Barva se stala nedílnou součástí fyziologického, psychologického i emocionálního života v nejširším slova smyslu. Barva působí často bezděčně i podvědomě, ale nelze se z jejího vlivu vymanit. Nezapomínáme, že téměř 80 % všech našich informací získáváme zrakem.
Naučíme-li se pracovat s barvami, získáme velmi cenné zkušenosti, které můžeme uplatnit téměř na každém kroku. Znalosti v dokonalém barevném ladění jsou nedílnou součástí při oblékání, volbě doplňků, ale i při zařizování a doplňování našeho příbytku.
Unáhleného a chybného barevného řešení obytných místností se snadno dopustíme při honbě za výrazným barevným efektem vypočítaným na vytvoření tzv. prvního dojmu. Toto povrchní, křiklavé řešení znehodnocuje trvalou hodnotu interiéru a znepříjemňuje život obyvatelů bytu.
Při práci s kontrastními barvami si musíme stále uvědomovat, že estetická účinnost a psychologické napětí se uplatňuje v bezprostřední blízkosti styčných hranic obou barev.
Žlutá je nejjasnější barvou spektra s vysokou odrazností světla. Jako nejjasnější barva je žlutá velmi podněcující se silnou emocionální aktivitou; je barvou slunce a životodárného světla. Vzbuzuje pocity lehkosti, novosti, přátelství, mladosti a veselí. Podle původního symbolického významu byla vždy barvou rozumu, vědění, a proto i symbolickou barvou pravdy. V dávné minulosti byla nejoblíbenější barvou vládců starého Říma, Tibetu a Číny. Ještě dnes se často spojuje s představou bohatství, zlata a hojnosti.
Žlutá barva má však i druhou tvář. Za určitých okolností může u některých lidí vzbudit záporné pocity – zhoubnost, vadnutí a zánik; proto byla například u starých Egypťanů barvou smutku. Ve starém Řecku symbolizovala mimo lásku a věrnost i zradu a faleš. Ve středověku v některých zemích byla barvou hanby pro nevěstky a kacíře. Dodnes symbolizuje žlutá barva žárlivost. Rozhodující vliv na kladné a záporné barvy má kromě subjektivních představ i její barevný odstín. Žlutá barva laděná k červené působí převážně příznivě, barva laděná do zelena působí opačně. Ve světlé citrónové žluti spatřujeme lehkost, okrové tóny vytvářejí střízlivou, klidnou a solidní atmosféru.
Žlutá barva v souvislosti s naší domácností vyvolává představu dřeva, ovčí vlny nebo hedvábí. Zastřená žluť připomíná přírodní rohože, slámu a keramiku. Především světlejší odstíny žluté barvy lze výhodně kombinovat s jinými barvami a je tedy předurčena pro výtvarné komponování.
Červená se považuje za barvu s největším stupněm poctivosti a symboličnosti. Současně s oranžovou je barvou nejteplejší, opticky zmenšuje rozpětí místnosti a zdánlivě přibližuje plochy a předměty k oku pozorovatele. Světelnou odraznost má poměrně nízkou. Červená barva zvyšuje pocit tepla a dodává místnosti pocit intimity; proto se hodí především do velkých, prostorných místností. Na podlahových krytinách vyvolává pocit stability a spolehlivé základny.
Z fyziologického hlediska přispívá barva ke svalovému napětí, rychlejšímu srdečnímu tepu a větší frekvenci dechu. Proto je tato barva v prostorovém řešení nejvhodnější, kde se předpokládá intenzívní pohyb – práce nebo chůze. Dokladem toho je i tradiční červená barva běhounů. Známá je také skutečnost o působení červené barvy na aktivní myšlení. Řada psychologických testů potvrdila, že duševně činní lidé dávají přednost červené barvě v místnosti, kde pracují. Záleží však na druhu práce a ostatních okolnostech a nelze proto toto zjištění zevšeobecňovat. Popisovaný účinek červené barvy ve vztahu k naší domácnosti skrývá v sobě určité odlišnosti. Trvalý aktivační účinek barvy v místnosti, kde trávíme delší dobu, může vyvolat opačný účinek – nechuť a fyzickou únavu. Takovému účinku říkáme inverze.
Z fyziologických účinků stojí za zmínku, že červená barva povzbuzuje chuť k jídlu, vede ke zvýšeným pocitům hluku a k zdánlivému prodlužování času.
Růžová barva a lehké nachové odstíny jsou barvami vysloveně lehkými, sladkými a vysloveně něžnými. Světlá rumělka působí nevázaně, vesele, až náruživě. Odstíny mezi rumělkou a karmínem působí velmi sugestivně, těžce a nekompromisně. Purpurová barva vyvolává pocity vznešenosti, důstojnosti a současné pohádkovosti, až tajemnosti.
