Stahuje americké akcie už jen „blbá nálada“, co brzy odezní?

Komentář Lukáše Kovandy

Je tomu takřka měsíc, co vrcholil optimismus amerických akciových trhů. Někteří dokonce mluvili o novém býčím trhu. Jiní ovšem varovali, že růst, jenž započal v polovině června, je jen přechodný, že jde o takzvanou „past na býky“, o krátkodechý vzestup jinak nadále beznadějně medvědího trhu. Včerejšek za pravdu těm druhým, americké akcie se propadly nejvýrazněji za poslední více než dva roky. Klíčový ukazatel amerických akcií, index Standard & Poor’s 500, se propadl o 4,32 procenta.

Zlomový vývoj obchodování nastal ovšem už právě skoro před měsícem, 16. srpna. Tehdy totiž index Standard & Poor’s 500, nepovyrostl natolik, aby prolomil úroveň odpovídající své průměrné hodnotě posledních dvou set dnů. Takové prolomení by zejména mnozí stoupenci technické analýzy měli za potvrzení, že se americké burzy vskutku vymanily z medvědí nálady. Takže 16. srpna ukazatel zakončil svoji přesně dva měsíce trvající vzestupnou pouť. Mezi 16. červnem a 16. srpnem přidal přes 17 procent. Ovšem své zisky z této doby ani dodnes rozhodně všechny neodevzdal. Vždyť od zlomového 16. srpna do včerejška sestoupil jen o 8,7 procenta. V porovnání se minimem ze dne 16. června, kdy index padl nejníže za celé období od prosince 2020, uzavíral včera stále o více než sedm procent výše.

Zásadní otázkou je, jak hluboký nakonec bude pokles uplynulého necelého měsíce. Spadnou akcie do blízkosti svého červnového dna, nebo dokonce pod něj, či se rychle zotaví, takže sklapnutí „medvědí pasti na býky“ nakonec nebude až tak bolavé?

Pokles uplynulých několika týdnů odráží v prvé řadě zejména mizerný výkon velkých technologických titulů. To není nic moc překvapivého, ani nového. Technologie se mění, stěžejní firmy v segmentu také, ovšem v posledních takřka sta letech stále platí, že index Standard & Poor’s 500 jako celek podává nadprůměrný výkon prakticky jen tehdy, pokud se nadprůměrně vede také právě technologickým akciím. Tedy vážně nemůže překvapit, že výprodej akcií, jenž nastal po 16. srpnu, je doprovázený citelným poklesem právě technologického segmentu.

Za poklesem technologického segmentu, a tedy celého trhu, stojí hlavně strach z dalšího růstu úrokových sazeb. Technologické akcie se nezřídka řadí mezi takzvané růstové tituly. To proto, že jejich současná cena je založena na očekávání kvapného růstu a expanze nadcházejících let a na pravidelných ziscích vyhlížených až v poměrně vzdálené budoucnosti. Čím výše jsou – a budou – ale úroky, tím méně lákavé vzdálené zisky jsou. Ne nadarmo se někdy úrokové sazbě říká sazba diskontní. „Diskontuje“ totiž budoucnost. Zlevňuje ji. Zlevňuje budoucí zisky. Jestliže jsou totiž úroky vysoké nyní a jestliže mají být vysoké i v příštích nejbližších čtvrtletích, ba letech, zkrátka se může mnohem spíše než čekat na budoucí zisk vyplatit mít jej už teď. A žít z úroků z těchto zisků. Zisk teď a tady ovšem zajišťují akciové tituly nikoli růstové, ale hodnotové. To jsou zavedené, tradiční akcie, jež ze svého pravidelného zisku navíc často vyplácí dividendu. Kdo má akcie banky JP Morgan nebo ČEZ, sází na hodnotové tituly, kdo dá přednost akciím Tesly pak na ty růstové.

