Slévačství

Umění slévati neželezné kovy, zlato, stříbro, olovo, měď, cín a jejich slitiny bylo dobře známo všem starověkým národům. Řidčeji už slévati železo, poněvadž nedovedli vyrobiti litiny větší množství. Že dovedli slévati železo, o tom svědčí různé zmínky v starověkých spisech i nálezy. Tak v Býčí skále u Brna byl nalezen mezi pozůstatky jejích praobyvatelů litinový dutý prsten. Kovy slévali ve starověku do forem stálých i provizorních, hliněných, a to do otevřených, uzavřených, do forem s jádrem i s voskovým modelem. Slévání do forem pískových bylo vynalezeno někdy v 15. století a pravděpodobně v Německu, soudíc podle údajů italského technika Biringuccia. Není tedy prvním vynálezcem tohoto způsobu slévání anglický hutník A. Darby (1708). Podrobně popsal formování v písku ve svém patentním nároku J. Wilkinson roku 1758; nový způsob se však ujal všeobecně až počátkem 19. století. Počátky strojního formování třeba klásti do 30. let 19. století, kdy byla vynalezena Frankenfeldem v Harzu modelová deska (1827). Slévání odstředivé zavedl první Eckhardt (angl. patent 1809). Zlepšil r. 1857 Bessemer, r. 1867 Chalmers. První stroj na odstř. lití trub sestr. r. 1849 Shanks, zlepš. r. 1874 C. W. Torr a r. 1880 Whitley.