Současná doba je příznačná svou informační přesyceností. Únava i strach z vědomého informačního přesycení vedou velmi často k jisté otupělosti, či vědomé rezignaci, která může vést až k následnému podcenění důležitosti a podstaty sdělení. Z historie však dnes již víme, že nedocenění nebo vědomé zlehčování informací a znamení, které signalizují změny, se nevyplácí.
Chetité, Mikéňané, Mayové, obyvatelé egyptské a asyrské říše, či obyvatelé ostrova Rapa Nui, jen malý výčet civilizací, které všichni známe z dějepisu. I přes veškerá známá fakta o nich i nadále rádi čteme, a se zájmem věnujeme pozornost každé nové zmínce týkající se jejich způsobu života, kultuře či uspořádání společenství. V době, kdy se v Evropě lidé převážně živili jako sběrači nebo lovci, oni již disponovali vyspělými společenstvy s rozsáhlými znalostmi v oblasti astronomie, stavitelství, mořeplavby nebo výroby skla a dalších odvětví. I přes všechny tyto znalosti a pokrokovost však nakonec tato společenství zanikla. Ignorovali totiž první známky projevů a změn, které posléze předurčily jejich další vývoj.
Přítomnost vody hraje v našem životě nezastupitelnou úlohu. Jako zdroj života a jeden ze základních živlů má však i ona konfliktní potenciál, kterým dokáže zásadně ovlivnit své okolí. Příliš velké množství vody způsobuje záplavy a povodně, její nedostatek naopak vyvolává sucho. Z hlediska přežití, resp. konkurenceschopnosti představuje minimalizace výskytu těchto extrémních stavů strategický faktor. Povodně jsou charakteristické svým rychlým nástupem a dramatickým průběhem. Po několika dnech však můžeme začít sčítat škody a započít úklidové a rekonstrukční práce. Sucho a jeho nástup oproti tomu bývá většinou pozvolný a může trvat týdny, měsíce a někdy i roky. Škody nejsou okamžitě patrné, ale vzhledem k možné délce trvání sucha a jeho vlivu na ostatní hospodářské oblasti, bývají mnohonásobně vyšší. Navíc, dlouhodobý nedostatek vody může vést k silnému politickému napětí a představuje tak výraznou bezpečnostní hrozbu pro jakoukoliv společnost[3].
Jak je na tom Česká republika?
Jediným zdrojem vody pro Českou republiku jsou atmosférické srážky, které dopadnou na naše území, vsáknou se, naplní prameny toků a řek a posléze odtečou za hranice. Ze zahraničí k nám přitéká zcela zanedbatelné množství vody. V relaci množství odteklé vody k počtu obyvatel jsme tak na tom z evropských států nejhůř. Ročně u nás v dlouhodobém průměru spadne cca 690 mm srážek, což představuje cca 53 miliard m3, které jsou však v našem území rozloženy nerovnoměrně (vyšší srážkové úhrny zaznamenáváme zejména v horských oblastech)[1].
Pro Českou republiku platí tzv. třetinový systém, což znamená, že 1/3 srážek odteče, cca 1/3 srážek se vypaří a zbývající 1/3 se vsákne, ve výsledku tedy sítí vodních toků ročně průměrně odtéká cca 17,6 mld. m3 vody mimo ČR. Vzhledem k množství, které na našem území zůstává, na jednoho obyvatele připadá cca 1 450 m3/rok vody, což představuje cca 1/3 evropského průměru a přibližně 1/5 celosvětového průměru. Pro srovnání, s obdobným množstvím 1 420 m3/os/rok disponuje Irák. Někteří naši sousedé disponují s výrazně větším množstvím, například Slovensko cca 15 220 m3/os/rok, v Rakousku cca 10 115 m3/os/rok, naopak jiní jsou na tom ještě hůře, Německo s 1300 m3/os/rok, a ještě hůře je na tom Maďarsko s 600 m3/os/rok[2].
