V současné době je v ČR častým předmětem kritiky pomalé tempo výstavby dopravní i jiné infrastruktury, které je odůvodňováno mj. dlouhými povolovacími procesy. Jednou ze součástí programového prohlášení nynější vlády je závazek podpořit a zrychlit výstavbu v ČR a prosadit rekodifikaci veřejného stavebního práva, jež má zjednodušit a zkrátit dobu přípravy staveb. Konkrétním naplněním tohoto slibu vlády je příprava věcného záměru nového stavebního zákona, který má v budoucnosti nahradit stavební zákon č. 183/2006 Sb. Návrh věcného záměru nového stavebního zákona procházel v únoru t. r. meziresortním připomínkovým řízením. Jeho obsah prozrazuje, že má přinést zásadní reformu veřejné správy na úseku územního plánování, stavebního řádu a souvisejících řízení.
Součástí plánovaných změn jsou i takové, u nichž je již ve fázi představeného věcného záměru patrné, že budou mít zásadní negativní dopady na možnost hájení zájmů ochrany životního prostředí v oblasti územního plánování i umisťování a povolování staveb. Z obsahu návrhu bohužel vyplývá potlačení důrazu kladeného na ochranu životního prostředí (ale i ostatních veřejných zájmů, například památkové péče) při územně plánovacích a stavebních řízeních, a naopak vychýlení rovnováhy při vyvažování konkurujících zájmů a priori ve prospěch stavebníka, resp. investora, tj. ve prospěch často soukromých zájmů. Tento trend lze pochopit ve světle faktu, že na obsahové přípravě návrhu věcného záměru se v rozhodující míře podílela Hospodářská komora ČR, tj. podnikatelský svaz, který sdružuje mimo jiné velké stavební a developerské korporace.
Komise pro životní prostředí AV ČR tímto vyslovuje nesouhlas jak s chystaným oslabením nástrojů, které umožňují v rámci plánování výstavby chránit veřejné zájmy včetně životního prostředí, tak se způsobem přípravy této důležité rekodifikace, jež je fakticky v rukou reprezentantů subjektů podnikajících ve stavebnictví, tedy strany mající důvody chránit především své soukromé zájmy.
1. K oslabení nástrojů umožňujících hájit při plánování výstavby zájmy životního prostředí a další veřejné zájmy
Věcný záměr nového stavebního zákona například navrhuje, aby dotčeným správním orgánům (včetně orgánů ochrany životního prostředí) byla odebrána jejich působnost, pokud jde o řízení v oblasti stavebního zákona, a tato působnost byla převedena přímo na stavební úřady. To znamená, že by o zájmech ochrany životního prostředí při výstavbě již nerozhodovaly orgány ochrany životního prostředí, nýbrž úředníci uvnitř stavebních úřadů. Dále, dosavadní závazná stanoviska vydávaná orgány ochrany životního prostředí v řízeních podle stavebního zákona mají být změněna na pouze nezávazná vyjádření, jež by nemusela být stavebním úřadem při vydávání rozhodnutí respektována. Uvedené změny přinášejí zásadní oslabení pravomoci orgánů ochrany životního prostředí a nebezpečí, že veřejný zájem na ochraně životního prostředí nebude samotnými stavebními úřady dostatečně prosazován. Domníváme se, že to je nejen nežádoucí signál pro společnost, že český stát nedbá dostatečně na ochranu životního prostředí (k čemuž ho zavazuje čl. 7 české Ústavy), ale i riziko budoucího porušování závazků k ochraně životního prostředí, k nimž se ČR zavázala mezinárodními smlouvami a jež vyplývají z členství ČR v Evropské unii. To je o to více alarmující v době stupňování závažných problémů životního prostředí u nás.
2. K dosavadnímu způsobu přípravy rekodifikace stavebního práva v ČR
Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) uzavřelo na podzim 2018 dohodu s Hospodářskou komorou ČR (HK ČR) s názvem „Memorandum o spolupráci na projektu rekodifikace veřejného stavebního práva České republiky“. Podstatou memoranda je závazek HK ČR připravit pro MMR návrh nového stavebního zákona (postupně věcného záměru
i paragrafovaného znění) a naproti tomu závazek MMR poskytnout komoře „maximální možnou potřebnou podporu a součinnost“ a učinit „maximum pro rychlý postup v legislativním procesu“. Na základě tohoto memoranda HK ČR připravila věcný záměr nového stavebního zákona, který byl předán MMR a to jej předložilo do připomínkového řízení.
Tento postup znamená, že MMR, jež má podle kompetenčního zákona (zákon č. 2/1969 Sb., v platném znění) pozici ústředního správního úřadu pro úseky územního plánování a stavebního řádu, k níž přirozeně patří i příprava právních předpisů v této oblasti, se vzdalo této své působnosti ve prospěch soukromého subjektu, a omezilo svou úlohu v tomto procesu na pouhé uplatňování připomínek. Takový krok lze jen s malou nadsázkou označit za „privatizaci legislativní činnosti“ a jev, kdy zákon de facto připravují subjekty, které jím mají být regulovány. Tyto subjekty budou přirozeně při přípravě zákona stranit usnadnění prosazování svých budoucích soukromých zájmů. V demokratickém právním státě je takový postup nevídaný a nepřípustný. Stát musí dbát na to, aby při přípravě legislativy byly vyvažovány soukromé zájmy adresátů právních norem se zájmy celospolečenskými. U těch druhých (ochrana životního prostředí, ochrana veřejného zdraví, památková péče a další) zpravidla chybí silné soukromé subjekty, které by je prosazovaly, a proto jejich hájení je povinen zajistit stát.
Komise pro životní prostředí AV ČR je přesvědčena, že další legislativní příprava nového stavebního zákona má být svěřena zpět Ministerstvu pro místní rozvoj, jak to odpovídá rozdělení kompetencí a činností v demokratickém právním státě. Dále KŽP AV ČR konstatuje, že je nezbytné při přípravě této novely odmítnout jakékoli oslabování nástrojů sloužících k ochraně životního prostředí a dalších veřejných zájmů, a vyzývá, aby v budoucím českém stavebním právu byla ochrana životního prostředí náležitě garantována. Pokud se máme chovat odpovědně, je třeba brát na vědomí, že poškozování ekosystémů za účelem zvyšování současného komfortu obyvatel a konkurenceschopnosti ekonomiky znamená v rostoucí míře pokles budoucí kvality života obyvatel a hospodářské konkurenceschopnosti.
MUDr. Radim Šrám, DrSc., předseda Komise pro životní prostředí AV ČR (20.3.2019)
