Na otázky CzechIndustry odpovídá Helena Langšádlová, ministryně pro vědu, výzkum a inovaci
Paní ministryně, věda, výzkum a inovace se dnes skloňují ve všech pádech. Určují svým způsobem naši budoucnost, nicméně nejsou samospasitelné. Jaká je jejich role na naší cestě ke znalostní ekonomice?
Ke znalostní ekonomice vede cesta jedině skrze tvorbu a využití znalostí – tedy přes vzdělání, výzkum a inovace. Zároveň je pravda, že hodně výsledků výzkumu takzvaně končí v šuplíku. Musíme usilovat o to, aby co největší podíl vědeckých výsledků směřoval do praktického využití, tedy aby došlo k transferu znalostí či technologií. To je jedna z mých hlavních priorit.
Pokud jde o Českou republiku, tak se názory na ně různí od přílišného zdůrazňování jejich významu až po negaci. Jak jsme na tom ve srovnání s dalšími průmyslově rozvinutými zeměmi?
Myslím, že je u nás ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi kladen relativně silný důraz na základní výzkum oproti aplikovanému. To může vést k tomu, že u nás může být věda více než jinde vnímána jako něco odtrženého od praxe. Základní výzkum je ale nutným předpokladem pro výzkum aplikovaný. Osobně se mi líbí přístup některých zemí, například Švédska, Finska nebo Nizozemska, které základní a aplikovaný výzkum přestaly rozlišovat.
Peníze až na prvním místě, říká známé rčení. Do VVI vkládají stát i firmy nemalé prostředky. Čtenáře by jistě zajímala jejich návratnost?
Přibližně 60 % výdajů na vědu, výzkum a inovace v ČR investují soukromé společnosti z vlastních zdrojů. To dostatečně vypovídá o tom, jestli se to vyplatí. Jinak by na to zkrátka peníze nevynakládaly. U veřejné podpory, která tvoří přibližně 40 % všech výdajů na vědu, připravujeme ve spolupráci s Evropskou komisí a s OECD projekt na vyhodnocení dopadu vybraných programů účelové podpory.
„Výzkumná základna je v ČR velmi roztříštěná. Na dílčích technologiích obvykle pracuje i několik absolutně nespolupracujících výzkumných týmů. Není vůbec zajištěno komplexní řešení technologií vedoucí k průmyslovým realizacím. Dochází tak k duplicitám na různých univerzitách a Akademii věd. Je to plýtvání penězi, za které není nikdo zodpovědný,“ tento názor vědce a dlouholetého pedagoga na VŠ byl nedávno publikován v tisku. Je oprávněný?
Ano, prostředí vědy, výzkumu a inovací je u nás velice roztříštěné. Také znám případy, že si různé týmy nakoupí identickou techniku a pak ji ani jeden není schopen plně využít. Jedním z našich cílů, který je popsaný v programovém prohlášení vlády, je proto posílit koordinaci a transparentnost systému vědy a výzkumu. Může k tomu vést řada nástrojů a opatření, od úprav dotačních programů, aby mj. více motivovaly ke spolupráci mezi pracovišti, po zavedení principů otevřené vědy, které se dnes intenzivně diskutují na evropské úrovni. Hlavním nástrojem je zákon o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků, který hodláme i s tímto ohledem přepracovat.
Chystaná novela zákona o financování vědy a výzkumu by měla zlepšit podmínky a podpořit rozvoj transferu technologií, uvedla jste na nedávném setkání v Praze. Můžete to více konkretizovat?
V první řadě jde o to, aby bylo v zákoně jasně napsáno, že transfer poznatků do praxe se od výzkumných organizací očekává, že to je součást jejich role. Dnes totiž mnohdy existují zábrany uzavírat licenční smlouvy, prodávat duševní vlastnictví nebo ho dokonce vkládat do vlastních dceřiných obchodních společností, a to z obavy, aby se náhodou neukázalo, že nejednali s péčí řádného hospodáře. Potřebujeme nastavit optiku obráceně: pokud někomu zůstane v šuplíku něco, co může přinést společenskou hodnotu, tak nejedná s péčí řádného hospodáře. Kromě zákona ale transfer chceme podpořit i jinak, zvažujeme například jeho větší zohlednění v metodice hodnocení.
Na stejné akci zaznělo od jednoho z účastníků: Pokud se kvalita jednotlivých organizací hodnotí pouze podle publikační činnosti a ne skutečné práce, pak je to špatně. Lze očekávat v tomto „nápravu“?
