NKÚ prověřil správu pojistného na sociální zabezpečení v letech 2015 až 2018. V těchto letech se vybralo na pojistném téměř 1,8 bilionu korun a pojistné představovalo třetinu příjmů státního rozpočtu. Na správu pojistného vynaložila Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) v uvedených letech zhruba 7,6 miliardy korun, a to jak na mzdových, tak na běžných výdajích. Ministerstvo práce a sociálních věcí ani ČSSZ nesledovaly výdaje spojené se správou pojistného ani neupravovaly postupy tak, aby byla co nejefektivnější. Přitom má ČSSZ problémy ve dvou klíčových činnostech, a to při vyměřování pojistného osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) a při kontrole u zaměstnavatelů.
ČSSZ prováděla každoročně kontroly zaměstnavatelů plošně a ne cíleně. Kontroly plánovala tak, aby prověřila každého zaměstnavatele jednou za tři roky. ČSSZ se tedy nezaměřovala především na rizikové zaměstnavatele, kteří neplní své zákonné povinnosti nebo u kterých při předchozí kontrole zjistila vážné nedostatky. Takto nastavený systém vedl k tomu, že 76,6 % kontrol nezjistilo jakýkoliv nedostatek. Plošné kontroly navíc neměly ani preventivní efekt.
Naproti tomu při vymáhání pohledávek vybrala ČSSZ v průměru 52 % vymáhaného finančního objemu. V letech 2015 až 2018 představovaly vymáhané pohledávky 38 miliard korun.
ČSSZ neřešila vytíženost zaměstnanců, kteří se zabývali správou pojistného. Přitom mezi jednotlivými okresními správami sociálního zabezpečení byl výrazný rozdíl v zátěži zaměstnanců, kteří pracují na stejné pozici a vykonávají stejnou práci. Například při vymáhání pohledávek v jedné okresní správě prováděl zaměstnanec více než trojnásobek úkonů než jeho kolega v jiné okresní správě.
Problémem je i vyšší administrativní náročnost správy pojistného, ani tou se však ČSSZ nezabývala. Důvodem této náročnosti je především to, že agenda důchodového pojištění OSVČ se provádí v lokálních počítačových aplikacích u jednotlivých okresních správ. Ty ale nejsou vzájemně propojeny. Dosud se totiž nepodařilo tuto část agendy začlenit do centrálního systému, i když to ČSSZ plánovala už v roce 2014.
Spisovou dokumentaci zaměstnavatelů musí vést okresní správy v listinné podobě. Určuje jim to metodický pokyn ČSSZ. Pokud tedy zaměstnavatel změní sídlo, předávají si okresní správy všechny jeho dokumenty mezi sebou fyzicky.
K vyšší administrativní náročnosti přispívá i to, že ČSSZ nemá s Finanční správou České republiky sjednáno pravidelné předávání informací o vyměřovacích základech OSVČ. Zákon jí přitom umožňuje takovou dohodu uzavřít. Pokud tedy OSVČ nedodala okresní správě přehledy s potřebnými údaji, museli si je zaměstnanci okresní správy vyžádat od příslušného finančního úřadu.
V letech 2016 až 2018 se sice podařilo zvýšit efektivitu výdajů vynaložených na správu pojistného, ale jen díky tomu, že příjmy z pojistného rostly rychleji než výdaje na jeho správu. V letech 2015 až 2018 vzrostla výše pojistného o 21 % na jednoho plátce. (30.6.2021)
