Svítidla elektrická

Nejstarší zárodek elektrického osvětlení je v návrhu saského dvorního mechanika G. H. Grummerta, z r. 1750, osvětlovat místnosti ohněm nebezpečné elektrickým výbojem ve vzduchoprázdné trubici (takové zařízení objevil již r. 1705 fyzik Hawksbee). Myšlenka G-ova se uskutečnila až po 150 letech Moorovým světlem; mezitím se problém elektrického světla řešil elektrickými žárovkami.

Obloukovky. Anglický chemik a fyzik J. Davy pozoroval r. 1800 po prvé elektrický oblouk mezi dvěma uhlíky, r. 1808 dosáhl oblouku 25 mm a r. 1810 100 mm (proudem z 2000 čl.). První pokus o osvětlování e. o. učinil r. 1842 pař. mechanik L. J. Deleuil a r. 1844 skutečně osvětloval el. světlometem Place de la Concorde v Paříži. Týž rok zavedl L. Foucault místo dřevěných uhlíků retortové, připravené podle způsobu něm. chemika Bunsena. R. 1845 se objevila v Anglii o. 1. T. Wrighta, vyznačující se 5 terčovými uhlíky uspořádanými do kruhu. R. 1848 sestrojil Francouz Archereau první samoregulační o. 1. Poté se vyrojilo několik podobných konstrukcí. R. 1856 vynalezli Francouzové J. Lacassagne a H. Thiers první o. 1. s diferenciální regulací. R. 1876 vynalezl ruský inženýr P. Jabločkov elektrickou „svíčku“ (nazvanou po něm), záležející z dvou uhlíků vedle sebe, oddělených vrstvičkou kaolinu; J-ova svíčka umožňovala dělit světlo. R. 1876 byla J. s. osvětlována pařížská Avenue d´Opéra, bylo to však osvětlení drahé. Téhož roku objevil Francouz Loutin znovu diferenciální regulaci Lacassquovu a Thiersovu. Touž regulací v principu byla opatřena americká 1. Ch. F. Brushe (1877) a německá 1. Heffner-Alteneckova (1878). Diferenciální r. zlepšil r. 1880 Fr. Křižík. Mezi dalšími konstruktéry o. 1. byli také inž. Janeček a Očenášek. První uzavřená o. 1. pochází od Američana L. B. Markse (1893). R. 1898 sestrojil Němec H. Bremer o. 1. plamennou, svítící neobyčejně intenzivně, poněvadž uhlíky byly nasyceny kovovými solemi (hořčíku, křemíku, stroncia, fluoru).

Žárovky. Již r. 1836 navrhoval kdosi v belgickém časopisu Courrier Libéral, aby se v dolech užívalo vzduchoprázdné lampy a uhlíkovou tyčinkou rozžhavenou el. proudem. Pokusil se o to r. 1838 Belgičan Jobard, ale bez úspěchu. R. 1840 předvedl Angličan Grove ž. s platinovým vláknem. Po G-ovi přišlo s touž myšlenkou několik dalších vynálezů, mezi nimi Belgičan de Changy. Bylo to však svícení hrozně drahé. F. de Moleyns zkusil zvýšit svítivost platinového drátku uhlíkovým práškem (1841). R. 1845 sestrojil Američan J. W. Starr žárovku s uhlíkovou tyčinkou ve vzduchoprázdné trubici naplněné na spodu rtutí. R. 1854 sestrojil německý hodinář, usazený v N. Yorku, H. Goebel, žárovku s uhlíkovým vláknem ve vzduchoprázdnu, čímž předešel Edisona o čtvrt století. R. 1872 sestrojil Rus Lodygin e. 1. s tyčinkou tuhy v náplni dusíkové a r. 1874 L-ův krajan Kozlov stejnou ž., ale s několika tyčinkami. S plynovou náplní pracovaly i tuhové n. uhlíkové ž. Američanů W. E. Sawyera, M. G. Farmera, H. S. Maxima, koncem 70. let. R. 1879 sestrojil T. A. Edison ž. se zuhelnatělým vláknem bambusovým. První ž. osvětlení elektrické většího rozsahu bylo zařízeno v květnu 1879 na parníku „Columbia“. Téhož roku vystoupil s podobnou žárovkou, s vláknem ze zuhelnatělé bavlny Angličan J. Swan. R. 1898 sestrojil Auer v. Welsbach žárovku s vláknem osmiovým. R. 1906 sestrojil německý fyzik Werner v. Bolton ž. s kovovým vláknem tantalovým. Téhož roku se objevila ž. s vláknem wolframovým, vyprac. v 1. 1903 – 06 A. Justem a F. Hanamanem z Vídně, r. 1911 byla dána na trh wolframová ž. W. D. Coolidge, amerického fyzika a r. 1913 byla opatřena náplní nečinného plynu, aby se vlákno vypařovalo pozvolně.

Nernstova lampa. R. 1900 sestrojil německý chemik W. Nernst 1. se žárovým tělískem ze vzácných zemin (převážně cirkonu), které bylo vodivé jen za tepla, a proto se ohřívalo nejprve platinovým drátkem.

Mooreovo světlo. V 60. letech 19. století zjistili Gassiot a Geissler, že vysoce napjatým střídavým proudem lze ve vzduchoprázdných trubicích vyvolat elektrické záření. Na tom založil Američan D. Mc Farlan Moore svou lampu, skleněnou to trubici plněnou zředěným, chemicky nečinným plynem. Vytvořil ji k praktické způsobilosti v 1. 1891 – 1904.

Neonové trubice. První sestrojili něm. fyzikové Plücker a Geissler r. 1858.

Rtuťová lampa. R. 1860 pozoroval angl. fyzik Way mezi dvěma rtuťovými elektrodami velmi svítivý zelenavý elektrický oblouk. Toho užil Američan P. Cooper Hewitt k sestrojení 1. s rtuťovými parami (1901). R. 1935 sestrojil holandský fyzik Bol r. 1. s velmi vysokým tlakem rtuť. par a dosáhl tak neobyčejné svítivosti nepatrným povrchem.