Stát bude dál vybírat mimořádnou daň, i když už nemá mimořádné výdaje

Komentáře Lukáše Kovandy

Ministr financí Stanjura tím rozhořčil hlavně menšinové akcionáře ČEZ, ti už proto chystají žaloby.

Ještě loni ministr financí Zbyněk Stanjura říkal, že daň z mimořádných zisků zřejmě skončí už po roce trvání. Dávalo by to smysl. Ke konci loňska stát ukončil zastropování cen energií. Ty totiž na burze klesly tak nízko, že už není třeba, aby lidem od drahých energií ulevoval. Jestliže už není třeba těchto mimořádných dotací, které pochopitelně zatěžovaly státní kasu, proč nadále vybírat mimořádnou daň ze zisku zejména energetických společností – rozuměj hlavně ČEZ – a bank?

Proč vybírat mimořádnou daň, když třeba ratingová agentura Fitch Česku minulý týden zlepšila ratingový výhled a konstatuje, že veřejné finance se podařilo stabilizovat? Proč mimořádně danit, když energetická a inflační krize odezněly a sám premiér Fiala si letošní vyhlížený vývoj tuzemské ekonomiky v mnoha ohledech pochvaluje?

Když skončily mimořádné výdaje – v podobě státních dotací na energie při kompenzaci ceny energií nad úrovní stropu –, měly by přece logicky končit i mimořádné daně, které tyto výdaje pokrývaly.

Jenže tato logika v politice zjevně nefunguje. „Já sám bych to (zrušení daně z mimořádných zisků už po roce trvání, pozn. aut.) asi navrhl, ale nemá cenu říkat, co by člověk udělal sám. Vládneme v koalici,“ říká Stanjura v  zveřejněném rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Zcela dominantním plátcem letošní daně z mimořádných zisků bude zmíněný ČEZ. Banky už loni na mimořádné dani zaplatily jen „drobné“, neboť daňově optimalizovaly tak, aby se jí z drtivé většiny vyhnuly. Ani zdaleka se tak nenaplnily plány státu na to, kolik mimořádně od bank vybere. Plány se s realitou rozešly v rozsahu desítek miliard korun. Možná i proto chce stát v dani z mimořádných zisků pokračovat i letos, i když prostou logiku to, jak už víme, postrádá.

Hlavní obětí nelogického postupu státu jsou menšinoví akcionáři ČEZ. To jsou vlastně spolumajitelé ČEZ, takže pokračování daně z mimořádných zisků zaplatí z nemalé části ze své kapsy. Oč více si na dani, i té mimořádné, vezme ze zisku ČEZ stát, o to méně zisku se totiž rozdělí právě mezi menšinové akcionáře energetického podniku.

Stát přitom mohl získat peníze z ČEZ jinak, aniž by zatížil menšinové akcionáře. Mohl si zkrátka říci o dostatečně vysokou dividendu. Vzhledem k tomu, že je většinovým akcionářem ČEZ, má stěžejní slovo při určování výše dividendy. Z vyšší dividendy by ale samozřejmě těžili také menšinoví akcionáři. Pro stát ale zjevně bylo výhodnější, aby mimořádné peníze zůstaly plně „u něj“, nikam se nerozkutálely, takže dal přednost nelogickému pokračování mimořádné daně před vyšší dividendou.

Menšinoví akcionáři ČEZ tím pádem přispějí „eráru“ jaksi nadmíru, v porovnání s dalšími miliony daňových poplatníků v zemi. Stát menšinové akcionáře ČEZ „holí jako ovečky“. Zhusta tak trestá ty, kteří se třeba na stáří snaží výrazněji zajistit „po vlastní ose“, právě i investicemi do akcií ČEZ. Vlastně tím stát tak trochu říká, že je lepší peníze rozfofrovat třeba za druhou dovolenou než se starat o svoji budoucnost uvážlivým investováním. Proč se o něj starat, když o část plodů takového zodpovědného přístupu stejně stát člověka svévolně a nelogicky připraví?

Není divu, že akcie ČEZ se nadále drží poměrně nízko – dnes blízko svých více než ročních minim – a dále klesají, veš čtvrtek dopoledne o necelé procento. Rozhořčení menšinoví akcionáři už veřejně deklarují, že budou stát žalovat.

Menšinoví akcionáři ČEZ, to jsou ale třeba i velké americké fondy a banky, takže za současný nelogický postup může stát jednou pořádně platit – pokud soud rozhodne v jeho neprospěch. V takovém případě se ovšem „neprohnou“ samotní tak nelogičtí politici, ale všichni daňoví poplatníci.

Loňský rok si Česko za rámeček nedá

Českou ekonomiku loni stáhla pod nulu inflace a s ní související slabá spotřeba domácností, ke konci roku se situace mírně lepšila.