Rozdělení zásob podzemní vody, která kryje cca polovinu dodávek pro veřejné vodovody, je rovněž nerovnoměrné. Přibližně 80 % množství podzemních vod je soustředěno na cca 30 % plochy ČR. Kapacita zdrojů podzemní vody v České republice (dynamické zásoby) byla k přelomu tisíciletí odhadována na 1,44 mld. m3/rok. Vzhledem ke geologickému podloží má jen 16 % území vhodné podmínky pro tvorbu využitelných zásob podzemních vod, zbylých 84 % území ČR má z hlediska tvorby zásob a využití podzemních vod jen lokální význam. Změna klimatu a teplotní výkyvy zaznamenané v posledních desetiletích se tak velmi negativně promítají do objemu podzemních vod. Dochází k přerozdělování srážek během roku. Častější srážky lze zaznamenat na jaře a v létě, kdy však vegetační kryt neumožňuje dostatečné vsáknutí a většina vody se vypaří nebo odteče po povrchu. Obecně platí, čím vyšší stupeň sucha půdy, tím vyšší teploty, vyšší evapotranspirace, a tedy i nižší retence vody. Dalším faktorem, který se výrazně promítá do celkové bilance jsou mírnější a sušší zimy. Během posledních let se tak zásoby podzemních vod nedoplňují dostatečně v pravidelném ročním cyklu, což se projevuje především poklesem hladiny podzemních vod v mělkých zvodních. Pokud bude tento trend i nadále pokračovat, lze předpokládat pokles hladin a zásob podzemní vody i v hlubokých zvodních[24].
Sucho! Zvykejme si.
Loňské sucho lze na základě dostupných dat klasifikovat jako doposud nejhorší od roku 1981.
Již od února docházelo ve všech krajích k poklesu atmosférických srážek zhruba na hodnotu odpovídající 45–60 % dlouhodobého normálu. Obdobné hodnoty se opakovaly až na drobné výkyvy i v následujících měsících až do července a srpna, kdy došlo k ještě většímu propadu (32–45 % dlouhodobého srážkového normálu), který zastavilo až září, jež bylo s výjimkou Královehradeckého a Libereckého kraje srážkově nadprůměrné. V říjnu pak opětovně došlo ke srážkovému poklesu, který odpovídal hodnotě cca 70–80 % dlouhodobého normálu. V listopadu pak ve většině krajů došlo k poklesům hodnot na čísla, která odpovídala pouze 30–35 % dlouhodobého srážkového normálu. Prosinec se dle naměřených dat prozatímně jevil jako srážkově nadprůměrný[6].
Malé srážkové úhrny v kombinaci s nízkou hladinou podzemních vod způsobily, že se již na počátku května, kdy začíná vegetační sezóna, začaly některé kraje potýkat se suchem, které velmi rychle sílilo a nabíralo na intenzitě. Červnové vyhodnocení podzemních vod upozornilo na skutečnost, že cca 62 % sledovaných mělkých vrtů podzemních vod odpovídá úrovni silného až mimořádného sucha. V polovině srpna bylo suchem zasaženo skoro 92 % území ČR (více než 72 000 km2), z toho na cca 63 % území byl stav sucha identifikován jako extrémní. V půdě byl zaznamenán deficit vody v rozmezí 40–80 mm a srážkový úhrn za prvních osm měsíců odpovídal pouhým 37 % dlouhodobého ročního úhrnu.
Nejhůře postiženy byly oblasti jižní Moravy, Vysočiny, východních a severních Čech. Oblasti, které využívají k zásobování pitnou vodou podzemní zdroje se začaly potýkat s nedostatkem a bylo tedy nutné přistoupit k zavážení vodojemů, někde i náhradnímu zásobování pitnou vodou.
Problém s vodou současně vyvstal i na opačném konci potrubí, kdy se vyčištěná voda z čistíren odpadních vod v recipientech s nízkými průtoky po smísení jen velmi málo naředila, takže docházelo k eutrofizaci, zvýšenému výskytu sinic, poklesu koncentrace kyslíku a následnému úhynu ryb. K úhynu ryb však docházelo v mnoha případech i jen z důvodu vysokých teplot vody, a tedy nízkých koncentrací kyslíku. Mnohými koryty vodních toků teklo zcela mizivé množství vody, nebo vyschla úplně, což zkomplikovalo situaci nejen myslivcům, kteří byli dle jejich slov poprvé od roku 1947 nuceni zavážet vodu do lesů k lesní zvěři, ale i majitelům a provozovatelům malých vodních elektráren, které byly z důvodu nedodržení minimálních zůstatkových průtoků odstaveny. Postiženy byly i některé uhelné elektrárny a teplárny, které bylo možné zásobovat pouze nižším množstvím vody. Velmi negativně se celá situace začala promítat i do zemědělství, kde docházelo k nevratným škodám na vegetaci a celkovému snížení výnosů. Největší škody zaznamenaly pěstitelé obilovin, chmelu, cukrové řepy a krmných plodin. Značně nepříznivě se sucho promítlo i do sklizně sena, jehož cena se kvůli nedostatku vyšplhala až na trojnásobek a řada zemědělců tak byla nucena snížit již tak nízké stavy skotu. Celkové škody byly na podzim 2018 odhadovány mezi 9–11 mld. korun.
