Ornitologové letos napočítali pouze 62 mláďat u 26 párů sýčků obecných. To je podobně jako v loňském roce a méně než v roce 2020. Populaci kriticky ohrožené sovy se v České republice nedaří posílit a hrozí jí vyhynutí. Ještě před sto lety patřil sýček k běžným hojným druhům čítajícím desítky tisíc párů, dnes jich zbývají desítky.
Letošní rok vědce znepokojilo, že v téměř polovině kontrolovaných hnízd zaznamenali vajíčka neoplozená nebo zastuzená (to znamená, že je rodiče nevyseděli).
„Celkem pět snůšek bylo kompletně neoplodněných či zastuzených. Existují dvě pravděpodobné příčiny či jejich kombinace – chladné počasí v některé fázi inkubace a vliv příbuzenského páření, které může vyústit ve sníženou schopnost reprodukce,“ vysvětluje koordinátor ochrany sýčků Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a České společnosti ornitologické.
Letošní sezona hnízdění se sýčkům moc nepovedla.
Druhá špatná sezona
Smutné je, že se jedná o druhou nepříznivou hnízdní sezonu v řadě. Poslední úspěšnou sezonou byl rok 2020, kdy sýčci vyvedli celkem 95 mláďat, což zřejmě tehdy souviselo s dostatkem potravy (přemnožení hrabošů). Letos ornitologové spočítali 62 ptáčat, loni 56.
„Kvůli slabé loňské sezoně je letos málo nových samečků, kteří hnízdí poprvé, hledají svá teritoria a samičky. Zaznamenali jsme téměř šedesát volajících samečků, loni šedesát osm. Menší počet samců se promítl také do bilance hnízdění. Letos jsme spočítali jen šestadvacet snůšek sýčků, o šest méně než loni,“ dodává Martin Šálek.
V jedenácti hnízdech ornitologové zjistili neoplozená či zastuzená vajíčka a některé snůšky dospělí sýčci opustili.
Budky pro sýčky
Většina ze zjištěných hnízdění v severozápadních Čechách probíhala ve speciálních budkách pro sýčky. „Z celkových šestadvaceti hnízdění bylo třiadvacet v budce, jeden pár zahnízdil v hnízdní věži pro synantropní sovy a dva páry hnízdily v dutinách v budovách. Sýčci proto rádi využívají budky, které vyvěšujeme do jejich teritorií a speciálně zabezpečujeme, aby se do nich nedostali predátoři, jako jsou kuny, kočky a další,“ vysvětluje Martin Šálek.
V krajině ubývá míst, kde sýčci přirozeně hnízdili. Pomáhají jim proto tyto umělé budky.
Mrtvá česká zemědělská krajina
Sýček obecný vyhledává zemědělské oblasti, v minulosti býval častým obyvatelem stodol a různých venkovských stavení. Proměna krajiny je důvodem, proč početnost nejen sýčka, ale třeba i čejky chocholaté nebo chocholouše obecného v posledních několika desítkách let radikálně poklesla.
Hlavním důvodem snižování biologické rozmanitosti krajiny je velkoplošné intenzivní zemědělství. Odborníci na problém upozorňují a snaží se stav zvrátit. V roce 2020 byl vypsán záchranný program pod záštitou Ministerstva životního prostředí s cílem stabilizovat populaci na alespoň tisíc párů sýčků, zajistit její životaschopnost a plošné rozšíření.
Zachraňme sýčka
„Aby se dařilo populaci stabilizovat a také posilovat, je potřebné úzce spolupracovat se zemědělci, kteří jsou naši hlavní spojenci při ochraně sýčků a jejichž spolupráce si vážíme. Domlouváme umisťování budek, berliček na louky, šetrnější hospodaření a zároveň zabezpečujeme nebezpečné technické pasti, jako jsou napáječky pro dobytek či sudy s vodou, kde se mohou sýčci utopit,“ popisuje Martin Šálek.
Nebezpečnou pastí jsou také prázdné sudy. „Při letošním monitoringu jsme na dně prázdného sudu našli mládě sýčka, které ještě nedovedlo létat. Bez naší pomoci by se ven nedostalo a v sudu by zahynulo. Zabezpečit sud přitom není složité. Jestliže nádobu nepoužíváme, otočíme ji dnem vzhůru. Když ji používáme, umístíme do ní plovák, který může být z dřevěných prken či pěnový, a připevníme pruh drátěného pletiva na okraj, aby případné oběti vylezly ven. Tak lze zachránit život nejen sýčkům, ale i všem dalším živočichům, kteří by do sudu spadli,“ dodává Martin Šálek.
Ochránci sýčků pravidelně navštěvují zemědělce i majitele pozemků, kde sýčci žijí, aby diskutovali, jak sovy společně chránit. „Chceme zemědělcům vyjít vstříc a pochopit jejich životní situace spojené se sýčkem. Také zmapovat faktory, které brání farmářům aktivně se zapojit do ochrany sýčka, a hledat způsoby, jak zemědělce v ochraně sýčka podpořit,“ doplňuje Martin Šálek.
Ornitologové také letos ve spolupráci se správou silnic ve Středočeském a Ústeckém kraji zajistili, že se nebudou sekat okraje frekventovaných silnic v okolí hnízdišť sýčků. Cílem je snížit riziko, že sýčky srazí auto v průběhu hnízdění od května do července. Právě travnaté silniční příkopy jsou jejich oblíbeným lovištěm.
Sýčci – cestovatelé
Ochránci sýčků se zaměřují také na kroužkování mláďat a dospělců, které jim při zpětném odchytu řekne více o dlouhověkosti, přežívání, stabilitě teritorií a rozptylu mláďat. Předpokládalo se, že mladí sýčci nejčastěji zalétávají do deseti kilometrů od místa narození a dospělí mají dlouhodobá stálá teritoria. Výsledky z kroužkování ale tuto představu zpochybňují. „Například při kontrole hnízdící samice na Nechranicku jsme zjistili, že se jedná o ptáka kroužkovaného jako mládě v Hesensku ve středním Německu, více než dvě stě padesát kilometrů od místa narození,“ říká Martin Šálek.
O situaci sýčka obecného, ale i chocholouše obecného a čejky chocholaté se psalo v článku Hledám bydlení, zn. zápach nevadí v popularizačním časopise AΩ / Věda pro každého 2/2020.
Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR, ve spolupráci s Ústavem biologie obratlovců AV ČR a Českou společností ornitologickou. Foto: Jiří Hornek, (10.8.2022)