Sokolské epištoly 28: Šetři zdraví!

„Zdraví hlava všeho.“

Ruské přísloví

Kdybych v řadě epištol vynechal zmínku o důležitosti obezřelého postupu při cvičení, vzhledem ku zdraví, pokládal bych to za chybu neodpustitelnou. Vždyť zdraví základem života, beze zdraví těla i duše pozbývá život ceny a stává se břemenem…

Zachování zdraví předpokládá pravou míru ve všem, neboť: „Živ jsa s rozumem, obejdeš se bez lékařů“ (ruské přísloví). Nechtěj nikdo mysliti, že následující řádky hodlám se plésti synům Eskulapovým do řemesla, mám zajisté úctu velikou před nečitelnými recepty a z latinské kuchyně nic mi nechce chutnati. To, co řeknu, dávno a lépe vyřkli povolanější, zejména pak výtečný lidumil Filip Stanislav Kodym, jehož populární zdravověda jest neocenitelna.

Začnu se cvičením. O prospěšnosti jeho mluviti nepotřebuji, to již také dávno jiní učinili, za to však, myslím, neuškodí, podíváme-li se na rub peníze. Každé světlo má svůj stín, má tedy též tělocvik stinné stránky svoje. Takovou jest např. přílišnost, jakou mnozí junáci naši vyvíjejí při cvičení, zejména nářaďovém. Mnohým z borců našich stává se cvičení ne potřebou, jakou má býti každému Sokolu řádnému, ale náruživostí a tato vždy ke škodě spěje, slepa jsouc. Málo jest organismů, které vydrží beze škody přepínání sil, jakého vyžadují cvičení vrcholová, zejména pak tahová (výdrže, váhy, stoje apod.) často opětovaná. U velké části našich „dříčů“ dostaví se časem srdeční vady, jakožto následek veliké námahy tohoto svalu nejdůležitějšího. Zrudnutí obličeje, tlukot srdce, naběhlé krkavice (žíly krční), zrychlený dech po vykonaném cvičení dosvědčí to spíše, než dlouhé rozpravy vědecké. V každé téměř jednotě najdete živé doklady ve bratrech, kteří přepínajíce, uhnali si vadu srdeční, tak že jim bylo vůbec přestati cvičit. Ti pak namnoze jednak za mučedníky se prohlašují, kteří prý pro myšlénku sokolskou zdraví utratili, jednak i nepřáteli Sokolstva se stávají, pozdě bycha honíce. Ale ruku na to vaše zbytnělé srdce, poslechli jste rady dobré? Zbabělcem vám byl každý, kdo zrazoval vás ze cviků vrcholových, škarohlídem, kdo varoval před krajním náponem sil. Nyní jen kajicně bijte se v prsa (pozor na srdce!): Mea culpa, mea maxima culpa…

Budiž mi rozuměno, přílišnost vytýkám pouze, neboť cvičenec mírně užívající požitku tělocvičného, tak jak jej skytá rozvrh cvičebný, nemusí se báti následků škodlivých, on jenom dobrých účinků zdravého pohybu zažívá. A ještě si může přidati volného cvičení do únavy, jen když nebude dříti jen a jen vysilující tahová cvičení a nekonečné kombinace.

Také nesmyslné tahání břemen jest zavržení hodno. Podívejme se na takového železojeda, zápolícího s činkou 40-50 kg, když ji krajní námahou vytlačuje do vzpažení – jaký to pohled skličující! A to-li opakuje v každé hodině cvičební, zda to může vydržet ústrojí nejsilnější? Jsou to zvlášť ona dvě, tři vzepření, posledním zbytkem síly prováděná, která by si každý činkař měl ušetřiti. Něco jiného jest závod jednou za čas, tu výminečný nápon sil nemůže škoditi. Plním jen povinnost bratrskou, doporučuje br. cvičitelům, aby zejména v tomto směru zakročili radou, napomenutím, ba veškerou vahou svojí. Naprosto netrpte tahání břemen žáky a vůbec dorostem, jenž právě na břemena lepí se jako mouchy na med. Že nemírné spurtování na kole má v zápětí poruchy srdeční, o tom denně ne pouze číst, ale bezpečně přesvědčiti se můžete.