Sucho, nedostatek vody a vysoké teploty nepostihly pouze nás. Zasaženi byli i naši sousedé a další státy, které se stejně jako my potýkali s hromadnými úhyny ryb či nuceným snižováním stavů skotu.
Německo muselo vzhledem k nízkým hladinám řek omezit lodní dopravu. Ve Francii byli v srpnu nuceni zastavit provoz čtyř jaderných elektráren, z důvodu vysokých teplot vody řek Rýn a Rhona, kterou elektrárny používají k ochlazování.
V oblasti jihozápadního Španělska a na jihu Portugalska byly zaznamenány teploty přesahující 49 ºC. Neobvykle vysoké teploty byly zaznamenány rovněž v Nizozemsku, Švédsku, Rusku a dalších zemích. Obrovské požáry zachvátily Švédsko včetně Laponska, za polárním kruhem, Řecko (nejhorší zkáza od roku 1900), Kalifornii, oblast Yosemithského parku, Valencii ve Španělsku a také Jižní Wales v Austrálii a Velkou Británii a další.
Co se děje a proč u nás?
Asi každý z nás zaznamenal určité změny v počasí, ke kterým dochází. Česká republika se nachází na rozmezí širokého klimatického pásma, kde v určitých místech zaznamenáváme propad a někde nárůst atmosférických srážek. V oblasti jižní Moravy bude nadále docházet k pozvolnému vysychání a klima se začne stále více podobat panonskému, které známe z východního Rakouska nebo Maďarska a je typické svými nízkými srážkami v průběhu horkého léta a jen velmi mírnou zimou. Oproti tomu na protilehlé straně tohoto pásu, tj. na severu Čech v oblasti pohraničí, lze očekávat srážek podstatně více[6].
Současný nástup období sucha lze s určitým nadhledem datovat k letům 2003 a 2005[8]. Sucho roku 2003 mnozí považují za reakci na povodně z roku 2002, nicméně od této doby lze s určitou pravidelností zaznamenat jeho výskyt[21]. V prvních několika letech docházelo k určitému střídání s povodněmi. Od roku 2009 je však jeho výskyt každoroční. Postupný a plíživý nástup sucha spojený s pozvolným poklesem podzemních vod, však probíhá o mnoho déle[24].
Situace není vyvolána jednou z příčin, ale celou řadou, které ve vzájemné synergii na sebe nabalují další. V první řadě se jedná o stav půdy, která vlivem dlouhodobě používané chemizace a těžkých strojů používaných k jejímu obhospodařování, zcela pozbyla organickou hmotu. Ta byla a stále je za deště vyplavována, což vede k erozi a dalšímu utužení půdy s jen velmi malou pórovitostí, a tedy schopností vsáknutí a retence vody. Za velkou tragédii minulého hospodaření lze označit i tlak na to co nejvíce rozšířit plochy vhodné k pěstování obilí a zcelit tak doposud malá políčka oddělená loukami, mokřady a remízy v „jednu“ velkou kolektivní plochu. Tyto zásahy spojené se systematickým odvodňováním krajiny melioracemi, narovnáváním koryt vodních toků, orbou po spádnici, velkým množstvím hnojiv a herbicidů za účelem co nejvyšších výnosů, vedly jednoznačně k obrovské degradaci půdy.
