Uběhl již více než rok od počátku celosvětové pandemie a počátku veškerých opatření. Je tedy možnost většinu kroků porovnávat a analyzovat. Zajímavé může být například ohlédnutí za vyrovnáváním se potravinovou soběstačností v Emirátech.
To, že je potravinová soběstačnost velké téma, jsem již několikrát zmiňoval. Také samotné Emiráty její zvyšování mají součástí budoucí strategie mnoho let. Z osobní zkušenosti mohu říct, že se Emiráty s distribuční krizí v loňském roce vypořádaly skvěle. Jaké jsou tedy jednotlivé kroky okolních státu?
Díky vysoké finanční stabilitě, která vychází ze zásob ropy, nebrala většina zemí Blízkého východu drahý import potravin jako problém. Dokonce ani výkyvy a turbulence, které může mezinárodní obchod vytvářet v cenách, nevytvářejí pro místní žádný stres. I díky tomu byly v roce 2019 země jako Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Omán vyhlášeny jako potravinově nejlépe zabezpečenými v regionu GCC a na horních pozicích v celosvětovém žebříčku Global Food Security Index.
Jak ale sám název napovídá, potravinová bezpečnost není rovna potravinové soběstačnosti. I když lze v současné době vše dostat za určitou cenu, každá země s vysokým dovozem musí myslet na budoucí generace. S neustále se zvyšující spotřebou a poptávkou po potravinách především v Asii je jasné, že doba, kdy ani peníze neumožní dovézt veškeré potraviny, přijde. Základem každého státu vždy bude především nasycení obyvatel, a až po té myslet na export. Z toho důvodu se strategie pro zajištění potravinové bezpečnosti objevuje poměrně čerstvě u většiny zemí se stejnou problematikou. V regionu GCC vedou především Emiráty a Oman, ke kterým se postupně přidává i Saúdská Arábie. Níže přiblížím, jak se k tomu tyto jednotlivé země staví.
Pokud se podíváme na kroky Emirátů, uvidíme mnoho již implementovaných strategií. Mezi ně patří například: zvyšování domácí produkce, implementování agrotechnologií, důraz na rozvoj a výzkum zemědělství, importní zákony, přilákání zahraničních investic a podniků, dotační tituly, strategie pro zásoby a sila nebo strategie pro řešení nedostatků v krizových situacích. Díky velmi široké státní propagaci se informace dostávají jak k veřejnosti, tak i k zahraničním investorům. Podle všeho se současná strategie vyplácí. Jen mezi roky 2018 a 2019 poskočili v Global Food Security indexu o 10 míst z 31. v roce 2018 na 21. v roce 2019. Ve stejném roce také jako první země na světě vytvořily ministerskou pozici pro potravinovou bezpečnost, přesně Ministry of State for Food and Water Security. Ta se má zabývat především implementováním nových technologií a zvyšováním potravinové bezpečnosti. Hlavním cílem země je být v roce 2051 číslo jedna v Global Food Security indexu a v letošním roce byl plán být mezi top 10. Pravdou ale je, že i nadále Emirátům chybí dostatečná implementace všech těchto kroků, aby se dostalo i na lepší spolupráci mezi farmáři a zákazníky.
Omán se k této problematice staví trošku rozdílně. Oproti pouštním Emirátům vychází z tradice zemědělství a chovu/lovu ryb v jižní oblasti tohoto arabského státu. Oproti Emirátům tedy nejde jen o vytváření farem a příležitostí, ale především v modernizaci a lepšímu hospodaření. Hlavním krokem Ománu bylo vytvoření Oman Food Investment Holding Company v roce 2012. Ten spojil působení 4 největších lokálních státních zemědělských podniků a má zaručovat plynulý provoz a potřebnou modernizaci. Kromě dalších nových firem, šlo o Oman Flour Mills Company, Oman National Livestock Development Company, Oman Fisheries a Oman Food International. V současnosti se zaměřují na kampaně pro podporu místní výroby a naučení spotřebitelů vyhledávat Ománské produkty v celém regionu GCC.
Ani Saúdská Arábie není pozadu, nicméně kvůli mnohonásobně větší rozloze a složitosti bude trvat o trochu déle, než se podaří správné strategie implementovat. I tak ale od roku 2019 přicházejí pozitivní zprávy. Jednou z nich může být například podpora zemědělských podniků při přerodu na organickou výrobu, která má plnit plán - zvýšení vlastní organické produkce o 300 % do roku 2030. Další je například založení programu pro udržitelný venkov samotným králem Salmanem v Rijádu, který do projektu uvolnil 1,78 mld. USD ze státní kasy. Ten má zaručit zvýšení místní produkce, procesování a prodej ovoce, ryb, dobytku a kávy nebo také kultivování obilnin. Jedním z dalších cílů má být podpora malých a středně velkých farmářů. Saúdská Arábie tedy v určité míře může vycházet podobně jako Omán ze své historie, kdy byl chov dobytka místními beduíny velmi populární stejně tak jako pěstování obilovin před tím, než ho kvůli nedostatku podzemních vod částečně zakázali. To ale se současnými technologiemi recirkulace nebo odsolovaní nemusí být už takový problém.
Pandemie celosvětově způsobila výpadky a narušení mezinárodního obchodu a dodávek. V zemích Blízkého Východu to ale spotřebitel téměř nepoznal. Implementované strategie ještě před současnou krizí a jejich posílení během loňského roku ukázalo, že jsou Emiráty a okolní země na správné cestě. Krize pouze urychlila proces rozhodování a zvýšila hodnotu státních investic do zemědělských projektů. Pokud se tedy opět mohu zamyslet nad drobnou pozitivní vlastností této nemilé doby, bude to určitě zvýšení příležitostí pro exportní firmy ze všech oborů zemědělského průmyslu.
Lukáš Zamrzla, zemědělský diplomat velvyslanectví ČR v Abú Dhabí (30.3.2021)
