Nejoblíbenějšími osobními vozy v Československu byly v roce 1926 tuzemské modely slavného předchůdce Škodovky Laurin & Klement, Pragovky a zahraniční Fordy, Peugeoty, Opely, Fiaty a Renaulty. V celé zemi přitom jezdilo necelých sedmnáct tisíc osobních automobilů.
Detailní přehled o počtu a struktuře vozového parku v Československu v polovině 20. let minulého století poskytuje časopis Zprávy Státního úřadu statistického Republiky československé. Zdrojem dat článku s názvem „Motorová vozidla v Československé republice podle stavu z 1. října 1926“ byl soupis automobilů z roku 1925, který vyhotovilo ministerstvo národní obrany. To mohlo v případě ohrožení státu zabavovat pro vojenské účely civilní vozidla, proto o nich potřebovalo mít přesný přehled.
Na sto Pražanů jeden osobní automobil
Na podzim roku 1926 úřady registrovaly 16,9 tisíce osobních automobilů, 14,6 tisíce motocyklů, 6,4 tisíce nákladních automobilů a necelých 700 autobusů. Z tabulek se dozvídáme i o počtech automobilů v jednotlivých městech a okresech. V Praze bylo evidováno 1613 motocyklů, 3775 osobních a 1236 nákladních automobilů, 60 autobusů, 23 sanitek, 52 zametacích a 17 hasičských vozů. V Brně jezdilo 404 motocyklů, 517 osobních a 155 nákladních vozů, 14 autobusů a 8 sanitek a na jedno vozidlo připadalo 204 obyvatel. Například v Kladně jste mohli potkat 99 motocyklů, 86 osobních a 62 nákladních vozidel a 6 autobusů. Na jedno vozidlo připadalo 320 obyvatel tohoto průmyslového města. Na Podkarpatské Rusi jezdilo v roce 1926 pouze 74 motocyklů, 112 osobních a 20 nákladních vozidel a 34 autobusů. Na jedno vozidlo zde připadalo 2639 osob.
Přestože Čechy a Morava byly tehdy ze všech regionů Československa automobilově zdaleka nejrozvinutější, tehdejší řidiči si na silniční kolony rozhodně stěžovat nemohli. Během století počet automobilů vzrostl natolik, že se zácpy na silnicích staly noční můrou každého řidiče. Zatímco po revoluci v roce 1989 bylo na území Česka registrováno necelých dva a půl milionu vozů, do současnosti jejich počet narostl zhruba na 5,5 milionu osobních vozidel, 1,1 milionu motocyklů, 21 tisíc autobusů a 690 tisíc nákladních automobilů.
Téměř dvě třetiny vozidel byly tuzemské produkce
Díky rozmanitosti konstrukčních řešení a pestré nabídce se Československo stalo jedním z nejvýznamnějších producentů automobilů v Evropě. Celkem 57 % osobních automobilů sjelo z výrobních pásů domácích firem. Ze Spojených států pocházelo 8 % produkce, z Francie 10 %, z Itálie a Německa 8 %, z Rakouska 7 %. U nákladních vozů mělo domácí původ 46 % vozidel, z USA jich bylo 24 % a z Rakouska 17 %. Odlišná situace byla u motocyklů, kde převažovaly zahraniční značky: 35 % všech motorek pocházelo z Anglie, 18 % z USA a stejně z Německa. Na československou produkci připadlo 17 %.
Rozmanitost značek na československých silnicích
V roce 1926 byly nejrozšířenějšími československými osobními vozy Praga (3365 ks) následovaná značkami Laurin & Klement (2686 ks), Tatra (2114 ks) a Walter (904 ks). V roce 1925 koupil mladoboleslavskou automobilku Laurin & Klement strojírenský a zbrojařský gigant Škoda. O rok později vyjel z továrny první model značky Škoda – Hispano‑Suiza, který se mimo jiné stal oficiálním vozem československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Logo s okřídleným šípem v kruhu je od té doby symbolem moderní konstrukce a nadčasově elegantního designu. V současnosti patří Škodovky k nejpočetnějším osobním automobilům, které jezdí na našich silnicích.
Americkou produkci zastupovaly Ford (487 ks), Chevrolet (242 ks) a Studebaker (145 ks), z Francie se k nám dostalo 252 vozidel značky Citroën, 381 vozů Renault, 108 vozů Peugeot a dále produkty značek Mathis (148 ks) a Salmson (126 ks). Nejpočetnějšími německými značkami byly Opel (257 ks), Mercedes (198 ks), Wanderer (181 ks) a Benz (169 ks). Hojně byl zastoupen rovněž italský Fiat s 1190 osobními vozidly. Na tuzemských silnicích jste se mohli dále setkat například i s rakouskými vozy Austro‑Daimler (368 ks), Steyr (272 ks) a Puch (196 ks). Dnešní řidiči mají nejvíce v oblibě vozy značky Škoda, Volkswagen, Ford, Renault a Peugeot.
Motocyklům tehdy vládla americká značka Indian s 1803 kusy následovaná anglickou B. S. A. (1120 ks), německou D. K. W. (836 ks) a až dalším v pořadí byl domácí Laurin & Klement (759 ks). Oblíbené a početné byly už v té době motocykly Harley Davidson (606 ks) a anglický Triumph (609 ks). V přehledu rovněž nalezneme mnoho dnes již zcela neznámých domácích značek, například Achiles, Aspa, Bekamo, Č. A. S., Diks, Itar, Kan, Orion, Premier, Raf, Rössler a Jauernig, Start, Šibrava, Torpedo, Weber a Reichmann. Relativně málo početné bylo zastoupení dávno zaniklých anglických výrobců, jako Ariel, Connaught, Douglas, Francis Barnett, Humber, New Hudson, New Imperial, Raleigh, Sunbeam a The Sun. Z Francie pocházely vozy značek Amilcar, Ballot, Buchet, Delage, Dion Bouton, Donnet‑Zedel, Salmson nebo Sénéchal, z Itálie pak Bianchi, Frera, Itala a O. M. Německý původ měly vozy Adler, Ardie, Mars, N. A. G., N. S. U., Phänomen, Stoewer a Zündapp. (ČSÚ, 19.7.2019)
