Strategický přístup k výkyvům cen energie

Evropa vstupuje do zimy s velkým otazníkem nad stabilitou cen energií. Představitelé společností se proto soustředí na otázky týkající se nestálých cen energie a zabývají se také obavami ohledně stability sítí. Luboš Revil’ák ze společnosti Eaton vysvětluje, jak mohou společnosti lépe kontrolovat jejich energetické nároky a současně snižovat náklady a omezovat uhlík. 

Evropské trhy s energií prožívají v současné době nelehké období. V médiích se objevují zprávy o okamžitém riziku blackoutu v Rakousku nebo Švýcarsku a zvyšující se ceny způsobují, že menší dodavatelé energie ukončují své podnikání.

Zatímco zprávy o blackoutu jsou přehnané – evropská energetická síť je robustní a většina zemí má mechanismy, díky kterým jsou jakékoliv delší výpadky nepravděpodobné, určitě je pravda, že mnohé společnosti nejsou připravené na dramatické zvýšení cen.

Data od Eurostatu, evropského statistického úřadu, ukazují, že ceny plynu a elektřiny byly v Evropě v poslední dekádě neuvěřitelně stabilní, a to hlavně v pěti letech do roku 2019. Je proto snadné pochopit, že se objevil pocit, že to tak zůstane.

Jaká je příčina náhlých změn?

Pandemie Covid-19 způsobila neobvyklé kolísání cen, které by se mělo postupně uklidnit. Pro evropský energetický sektor ale neexistuje rychlý lék. Evropa se potýká s komplexními problémy, které nemohou být vyřešeny rychle, a proto se dá očekávat, že ceny energií budou I nadále velmi nestálé.

Současné zvýšení cen je do jisté míry spojeno s tím, že každá země navyšuje svoje potřeby jinak, podle toho, jak se státy postupně dostávají z covidové krize. Ceny zemního plynu se tak vyšplhaly až na šestinásobek cen z roku 2020.

Snížená dostupnost plynu je také důsledkem delší zimy, která způsobila navýšení spotřeby nad obvyklé množství v mnoha evropských státech a také omezení dodávek plynu z Ruska. Současná zásoba zemního plynu v Evropě je tak o 25 % nižší, než tomu bylo před rokem. A protože Evropa část elektřiny vyrábí právě ze zemního plynu, je jasné, že je tím ovlivněna I cena elektrické energie.

Vlády v evropských zemích se firmám snaží situaci ulehčit prostřednictvím subvencí a snižování daní. Skutečnost je ale taková, že trend zvyšování cen energií bude přetrvávat.

Efekt dekarbonizačních projektů

Dalším dílkem skládačky, a ne jednoduchým na vyřešení, je potřeba státních a soukromých investic do dekarbonizačních projektů, aby bylo dosaženo cílů, které si Evropa stanovila.

Představitelé vlád zemí celého světa se nedávno setkali na Konferenci OSN o změně klimatu v Glasgow, aby se shodli na globálních dekarbonizačních cílech. Diskutovala se samozřejmě také role obnovitelných zdrojů jako je vítr, sluneční záření nebo voda a jakou budou hrát roli při neustále se navyšujících poptávce po energii.

Obnovitelné zdroje budou klíčem k dekarbonizaci ve většině evropských zemí. Zde ale přichází na řadu otázka pružnosti sítě. Přechod na obnovitelné zdroje bude zřejmě nerovnoměrný, protože uzavírání elektráren na uhlí bude rychle odebírat velké množství energie.

S tím, jak se k síti budou připojovat nové zdroje energie, tedy solární a větrné elektrárny, mohou se vyskytnout problémy s kapacitou sítě. To znamená, že je potřeba vylepšit fyzickou infrastrukturu sítě, aby byla schopná řídit tyto nové zdroje energie. A to je samozřejmě nákladný a zdlouhavý proces.

