Tak byla ve středověku označovaná Kutná Hora, v roce 1995 zapsaná na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Ve 13. století pak město a okolí podle odhadů produkovalo neuvěřitelnou třetinu veškeré vytěžené stříbrné rudy v Evropě.
Sbírka Českého muzea stříbra (ČMS) je výsledkem práce několika generací kutnohorských muzejních pracovníků. Muzeum je pokračovatelem Archeologického sboru Vocel, založeného již v roce 1877 s posláním pečovat o historicky a umělecky cenné dokumenty a památky kutnohorského regionu. Tehdy byl vytvořen základ sbírkového fondu dnešního muzea, který je právem počítán k nejbohatším a nejvzácnějším v zemi. V současné době muzeum spravuje více než 185 000 sbírkových předmětů. Exponáty speciálního fondu báňské techniky patří k nejstarším v Evropě. Jan Křtitel Erazim Vocel (1802-1871) byl zakladatel české archeologie jako vědního odvětví, kulturní historik, národní buditel a literát. ČMS má sídlo v Hrádku. První zmínky o Hrádku, tehdy ještě v podobě opevněné dřevěné tvrze, pocházejí již z roku 1312.V letech 1400–1420 ji nechal přestavět na Hrádek, kutnohorský královský rychtář Václav z Donína. Koncem 15. století byl Hrádek přestavěn Janem Smíškem z Vrchovišť, majitelem dolů a obchodníkem s rudou, na patricijský palác ve stylu vladislavské gotiky s velkými sály, arkýři a kaplí. Na začátku 17. století bylo postaveno patro jižního křídla. V 17. století Hrádek sloužil jako jezuitská škola. V roce 1910 byl Hrádek odkoupen městem za účelem rekonstrukce a zřízení muzea, ovšem tento záměr byl narušen světovými válkami. Po rekonstrukci v 50. letech minulého století do 70. let zde bylo otevřeno Hornické muzeum a v roce 1958 byl Hrádek zařazen mezi kulturní památky České republiky a od roku 1996 se zde nachází expozice Českého muzea stříbra.
Prohlídka muzea
Pro návštěvníky jsou připraveny dva okruhy komentovaných prohlídek. I. okruh – Město stříbra mapuje vývoj Kutné Hory od počátků až po její rozkvět v druhé nejvýznamnější město království. Od geologické a archeologické části, ve které je k vidění například místní hornina nazvaná kutnohorit nebo model stříbrného dolu, pokračuje prohlídka k exponátům, které přibližují Kutnou Horu jako královské horní město. Návštěvníci si tak mohou prohlédnout například vodovod, který přiváděl do Hrádku vodu z Kamenné kašny, kované zámky, bohatě zdobené zvony, model Chrámu svaté Barbory a originální fiálu a lilii z chrámu, ale také předměty rychtářského práva včetně popravčího meče z 15. století. V sálu nazývaném Pokladnice jsou vystaveny v kovaných truhlách mince z období od roku 1300 do roku 1621, tedy i Pražský groš ražený v nedalekém Vlašském dvoře. Zajímavou částí je také síň a kaple Jana Smíška s dobovým zařízením a další exponáty jako například hrnky a dlaždice ze 14. století z Hrádku, Hodovní sál a kaple Jana Smíška, dobové sklo nebo slavnostní hornická perkytle.
II. okruh – Cesta stříbra přibližuje cestu stříbrné rudy od jejího dobytí po vyražení mince. V úvodu prohlídky se návštěvníci seznámí se středověkým způsobem těžby, zpracováním surového stříbra a s technologií ražby mince. V prostoru původního velkého těžního stroje na koňský pohon tzv. trejvu jsou návštěvníci vybaveni svítilnou, helmou a hornickou halenou s kápí tzv. perkytlí. Takto vybaveni odcházejí do štoly svatého Jiří. Prohlídku dolu mohou méně zdatní návštěvníci vynechat a absolvovat pouze expozice na povrchu. Koně u trejvru se měnili po 2 hodinách. Důl byl objeven v r. 1967 při hydrogeologickém průzkumu historického jádra města. Zhruba v hloubce 22 m pod Jezuitskou kolejí byla objevena stará štola. Objevitelé byli zprvu přesvědčeni, že se jedná o slavný důl Osel, který až do poloviny 16. století patřil k nejhlubším a nejbohatším kutnohorským dolům a který byl právě do těchto míst písemnými prameny lokalizován. Další průzkum však prokázal, že se jedná o dokonale zachovanou středověkou odvodňovací štolu Dolu svatého Jiří, raženou v dlouhém časovém úseku od 14. až do počátku 16. stol. Nejstarší části této štoly, tvořené bohatým chodbovým patrem nad nyní zatopeným a zatím neprozkoumaným rozsáhlým důlním dílem, původně propojovaly jednotlivé těžní jámy. Štola byla vyražena v rulách kutnohorského krystalinika těsně při styku s bazálními křídovými slepenci. Na