Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank
Od ukrajinských sankcí se přitom čekal efekt přesně opačný, jenže Tataři sankcionovanou ropu nahradili
Maďarsko a Slovensko nyní počátkem září dramaticky navýšily dovoz ruské ropy jižní větví ropovodu Družba. Ukrajinské sankce na přepravu ruské ropy Lukoilu tedy mají opačný než očekávaný efekt, neboť výpadek v dodávkách ropy Lukoilu více než kompenzuje jiný ruský podnik, Tatněfť. Ten má dokonce blíže samotnému Kremlu než Lukoil, jehož šéf Ravil Maganov v létě 2022 zemřel po pádu z nemocničního okna. Vedení Lukoilu se dokonce v prvních dnech po invazi, zahájené v únoru 2022, vyslovilo pro rychlé ukončení války, což je na ruské poměry nezvyklé a zřejmě se stalo osudným nejen Maganovovi, leč i několika dalším členům jeho vedení podniku, kteří skonali krátce po něm.
Nicméně, Kyjev sice sankcionuje Lukoil, ale Tatněfť poněkud překvapivě nikoli, což právě Budapešti a Bratislavě umožňuje ještě navýšit svůj odběr ruské ropy. Maďarsko jí v prvních zářijových dnech dováželo v průměru 9300 tun denně, zatímco v srpnu byl denní průměr 5500 tun. Dovoz ruské ropy na Slovensko stoupl od 1. do 4. září také, a to o 17 procent v porovnání se srpnovým průměrem, tedy na 18 300 tun denně, vyplývá z dnes zveřejněných dat agentury Bloomberg.
Vývoz ruské ropy na Slovensko a do Maďarska je poměrně vysoký prakticky po celé letošní léto, což je nečekané. Už letos v červenci Slovensko dováželo několikanásobně více ruské ropy než v předchozích měsících (viz graf Bloombergu níže). Ve velkém ruská ropa dále proudila také do Maďarska. Nenastal tedy sebemenší výpadek v dodávkách, přestože Budapešť i Bratislava varovaly, že u nich doma může nastat palivová krize.
Kyjev ovšem s platností od začátku července zpřísnil své sankce na Lukoil, nikoli však na další ruské podniky, které Družbou ropu přepravují, jako je právě Tatněfť či Kremlem přímo ovládaná společnost Rosněfť.
Ovšem i špičky Taťněfti jsou v úzkém napojení na Kreml. Vždyť její předseda představenstva, Rustam Minnichanov, je současně hlavou státu Tatarstán, oddaný Vladimiru Putinovi. Tatněfť má i své kořeny v Tatarstánu. Její zmíněný šéf je sunnitský muslim, celý podnik tak těží ze své blízkosti islámskému světu.
Přes Ukrajinu tedy navzdory sankcím vůči Lukoilu v létě proudí do Maďarska a na Slovensko celkově více ruské ropy, právě díky Kremlu oddaným Tatarům.
Zahraniční obchod skončil v červenci po takřka roce v mínusu, ale i tak je historicky rekordní
Podobně jako loni v létě jej tam stáhly celozávodní dovolené
Zahraniční obchod České republiky skončil letos v červenci v mírně záporném pásmu, když objem dovozu převýšil objem vývozu o zhruba čtyři miliardy korun. Záporné saldo ale neindikuje trvalejší obrat trendu, který se letos nese ve znamení zřetelného přebytku. Vždyť i přes čtyřmiliardový červencový schodek vykazuje zahraniční obchod za prvních sedm měsíců roku přebytek přibližně 155 miliard korun, což je meziročně o nějakých 84 miliard více. Jedná se o historicky nominálně vůbec nejvyšší přebytek zahraničního obchodu ČR za prvních sedm měsíců roku. Navíc, záporný výsledek zahraničního obchodu ČR v měsíci červenci je celkem častý. Za posledních deset let byl červencový výsledek zahraničního obchodu kladný jen v letech 2014, 2015 a 2020, a to přesto, že zahraniční obchod ČR v uplynulé dekádě dosahoval historicky rekordních celoročních přebytků.
V červenci se ve slabším výkonu zahraničního obchodu projevily přetrvávající potíže v dodavatelském řetězci autoprůmyslu, ale také časování dovolených v něm. Například ve všech třech českých závodech automobilky Škoda Auto probíhala letos dovolená mezi 8. a 22. červencem. Loni to bylo mezi 24. červencem a 7. srpnem, takže i časování dovolených v podniku Škoda Auto, jež zaměstnává zhruba 37 tisíc lidí, přispělo ke stagnaci vývozu aut a autodílů. Tato stagnace pak stahovala dolů celkový výsledek zahraničního obchodu. Ten by se ale už v srpnu měl vrátit do kladného pásma. Zahraniční odbyt českého zboží jako celku ale i v červenci nadále trápily trvalejší faktory, zejména slabá poptávka Německa, způsobená jeho ekonomickou stagnací. Zahraničnímu obchodu nesvědčí ani nadále poměrně vysoké úrokové sazby u nás i ve světě, byť postupně klesající. Za celý letošní rok ovšem zahraniční skončí ve vysokém přebytku, 190 miliard korun.