V obytných prostorách se s nejrůznějšími odstíny červené setkáváme na cihlových stěnách, podlahách, dlaždicích. Nejvhodnější jsou tlumené tóny, které se vychylují k rumělce. Vzhledem k optickým a psychologickým účinkům využíváme výraznější odstíny jen na menších plochách. Nejšťastnější kombinace červené je s barvou bílou, což je výrazem optimismu, radosti, vitality a svěžesti. Tato kombinace se uplatňuje v různé podobě i na moderním nábytku, dlaždicích nebo celkovém, efektivním uspořádání místnosti.
Hnědá barva vyvolává u nás asociace země, prsti, kožešin a dřeva. Všechny tyto předměty vzbuzují pocity klidu, stability, uzavřenosti, houževnatosti a bezpečí. Proto je tato barva oblíbená a pro náš byt velmi vhodná. Symbolicky představuje hnědá barva solidnost, diskrétnost, serióznost, navozuje pocit útulného domova, pohody a pohodlí.
Hnědá barva má bohatou škálu odstínů. Pro naši potřebu jsou nejvhodnější odstíny, které směřují k neutrálním tónům jako je umbra, van Dyckova hněď apod. Oblíbené jsou odstíny zlatohnědé a tabákové. Nafialovělé tóny jsou značně riskantní. Tmavé, tlumené odstíny ve spojení s bílou barvou vytvářejí zajímavé kontrasty. Lákavou kombinací je tmavě hnědá s kobaltovou modří.
Z negativních vlastností hnědé barvy si připomeneme nebezpečí, které vyplývá z nekontrastního, nevhodného a předimenzovaného použití v interiéru, kdy vzniká pocit deprese, fádnosti a nudy.
Modrá barva se spojuje s pocitem klidu, vážnosti, dálek, představami prostorové neohraničenosti a k myšlenkové koncentraci. Proto vyhovuje především lidem s uzavřenou povahou. Modrá barva jako barva oblohy a vody je také symbolem čistoty, míru a pohody, stálosti a moudrosti. Vyvolává pocit uklidnění, uvolnění, vede ke zdrženlivosti a umocňuje pocit ticha. Je oblíbenou barvou dospělých a především starších lidí.
V dimezích našeho interiéru vede modrá barva k pocitu zdánlivosti, odstupu, neohraničenosti a neskutečnosti. Proto prostor opticky rozšiřuje, prohlubuje a plochy i předměty vzdaluje od diváka. Zdánlivé rozšíření a prohloubení prostoru může u přecitlivělých lidí vést až k zrakovému klamu a pocitům závrati.
Modrá barva je vhodná především do malých místností. Modrá barva a především její zelenomodré odstíny na podlaze vyvolávají nepříjemný pocit chladu ve spojení s představou ledu, skla nebo mořské hladiny.
Z dynamického hlediska je modrá barva pravým opakem červené. Uvolňuje svalové napětí, zpomaluje srdeční tep, snižuje krevní tlak a tlumí všechny ostatní vegetativní funkce. Proto se tato barva doporučuje především do odpočinkových místností a do ložnic. Vyhovuje zejména lidem s náročným a odpovědným zaměstnáním.
Protože má modrá barva malou odraznost, nehodí se do tmavších místností. Tónováním do červena získává modrá na určitém stupni napětí, náruživost a psychicky se otepluje. Směrem k zelené chladne, získává na vážnosti a přísnosti.
Modrá barva na podlaze znamená prostor prolomený směrem dolů, vyvolává pocit pádu a závrati. Vzbuzuje pocit vlhka, kluzkosti a chladu.
Zelená je barva přírody, proto ji vnímáme jako barvu fyzické a fyziologické rovnováhy, která má na člověka uklidňující a vyrovnávací účinek. V přenesené a rozvinuté symbolice znamená i mládí a naději. Tuto naději vyjadřovala zelená barva i v staročeské květomluvě. Trávově zelená barva vyjadřuje jednak dynamiku růstu a mladosti, též volnou cestu a pohyb. Zároveň je však i barvou bezpečí, trpělivosti, jistoty a naděje. Je tedy barvou, která zpomaluje psychické pochody a vede u člověka k soustředění, k vážnosti a fyziologickému uklidnění.
