Sokolské epištoly: Spořme!

Po předchozích epištolách jest vyzvání ku spořivosti jistě oprávněno. Základem spořivosti jest právě zdrželivost ve směrech, naznačených epištolami XXIV. až XXVII., neboť dle českého přísloví: „Kdo chce spořiti, od úst musí začíti“ a podle Knihy přísloví: „Nebývej mezi pijany, ani mezi břichopasy, neb opilec a žráč schudne a ospanlivost v hadry obláčí.“

Nemyslím nikterak, aby stal se z tebe lakomec, jenž by si nepopřál dosyta se najísti, jenž by dobré knihy si nekoupil a jen a jen pro bídný ten mamon žil, vždyť to byl bys ohavným nelidou; všecky moje stati k tomu směřují, by každý, kdo toho potřebuje (a v tom ohledu žádný z nás dokonalým není), nalezl cestu k lidství lepšímu, povýšenějšímu. Zde hlavně proti tomu vyhazování peněz obracím se, které národu našemu stalo se druhou přirozeností. Sobota, neděle, modrý pondělek, v těchto dnech nejspíše můžeš sledovati řádění nejhorší nectnosti naší – nehospodárnosti. Jsou to zase třídy výrobní, základ národa, které nejvíce propadají nemoci této, ona však oběti své i ve kruzích ostatních vesele vybírá. Ba, vesele, jen vždycky vesele, ať všecko praskne, kráva pryč, ať také tele pryč! To by nebyl pro mnohého žádný výlet, kde by se v každé hospodě nezastavil a jaká by to byla „národní“ slavnost, při níž by polovina týdenního výdělku nepraskla! Ale ptejte se, co dají na literaturu, co na jiné účely šlechetné? Ba, raději se neptejte – co jim účel, co ideál, co tužba, břicho jest jim středem, kolem něhož točí se svět jejich! Ne takovým hleď se přirovnati, ty naopak vzdálen buď tohoto názoru bachorového, nezapomeň na srdce a hlavu, vzdělávaje cit i rozum svůj. Čím bys jinak se lišil od němé tváře?

Jiní spíše žaludek zanedbávají, za to však vše obětují bohyni, pro potrhlost z Olympu vyhnané – modě. Takový panák navlékne třeba pytel, jen když moderní. Rozumí se, že z látky anglické, neb aspoň brněnské, humpolák jim sprostý a heslo „svůj k svému“ – hm, kdo by se prý zabýval takovými hloupostmi! Nu, na čí straně jest hloupost, ukazují nejlépe oni sami, duchaplně věru ve své kukle nevypadají! Však to prý moderní, „interesantní“ a čím tvář vyžilejší, hřbet shrbenější, ramena šikmější, tím lépe. Nebožci, kdybyste raději platili krejčíjmu! Bylo by to snad méně interesantní, za to však poctivější a nebylo by vám třeba, vyhýbati se věřiteli na sto kroků. Jest-li ho totiž na takou dálku poznáte oslabeným zrakem, jejž jste si zkazili – snad prací? I to, to, zbytečným skřipcem, jenž vám také má dodat zajímavosti. A ta tlustá hůl ve vaší pravici, k čemu že ta? K podpoře vychudlého těla, či obraně? K této asi sotva, a k podpoře vaší třtiny stačil by slabší kůl. Tedy zas pro interesantnost? Hm, pytel, skřipec, obušek – to jsou podivné prostředky, jimiž zájem se budí! Vždy jsem si myslil, že krása, síla, charakter jsou pravými prostředky – což skutečně chce doba naše stůj co stůj býti v naprostém odporu s názory Hellénů? Je to pravda snadnější, než to tělesné dření mládeže athénské, či dokonce bičování a hladovění sparťanské. A co za to měli ti bláhovci řečtí? Věnec olivový, miříkový (miřík = celer) nebo smrkový – kam s tou zeleninou dnes!