Obava z růstu úrokových sazeb je tak palčivá, že ani představení nové řady iPhonů ve středu minulý týden trh příliš nepovzbudilo. Akcie Applu přidaly ani ne procento, za letošek jsou i tak ve třináctiprocentním mínusu. Přitom představují shodou okolností hned třináct procent indexu Nasdaq 100, jemuž právě technologické akcie dominují.

Optimisté jsou přesvědčeni, že pro tak matný výkon technologických titulů vlastně není pádný důvod. A že spíše jen odráží jakousi momentální, přechodnou „blbou náladu“ burz. Míní, že stále rapidně probíhající digitalizace všeho jim budu mocnou vzpruhou. A že je silně podpoří také probíhající energetická krize. Neboť ještě uspíší ústup energeticky náročného, fyzického off-line, zatímco akceleruje příklon k on-line prostředí a energeticky relativně nenáročnému „virtuálnu“.

„Blbá nálada“ není nic fundamentálního. Potrvá měsíc, dva, tři… Nakonec odezní. To by v kontextu výše řečeného znamenalo, že americké akcie už na své červnové dno nejspíše nespadnou a že by naopak mohly ještě do konce letoška připravit investorům dokonce i pozitivní překvapení. Na pozitivní překvapení dojde tehdy, budou-li splněna zásadní podmínka. Ekonomický útlum v USA bude dostatečně silný na to, aby zmírnil inflační očekávání a aby dále výrazně nenarůstaly úrokové sazby, ale současně bude dostatečně slabý na to, aby vyvolal hlubokou a/nebo vleklou recesi.

Zastropování cen energií ušetří domácnostem celkem běžně i více než 100 tisíc korun ročně

Záleží na zdroji energie, v případě elektrokotle bude úspora více než dvojnásobná než při využívání čerpadla.

Zastropování cen energií, pro něž se včera rozhodla vláda, přinese různým domácnostem různě vysokou úsporu. Klíčové z hlediska výše úspory je pochopitelně to, jaký zdroj energie daná domácnost využívá. Záleží ovšem i na tom, kolik má domácnost členů. Či zda bydlí v bytě nebo v rodinném domku.

Například rodina s dětmi bydlící v rodinném domku, jež jako zdroj energie k vytápění a ohřevu vody používá elektrokotel, dosáhne v příštím roce úspory 116 500 korun (viz tabulka níže). Výpočet vychází z energetické kalkulačky na www.tzb-info.cz a z vládního odhadu cen energií v příštím roce.

Pokud rodina a dětmi využívá běžný plynový kotel, ušetří díky zastropování zhruba 83 tisíc korun. Úspora při využívání tepelného čerpadla se bude pohybovat kolem 45 tisíc korun ročně.

Celkově tak úleva domácnostem a živnostníkům může stát vyjít zhruba na 200 miliard korun ročně. Takto mohutné dotace, realizované z velké části na dluh, zřejmě budou alespoň částečně demotivovat od přechodu k instalaci zařízení využívajících k výrobě elektřiny obnovitelné zdroje. Jejich celková výhodnost se totiž relativně snižuje.

Vláda chce výdaje spjaté se zastropováním financovat z válečné daně, dividend státních podniků a výnosů z prodeje emisních povolenek. Desítky miliard korun ale bude muset doplatit peněz daňových poplatníků, resp. z navýšeného veřejného dluhu.

Jeho náklady lze odhadnout na 200 miliard korun ročně, což válečná daň ani z poloviny nepokryje.

Vláda oznámila záměr zastropovat cenu elektřiny pro domácnosti a živnostníky na úrovni šesti korun za jednu kilowatthodinu, včetně DPH. Plyn pak zastropuje na úrovni tří korun za kilowatthodinu, včetně DPH. Vliv na výši záloh by tato zastropování měla mít již v listopadu.

