Strava nemocných, Léčba diaetou

Věda a zkušenost nás poučila, že správná diaeta je nejdůležitější věc u člověka nemocného. Třeba mu poskytovati takové látky, z nichž reprodukuje sama sebe, z nichž vyrábí krev, živí nervy a svaly, materiál pro dýchání, teplo, výměšky atd. Jeť kuchyně pro nemocného důležitější, nežli lékárna. Pouhou diaetou možno nemoci předejíti a léčiti je. Toto faktum vedlo moderní lékaře k myšlénce léčiti stravou.

Jaký význam mají potraviny pro organismus, pověděli jsme na jiném místě. Obecenstvo mnohdy maří všechny snahy lékaře, dopouští se chyb diaetních a neúspěch v léčbě svaluje pak na bedra lékařova. Je proto třeba o věci se rozepsati šíře. Již pro zdravého je kuchyň, či lépe strava, diaeta velmi důležitá věc, jak teprve pro tělo choré. Mnohé choroby vyznamenávají se tím, že žaludek při nich jisté pokrmy neztráví. Jsou neduhy, při nichž z potravy právě vzniká zásoba chorobných produktů, při nichž tedy nemoc vyrábí se pokrmy. V takových případech může kuchyně způsobiti mnoho dobrého; ale jindy natropí také mnoho zlého. V tom ohledu nalézá lékař obyčejně v domácnostech mnohou neplechu, nejapnost nebo nepředloženost, neboť v oboru diaety jsou hospodyně tvrdohlavé a předpojaté. Nemocný člověk má obyčejně malou chuť k jídlu nebo trpí zřejmou nechutí k jídlu. Proto snaží se jeho opatrovatelka vnutiti mu proti jeho vůli něco živného. Ale tím se horečka a choroba vůbec ještě zhorší. Nechutí k jídlu odmítá organismus látky, které jsou mu nevhod. Jindy mívá však nemocný spády na prapodivné věci.

Nikdy nechť se ošetřovatelka nedá svésti zdánlivou slabostí nemocného k tomu, aby mu připravila bez vědomí lékaře některý sílící pokrm. Lékař ostatně záhy to pozná, protože neduh se zhorší. Nic se ženám v té míře neprotiví, jako přísná diaeta, když lékař zapoví vůbec všecko jídlo. Říkávají pak: „To nejde, nemocného by to vysílilo, zemřel by hladem.“ Nehledě k tomu, že za nynějších dob člověk požije o polovici více pokrmů, nežli potřebuje, takže většina lidí jí vlastně ze zvyku, nepotřebuje nemocný, zvláště trpí-li horečkou, obyčejně žádných jídel nebo velmi málo. Úplné zdržení se jídel je žádoucí, ba nutné, zvláště při zánětech útrob.

Pravidla pro stravování nemocných.

1. Strava chorých musí býti úplně ztravitelna. Věda zná z přímých pozorování docela přesně stravitelnost nejobyčejnějších pokrmů v žaludku osob zdravých. Z těchto vědomostí možno čerpati měřítko pro nemocné. Látky dusíkaté, bílkovina, vláknina, lepek atd. jsou snadno ztravitelny, jsou-li rozpuštěny (jako např. ve vejci, ve mléce, libovém mase atd.) a mohou býti již v hořejší partii tenkého střeva vstřebány. Z uhlíkatých snadno se ztráví škroboviny, je-li dosti slin; mění se totiž v cukr, který se snadno ztráví. Tuky a oleje žádají delší trávení a přecházejí nepřeměněny do tenkého střeva, kde je teprve žluč a slina mikteru změní v takovou formu, aby mohly býti ztráveny. Lihoviny, víno a pivo ztráví se rychle. Huspeniny jsou těžko ztravitelny. Docela neztravitelna je buničina a dřevovina rostlin a suché, vyvařené svalstvo (maso). Při tom třeba hleděti nejen k tomu, aby vše, co nemocný požívá, bylo ztravitelno, nýbrž i na to, potřebuje-li ústroj staviva či paliva, tj. potraviny ke stavbě těla či k spalování uhlíku ve tkáních.