Omlouvám se, ale kvalita výzkumných organizací se už od roku 2017 nehodnotí jen podle publikační činnosti. Na základě současné metodiky je publikační činnost jako taková hodnocena jen v jednom z pěti modulů. V prvním modulu se například hodnotí nejvýznamnější výsledky a není předem dáno, jestli to mají být publikace nebo aplikované výsledky, to záleží na rozhodnutí výzkumné organizace, v třetím modulu se hodnotí společenská relevance. Přesto plánujeme některé změny v této metodice. Například aby se při hodnocení více zohledňovala oborová specifika a aby měl větší váhu úspěšný transfer znalostí do praxe, účinná spolupráce s podnikovým sektorem, či zahraniční spolupráce.
Podpořila jste projekt Technologická inkubace, v podstatě by se mělo jednat o spojenectví výzkumu a vývoje s průmyslovou sférou. Co vše zahrnuje a jaké bude jeho naplnění?
Jedná se o projekt CzechInvestu, připravoval se poměrně dlouho. Jsem ráda, že jsem ho mohla podpořit a že byl konečně spuštěn. Je to klíčový prvek podpory inovačního prostředí, tedy vzniku a rozvoje malých inovativních firem. Cesta od dobrého nápadu k úspěšně fungujícímu start-upu je náročná, může vyžadovat značné investice, podnikatelské know-how, dodatečný technologický vývoj. To vše s sebou nese rizika a je škoda, pokud rizika převáží a zabrání vzniku něčeho, co může mít obrovskou hodnotu pro společnost. Projekt Technologické inkubace cílí právě na snížení těchto rizik, například poskytne financování v klíčové fázi před uvedením na trh, tzv. pre-start-upu.
Nejvíce inovativní periodou v historii lidstva bylo zřejmě období od 90. let 19. století do 20. let století následujícího. Nyní máme šanci tuto „bilanci“ překonat. Rád bych se zeptal, jak by podle Vás měl vypadat inovativní výrobek? Dnes je sice většina z nich označována za revoluční, při podrobnějším přezkumu často zjistíme, že se jedná jen o změnu designu s vyšší energetickou náročností a tedy horším dopadem na životní prostředí…
To se mi zdá paušalizující. Já naopak vidím mnoho inovací, které právě vedou k energetickým úsporám. To je dost významný směr současných inovací a i v kontextu aktuální geopolitické situace získává na naléhavosti. Některé inovace mohou být relativně nenápadné, ale to nesnižuje jejich důležitost. Pak se rozlišují takzvané disruptivní inovace, které zásadním způsobem promění nějakou technologii. Takové inovace ale vznikají jen v prostředí, kde je hodně těch relativně nenápadných.
V čem vidíte hlavní přínos pro resort, který řídíte, v našem členství v Evropské unii?
Žádná jiná oblast neprofituje z našeho členství v EU tolik jako věda a výzkum, které jsou ze své podstaty internacionální a patří k oblastem výrazně podporovaným z prostředků EU.
Současné výzvy, kterým čelí naše společnost, ať se jedná o globální oteplování, energetickou krizi, nebo třeba obranu demokratických hodnot, přesahují naše hranice a jejich řešení vyžaduje efektivní mezinárodní spolupráci. Evropská unie tuto spolupráci nejen významně usnadňuje, ale i velmi výrazně podporuje.
Která témata z oblasti VVI by se měla řešit za našeho předsednictví?
Pro oblast vědy a výzkumu během předsednictví byly stanoveny dvě hlavní priority. První jsou synergie ve financování vědy a výzkumu – tedy to, aby se nástroje a programy Evropské unie navzájem podporovaly. Osobně jsem se zasadila o to, aby byl v diskusích o synergiích ve financování kladen důraz i na soukromé zdroje. Druhá priorita směřuje k velkým výzkumným infrastrukturám, které jsou pilířem pro excelentní výzkum, ale vzhledem ke své technologické a ekonomické náročnosti zcela závisí na mezinárodní spolupráci. Osobně jsem se zasadila i o to, aby mezi prioritami byl výzkum a vývoj v energetice. Tam teď opravdu potřebujeme napřít pozornost.
Jaké akce v této souvislosti ministerstvo připravuje?
Ještě před pár měsíci byl na Úřadu vlády jen jeden odbor a ten byl především podporou pro Radu vlády pro výzkum, vývoj a inovace. V rámci předsednictví má proto oblast vědy a výzkumu od začátku v kompetenci MŠMT. Kolegové z MŠMT připravují dvě konference ke zmíněným tématům a pak jednání příslušných útvarů Rady EU a myslím, že to připravují velmi dobře. Samozřejmě se všech akcí zúčastním.
Hodně diskutovanou otázkou je budoucí podoba Evropské unie. Co je potřeba podle Vás zlepšit, aby se zvýšila její prestiž?