K zastropování elektřiny dochází na úrovni, jež podle dnešního kursu odpovídá zhruba 203 eur za megawatthodinu. S úrovní zastropování čítající 200 eur za megawatthodinu pracuje nejčastěji také Evropská komise, takže česká úroveň stropu zhruba odpovídá pravděpodobnému unijnímu limitu.

Zastropování zajistí domácnostem citelně vyšší úsporu než energetický úsporný tarif. Běžná domácnost, která používá elektřinu pro elektrospotřebiče a přitom topí, ohřívá vodu a vaří na plynu, ušetří podle vládního propočtu více než 109 tisíc korun ročně. A to v porovnání s cenou, kterou by jinak v příštím roce platila, pokud by k zastropování nedošlo.

Přitom energetický úsporný tarif zajišťuje úsporu pouze v rozsahu maximálně zhruba 18 tisíc korun na topnou sezonu. Zastropování tedy zajistí až zhruba šestinásobnou úsporu oproti tarifu. Jedná se tedy o „úsporný tarif na steroidech“.

Mezi nevýhody vládou předloženého zastropování patří stejně jako u tarifu jeho přílišná plošnost. Od drahých energií bude totiž ulevovat opět i bohatým domácnostem. Navíc bude penalizovat prozíravé domácnosti, které správně ceny energií fixovaly. Naopak ty domácnosti, které nefixovaly, příp. mají nyní vysoké ceny energií, neboť se „upsaly“ některému z padlých dodavatelů typu Bohemia Energy, jsou vlastně zvýhodněny. A to proto, že zastropování jim zajistí větší úsporu než prozíravějším domácnostem. Stát tedy vlastně trestá správnou spotřebitelskou volbu.

Problematické je také to, že zastropování nijak nemotivuje k úspornému jednání. Například v Rakousku tamní vláda zastropuje domácnostem cenu elektřiny do úrovně 80 procent loňské průměrné spotřeby, jak uvedla začátkem září. Nad úrovní 80 procent budou lidí platit plnou, tržní cenu. Rakouské domácnosti jsou tak motivovány energiemi šetřit, aby spotřebu ideálně stáhly právě na 80 procent loňské spotřeby. Nic takového zatím česká vláda nenachystala.

Je však pravda, že zacílit zastropování tak, aby nebylo plošné, a zároveň také motivovat k úspornému jednání jsou v praxi již poměrně obtížně realizovatelné kroky, například z hlediska administrativního zajištění, pročež se vláda zřejmě rozhodla dát přednost rychlosti jejich zavedení.

Celkové náklady zastropování se budou pohybovat realisticky pohybovat spíše kolem 200 miliard korun ročně, ačkoli ministr financí Zbyněk Stanjura uvádí částku 130 miliard. Vláda chce tyto náklady financovat z inkasa daně z neočekávaných zisků – takzvané válečně daně –, jež by měla vynést zhruba 60 miliard korun ročně, a dále pak z vyšší dividendy státních podniků a z výnosu z prodeje emisních povolenek. Tyto zdroje však zřejmě nebudou stačit k pokrytí celkových nákladů zastropování, takže stát jej bude muset financovat na dluh, případně najít zdroje jiné či ušetřit v rozpočtu jinde.

Covidové uzavírky roku 2020 přály počínání dětí

 Letos počet narozených už klesá, o desetinu

Nástup covidové pandemie v ČR v březnu 2020 sice znamenal pohromu pro ekonomiku, zato však vzpruhu pro počínání dětí. Hospodářství se v roce 2020 propadlo nejvýrazněji v historii ČR, o 5,5 procenta, a to kvůli celosvětovému hospodářskému útlumu, zastavování výroby, zavírání obchodů i dalších provozů včetně kulturních, a řadě dalších pandemických restrikcí. Lidé se i sami spontánně zdržovali společenského kontaktu. O to více se však zjevně „činili“ v soukromí. Potvrzují to i dnes zveřejněná data ČSÚ.

