměstnanců Ústřední sociální pojišťovny, ale i na osvětovou činnost a vysvětlení celého nového systému veřejnosti. V období první republiky byly nejrušnějšími místy železniční stanice, kterými procházeli nejen místní, ale i „přespolní“ cestující. Jak například dokládá dochovaný dopis, informační kampaň probíhala i tímto způsobem.

Systém národního pojištění se v roce 1951 rozpadnul na další desítky let

Systém národního pojištění zaváděný po 2. světové válce byl výrazně ovlivněn myšlenkami britského ekonoma, politika a sociálního reformátora Williama Beveridge. Ideálem se stala „sociální bezpečnost“. S příchodem komunistické vlády v roce 1948 začal rozvrat tohoto systému navazujícího na prvorepublikové zákony. Změny v roce 1951 vyústily v likvidaci pojistného principu (placení pojistného) a v napojení systému na státní rozpočet ve formě sociálního zabezpečení. Byl zřízen Státní úřad důchodového zabezpečení, nemocenské pojištění přešlo do gesce Revolučního odborové hnutí a působnost okresních národních pojišťoven převzaly okresní národní výbory.

Ve třech budovách pražského ústředí ČSSZ jsou stále funkční tzv. oběžné výtahy

První osobní oběžný výtah, lidově řečený „pater-noster“, byl nainstalován v nejstarší budově dnešního ústředí ČSSZ na Smíchově už v roce 1913 (první oběžný výtah byl nainstalován v roce 1884 v Londýně). Ve 30. letech minulého století byly tyto výtahy instalovány i ve dvou novějších budovách areálu dnešní ČSSZ. Ač se to nezdá, jsou z hlediska dopravní kapacity velmi výkonné a přitom pohodlné, při jejich využití neztrácíte zbytečně čas. Na oběžné výtahy se vztahují jiné technické normy než na výtahy. Patří do stejné skupiny jako zdvihací plošiny, eskalátory a jiná podobná zařízení. Proto vyhovují i normám Evropské unie.

Obr.  Jedna z uliček mezi oběžnými zakladači

Uchovávají se nejen elektronické, ale i fyzické dokumenty

V roce 2010 byla v pražských Stodůlkách postavena nová, rozsáhlá budova se spisovými boxy pro uložení narůstajícího počtu dávkových spisů vyplácených důchodových dávek v tuzemsku i do zahraničí. I když jsou individuální účty klientů dnes již vedeny a zpracovávány v elektronické podobě, originály fyzických dokumentů musejí být uchovávány pro potřeby soudů, policie a jiné účely. V budově je umístěno celkem 241 oběžných zakladačů ROTOMAT, každý z nich má 24, popř. 22 dvoumetrových polic. Celkem je zde umístěno cca 2,8 mil. dávkových spisů, které by vyskládané za sebou vytvořily řadu o délce zhruba 12 kilometrů. Zde jsou uloženy dávkové spisy klientů narozených po r. 1943 až do současnosti, kteří pobírají jakoukoli důchodovou dávku. Zdroj: ČSSZ (6.12.2024)