Zásadní je, aby se Evropská unie zaměřila na řešení podstatných výzev a nezabývala se detaily. Nejdůležitější otázkou je v tuto chvíli řešení strategické autonomie v oblastech jako jsou léky, čipy nebo 5G sítě. K tomu musí přispět i věda a výzkum. Evropská unie proto právě tyto projekty podporuje.
Při přípravě interview s Vámi jsme nabídli několika spolupracovníkům redakce položit Vám dotaz. Vybrali jsme pět z nich. Výsledky aplikovaného výzkumu například chemicko-technologického musí hodnotit „kapitáni chemického průmyslu“ jako výrobní nebo technický ředitel Spolku pro chemickou a hutní výrobu Ústí n. L. nebo dalších výrobních společností a ne akademici z univerzit, kteří nikdy nic v životě nerealizovali. Jak takové oponenty projektů nebo grantů zajistíte?
Představa o hodnotitelích pouze jako o akademicích, kteří nikdy nic v životě nerealizovali, naprosto neodpovídá skutečnosti. Nicméně souhlasím, že výběr hodnotitelů je klíčový a sama se na něj poskytovatelů ptám. Obecně je zásadní, aby byla akademické sféra propojena se sférou aplikační. Velké množství pracovišť Akademie věd a vysokých škol s průmyslem spolupracuje. Stejně tak Technologická agentura ČR, jakožto hlavní poskytovatel prostředků na aplikovaný výzkum, má velké zkušenosti se spoluprací mezi akademickou sférou a průmyslem.
Měřítko úspěšnosti výzkumu v technických oborech (chemie, strojírenství, elektrotechnika atd.) by měl být diskontovaný zisk z výroby nových výrobků na základě technologií šetrných k životnímu prostředí a ne článek v impaktovaném časopise, který prakticky nic nepřinese jen hodnocení do modifikovaného ´Kafemlejnku´, tedy hodnocení podle 2017 +. Jak nové hodnocení zajistíte?
Metodika hodnocení 2017+ rozhodně není modifikovaný kafemlejnek. Je zjevné, že musíme v první řadě zapracovat na publicitě metodiky hodnocení, aby jí lidé z oboru rozuměli a především ji uměli využít. Bibliometrie je hodnocena v jednom z pěti modulů, a to v modulu 2. I tak ale platí, že do budoucna chceme výrazně víc ocenit transfery a spolupráci s firmami.
Paní ministryně pro vědu, výzkum a inovace by měla udělat inventuru a zjistit co za posledních 30 let v chemických, fyzikálních a dalších technických ústavech Akademie věd co a komu tyto ústavy základního výzkumu předaly dál do aplikovaného výzkumu.
Nezlobte se, ale ministryně pro vědu, výzkum a inovace nemůže dělat inventuru Akademie věd. Ústavy Akademie věd podléhají standardizovanému hodnocení, v rámci kterého jejich výstupy hodnotí panely odborníků včetně zahraničních. Velice oceňuji, že Akademie věd aktivně přistupuje i k transferu a spolupráci s firmami. Zejména některé ústavy jsou v tomto směru velice úspěšné. Víc než zpátky se ale chci dívat dopředu. Proto také připravujeme projekt na hodnocení efektivity peněz vynaložených na aplikovaný výzkum.
Je třeba mít asi 6 „chemických“ ústavů Akademie věd? Nebylo by vhodnější mít 1 nebo 2 ústavy? Nepotřebujeme ředitele ústavů, náměstky pro cílený výzkum, když nikomu nic nepředají, nebo asistentky a sekretářky, ale potřebujeme výkonné výzkumné pracovníky. Jak je to s efektivitou ústavů Akademie věd, když drtivou většinu zisku vytváří jen 1 ústav, a to Ústav organické chemie a biochemie. Zatímco ostatní téměř nic nepřinášejí. Struktura Akademie věd je zastaralá a měla by se zásadně změnit. Jak to chcete udělat?
Nesouhlasím s tím, že ostatní ústavy téměř nic nepřinášejí. Je tam řada špičkových ústavů s vynikajícími výsledky. Zároveň není v mých možnostech přímo ovlivnit vnitřní strukturu Akademie věd. To je zodpovědnost především akademických orgánů, které mají hledět i na efektivitu a účelnost rozdělení prostředků, které Akademie získává ze státního rozpočtu.
Jak jsou Centra excelence propojeny s požadavky výrobních společností na realizace nových moderních technologií? Odpovídají značné finanční prostředky do těchto center přínosům z realizací nových průmyslových aplikací?
Mnohá centra excelence přímo spolupracují s průmyslovými partnery. Tam, kde se to nedaří, jsou ale často překážky na obou stranách. Rozhodně platí, že potřebujeme technologický transfer podpořit.
Zdroj: časopis CzechIndustry 2/2022