Jiné upozornění, výletů se týkající. Mnozí našinci nic lepšího nevědí, než při pohovu hned se ženou po sklenici studené vody, nebo raději ledového piva, není-li pak ani jednoho, ani druhého, bez okolků lehají si na zem – odpočinout. Nejednomu přivodilo to již předčasné odpočinutí věčné i přivádí mne k tomu, bych nedbaje suchopárnosti pravidel zdravotních umístil jich zde desatero. Snad si je někde přiměřeně upravená pověsí do místnosti spolkové, by častěji dostala se na paměť členům. Tu jsou:

1. Z jara začni kratšími vycházkami, postupuje k namáhavějším; nikdy naopak.

2. Pro výlet celodenní ulehni záhy večer, bys časně ráno pochod nastoupiti mohl; víc vydá hodina spánku před půlnocí, než dvě po půlnoci.

3. Varuj se nachlazení, ne však abys opět pro samé normální prádlo schoulostivěl. Po rychlé chůzi nebo vystoupiv na vrch, neodpočívej hned, zejména leže. Při pohovu oblékni kabát (havelok), zvláště kde větrno; vánek lahodí sic a neškodí, jedem jest však tělu spocenému. Jakmile řádně jsi se ochladil, hleď přivésti nohy do polohy vodorovné, tj. natáhni se pokud možno rovně na zem (maje pod sebou havelok), též nikdy ať ti nenapadne, vykoupati si rozpařené nohy ve studené vodě; chceš-li, počkej až dostatečně vyhladnou.

4. Chůze buď pravidelná, ne zbytečně zrychlená, za to však nepřetržitá; tak mnoho s únavou nejmenší ujdeš. Bez potřeby se nezastavuj, nehov si záhy a často, nejlépe až máš větší díl vyměřené cesty za sebou. Nestoupej přímo do strání, bys nadešel si, ztrestá tě to únavou dvojnásobnou. Také botám zdrávo nebude; raději čtyřikráte kolem, než přímo do stráně, či dolů. Sestupuje, kráčej s koleny ohnutými, tělo ať nemá převahy do předu; takto můžeš sice klouznouti, nepadneš však tak snadno.

5. Za potravu na cestu nejlepší jest chléb, slanina a sýr, jedna z nejvhodnějších sestav látek výživných. Po řádné námaze není radno hned hodně jísti, žaludek nemůže tak pracovati, jak by oči chtěly. (Přísloví: „Oči by jedly, ústa nemohou“). Mezi pochodem ukonejšíš vzbuzenou žádost jídla nejlépe tabulkou čokolády.

6. Na pochodu netřeba píti, jen když zabráníme vysýchání v ústech. K tomu dobře se hodí hořká, černá káva, kterou dle potřeby ústa svlažíš, ovšem doušky se píti nesmí. Stejně dobrou službu vykoná ti hrst sušených švestek, z nichž občas dvě, tři rozkousáš, udržuje nakyslou dužinu jejich co nejdéle v ústech. Tak aspoň netřeba ti tahati se se zbytečnými čutorami a torbami. Lihovin na pochodu nepij; vzpruží sic okamžitě, potom však únava tím větší se dostaví. Vodu mezi pochodem beze škody můžeš píti, pokračuješ-li pak ihned v chůzi; uhřátý se napít a usednouti, jest nebezpečno. Na místě určeném nepij dříve než ochladneš; tak nejen že nebude nebezpečí, ale i toho nepěkného shonu po pivě. Kam se má hostinský vtrnout, když mu z prava, z leva desatero rukou bere sklenice, sotva naplněné? Nemůže být každý první obsloužen; jsi-li muž a ne malé děcko, sečkej, až na tebe dojde!

7. Nekuř na pochodu; chceš-li již dobrovolnou tuto daň platiti, čiň tak až dojdeš místa určeného. Zejména v lesích nekaž zápachem tabáku skvostný vzduch, abys na konec ještě odhozeným oharkem lesní požár nezavinil!

8. Nezpívej proti větru do vrchu, dýchej nosem, nikoli ústy. Zpívaje, vydrž patřičné mezery mezi jednotlivými verši a slokami, jinak bude brzo zpěvu konec.

9. Hleď si čistoty těla i šatu. Nevypůjčuj si ničeho, zejména z prádla, sám pak druhému nepůjčuj z ohledů zdravotních.

10. Ve všem drž míru, v jídle, pití, tanci apod., neboť: „Kam střídmost nechodí, tam chodí lékař“, dále „Jez do polosyta, pil do polopita, na plno ti vyjdou léta“, konečně pak „Střídmý život, dlouhý život.“

Vezmi si k srdci pokyny tyto, bratře drahý a řiď se jimi. Běžíť o zdraví, nejdražší majetek tvůj. Ne pouze sobě, ale i rodině, národu a lidstvu celému jsi za ně zopověděn, neuvaluj na Sokol výtku, že snad ve středu jeho zdraví tvé pohromu vzalo. Buď zdráv a vesel, toť nejlepší, čeho ti přáti může starý písmák.