Nenásleduj, bratře milý, hastrošů těchto, snadno bys octnouti se mohl v zelništi – zajíce plašit. Snahou tvojí buď, abys i zevnějškem dával na jevo klidný soulad těla i ducha. Za prostý šat netřeba se styděti, pro takový nikdy se nestaneš terčem posměchu, jaký tě zaslouženě stihne za převrácený vkus. Aniž se rmuť, že snad prostředky ti nestačí na šat bohatý, pomni, že: „bohatý šátek a chudý statek dělají v počtech zmatek“. Zda mi nepřisvědčíš, že zbytečný přepych, jinak „paráda“, přečetné rodiny přivádí na mizinu? „Dělej, jak ti řemen stačí, a pod nízkým stropem vysoko neskákej.“

Dluhů vůbec se varuj, jako těžkého hříchu; dluh, zlý druh. Kdo spořiti chce, tomu jest odvyknouti dlužiti se. Kde dlužoba, tam chudoba, praví Slovák. Nedluž se tedy, nepůjčuj však též. Tvrdé to slovo, ale „chceš-li přítele ztratiti, půjč mu peníze,“ praví přísloví a jiné: „nepůjčíš-li, hněvu na týden, půjčíš-li, hněvu na rok.“ „Nutno-li však přece dluh učiniti, pokládej za přední povinnost svou, zhostiti se ho co nejdříve. Jsi-li mužem čestným, nedáš se dvakrát upomínati, ba nedej dojít ani k prvé upomínce. Platě dluhy, spoříš. Jak přijde k tomu spolubratr tvůj, jenž ochotně ti pomohl a ty o placení ani zmínky? O nic lepší nejsou dluhy spolkové. Zde dotknu se jenom smutných zkušeností nejedné komise krojové. Kolik tu bylo upomínek, ba kolika žalobami musely se komise oblekové domáhati požadavků svých u členů lehkomyslných, kteří po léta zůstali dlužni, ač kdyby týdně 50 haléřů byli spláceli, dávno nemuseli klopiti zraků před účetním. Proč objednávali si kroj, nehodlajíce platit? I bez kroje dobrým budeš Sokolem, jakmile řádně plníš povinnosti čestného muže, ale takto, kde zůstává čest tvá?

Kde zůstává? Viděl jsem ji v Chuchli, kdež zůstala se čtvrtinou týdenního tvého příjmu, za řád tvůj i děvčete tvého (bylo vám dohromady necelé tři tucty let), potkal jsem ji na Příkopě, kde jsi pro svou Dulcineu koupil prstýnek na splátky, zahlédl jsem ji oknem v oblacích kouře „u Fleků“, kde jsi zapíjel nevěru své – kolikáté? – lásky…

Proč děláš více, než ti řemen stačí, proč skáčeš výše, než strop blahobytu tvého? Nediv se pak té bouli na hlavě. Spoř a zase spoř! Každý groš uspořený dobře se ti hodí později; maje zálohu, nepotřebuješ otrocky chýliti šíje, boje se o chlebíček, maje kapitálek třeba malý, přece jsi jistější toho, jenž žije z ruky do úst. Celé umění státi se majetným, záleží dle Franklina v tom, rozpočítati si příjem a vydání tak, aby každého dne vybyl groš, jejž uložíš. Dovedeš toho?

Opět a opět slyšel jsem i od lidí rozumných: „A což, na koho bych spořil!“ Aj, což není tu síla dobrých účelů, pro které by případný odkaz tvůj byl posilou žádoucí? Co zbude po člověku cennějšího, než památka dobrá, čestná pověst muže, jenž ani v hodině smrti nezapomněl národa svého?

O šetrnosti ve spolku nejeden jest pokyn v epištolách XVII. a XVIII. Br. jednatel mnoho může ušetřiti, nejvíce však uspořiti lze zábavnímu výboru na pozvánkách, tanečních pořádcích apod. Co se tu do roka peněz vyhází, jest až neuvěřitelno; rozumnou šetrnost nelze zde ani dost doporučiti. Spořme!

Karel Vaníček Sokolské epištoly, Praha 1912