Průmysl v červenci stahovaly celozávodní dovolené, i bez nich by ale jeho výkon byl matný
Škodí mu problémy Německa i nadále poměrně vysoké úrokové sazby
Výkon českého průmyslu zůstal i letos v červenci chabý, v souladu s očekáváním. Meziměsíčně odepsal 0,8 procenta, meziročně pak dokonce 1,9 procenta. Vyhlídky do dalších měsíců přitom nejsou o moc lepší. V červenci se ve slabém výkonu průmyslu projevily přetrvávající potíže v dodavatelském řetězci autoprůmyslu, ale také časování dovolených v něm. Například ve všech třech českých závodech automobilky Škoda Auto probíhala letos dovolená mezi 8. a 22. červencem. Loni to bylo mezi 24. červencem a 7. srpnem, takže i časování dovolených v podniku Škoda Auto, jež zaměstnává zhruba 37 tisíc lidí, přispělo k meziročnímu poklesu výroby v autoprůmyslu. Tento pokles pak stahoval dolů celkovou průmyslovou výrobu. Situace bude pochopitelně částečně kompenzována letošním srpnovým výsledkem, v němž se časování dovolených promítne naopak příznivě. Průmysl jako celek ale i v červenci nadále trápily trvalejší faktory, zejména slabá poptávka Německa, způsobená jeho ekonomickou stagnací. Průmyslu nesvědčí ani nadále poměrně vysoké úrokové sazby u nás i ve světě, byť postupně klesající. Za celý letošní rok tak průmyslová výroba skončí v mínusu, když odepíše 0,9 procenta.
Pomalu, ale jistě se Češi osmělují k vyšší spotřebě
Tržby maloobchodu v červenci překonaly očekávání i přes nijak oslnivý vývoj mezd.
Češi v červenci utráceli více, než se čekalo. Tržby maloobchodu narostly výrazněji, než se předpokládalo, jak v porovnání s loňským červencem, tak ve srovnání s letošním červnem, tedy meziměsíčně. Meziročně nárůst činil 4,5 procenta, když se čekal nárůst 3,9 procenta. Meziměsíčně zase šlo o 0,7procentní vzestup, když mnozí analytici mínili, že nebude ani poloviční.
I když mezi červnem a červencem došlo ke zhoršení spotřebitelské nálady obyvatelstva ČR, a to z dlouhodobě mírně nadprůměrné na dlouhodobě podprůměrnou úroveň, tento nepříznivý vývoj sentimentu reálná data ke spotřebě domácností tedy příliš nepotvrdily.
Češi se totiž více a více osmělují k nákupům a spotřebě. Stále mají, „kde brát“, neboť výrazný pokles reálných hrubých mezd uplynulých dvou let či tří let, prakticky nejvýraznější v zemích OECD, kompenzuje rozpouštění covidových úspor, zejména ze strany finančně lépe situovaných domácností. A také jej kompenzuje takzvané zrušení superhrubé mzdy, které od roku 2021 tlumilo zmíněný negativní dopad propadu reálných mezd, neboť v čistém vyjádření zaměstnancům v ČR zůstává v kapse více. Dosud si ale tyto peníze příliš neužili, neboť nejprve, v roce 2021, jim v tom bránily ještě covidové restrikce a uzavírky a v letech 2022 a 2023 zase dopady války na Ukrajině, zejména mimořádně vysoká inflace, drahé energie a související obavy z dalšího inflačního vývoje.
Teprve letošek tak – poprvé od roku 2019 – skýtá podmínky pro rozmáchlejší nákupy. Češi však ještě museli překonat obavy z dopadů konsolidačního balíčku, zavedeného od letošního ledna.
Meziročně Češi v červenci utráceli reálně více zejména za nepotravinářské zboží, ale také za potraviny a i pohonné hmoty. Relativně výrazný nárůst tržeb v oblasti nepotravinářského zboží, o takřka šest procent, svědčí o tom, že jsou ochotní utrácet za věci zbytnější povahy, jako je například kosmetika.
