Sokolské epištoly 34, Lež

„Nenávidí Hospodin rtů lživých.“

Podivíš se asi, bratře milý, proč tu Sokolům o lži píšu, když přece cílem naším pravda jest a síla; ale jak již řečeno, jsou epištoly tyto určeny též pro širší vrstvy lidu našeho a tento jest v zajetí lží. A snad i ty s ním, jsa přece tělo z těla, krev z krve jeho.

Jakže, pravíš? Těžká to slova jsou, vím to, ale stojím za ně. Podívej se kolem sebe očima otevřenýma, nedej se oklamati povrchem, jdi k jádru a užasneš. Pohleď nejprve na hlasatele mínění veřejného, na noviny. Lží jsou tři čtvrtiny tisku, pro boj strannický určeného. Lže ten na prospěch strany své, lže onen na úkor její, lež jest zbraní pro i proti. Lže zpátečník, lže liberál, klerikál, radikál, lže zaměstnavatel, lže zaměstnaný, lží páchne život veřejný na sto kroků. Prolhanost zápasů politických i třídních hnusí se každému, kdo umí čísti denní listy. A kdo že by neuměl v národě, jenž negramotných téměř nemá? A přece tomu tak; nepatrně málo jest těch, kteří čísti znají s porozuměním, ale za to zdrcující většina takových, kteří věří všemu tištěnému, jako evangeliu, právě tak, jako věří všem těm slibům ve schůzích voličských a odborných. Ti jsou v zajetí lži dvojnásobném. Sami jsouce obelháváni, šíří lež získanou dál a výsledek všeho jest až běda žalostný. Došlo skutečně tam, co hlásá staré: „Svět chce býti klamán, budiž oklamán!“ Pravdě prosté, nepřikrášlené, nikdo by dnes nevěřil a – jsem-li už u politiky (rád nejsem!) – kandidát poslanectví na př., jenž by pravdu o svých schůzích hlásal, propadl by žalostně. Co s ním, jeho protikandidát, to jiný chlapík! Žádné daně, žádné vojsko, bydlení zdarma, všecko vymůže! Ubohý lide, kdo naučil tě – nemyslit?

Svět chce býti klamán a proto ty reklamy nesmyslné všech možných léků a prostředků – tisíce let bys dožil, a snad bys ani umřít nemohl, kdyby to všecko pravdou bylo. Lysá leb tvá obrostla by kšticí jako prales, kdyby vodička nebo mastička doporučována byla co platna (prodavač sám má leb jako kouli z kulečníku), knír tvůj byl by hoden imperátora, kdyby balsám Moustache nebo cibule na vousy jiný měly účel, než vytáhnouti peníze z kapsy a rudý nos zbělel by nad alabastr, kdyby kapky vychvalované nebyly podvodem, namířeným na měšec lehkověrných. Co by všecko narostlo, co by zas naopak zmizelo, kdyby ta všecka reklama nebyla lží!

Lež reklamy vyštve každoročně tisíce našinců do ciziny, ať si do Ameriky nebo do porýnských uhelen, či kamkoli jinam. Kdyby ti naši lidé věděli, do jaké otročiny jdou, rozmyslili by si jistě v čas, ale když lži se tak dobře věří! Krev zpod nehtů jim poteče pod „svobodným“ nebem Ameriky – doma se jim ani nezdálo o dření takovém – ale agent svou provisi shrábnul (přec nebude lháti zadarmo), co mu po lehkověrných…

Statisíce příslušníků národa našeho urve nám lež při sčítání lidu a nic nedbají ti vědečtí ředitelé statistiky, že data získaná jsou bez ceny, že lží jsou a podvodem. Lží nakoupena jsou data různých statistiků nepřátelských, dokazujících, že dvě třetiny Čechů platí třetinu daní a třetina Němců dvě třetiny, lží jest tvrzení o větším procentu branců německých, lhou, kdo tvrdí, že český student posuzován mírněji, než německý, že nadržuje úředníkům českým atd. atd. Není snad téhodne, aby nebylo lháno o Praze a vůbec o kraji českém, že Němec tu není jist životem a zatím, co tu mezi námi cizinců nepřátelských žije a tyje z nás, aniž vlásku na hlavě jim zkřiveno! Boj proti nám založen na lži, násilí a podvodu a proto věřím, že nebude vítězství u nepřítele. Pravda jest na straně naši, musí proto býti snahou všech nás, aby vždy byla a zůstala, aby nadlidský zápas náš jen za pravdou šel a pravdou vítězil.

Proto pryč se lží! Pryč i tam, kde by prospěch okamžitý ze lži vyplynul, neboť škoda, jež by na konec jistě se dostavila, zvážila by mnohokráte zisk zdánlivý. Výš prapor pravdy! Pravdu sobě huďme, dobři spolu buďme a lži ani proti nepříteli se nechápejme. Jest pravda silou ducha, lež jest zbabělostí vždy a všude. Kdo z nás chtěl by býti zbabělcem? Jest špínou lež, kdo z nás chtěl by zván býti špinavým? Jako štítíme se špíny hmotné, tak odporna budiž nám špína duše a tou je vedle sprostoty též lež. Par nobile fratrum – dvé ušlechtilých sester to, sprostota a lež! Do tábora sokolského nemohou míti přístupu tyto dvě markytánky zpustlé, těm zavřeme dvéře na deset zámků. A kdyby se okny vetřely, pak po staročesku oknem na hnojiště – tam místo jejich! Tam také místo pro všelikou intriku a pro úkladné, bratří nehodné rejdy v jednotách. Tyto nejsou zde pro ctižádostivé jednotlivce, ty pro celek jsou, pro dobro národa, jehož výchově jsou určeny a k tomu, aby v čelo jejich postavila tě obec bratrská, netřeba lži, ale práce a lásky. A jest-li kdy třeba boje (kde by za čas tak nebylo!), pak jen s pravdou do něho a nikdy se lží! Pravda po bok tvůj sdruží všecky lidi dobré a mužné, na straně lži bojovati bude jen chamraď a lidé bez charakteru. Snad i zvítězí, ale proto nezoufej; lež má krátké nohy, daleko neujde, na konec pravda přece navrch vyplyne, jako olej nad vodu. Na konec i řada těch slabochů, kteří zvábiti se dali silnými slovy do služeb lži, pozná omyl svůj a vrátí se kajicně v řady bojovníků za pravdu, neb aspoň opustí tábor lží, která je zklamala. A nic jiného, než klamati, lež nedovede. Klamat a otravovati, proto hned v zárodku ji potři, jako hádě jedovaté, jinak tě uštkne, anebo potřísní slinou nečistou. Na hlavu jí šlápni a odkopni!

Karel Vaníček Sokolské epištoly, Praha 1912