V domácnostech se setkáváme s nejrůznějšími škůdci; z členovců je to hlavně hmyz, dále roztoči, z obratlovců myši, ve sklepech též krysy a potkani. Jejich škodlivost se projevuje různým způsobem: především jsou to škůdci lidského zdraví, mezi něž patří i nepříjemný hmyz (mouchy, vši, blechy apod.), dále početná skupina škůdců zásob, jako pilousi, švábi, mouční červi, mravenci a jiní, a konečně škůdci materiálu, tj. textilu, zařízení domácností a jiných trvalých hodnot, z nichž nejznámější jsou moli, kožojedi a červotoči. Někteří škůdci jsou konečně nebezpeční ještě více: jsou jak škůdci zásob a materiálu, tak i nebezpeční pro lidské zdraví – v tomto případě především myši. Je samozřejmé, že se s těmito „společníky“ v domácnosti nikdo nesmíří a že proti nim bude každý všemožně bojovat.
Můžeme proti nim bojovat dvěma způsoby: především můžeme vytvořit takové podmínky ve své domácnosti, jež škůdcům nebudou vyhovovat, takže se v ní neusídlí. Takový způsob můžeme označit jako prevenci.
Jestliže se však škůdci v domácnosti objeví nebo dokonce usídlí, pak již nepostačí pouze tyto jednoduché zásahy, musíme přímo zasáhnout různými prostředky boje proti škůdcům.
Zásady prevence jsou velmi jednoduché a přímo souvisí s úklidem. V domácnostech škůdci nacházejí teplo a často vlhko, především však klid. Kromě toho jsou chráněni před povětrnostními vlivy a konečně nacházejí v domácnostech dostatek potravy a úkrytů. Stačí někdy odstranit tyto výhodné podmínky a máme zajištěno, že se u nás doma již škůdci nevyskytnou.
Je třeba po celý rok co nejčastěji větrat a udržovat v bytě sucho a čisto; především je třeba dbát toho, aby vše bylo uloženo
na svém místě, nikde neležely žádné nepotřebné věci, které bývají nejčastěji úkrytem škůdců. Dále je třeba srovnat vše tak, aby byly všechny věci stále přehledné, a odstranit a zakytovat skuliny ve zdech a díry v podlaze. Dále je třeba všechny zásoby i zařízení stále pečlivě prohlížet; objevíme-li škůdce včas, můžeme předejít velké škody. Někdy můžeme též zabránit škůdcům přílet do domácností tím, že chráníme okna hustým drátěným pletivem. Tak můžeme stále větrat a zvláště na venkově se ubráníme příletu obtížných much do bytu. Potraviny je třeba uskladňovat v pevných a vhodných obalech a též je chránit síťovými příklopy.
Od uskladněných látek a kožichů můžeme odpuzovat škůdce pomocí paradichlorbenzenu (globolu). Protože nepříjemně zapáchá nejen škůdcům, ale i člověku a protože by delší vdechování mohlo působit nezdravě, je třeba ho použít tak, aby se nevypařoval do obytných místností, hlavně ne do ložnice. Globolem ošetřené věci ukládáme do dobrých obalů (postačí i balicí papír) a vkládáme do dobře uzavíratelné skříně nebo do zásuvky šatníku. I takto chráněné věci je však třeba občas prohlížet
a větrat.
Přímé zásahy proti škůdcům již vyžadují jistý, i když malý finanční náklad a hlavně zaberou více času. Jsou-li však pečlivě provedeny, dávají poměrně dobrý výsledek.
Známe dva druhy takových zásahů: jsou to zásahy mechanické a chemické.
Mezi mechanické prostředky boje proti škůdcům patří klepání šatstva, různé lapáky, jako např. mucholapky, a potom nejrůznější pasti na myši, krysy a potkany.
Hmyz a roztoče v zásobách můžeme ničit též horkem. K tomu můžeme použít trouby ve sporáku, kterou rozehřejeme a pak na krátkou dobu do ní vložíme napadené zboží, např. mouku rozprostřenou na plechu. Dovnitř mouky zasuneme teploměr a kontrolujeme teplotu. Jakmile teplota stoupne na patřičnou výši, krátkou dobu (několik minut) ji udržujeme a potom plech z trouby vytáhneme, necháme vychladnout a mouku prosijeme. Právě tak postupujeme i u rýže nebo u luštěnin a u jiných potravin, jež jsou škůdci napadeny.