Lepší než očekávaný červencový růst maloobchodních tržeb je o to pozitivnějším výsledkem, neboť vývoj reálných mezd v letošním druhém čtvrtletí neoslnil. Přesto se budou ve zbytku letošního roku podmínky ke spotřebě zlepšovat, byť spíše mírně, a to kvůli postupnému růstu reálných mezd při nadále poměrně nízké inflaci a nízké míře nezaměstnanosti. A také kvůli pozvolna klesajícím úrokových sazbám, kterýžto vývoj zlevní hypotéky a vytvoří tlak na pokles úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů. Za celý letošek by tak spotřeba domácností měla přidat reálně 2,1 procenta.
Vláda říká, že v příštím roce bude investovat rekordně
Dle její vlastní metodiky to ale není pravda.
Ministerstvo financí apeluje, že vývoj rozpočtových deficitů se má očišťovat o inflaci. Proti tomu nelze nic moc namítat. I když pokud bychom pak měli být v očišťování opravdu důslední, je třeba deficity očistit také o makroekonomický vývoj, resp. o tu jeho část, kterou vláda nemohla objektivně ovlivnit.
Například historicky rekordní propad ekonomiky z roku 2020, více než pětiprocentní, prohloubil deficit veřejných financí na zhruba 367 miliard i kvůli nutnosti poskytovat v době pandemie covidu veřejné prostředky restrikcím zasaženým podnikatelům, firmám a podnikům, stejně jako jejich zaměstnancům. Zároveň se kvůli těm samým restrikcím smrskly příjmy veřejné kasy, protože firmy a fabriky stály či omezovaly produkci a jejich zaměstnanci zhusta zůstávali doma, neboť nemohli pracovat a vytvářet hodnoty – díky nimž vznikají hrubé zisky, z nichž pak do veřejné kasy plynou daně.
Výsledkem tak by výrazný deficit, a to je absolutní, tak v poměru k HDP, který ovšem rozhodně nelze celý přičítat chybnému fiskálnímu hospodaření tehdejší vlády.
V tomto ohledu je vlastně dokonce výhodnější „inflační krize“, jakou Česko prožilo v letech 2022 a 2023, neboť o inflaci lze deficity ponižovat metodicky snáze než o objektivně neovlivnitelný makroekonomický vývoj. Proto také řada prováděných očištění končí u očištění o inflaci, aniž by dále očišťovala i o objektivně neovlivnitelný makroekonomický vývoj.
To však není hlavní sdělení tohoto textu. Tím je to, že pokud ministerstvo financí apeluje za očišťování deficitů o inflaci, mělo by být konzistentní a samo tak alespoň o inflaci očišťovat i další položky rozpočtování. Tedy nejen deficity, leč třeba i investice.
Tak se ale neděje. Na příští rok ministerstvo financí plánuje investice za více než 250 miliard korun. To je solidní číslo, pokud skutečně dojde k jeho naplnění (čemuž tak být nemusí, jak napovídá zkušenost řady uplynulých let). Absolutně je vlastně historicky nejvyšší. To ostatně hlásá samo ministerstvo. „Je to rekord,“ zní z pražské Letenské ulice, kde úřad sídlí.
Jenže rekord to je pouze bez očištění o inflaci. Tedy dle metodiky, kterou to samé ministerstvo jinde – pokud jde o deficity – zavrhuje. Jestliže totiž údaj více než 250 miliard převedeme třeba do stálých cen roku 2010, a očistíme tedy takto o inflaci, rázem má na investice jít „jen“ necelých 151 miliard korun. To je z historické perspektivy stále solidní výsledek i v očištění o inflaci, avšak už není rekordní. Protože třeba v roce 2015 šlo na investice hned přibližně 176 miliard, vycházíme-li ze stálých cen roku 2010 (viz graf níže).
Navíc, pokud investice inflačně očistíme, investuje současná vláda zhruba stejně jako minulá vláda, která ovšem prováděla ekonomiku oním jejím historicky rekordním propadem roku 2020, z nějž se hospodářství plně vzpamatovalo až ve druhém čtvrtletí roku 2022 (kdy se jeho výkon srovnal s tím těsně před propuknutím covidové pandemie).
V očištění o inflaci totiž současná vláda za první tři roky svého působení, tedy v letech 2022 až 2024, proinvestovala (pokud se tedy beze zbytku naplní plán investic na letošek) 376 miliard korun ve stálých cenách roku 2010. Minulá vláda za první tři roky svého působení, 2018 až 2020, tedy včetně prvního roku covidu, ergo roku historicky rekordního propadu ekonomiky ČR, proinvestovala zhruba 369 miliard korun ve stálých cenách roku 2010. To je tedy údaj srovnatelný s inflačně očištěným investováním současné vlády.
To klíčové ale je, že pokud ministerstvo – plně legitimně – vyzývá k používání jedné určité metodiky, mělo by ji také vždy používat samo.