Je to oficiální, loňský rok si Česko za rámeček nedá.

Český statistický úřad totiž potvrdil předběžná čísla k výkonu české ekonomiky v posledním loňském čtvrtletí i v celém loňském roce; hospodářství se celoročně propadlo reálně o 0,4 procenta. Ve čtvrtém čtvrtletí samotném činil meziroční pokles 0,2 procenta. Česko se tedy loni technicky vyhnulo recesi, neboť mezičtvrtletně se hrubý domácí produkt propadl pouze v jediném čtvrtletí, a to třetím, takže nebyla splněná definiční podmínka poklesu alespoň ve dvou po sobě následujících kvartálech. To však nic nemění na tom, že Česko nadále podává slabý hospodářský výkon, který je v rámci EU citelně podprůměrný.

K meziročnímu poklesu v posledním loňském čtvrtletí došlo přesto, že viditelně oživila spotřeba domácností. Ty se osmělily více nakupovat z důvodu znatelného poklesu inflace a zklidnění cenového vývoje v oblasti energií. V porovnání se třetím čtvrtletím tak v tom čtvrtém narostly spotřebitelské výdaje domácností o 0,5 procenta.

Před hlubším propadem ale českou ekonomiku zachránil zejména zpracovatelský průmysl, zejména pak automobilový. Vývoz automobilů ve čtvrtém kvartálu zásadně přispěl k dramatickému meziročnímu navýšení přebytku zahraničního obchodu, a to z předloňských zhruba 22 miliard na loňských 128 miliard korun. Vyvážely se ovšem také automobily a další položky, které se kvůli logistickým zádrhelům – vzniklým původně ještě v důsledku covidových restrikcí – nepodařilo dokončit dříve, čímž pádem citelně klesl stav zásob, což ekonomický růst tlumilo.

V celém roce 2023 stahovala ekonomiku dolů zejména slabá spotřeba domácností a také právě pokles stavu zásob. S odezněním inflace by však již letos neměla být spotřeba tak slabá. Zároveň s odezněním problémů v mezinárodní logistice se znormální vývoj v oblasti stavu zásob, jejichž znatelný pokles by již neměl být jako loni ekonomice takovou brzdou.

Propad české ekonomiky loni mírnila zejména zahraniční poptávka po českém vývozu, dále investice a také vládní výdaje.

V letošním roce zejména díky plnému obnovení spotřeby domácností a odeznění zmíněných abnormalit v oblasti vývoje stavu zásob nastane mírný růst české ekonomiky, který však bude činit jen 0,7 procenta. Na tuzemskou ekonomiku totiž dolehnou také nepříznivé faktory, zejména dýchavičný výkon německého hospodářství.

Na přestupném roce vydělá stát miliardy korun

Zaměstnanci s měsíční mzdou ostrouhají. Na 29. únoru, dni navíc, vydělávají lidé placení od hodiny, také majitelé permanentek do fitness centra, nájemníci či držitelé ročních kuponu MHD.

Přestupný rok má na ekonomiku samozřejmě vliv. Je to jeden den „k dobru“. Ovšem „k dobru“ jak pro koho. Na přestupném roce, tedy na dnešním dni „navíc“, vydělávají extra peníze třeba lidé, kteří jsou placeni od hodiny. Naopak zaměstnanci, kteří pobírají standardní měsíční mzdu či plat, ostrouhají. Dá se však říci, že dnes pracují zadarmo?

Běžný zaměstnanec s hrubou mzdou 40 tisíc korun měsíčně za rok vydělá 480 tisíc hrubého. Letošek má právě i kvůli dnešnímu dni navíc celkem 252 pracovních dní. Takže onen běžný zaměstnanec denně vydělá zhruba 1905 korun hrubého. Pokud by letošek nebyl přestupným rokem, vydělal by celoročně opět 480 tisíc hrubého, ovšem tyto peníze by se rozpočetly na nižší počet dní, a sice 251. Takže běžný zaměstnanec by měl denně lehce přes 1912 korun. Tudíž „ztráta“ běžného zaměstnance způsobená přestupným rokem odpovídá sedmi až osmi korunám každý pracovní den po celý letošní rok. Každou hodinu, kterou letos napracuje, tak pobírá v průměru o necelou korunu hrubého méně. V čistém tak každou hodinu přichází o sumu v rozsahu jen desítek haléřů.

Právě proto, že mzdy se kvůli přestupnému roku běžně nenavyšují, je určitým rébusem vypočítat makroekonomický dopad jednoho dne navíc. Pokud totiž hrubým domácí produkt měříme primárně skrze mzdy, důchodovou metodou, navýšení neregistrujeme v takovém rozsahu jako při užití jiných metod. Pokud třeba počítáme hrubý domácí produkt další relevantní metodou, výdajovou, skrze spotřebu, investice, vládní výdaje a čistý export, je zřejmější, že den navíc vskutku efekt má.