I přes toto poznání však nadále namísto kravské mrvy, která je díky klesajícím stavům skotu stále méně dostupná, nadále používáme ve vysokém množství chemická hnojiva a pesticidy, abychom pak na skoro 17 % zemědělské půdy pěstovali řepku (osevní plocha pro řepku byla v roce 2018 druhá největší v historii, úroda odhadována o 140 tisíc tun vyšší než v roce 2017[7] a kukuřici, jejichž opakované pěstování půdu ještě více vyčerpává a znehodnocuje. Nehledíme ani na skutečnost, že se pesticidní látky a jejich metabolity stále více objevují nejen v povrchových, ale i podzemních vodách, které jsou využívány k zásobování pitnou vodou[13].
I v případě lesů, které pro svou schopnost zadržet vodu dlouhodobě fungovaly jako rezervoáry, se nám podařilo skoro nemožné. Obecně platí, že jehličnaté stromy, resp. lesy dokáží zadržet větší množství vody. Opadané jehličí však musí být proloženo listím tak, aby vznikl pórovitý a následně humózní materiál, nikoli souvislá vrstva jehličí, která vytvoří nepropustnou plochu, po které se déšť pouze sveze. I zde byl kladen velký důraz na rychlé rozsáhlé odvodnění, jednak z důvodu možné těžby dřeva těžkou technikou namísto koňských potahů, které nebyly tak výkonné, tak i z důvodů uhnívání mělkých kořenů smrkového porostu, který byl ve velkém vysazován jako monokultura, v reakci na vysoké poptávky ve dřevařském a stavebním průmyslu. Smrk, který je zastoupen v porostu více než 50 %, je dnes ve velkém napadán kůrovcem, kterému suché klima vyhovuje.
Tento nevyhovující stav však i nadále zhoršujeme stále narůstající urbanizací území. Rychlý růst zpevněných a nepropustných ploch na úkor zemědělské půdy, jejíž úbytek dosahuje v průměru 5500 ha/rok[14], vede ke zvýšení povrchového odtoku, což má velmi negativní dopad na hydrologickou bilanci České republiky.
Vodní krize
Z nedostatku vody se stává celosvětové bezpečnostní téma. Předpokládané dopady klimatických změn a neudržitelný způsob hospodaření s vodou (včetně její vysoké spotřeby a znečištění) mohou vést k rozsáhlým dopadům na životní prostředí a společnost[20].
Zásoby vody na Zemi jsou rozděleny velmi nerovnoměrně. K 60 % přírodních zdrojů sladké vody má přístup pouze devět států světa; jsou to (dle abecedy): Brazílie, Čína, Indie, Indonésie, Kanada, Kolumbie, Peru, Rusko a USA[19].
V současné době se řada států potýká s problémy souvisejícími s nedostatkem vody pro své obyvatele. Asi 800 milionů lidí v rozvojových zemích nemá přístup k pitné vodě. Již 2,7 miliardy lidí, tj., každý třetí obyvatel planety žije v oblastech, které každoročně postihne závažný nedostatek vody. OECD předpokládá, že situace se bude i nadále zhoršovat a v roce 2030 bude 47 % populace planety žít v oblastech s obtížným přístupem k vodě. Tyto scénáře rostoucího nedostatku vody, resp. sucha se týkají i Evropy, konkrétně ve Španělsku, Portugalsku, jižní Itálii, Francii a ve státech na jihu Balkánu bude k dispozici vlivem zesilujícího sucha až o ¼ méně vody. S nedostatkem vody se dnes již potýkají v Austrálii, jihozápadní Číně a severní Indii, na severu a jihu Afriky, v jižní Argentině a severovýchodní Brazílii a v pásu od Střední Ameriky po jihozápad Spojených států. Dle propočtů britského Hadley Office zde v budoucnu poklesne množství vody až o 40 %. V nárocích na vodu a její dostupnost by se v roce 2025 měla Indie potýkat s obrovským nedostatkem vody, v souvislosti s čímž lze očekávat další migrační vlnu[4].
Podle zprávy UNESCO z roku 2008 se za posledního půl století dalo napočítat více než 500 mezistátních konfliktů kvůli vodě. Stále více tak nabývají na významu slova bývalého generálního tajemníka OSN Butruse Butruse Ghálího, který již počátkem druhého tisíciletí poznamenal, že další válka na Blízkém východě se nepovede o ropu, či politické názory, ale o vodu. Voda jako komodita budoucnosti představuje hlavní možnou příčinu konfliktů ve 21. století a současně tedy i velké bezpečnostní téma[23].