Přestože většina států má připravené mechanismy pro případy nedostatku energie, například přerušitelné smlouvy s hlavními odběrateli v případě potřeby, pravdou zůstává, že přechod na komerční obnovitelné zdroje energie s sebou může být jako jízda po nerovné silnici. A to hlavně ve spojení s narůstající poptávkou způsobenou elektrifikací vytápění a dopravy.

Jak může nový přístup tuto cestu ulehčit

Je čím dál tím víc jasné, že energetický přechod je něco, o čem už v Evropě nelze polemizovat. Je vyžadován nejrůznějšími způsoby od vlád v EU a mimo ni, a týká se v podstatě všech odvětví ekonomiky. Ovlivňuje stavebnictví, dopravu a průmysl a nejvýraznější je asi změna ve formě elektrifikace dopravy.

Sektorové propojení (sector coupling) znamená propojení sektorů, které energii spotřebovávají s těmi, které ji vyrábějí s cílem využít veškerou dostupnou energii, a hlavně tu z obnovitelných zdrojů. Je to spojení, které může společnostem pomoci zaujmout strategický přístup k nestálosti cen energií.

Náš nedávno představený přístup, který chápe Budovu jako síť, spojuje energetické potřeby budov a elektrických automobilů s možností generovat obnovitelnou energii přímo na místě. Jeho základem je právě sektorové propojení.

Na úrovni firem chápání budovy jako sítě znamená možnost využívat digitálně řízené zásoby energie k řízení potřeb a snížení nákladů. Základem principu je odebrání energie v momentech vrcholků v síti a její uložení na dobu, kdy bude potřeba. A to je možné udělat rychle bez potřeby vylepšování sítí. 

Nás přístup, který chápe budovy jako síť jde ale daleko dál. Je to strategický přístup, který připravuje cestu k energetickému přechodu. Připravuje budovy na energetickou budoucnost, na dobu bez fosilních paliv. Jak bude tato doba vypadat není ještě zcela jasné, a proto je náš přístup flexibilní. Není to jeden produkt, ani systém produktů, je to skutečně “přístup”, protože se bude lišit podle toho, v jakém sektoru se uplatní.

Proč je to co se děje „za měřičem“ důležité

Energetické firmy nazývají zodpovědnost uživatelů energie tím, co je “za měřičem”. Může jít o cokoliv od vytápění, osvětlení, EV nabíjení nebo ukládání energie.

Za měřičem je to zodpovědností firem. Je to místo, kde mohou definovat své vlastní přístupy, jak řídit spotřebu energie, jak ušetřit náklady nebo zvýšit pružnost. Ukládání energie a obnovitelné zdroje jsou základními a klíčovými nástroji, které si mohou zvolit v boji proti zvyšujícím se cenám energií v krátkodobém horizontu a pro vytvoření soběstačnosti ve středně až dlouhodobém horizontu.

Přechod na elektrickou dopravu bude klíčovou změnou této dekády. BloombergNEF, poskytovatel dat o čisté energii, uvádí ve svém Výhledu pro oblast elektrických vozidel 2020, že počet elektromobilů vzroste z 8,5 milionu v roce 2020 na 116 milionů v roce 2030.

S tím, jak budou řidiči více využívat elektromobily, budou potřebovat také místa, kde si je budou moct nabít. Veškerá zařízení – soukromá, státní, obchodní, vzdělávací a další budou tedy muset zajistit možnost nabíjení. Stejně tak tomu bude u bytových budov.

Koncept Budova jako síť může řídit dvojsměrný energetický tok, který zahrnuje tok energie mezi elektromobily a budovou, aby tak maximálně využil kapacitu baterií elektromobilů. Toto může skvěle fungovat tam, kde jsou velká parkoviště a také jako strategie v případě flotily elektromobilů.

Nejistý výhled v oblasti energetiky zanechal mnohé představitele společností s otázkou, jak ochránit jejich podnikání před zvýšením cen energií a jejími výpadky a jak dosáhnout dekarbonizačních cílů. A je to právě sektorové propojení, které jim může na této cestě pomoci.

Více o konceptu Budova jako síť se dozvíte zde. (6.1.2021)