2. Při všech horečkách a zánětech radno jísti a píti co nejméně. Vylučujeť se tu méně šťávy žaludeční neb žádná a je proto trávení v žaludku docela nemožné. Za to je žaludek schopen vstřebati při těchto nemocích veliké množství vody. Nepožívejme tedy žádných pevných pokrmů, varujme se látek, které chovají mnoho albuminu, kaseinu, fibrinu, leguminu atd. Za to hojně pijme nakyslé nápoje. Jakmile horečka ustala, budiž potrava živná (stavivo!) ve formě tekuté (mléka, polévky). Pokud jsou jazyk a ústa suchá, varujme se škrobovin, např. mouky, moučného ovoce atd.

3. Osoby zotavující se snesou již řídkou polévku masitou s čerstvým, nesraženým bílkem, vejce na měkko. Ačkoli žaludek je s to pepsinem i sražený albumin opět ve ztravitlený tvar převésti, třeba přece k tomu zřetel míti, že zotavující se nebo nemocný člověk má nedostatek pepsinu, čímž je právě vinna nepatrná činnost žaludeční. Třeba tedy v diaetě pro nemocné a zotavující se vystříhati se co nejvíce sražené bílkoviny. Ve všech masitých polévkách je však bílek sražený. Pro rekonvalescenty hodí se proto nejlépe masitá polévka za studena připravená.

4. Nemocný, který trpí návaly krve k útrobám, nechť varuje se lihovin a látek, z nichž organismus staví tkáň svou (mléko, vejce, maso, luštěniny), dále dráždidel (káva, čaj, čokoláda atd.). Zde je místná lehká strava vegetariánská, cukrová voda, lehké zeleniny, nakyslé nápoje, nejvýše zředěné mléko, vodné polévky s trochou bílku, maso z ryb bílých.

5. Nemocní s chorobami vysilujícími (rakovina) a hnisavými potřebují velmi živnou stravu, ale ztravitelnou. Maso, bouillon, vejce, mléko. Při tuberkulose třeba vedle toho omeziti uhlíkatou potravu.

6. Krtice podporuje nesprávná neb nedostatečná výživa. Proto třeba naznačiti, co je nepřípustné při této nemoci. Brambory, moučná jídla, chléb není radno požívati ve větším množství; za to animální strava, libové, pečené maso, čerstvé mléko s kuchyňskou solí zvláště osobám skrofulosním prospívá. Kuchyňskou solí ztrávení mléka značně se usnadňuje.

7. Chlorotické osoby nesnášejí kuchyňské soli, která smí tu jenom v nejskrovnějším množství požívána býti. Za to jsou příhodna syrová vejce, zahřáté mléko, sekané maso hovězí, pečeně, za studena připravený bouillon, pokrmy ze zvířecí krve, špenát (obsahuje železo!) a starý, vypečený žitný chléb. Blednička a chudokrevnost žádají touž diaetu.

8. Osoby dnavé musí se varovati vší stravy z říše živočišné, i sýra, vajec a mléka, dusíkatých delikatesových omáček, čaje, kávy, čokolády. Přebytek dusíku v krvi přispívá k ukládání se močanů (urátů) v ledvinách, kloubech atd. Žádné lihoviny a koření – jen strava rostlinná!

9. Cukrová úplavice, která se za našich dnů lépe studuje, je choroba výživy, při níž třeba poskytovati nemocnému takové látky, které ve výměně látek nemění se v cukr. Zapovězeny jsou škroboviny. Protože tuk v cukr se nepřeměňuje, možno jím organismu poskytovati potřebný uhlík, ale uhlohydráty musí býti omezeny na minimum. Novější dobou poznáno, že naprosté odejmutí uhlohydrátů při té chorobě neprospívá. Ostatně je cukrovka někdy je příznak rozmanitých chorob, tu jater, tu mikteru aj.

Zároveň končíme tím úvahu o stravě při jednotlivých neduzích odkazujíce čtenáře k jednotlivým článkům. Jenom na význačných příkladech chtěli jsme a bylo třeba ukázati, jak si má hospodyně vésti; kdy třeba hladu, kdy nedráždivé, vodnaté stravy, kdy sílicích, restaurujících potravin. Máť každá choroba a každé její stadium, ba každý téměř příznak své zvláštní, určité indikace. Co je zdravému tělu normální, může býti vrahem nemocného.