Adaptační strategie pro nedostatek vody
Sucho je celosvětově považováno za jednu z nejhorších krizových situací, je proto mimořádně důležité, aby měl stát reálnou adaptační strategii, která pomůže snížit zranitelnost a současně zvýšit odolnost společnosti proti této hrozbě[11].
Adaptační opatření představuje soubor návrhů a doporučení na přizpůsobení nejvíce zranitelných složek přírodního nebo antropogenního systému na stávající i budoucí změny klimatu a jejím důsledkům. Opatření jsou založena jednak na snižování požadavků (na vodní zdroje, zábor půdy apod.) a současně na snižování negativních účinků (kompenzace nedostatku vodních zdrojů, protipovodňová opatření apod.).
Na evropské úrovni byla vypracována řada možných adaptačních opatření, ne všechna jsou však vhodná a aplikovatelná na území ČR.
Již v roce 2012 byl kolektivem ČHMU pod vedením RNDr. Jana Pretela, CSc., zpracován projekt VaV: Zpřesnění dosavadních odhadů dopadů klimatické změny v sektorech vodního hospodářství, zemědělství a lesnictví a návrhy adaptačních opatření [9]. Jedná se o poměrně podrobný a srozumitelný seznam zahrnující konkrétní doporučení a návrhy opatření, které lze v našich podmínkách použít a jež je nezbytné provést v krajině, vodních tocích a údolních nivách a v urbanizovaných územích. Navržená opatření zahrnují obnovu starých či zřízení nových vodních nádrží, návrhy na zefektivnění hospodaření s vodními zdroji, na snížení spotřeby vody a návrhy opatření vedoucích k dokonalejšímu čištění odpadních vod.
V roce 2014 byla ustanovena „Meziresortní komise VODA – SUCHO“ jejíž výstup v podobě materiálu s názvem Příprava realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody, schválila vláda ČR svým usnesením č. 620 z 29. července 2015.
V říjnu 2015 byl vládou ČR schválen Národní akční plán adaptace na změnu klimatu[16].
Usnesením č. 528 byla 24. července 2017 vládou ČR schválena Koncepce na ochranu před následky sucha pro území České republiky[12]. Jedná se o strategický dokument zpracovaný na základě výstupů činnosti Meziresortní komise VODA-SUCHO pracovníky MZE, MŽP a VÚV TGM, v.v.i. Kromě analytické části se dokument zaměřuje na strategické cíle pro ochranu před suchem a navrhuje komplex opatření, kterými je možné nepříznivé důsledky sucha a nedostatku vody zmírnit či zcela eliminovat.
V letošním roce by měla být dokončena i Metodika k plánu pro zvládání sucha a stavu nedostatku vody, zpracovávaná pracovníky MŽP a VÚV TGM, v.v.i. Metodika by měla primárně sloužit vodoprávním úřadům při vyhodnocování hrozby vzniku nedostatku vody a současně být i podkladem pro krizové řízení a komisi ustanovenou pro sucho, která rozhodne o opatřeních při vyhlášení stavu nedostatku vody. Jako jeden z podpůrných prostředků by měl sloužit i systém pro předpověď sucha v ČR – HAMR, spuštěný na konci minulého roku. Systém by na základě informací z oblastí hydrologie, agronomie, meteorologie a dat týkajících se retence půdy měl s předstihem předpovědět hrozící sucho potažmo jeho možný vývoj. Zde je nutné zdůraznit, že systém a jeho předpověď se opírá o data založená na procentuální pravděpodobností vývoje počasí na cca příštích čtrnáct dnů, tak jak jej známe z médií. Nebude se tedy v žádném případě jednat o dlouhodobé předpovědi v řádu týdnů, měsíců či dokonce let[9].
Zmíněné dokumenty by měly být v neposlední řadě ukotveny, zohledněny a podpořeny Novelou vodního zákona o vodách č. 254/2001 Sb.[17].
Navzdory uvedenému výčtu zpracovaných materiálů jeden zásadní dokument stále postrádáme. Jedná se o Vodohospodářskou koncepci. Z hlediska dlouhodobého vývoje je tento dokument, který by plně reflektoval současné endogenní i exogenní faktory udržitelnosti, systém ekonomického hodnocení faktoru voda, naprosto nepostradatelný a nezbytný pro plánování jak v oblasti vodohospodářské, tak pro posuzování dlouhodobé udržitelnosti z hlediska zohlednění potřeb všech spotřebitelů pitné i užitkové vody v ČR[15].
