Plod slivoně sluje švestka (slíva). Strom ten rostl původně divoce na Levantě, ale již za dob starořímského filosofa Katona byl pěstován v Itálii. Nyní pěstuje se v Evropě v hojných odrůdách, z nichž švestka a duranče jsou nejznámější.
Sušené nebo pečené švestky možno dlouhá léta přechovávati, rozesílají se daleko, široko. Ovoce to musí býti úplně zralé, sladké a nesmí se příliš mnoho sušiti, aby nezkyslo; prozrazovalo by se to pak odpornou, píchlavou, zakyslou vůní. Také nesmí býti zboží to navštíveno hmyzem (roztoči). Bělavý, mouce podobný povlak, který se objevuje již po roce na sušených švestkách, je cukr, který z ovoce na povrch se dostal; obyčejně bývá v něm roztoč. Odstraníme-li tuto usazeninu svařením, kazí se pak švestky velmi rychle a nutno je záhy zužitkovati. Bylo-li sušené ovoce svařeno, aby se bílý poprašek odstranil a ovoce aby zdálo se čerstvým, poznáme to dle toho, že v záhybech svraštělého povrchu nalezneme, bedlivě věc ohledávajíce, ještě trochu této bílé moučky zbylé.
Ve Francii se švestky před sušením loupají a pecek zprošťují. Takto upravené zboží zove se podle města Brignolles „prynelky“. Chutnější a vzácnější slívy připravují se také na způsob „prynelek“ a přicházejí do obchodu. Jsou-li pravé, přicházejí z krajin toku řeky Loiry, kde se pěstují (zvláště u Saumuru v Chatellranultu). Suší se tu jenom na slunci, načež se zmáčknou, ale tak, by zakulacenost svoji podržely.
Švestky jsou velmi oblíbený pokrm, čerstvé i sušené a vařené. Hojně se jich požívá. Radno jich požívati střídmě a nepíti při tom žádné vody, neboť ovoce to rádo v žaludku kysá a vede pak k žaludečním obtížím, větrům, průjmům a kolice. Slabý žaludek nesnáší jich, leda vařené, nebo smažené. Každý kraj má svoje způsoby úpravy toho ovoce. U nás s těstem vařené (knedlíky), pečené (buchty a koláče), ve švestkové době roční (září, říjen) jsou pochoutkou mládeži i starým.
Povidla, kterých se užívá na venkově místo másla na chléb, obsahují vedle kyseliny cukr a povzbuzují mírně stolici. Proto se doporučují osobám, které trpí zácpou, a nemocným. Nápoj připravený z povidel příjemně ochlazuje při horečkách a je mírně projímavého účinku. Zvláštních účinků léčivých ani švestka, ani povidla nemají. V dobách, kdy řádí v místě cholera nebo hrozí ze sousedství (i za červenky či úplavice), nerado čerstvé švestky jíst. Lidé, kteří jedí švestky a pijí při tom ležák, uženou si z toho obyčejně poruchy trávení a odpykají často svou nerozvážlivost několikadenním churavěním při nejmenším. Jsou ovšem podivuhodní lidé, kteří všecko snesou.