Nominální hrubý domácí produkt Česka má letos vykázat hodnotu 7640 miliard korun, plyne z aktuální prognózy ministerstva financí. Denní hrubý domácí produkt tak letos průměrně odpovídá zhruba 21 miliardám korun. O víkendech a svátcích bude nižší, o pracovních dnech vyšší, roli sehraje i sezónnost. Zisk české ekonomiky z přestupného roku by tak mohl být právě kolem dvaceti miliard korun. V extra dni navíc se toho zkrátka vyprodukuje a spotřebuje o něco navíc. Stát tak na přestupném roce vydělá přibližně šest miliard korun, díky extra daním.

Na dnešním dni navíc vydělávají také držitelé celoročních kuponů na MHD nebo majitele celoročních permanentek třeba do posilovny. Ti všichni dnes cestují nebo cvičí zadarmo. Lidé, kteří bydlí v nájmu, dnes zase zadarmo bydlí, neboť výše nájmu je stanovena pevně na měsíční bázi.

Dopad přestupného roku ale nelze přeceňovat. I když totiž tedy letošek má 252 pracovních dní, o dva více než loni, je to úplně stejný počet jako předloni – a to žádný přestupný rok nebyl.

Cena bitcoinu nyní po letech překonala úroveň 60 tisíc dolarů

Roste k historickému rekordu ve výši necelých 69 tisíc dolarů. Bitcoin stoupá navzdory varování z Evropské centrální banky, že jde o „měnu zločinu“, jejíž vnitřní hodnota je nulová.

Cena nejstarší a nejrozšířenější kryptoměny světa, bitcoinu, 28. 2. odpoledne středoevropského času překonala psychologickou hranici 60 tisíc dolarů, a to poprvé od listopadu 2021. Po jejím prolomení nyní může být jen otázkou času, než překoná dosavadní historický rekord, takřka 69 tisíc dolarů, jehož dosáhla rovněž v listopadu 2021. Stalo by tak navzdory četným varováním z oficiálních míst, včetně z Evropské centrální banky.

Nutno však říci, že kvůli inflačnímu vývoji cena 69 tisíc dolarů z listopadu před třemi lety v současnosti, v únoru 2024, odpovídá zhruba 77 tisícům dolarů. Reálně, po zohlednění inflačního znehodnocení dolaru, tak bitcoinu chybí k pokoření rekordu ještě „zdolat“ dalších více než 17 tisíc dolarů.

Jen od začátku letošního roku ovšem i tak bitcoin přidává výrazných více než 41 procent. V české měně se nyní jeden bitcoin prodává za zhruba 1,42 milionu korun. Rekordní nominální korunovou cenu přitom vykázal rovněž v listopadu 2021, když stál zhruba 1,5 milionu korun. Dolar je v současnosti vůči koruně o zhruba pět procent silnější než v listopadu 2021, stojí přes 23,40 koruny namísto tehdejších přibližně 22,30 koruny, takže korunového nominálního rekordu může cena bitcoinu dosáhnout již při nižší než rekordní dolarové ceně.

Za vzestupem dolarové ceny bitcoinu bezprostředně stojí mocný růst technologických akcií. Bitcoin a další kryptoměny jsou podstatnou částí investorů vnímány jako svého druhu právě technologická akcie. Ukazatel Nasdaq Composite, vysoce zaměřený právě na technologické akcie, 27. 2. uzavřel na své třetí nejvyšší hodnotě v historii. Od historicky rekordní uzavírací hodnoty, dosažené k listopadu 2021, jej dělila jen 0,1 procenta. Technologické akcie žene vzhůru zejména optimismus ohledně vyhlížených možností umělé inteligence. Na této vlně se tedy vezou i kryptoměny v čele s bitcoinem.

To však není jediný důvod růstu ceny bitcoinu. Počátkem letošního ledna úřady v USA po více než deseti letech schválily první tamní bitcoinové fondy. Ty umožňují drobným investorům v USA investovat do bitcoinu konvenční cestou, jak jsou zvyklí, skrze právě fond zaštítěný zavedenou finanční institucí typu BlackRock či Fidelity.

Celková tržní hodnota všech kryptoměn, nejen bitcoinu, v tomto týdnu poprvé od dubna 2022 překonala psychologickou úroveň dvou bilionů dolarů, vyplývá z dat agentury Bloomberg. Podíl bitcoinu na této tržní kapitalizaci vzrostl v období od listopadu 2022 do dneška ze zhruba 38 na více než 52 procent. Což znamená, že bitcoin si upevňuje pozici i mezi dalšími několika tisíci kryptoměn. Jedním z důvodů je právě možnost investovat do něj prostřednictvím konvenčních fondů, kterou letos tedy mohou využívat také právě řadoví investoři v USA.