Během prvního letošního pololetí se v ČR živě narodilo 50 tisíc dětí. To je ovšem meziročně o deset procent méně. Nárůst počtu narozených v roce 2021 tak byl podle všeho jen dočasný. Jednalo se právě o děti počaté během zhruba prvního půlroku pandemie.

Ještě výraznější než pokles narozených je ovšem letos pokles počtu zemřelých. Těch je letos v prvním pololetí meziročně o 17 tisíc méně než loni, což značí propad o 22 procent. Důvod je zřejmý: loni v prvním pololetí si svoji krutou daň stále ještě vybírala právě covidová pandemie. Počet zemřelých však i letos zůstal vyšší, o čtyři procenta, než by odpovídalo průměru let 2015 až 2019. To je však projev stárnuté populaci, nikoli již pandemie.

V Česku letos v polovině roku žilo meziročně o 25 tisíc lidí více, a to 10,526 milionu. V prvním pololetí jich v čistém vyjádření přibylo devět tisíc. Zemřelých bylo sice letos od ledna do června více než živě narozených, avšak toto „vymírání“ více než kompenzovala imigrace. Počet přistěhovalých totiž převýšil počet vystěhovalých o 18,7 tisíce osob.

Inflace poprvé od loňského června zpomaluje, což je poměrně nečekané

Uhlí či dřevo zdražují výrazněji než elektřina, neboť Češi se v obavě právě i z drahé elektřiny horečně předzásobují.

Meziroční inflace v Česku poprvé od června 2021 klesá. V srpnu totiž vykázala úroveň 17,2 procenta, zatímco v červenci to bylo 17,5 procenta. Trh přitom předpokládal v srpnu další růst, když počítal s inflací 17,7 procenta. Česká národní banka ve své aktuální prognóze počítá se srpnovou inflací dokonce 19,3 procenta. Skutečná inflace tak za tímto odhadem zaostává o více než dva procentní body. To bude pro většinu bankovní rady České národní banky další – a pádný – argument pro to, aby na měnověpolitickém zasedání v tomto měsíci opět nedošlo k jakémukoli zvýšení úrokových sazeb.

Inflace výrazně zaostala za očekáváním také ohledně své meziměsíční dynamiky. Hladina spotřebitelských cen totiž mezi červencem a srpnem stoupla jen o 0,4 procenta, nejméně od loňského prosince. Trh přitom počítal s meziměsíčním růstem 0,8 procenta.

Za zmírněním meziroční i meziměsíční inflace stojí zásadním způsobem pokles cen pohonných hmot. Ty v srpnu meziměsíčně zlevnily o takřka deset procent. Prudký vzestup velkoobchodních cen elektřiny a plynu k nedávným historickým rekordům se do konečných cen propisuje pozvolna, například z důvodu fixací, takže jeho plný efekt se v inflaci ještě teprve projeví. Meziměsíčně v srpnu zdražovala daleko více tuhá paliva (uhlí, dřevo) než plyn či elektřina, což souvisí s předzásobováním se lidí před nadcházející topnou sezonou. Chtějí se tak zajistit proti právě dramaticky zdražujícím plynu a elektřině.

Tuhá paliva ovšem citelně zdražují také meziročně, o bezmála 46 procent. Jejich cenový růst tudíž překonává zdražení elektřiny, jejíž cena vzrostla meziročně o necelých 35 procent. Plyn zdražil o více než 61 procent.

Za celý letošní rok vykáže inflace úroveň 16,6 procenta. Neboť pro příští měsíce je třeba počítat s jejím poměrně stabilním vývojem. Meziročně bude nadále vysoká, v blízkosti nynějších hodnot, avšak už nikoli zrychlující, a to i z důvodu rostoucí základny meziročního srovnání. Půjde tedy o chůzi po „stolové hoře“, z níž ukazatel meziroční inflace výrazněji sestoupí v příštím roce. (14.9.2022)