Dokument, nadřazený plánům povodí, by měl integrovaně a jednoznačně udávat směr dlouhodobého vývoje a současně tak přispět k minimalizaci rizik v této oblasti. K podpoře řešení tohoto nedostatku by dozajista přispěla i integrace administrativního systému pro nakládání s vodou v ČR, tj. zařazení oblasti vodního hospodářství pod působnost jednoho ministerstva nikoliv pěti, resp. šesti (Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo dopravy, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany).
Jak již bylo výše zmíněno, sucho a povodně jsou dvě strany jedné mince. Oba stavy jsou bezprostředně spojeny s krajinou a hospodařením v ní. Navrhovaná opatření musí jít ruku v ruce a lze je uskutečnit již dnes přímo na úrovni obcí a měst. Velmi dobrým nástrojem je územní plánování, které umožňuje přímou realizaci a kombinaci opatření v krajině (revitalizace stávajících a realizace nových ploch zeleně a vodních ploch ve vztahu k počtu a hustotě obyvatel atd.) s opatřeními technickými (obnova vodních toků, rybníků a mokřadů atd.), včetně důrazu na kvalitně provedené rozvody vodovodních a kanalizačních sítí minimalizující ztráty vody v potrubí. Velkým přínosem je i zachytávání a využívání dešťových vod v místě spadu k zalévání, které již v některých obcích probíhá. Systém pro úsporu a hospodaření s dešťovou vodou lze nadále posílit zejména u nových staveb o přímé požadavky, které zohlední, že ne všude je bezprostředně nutné využívat vodu v kvalitě vody pitné. Pozitivně promítnout by se v této oblasti mělo, v souvislosti s úsporami a lepším řízením spotřeby a využití vody, i zapojení smart technologií (smart metering a další)[18]. Další významný zásah představuje i minimalizace nepropustných ploch, výsadba zeleně a stromů v území, která nejenže podpoří obnovu lokálního oběhu vody, ale současně působí i jako nejlevnější a nejzdravější klimatizace[21].
Závěr
Z dostupných dat, která máme k dispozici jednak na národní, ale i celosvětové úrovni je zcela jasné, že dochází ke změnám, které se nás budou dotýkat stále intenzivněji. Prokazatelné zvýšení průměrné teploty o 2 ºC, změna rozložení dešťových srážek, posun vegetační sezóny, extrémní výkyvy počasí atd. představují jen zlomek primárních projevů a dopadů klimatických změn, jejichž další vývoj a prohlubování lze očekávat. Míra naší připravenosti a schopnosti se adaptovat na současné a budoucí změny a dopady rozhodne o tom, zda se bude historie opakovat a my se zařadíme na seznam civilizací, které dnes známe již jen z knih, anebo jsme schopni se z chyb našich předků poučit a našim potomkům předáme Zemi, kde budou bezpečně moci i oni prožít své životy.
V současné chvíli, až na jeden dokument, disponujeme celou škálou analýz, doporučení, návrhů opatření a dokumentů, na základě kterých jsme si plně vědomi našich Achillových pat. Máme vědomosti a vládneme technickými prostředky, které naši předci rozhodně neměli.
Nač tedy čekáme? Až bude ještě hůř?
Jedná se tedy o jednoznačnou výzvu pro naši zodpovědnost, rozhodnost, flexibilitu a v neposlední řadě uplatnění zdravého selského rozumu, které rozhodnou o naší budoucnosti. Začněme proto co nejrychleji konat a nenechme se přitom ovlivnit, ani omezit žádným čtyřletým volebním obdobím či politickými krátkodobými přísliby, ale jednejme s dlouhodobější vizí, která zohlední i potřebu příštích generací tak, aby tady stále mohla voda hučet po lučinách a bory šumět po skalinách.