I odstíny zelené barvy mají odlišné psychologické účinky. Zeleň vychylující se ke žluté barvě získává psychickou lehkost, svěžest a veselost, symbolizuje jaro, rašení a mládí. Střední tóny zelené připomínají již vzrostlou vegetaci v přírodě. Tmavší odstíny jsou těžší, vážnější a mívají i některé negativní dopady. Zelená s modrým odstínem je velmi chladná a vyvolává pocit vlhkosti. Ostrá zeleň s modrým nádechem a znatelnou příměsí bílé (mořská zeleň) vzbuzuje u člověka zvýšenou duševní aktivitu.
Zelená barva se často používá na podlahové krytiny a textilní doplňky. Z optického hlediska má zelená barva ještě další přednost, že pro své spektrální vlastnosti velmi výhodně vyvažuje světelné extrémy v barevné kompoziční skladbě našeho interiéru.
Bílá barva, která má pochopitelně největší světelnou odraznost, symbolizuje barvu čistoty, měsíce, stříbra nebo sněhu. U různých národů má bílá barva různý význam, odvozený od původního znaku čistoty. Například v Číně je barvou smutku, naznačující oproštění od všeho malicherného, nečistého a pomíjivého. Bílá lilie je symbolem nevinnosti, bílá vlajka symbolem zastavení bojů a míru.
Bílá barva rozšiřuje prostor i objem, zmenšuje tíhu. Vzbuzuje pocit prázdnoty, mlhavé neurčitosti, neohraničenosti. Ve velkých plochách působí sklesle, monotónně, chladně a nudně. V kombinaci s ostatními barvami pomáhá svou lehkostí i světlostním kontrastem umocňovat jejich barevnou působivost. Vzhledem k neutralitě bílé barvy je vhodným prostředníkem při kombinaci různých barev a sama ostatní barvy oživuje a dramatizuje.
Čistá bílá barva připomíná často nemocniční prostředí, ale jakmile ji nepatrně zatónujeme směrem k teplým odstínům, získá na živosti, vyvolává pocit radosti a na nábytku, doplňcích i bytovém textilu působí příjemným a ušlechtilým dojmem.
Černá barva má nejmenší odraznost světla a je symbolem noci, zániku a konce. V evropských zemích představovala odedávna smrt a smutek. Vyvolává v nás pocit sklíčenosti a marnosti. Je tedy pasívní a negativně působící barvou. Připomeňme si i běžná rčení a vžité názvy – černá magie, černý trh, černá listina, černé myšlenky, které vyvolávají vždy záporné představy.
Černá barva opticky zužuje prostor a zvyšuje pocit tíže. Zajímavý je její vztah k živým barvám, u kterých zdůrazňuje a oživuje jejich barevnou hodnotu. V našem interiéru může úspěšně plnit funkci výrazného prvku pouze v menších plochách. Na polštářích, sedačkách nebo malých kobercích se stane významným komponentem, zdůrazňujícím světelné kontrasty.
Z hlediska provozních funkcí je často nejvytíženějším prostorem v bytě kuchyně nebo kuchyňský kout. Práce v kuchyni, vaření a příprava pokrmů vyžaduje od barevného ladění především pomoc při rychlé orientaci, výraznou rozlišovací schopnost. Je proto účelné vytvořit výrazný barevný a světlostní kontrast mezi přenosnými předměty a pevným pozadím. U nádobí, kuchyňských pomůcek a hlavně knoflíků u sporáků, hraje důležitou roli expoziční doba vjemu, tj. rychlý výkon oka. Tomuto požadavku nejlépe vyhovuje červená barva, kterou vnímáme okem nejrychleji, zatímco nejpomaleji vnímáme barvu modrou. Nejvhodnější pozadí těmto výrazným barvám vytváří neutrální bílá barva v matovém provedení, nebo světlé, jemné odstíny. Signální bezpečnostní barvy pro mechanismy přístrojů, ovládačů, nebezpečná místa plynových nebo elektrických spotřebičů jsou sice předepsané, ale ne vždy se tento předpis důsledně dodržuje.
V úzké souvislosti s kuchyňským zařízením je barevné řešení jídelního koutu a jídelního stolu. Prostředníkem mezi jídlem a stolní deskou pokrytou ubrusem je tradiční bílý porcelán a keramika. Líbivá kombinace k bílé barvě je kobaltová modř. Na bílém ubrusu vynikne bílý porcelán na malých ubrouscích v sytých barvách.
Módní barevné nádobí umožňuje nejrůznější lákavé kombinace. Jídla teplých odstínů můžeme například podávat na talířích s olivově zelenou glazurou a naopak zelené saláty nebo špenát na nádobí ve vhodné kontrastní barvě. Taková živá, kontrastní kombinace vyvolá nejen příjemný estetický zážitek, ale podporuje i chuť k jídlu a pozvedne kulturu stolování vůbec.
Zdroj: Rádce venkovské ženy, Praha 1977