Do daných amerických bitcoinových fondů, spuštěných letos začátkem ledna, zatím v čistém vyjádření přiteklo zhruba 6,1 miliardy dolarů, tedy přibližně 143 miliard korun. Tento příliv nového kapitálu do bitcoinu podporuje růst jeho ceny, a to i ve srovnání s dalšími kryptoměnami.

Akciím obecně, a technologickým zvláště, tedy i kryptoměnám, pak svědčí sázka trhů na zahájení snižování úrokových sazeb v podání americké centrální banky. K němu by mělo dojít v polovině letošního roku. Pokles sazeb zpravidla prospívá takzvaným růstovým a také rizikovějším aktivům, neboť se zvyšuje dostupnost jejich financování a zároveň klesá výnosnost bezpečných aktiv typu vládních dluhopisů.

Částečně může růst ceny bitcoinu podporovat také letošní „halving“. K němu dojde v dubnu. Znamená, že nastane „půlení“ odměny za těžbu nových bitcoinů. Tím pádem dojde k omezení nabídky nových bitcoinů. „Halving“ je však pevnou součástí samotného algoritmu bitcoinu, takže se o něm ví dlouhodobě dopředu, pročež by měl být v ceně kryptoměny již dávno započítaný. K předchozím „půlením“ došlo v listopadu 2012, červenci 2016 a květnu 2020.

Cena bitcoinu roste navzdory varování institucí typu centrálních bank. Experti Evropské centrální banky například v minulém týdnu publikovali studii (viz zde), podle níž bitcoin vykazuje nulovou vnitřní hodnotu. Kryptoměna prý také představuje riziko pro společnost a životní prostředí. Její stále poměrně vysoká cena je podle pracovníků ECB odrazem manipulací na neregulovaném trhu, živné to půdě různým šarlatánům. Poměrně vysokou cenu bitcoinu vysvětlují tím, že v rostoucí míře obsluhuje kriminální aktivity a stala se z něj „měna zločinců“, přičemž úřady zkratují ve svém úsudku, když nad tím přivírají oči. Tržní kapitalizace bitcoinu, nyní tedy opět výrazně rostoucí, prý vlastně jen určuje rozsah společenské škody, k níž dojde, až se celý příslušný domeček z karet zhroutí, uzavírají pracovníci ECB.

Bitcoin od zveřejnění studie nicméně nadále zhodnocuje, nyní o dalších zhruba patnáct procent.

Probíhající krach německých komerčních nemovitostí začíná ohrožovat tamní bankovní sektor

Probíhající krach německých komerčních nemovitostí začíná ohrožovat tamní bankovní sektor. Ceny komerčních realit v Německu za poslední dva roky spadly o 36 %, ve městech jako Mnichov ještě výrazněji. Panuje značná obava, že banky s takto dramatickým poklesem cen nepočítaly.

Komerční nemovitosti v Německu ohrožují současné poměrně vysoké úrokové sazby více než v jiných zemích. V uplynulém desetiletí totiž Evropská centrální banka manipulovala se svými úrokovými sazbami tak, aby ulevovala od nákladů dluhu předluženým státům eurozóny v čele s Itálií. Masivně tedy za nově vytvářené stovky miliard eur vykupovala dluhopisy prakticky všech zemí eurozóny. V Německu, které přitom – na rozdíl od Itálie & spol. – žádnou úlevu od dluhu nepotřebovalo, tím pádem klesly úrokové sazby vládních dluhopisů dokonce do záporu.

Výnosy komerčních nemovitostí berou jako své klíčové vodítko právě úrokové sazby vládních dluhopisů. Pokud ty tedy šly v Německu až do záporu, investory požadované výnosy z komerčních realit znatelně klesly také. Nyní, po obecném nárůstu úrokových měr, ale žádají výnosy vyšší – citelně vyšší. Vyššího výnosu lze dosáhnout buď zvýšením nájmu, nebo snížením ceny nemovitosti (nebo kombinací obojího).

Vzhledem k tomu, že Německo je ekonomicky „nemocným mužem Evropy“ – zejména kvůli své nezvládnuté energetické politice, zelené ideologii a ztrátě konkurenceschopnosti vlastního průmyslu – firmy se moc neženou platit za kanceláře více. Spíše naopak náklady osekávají, šetří.

Pokud tím pádem nejsou firmy ochotny platit více za nájem, musí cena komerčních realit dolů. Právě proto komerční reality v Německu padají. Německé banky přitom při financování realit riskují více než banky v USA nebo Británii, které vytrestala světová finanční krize před patnácti lety. Německé banky si z ní takové šrámy neodnesly, takže financují investice do realit až z 80 %, což je nejvíce v Evropě. Krach cen komerčních realit tak snáze než jinde může v Německu způsobit bankovní krizi. (3.3.2024)