Literatura
-
[1] Atlas podnebí Česka, dostupné z: https://www.enviweb.cz/odkazy/gis/
-
[2] Beckouche a Y. Richard., 2005:, Atlas nové Evropy, Albatros, Praha, 2005
-
[3] Caletková, J., 2010: Voda, kdo nám ji v budoucnu dodá? 6. Mezinárodní konference Bezpečnost světa a domoviny, 16. a 17. června 2010, Brno
-
[4] Caletková, J., 2015: Voda nad zlato aneb suché povídání o suchu, Časopis Czech Industry
-
[5] Cílek, V., 2017: Poutník časem chaosu, rozhovor s Janem Dražanem, Nakladatelství Zeď s.r.o., ISBN – 978-80906593-5-3
-
[6] Český hydrometeorologický ústav, chmi.cz
-
[7] Český statistický ústav, https://www.czso.cz
-
[8] ČHMÚ. Zpřesnění dosavadních odhadů dopadů klimatické změny v sektorech vodního hospodářství, zemědělství a lesnictví a návrhy adaptačních opatření: extrakt ze závěrečné zprávy (2012) [online]. Projekt VaV SP/1a6/108/07. Praha: Český hydrometeorologický ústav.
-
[9] ČNV ONK: Sucho jako plíživá katastrofa, jeho příčiny a možné dopady (fakta a mýty o klimatické změně), Závěry z odborného semináře konaného 4. listopadu 2014, ČNV ONK a ČSPŽP [online]
-
[10] Intersucho, https://www.intersucho.cz
-
[11] KRIZPORT. Mimořádné události [online]. 2013. Dostupné z https://krizport.firebrno.cz/ohrozeni/mimoradne-udalosti#2
-
[12] Koncepce na ochranu před následky sucha pro území České republiky, 2015, dostupné z:https://eagri.cz/public/web/mze/ministerstvo-zemedelstvi/koncepce-a-strategie/koncepce-na-ochranu-pred-nasledky-sucha.html
-
[13] Moulisová, A., Bendakovská, L., Kožíšek, F., Vavrouš, A., Jeligová, H., Kotal, F., 07/2008: Pesticidy a jejich metabolity v pitné vodě: jaký je současný stav v České republice? Dostupné online. www.vodnihospodarstvi.cz
-
[14] MV ČR VF 20112015018 „Bezpečnost obyvatel – krizové řízení“ AF - CITYPLAN s.r.o., Závěrečná zpráva 2015
-
[15] MV ČR VF 20102014009 „Posuzování bezpečnosti prvků kritické infrastruktury a alternativní možnosti zvýšení zabezpečení měst a obcí pitnou vodou při vzniku živelních pohrom a rozsáhlých provozních havárií“ AF - CITYPLAN s.r.o., Závěrečná souhrnná zpráva:
-
[16] Národní akční plán adaptace na změnu klimatu, 2017, dostupné z:https://www.mzp.cz/cz/news_170116_NAP
-
[17] Novela vodního zákona, Zákon č. 113/2018 Sb. mění od 1.1. 2019 zákon o vodách (novela vodního zákona), dostupné z: https://www.envigroup.cz/novela-vodniho-zakona-21342.html
-
[18] Siegel, S., M., 2017 : Budiž voda, Izraelská inspirace pro svět ohrožený nedostatkem vody, 2. vydání , ISBN 978-80-906420-3-4
-
[19] Smil. V., 2017: Globální katastrofy a trendy, Albatrosmedia, ISBN- 978-80-7473-528-8
-
[20] Spolehlivé a bezpečné zásobování občanů ČR v budoucích letech energií, vodou a potravinami, 2009, Vip.s.r.o., Cityplan.s.r.o.: pro Radu pro výzkum a vývoj, Úřad vlády ČR
-
[21] Pokorný, J., a kol., 2018, Význam zeleně pro klima města a možnosti využití termálních dat v městském prostředí , Urbanismus a územní rozvoj – Ročník XX – číslo 1/2018
-
[22] Rožnovský, J., et al. 2013: Sucho na území ČR a jeho dopady. [online]. Brno: ČHMÚ, 2012, 60 stran. dostupné z ttp://www.chmi.cz/files/portal/docs/katastrofy/26zasedani/Roznovsky_sucho_230412.pdf
-
[23] The Global Risks report 2018, World Economic Forum, https://www.weforum.org/reports/global-risks-report-2018
-
[24] Rebilance zásob podzemních vod, Závěrečná zpráva řešení geologického úkolu s výpočtem zásob podzemních vod v hydrogeologických rajonech, Česká geologická služba, 2016