Za starých časů mohli vychytralí lidé vystoupiti na veřejnost s prostředky tajnými tj. takovými, jichž složení veřejnosti bylo tajno a jichž složení jen vyrabitelům bylo známo. Bylyť tenkráte vědomosti o chorobách i mezi lékaři, kteří s povoláním se zabývali nemocnými, velmi nepatrné – místo skutečných vědomostí panovaly domněnky zcela liché. Kdo dovedl dobrou vyřídilkou získati si důvěry posluchačů, zvlášť když mu šťastná náhoda přála a některý nemocný se uzdravil – nikoli zásluhou léku, ale působením léčivé síly přírodní, měl vyhráno. Také kočovný život kramářů zabývajících se prodejem všelikých léků usnadňoval jim podvodné jejich řemeslo. Když se nebohý pacient přesvědčil, že byl ošálen, že vychvalovaný lék nejen mu nic neprospěl, nýbrž dokonce uškodil, byl již dávno „za horama“ a odměna zasloužená nemohla ho stihnouti.
Je ku podivu, že ještě dnes v obecenstvu i našem českém, zvláště na venkově mohou dojíti víry dobrodruzi, kteří takové tajné léky nabízejí. Zpravidla bývá to obyčejná voda nějak obarvená nebo obyčejný cukr s přísadou, jež mu dodává zvláštní chuti – a obecenstvo lehkověrně platí za takové bezcenné věci peníze veliké, ačkoli spisovateli prostonárodními v novinách a knihách je stále upozorňováno, aby jim nevěřilo. Také lékaři a jiní vzdělaní lidé v místě by jistě poučili prostoduchého člověka, jenž takovému léku věří, aby se neklamal. Odvěká víra ve věci tajemné, jež zdá se býti člověku vrozena, však způsobuje, že zištní spekulanti dosud mají žně, zvláště v takových krajích, kde se málo čte, kde lid je pověrčivý a málo vzdělaný. Rozvoj lékařství za posledních desetiletí zásluhou léčby, bakteriologie a pokusné pathologie vůbec dosáhl takového stupně, že mnohé choroby před tím vůbec neléčitelné umíme zdolati. Přes to je ještě několik chorob nevyléčitelných – čtenář však může býti jíst, že když vědecky vzdělaný lékař, jenž těží ze staleté práce svých kolegů i dlouholeté vlastní zkušenosti, nemůže vyléčiti jisté choroby, nevyhojí ji ani lék tajný.
Vědecké ústavy samy ze své vůle neb na rozkaz úřadu zkoumají složení léků tzv. tajných a zjistily dosud vždy, že buďto lék ten obsahoval docela neúčinné a bezvýznamné součástky anebo některý dávno známý lék, o němž i medicina ví, a který by nemocnému byl lékař některý také předepsal – byl by stál třeba jen desetinu toho, co zaň zaplatil dobrodružnému, všelijakým pokoutním způsobem do důvěry prostoduchého člověka se vetřevšímu podvodníku.
Třeba proto jen vítati úřední opatření rakouské, které nejen zamezuje prodej cizích, zahraničních léků tajných, ale i proti domácím výrobcům takového a podobného zboží vítanou hráz na ochranu obecenstva postavilo předepsavši, že na každém léku musí býti připojeno jeho složení. Bohužel noviny, jež mají sloužiti přece osvětě, pro zisk propůjčují své sloupce inzerentům všelikých tajných léků (např. březohorského thé a podobného smetí), které slibují vyléčiti těžké a rozšířené choroby, zatím však nahánějí peníze do kapes vychytralců, kteří sami dobře vědí, že „lék“ jejich nemá vlastnosti, které slibují, a jen se obohacují z lidské hlouposti.
Nevěřte tajným lékům.