mnoha místech ve stropě je možné pozorovat křemenné i rulové valouny tohoto slepence. V nadloží ruly se nacházejí usazené horniny obsahující vápenec, proto se ve štole setkáváme s podobnými jevy jako v krasových jeskyních. Středověcí havíři pracovali ručně, s hornickými kladívky – želízkem a mlátkem. Stopy po práci se želízky jsou patrny na mnoha místech stěn i stropu štoly. Kromě toho jsou na stěnách vysekány četné drobné výklenky, do kterých horníci vkládali hornické kahany, dodnes jsou začouzeny. V roce 1995 bylo v dosavadní větrací šachtě středověkého důlního díla vybudováno mohutné, 33 m hluboké schodišťové těleso se 160 schody, které umožnilo otevřít podzemní trasu pro veřejnost obousměrně. Současně byly v podzemí vybudovány repliky středověkých kouřových pater, svážných šachtic, výztuží. Zpřístupněno je asi 250 m štoly, šířka je 70 cm, v některých úzkých místech je nutno jít bokem. Na trase je 20 m tunel s výškou 120 cm. V zimních obdobích, mezi návštěvními sezónami, pracují členové České speleologické společnosti již několik let na průzkumu, zmapování a hydrologickém měření v dalších, veřejnosti nedostupných prostorách. Od roku 2017 okruh obohacuje “havířská osada”. Ta nabízí repliky srubových staveb a přístřešků (tzv. havířské kavny), koryt na promývání rudy, repliku nístějové pece, nebo stoupy na drcení stříbrné rudy.
Historie těžby
Koncem 14. stol. byla průměrná hloubka dolů 400-450 m. Kolem roku 1300 vydal král Václav II. Horní zákon (Ius regale montanorum), který mu umožnil uskutečnit i peněžní reformu v zemi a začal razit pražské groše o váze 4,2 g stříbra. Horní zákon je dílem italského právníka Gozia z Orvieta za vydatného spoluautorství Václava II. a představuje vrchol historického vývoje horního práva. Tento zákon představuje nejstarší sbírku báňsko-právních zásad, předpisů a nařízení o těžbě vyhrazených nerostů na území státu, o funkcích a pravomocech jak báňských zaměstnanců, tak i správních úředníků, o horních soudech a vedení sporů v horních záležitostech. Tento Horní zákon se stal základem horního zákonodárství v řadě evropských i zámořských zemí. Václavův zákon platil v českých zemích téměř 600 let, byť s různými doplňky a modernějšími úpravami. Roční těžba tehdy činila asi 10 tun čistého stříbra. Pracovní doba v dolech byla 6 hodin. Havíř si průměrně vydělával 22 grošů, kůň stál asi 250 grošů. Nejvydatnější a zároveň nejhlubší kutnohorský důl byl Osel. Podle legendy nese Osel svůj název po horníkovi, který v jeho místě objevil stříbrnou rudu. Podle archivních materiálů byl důl založen v roce 1363 a fungoval až do roku 1541. Tehdy 11 horníků prolomilo skalní stěnu a vyvalil se proud spodní vody. Osm havířů utonulo, důl byl zatopen a nepodařilo se vodu již odčerpat. Největších zisků se pak v dole dosáhlo v roce 1505, kdy vydal na 92 kilogramů stříbra. V těch dobách se často povídalo: „Dokud Osel bude řváti, bude Hora pevně státi.“ Od té doby roční produkce z dolu klesala až do jeho zatopení. Současná poloha dolu není známa, ale předpokládá se, že se nachází pod chrámem svaté Barbory. Z jeho výtěžku byla také stavba chrámu financována. Osel dosahoval 662 metrů hloubky, a tak se stal nejhlubším dolem své doby na světě (na přelomu 15. a 16. století). Celkově se vytěžilo 2500 t kutnohorského stříbra a 100 000 tun mědi. Důkazem politické důležitosti města byla roku 1471 volba Vladislava II. Jagellonského za českého krále, která se konala ve Vlašském dvoře. Vladislav II se tak stal jediným králem v celé mnohasetleté historii naší země, jenž nebyl zvolen v Praze.
Původ jména Kutná Hora
Téměř každého napadne, že název pochází od slova kutati-dolovati. Je tu ještě jedna legenda. Cisterciácký mnich vyšel do lesa, odpočinul si pod skalou a usnul. Zdálo se mu, že kope a všude okolo je stříbro. Když se probudil ze skály vyrůstaly 3 stříbrné pruty. Svlékl kutnu, zanechal ji jako znamení na místě a pospíšil do kláštera oznámiti opatovi radostnou zprávu. Když obdrželi mniši kutací právo, otevřeli v těch místech stříbrné doly, jež daly základ k hornické osadě a k blahobytu města, které z ní vzrostlo. A že byl mnich objevitelem skrytého bohatství, nazvali prý město podle mnišské kutny „Kutná Hora“.
Jaromír a Věra Hamplovi, foto: Archiv Průvodcovské služby Kutná Hora a Wikipedie
