Slovensko v červenci i přes ukrajinské sankce několikanásobně navýšilo dovoz ruské ropy, jež ve velkém tekla i do Maďarska, díky Tatarům

Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank

Budapešť i Bratislava přitom varovaly, že jim v důsledku sankcí a nedostatku ropy hrozí palivová krize

To je nečekané. Slovensko nakonec letos v červenci dováželo několikanásobně více ruské ropy než v předchozích měsících (viz graf Bloombergu níže). Ve velkém ruská ropa dále proudila také do Maďarska. Obě země ji odebírají jižní větví ropovodu Družba.

Nenastal tedy sebemenší výpadek v dodávkách, přestože Budapešť i Bratislava varovaly, že u nich doma může nastat palivová krize.

Jenže výpadek ruských ropných dodávek soukromé firmy Lukoil více než vykompenzoval nárůst dodávek zajišťovaný jiným ruským podnikem, Tatněfť. Ten na rozdíl od Lukoilu totiž není ukrajinskou stranou sankcionovaný.

Kyjev s platností od začátku července zpřísnil své sankce na Lukoil, nikoli však na další ruské podniky, které Družbou ropu přepravují, jako je právě Tatněfť či Kremlem přímo ovládaná společnost Rosněfť.

Ovšem i špičky Taťněfti jsou v úzkém napojení na Kreml. Vždyť její předseda představenstva, Rustam Minnichanov, je současně hlavou státu Tatarstán, oddaný Vladimiru Putinovi. Tatněfť má i své kořeny v Tatarstánu. Její zmíněný šéf je sunnitský muslim, i celý podnik tak těží ze své blízkosti islámskému světu.

Přes Ukrajinu tedy navzdory sankcím vůči Lukoilu v červenci proudilo do Maďarska a na Slovensko celkově více ruské ropy, právě díky Kremlu oddaným Tatarům.

Olympionici dostanou za medaile z Paříže o třetinu méně než za ty z Tokia. Kvůli inflaci

Olympijským medailistům z Paříže Česko za umístění na stupni vítězů vyplatí celkem 9,6 milionu korun. Prostředky půjdou ze státního rozpočtu, vyplatí je Národní sportovní agentura.

Medailistům z Tokia přitom před třemi lety Česko vyplatilo 20,4 milionu korun. Česko totiž získalo o poznání více medailí – hned jedenáct namísto letošních pěti.

Odměny se přes mimořádnou inflaci let 2021 až 2023 nezměnily, takže jsou dnes reálně – tedy po zohlednění právě inflace – o takřka 30 procent nižší než v Tokiu. Za zlato je pořád 2,4 milionu, za stříbro 1,8 milionu a za bronz 1,2 milionu korun.

Prostředky na medaile tak nejsou zahrnuty v částce 65 milionu korun, kterou Český olympijský výbor (ČOV) již dříve obdržel od Národní sportovní agentury právě na letošní zajištění české účasti na hrách v Paříži.

Vedle státních dotací má ČOV z menší části i příjmy, jejichž zdrojem není státní rozpočet. Jsou to zejména příspěvky Mezinárodního olympijského výboru a Evropského olympijského výboru. Ty loni dohromady přesáhly 23 milionů korun.

Na druhu stranu už loni ČOV čerpal dotaci na zajištění přípravy na olympiádě v Paříži. Tyto prostředky, ve výši 13,5 milionu korun, je tak třeba připočítat k uvedené sumě 65 milionů korun, vztažené k letošnímu roku. Ze státního rozpočtu tudíž bylo na zajištění účasti na olympiádě loni a předloni vyčleněno takřka 80 milionů korun.

Při olympiádě v Tokiu před třemi lety ČOV ze svých prostředků, získaných z jiných zdrojů, než je státní rozpočet ČR, vyplácel ještě sumu 100 tisíc korun na každého jednoho účastníka olympiády z řad sportovců. Tato částka by se i v Paříži měla jako v Tokiu v souhrnu pohybovat kolem 11 až 12 milionů korun.

Pro srovnání, zajištění výpravy na olympiádu v Tokiu před třemi lety vyšlo v roce 2021 ČOV na necelých 44 milionů korun. Některé náklady byly ale realizovány už o rok dříve. Jak známo, olympiáda v Tokiu musela být totiž kvůli covidové pandemii o rok odložena. V roce 2020, ještě před odložením olympiády, na ni ČOV získal ze státního rozpočtu 65,5 milionu korun. Tedy nominálně přibližně stejně jako na olympiádu v Paříži.

Zajištění olympiády v Rio de Janeiru roku 2016 stálo takřka 49 milionů korun, výdaje na ještě starší letní olympiády se pohybovaly kolem 30 až 40 milionů korun. Tyto všechny sumy rovněž nezahrnují výdaje státu za odměny za medaile. Ty se ve stávající, uvedené výši vyplácejí až do roku 2018.

Sami úspěšní sportovci mohou k finanční odměně za medaili připočítat ještě cenu medaile samotné. Například zlaté medaile z olympiády v Paříži, které má Česko tři, jsou nejdražší v historii; jsou výrobně dražší než zlaté medaile ze všech předchozích olympiád, a to i po zohlednění inflace. Cena šesti gramů zlata a takřka 93 procent stříbra, jež musí zlatá medaile dle regulí Mezinárodního olympijského výboru povinně obsahovat, aby byla zlatá, vyjde na zhruba 21 000 korun. Navíc je v medaili z pařížských her vždy i kousíček kovošrotu z Eiffelovy věže.

Důvodem rekordní ceny letošní „zlaté“ je růst ceny zlata i stříbra na světových burzách a také stoupající hmotnost medailí. V polovině července 2024 se zlato prodávalo nominálně nejdráže v dějinách, a to kvůli nákupům žlutého kovu v podání centrálních bank typu té čínské. A také kvůli vyhlídkám na pokles úrokových sazeb v USA, který zlatu ubírá z jeho největší relativní nevýhody – z toho, že samo žádný úrok nenese.

Samozřejmě, výrobní cena medaile často dramaticky zaostává za cenou tržní. Pokud se tedy sportovec či jeho dědici uvolí medaili vůbec kdy prodat. Jedna ze zlatých medailí Jesseho Owense z berlínské olympiády roku 1936 se před jedenácti lety v aukci prodala za takřka 1,5 milionu dolarů, tedy za více než 33 milionů korun dle nynějšího kursu.

Málokdy také sportovci medaili roztaví, aby kovy z ní zpeněžili.

Z finančního hlediska jsou tak pro ně důležitější zmíněné finanční odměny, které jim navrch k medaili dávají jejich domovské státy. Někdy k nim připojují i docela kuriózní dary. V Indonésii je takovým darem kráva, v Jižní Koreji omluvenka z odvodu do armády, na Filipínách bezplatná doživotní kolposkopie. (27.8.2024)