Velmi užívaný a při vhodném provedení především proti hmyzu velmi účinný je chemický způsob boje se škůdci, hlavně zásluhou objevu dotykových insekticidů DDT a HCH. Oba tyto insekticidy mají výhodnou vlastnost: hubí hmyz a pro člověka nejsou přímo nebezpečné. Dotykové se jmenují proto, že dotkne-li se jich hmyz, naruší se jeho nervová soustava natolik, že zahyne. Je zde třeba zdůraznit, že se otrava dotykovými insekticidy u hmyzu neprojeví okamžitě, ale po delší době. Tak např. otrava DDT u mouchy domácí probíhá tak, že se asi čtvrt hodiny po dotyku objeví u mouchy prudké, nekoordinované a vrávoravé pohyby (moucha je jako opilá), moucha se pokouší vzlétnou, ale spadne opět na zem a za další čtvrt hodiny zeslábne, obrátí se na záda a po delším třepání nohou ve vzduchu v křečích zahyne. Podobným způsobem, ovšem v jiném časovém rozmezí, probíhá otrava i u jiného hmyzu. Otrava HCH probíhá poněkud rychleji.
DDT se prodává nejčastěji v prášku jako „Neraditin“. V tomto případě je DDT smíseno s klouzkem. Drobné částečky tohoto prášku ulpívají na předmětech, na něž byl prášek nasypán; je možné prášek i vprášit a zamnout do látek nebo do kožichů a včesat do srsti domácích zvířat. Dále se DDT prodává jako vodní emulse (normálně je ve vodě nerozpustné) zvaná „Nera-emulse“. Tuto emulsi můžeme rozprašovačem (např. na lak) rozstřikovat v jemných kapičkách na různé předměty, stěny apod. Kromě toho je možno přilít tuto emulsi do studené nebo do vlažné vody při máchání prádla nebo při koupání psů. Výhodou emulse je, že částečky DDT ulpívají na předmětech mnohem lépe než v prášku. Nanáší-li se DDT v roztocích, ulpívá na předmětech nejlépe; roztoky jsou však málokdy k dostání a nelze jich vždy použít, zanechávají totiž skvrny a dlouho páchnou, než se rozpouštědlo vypaří. Pro běžné používání prvé dva druhy – prášek a emulse – zcela postačí.
Částečky DDT, jež ulpívají na předmětech, podržují účinnost (jedovatost) na hmyz delší dobu, až šest týdnů.
Velkou výhodou DDT je, že není pro člověka a domácí zvířata přímo nebezpečné. To umožňuje jeho rozsáhlé používání i tam, kde přijde do styku s kůží. Můžeme je tedy vypravit do srsti domácích zvířat, do šatů a do prádla, do vlasů apod. V poslední době se však objevily zprávy upozorňující na nebezpečí onemocnění, způsobených delším vlivem DDT na lidský organismus, v tomto případě při dlouhém pobytu v místnostech, kde se s DDT hodně pracuje. Protože dosud nemáme celkem velké zkušenosti (DDT se používá teprve asi deset let), je třeba dbát jisté opatrnosti, to znamená používat ho jen tehdy, je-li toho třeba, a pouze v dávkách, jež jsou nutné. Nikdy ho nebudeme hodně používat tam, kde by se mohlo dostat do potravin. Tak ve spíži je možno DDT použít jen tehdy, jsou-li potraviny odklizeny, a to tak, že je rozprášíme nebo rozstříkáme po podlaze a stěnách a teprve po několika hodinovém větrání nastěhujeme potraviny dovnitř. Největší opatrnosti musíme dbát u tuků. V tucích se DDT rozpouští a po použití může vyvolat otravy. Tím však nechci jedovatost DDT příliš zdůrazňovat, ale pouze upozornit, že je třeba zachovávat jistou opatrnost při práci s ním. Bude-li se DDT používat rozumně a jen tehdy, když je toho třeba, dosáhne se dobrých výsledků, to znamená, že se odstraní nepříjemní a někdy nebezpeční škůdci.
HCH (gamexan, hexachlorcyklohexan, hexachloran) je mnohem účinnější. Vyrábí se jako prášek a nejvíce se ho používá v zemědělství. Vyznačuje se pronikavým zápachem, a proto je nevhodné požívat ho v domácnostech. Může se ho však použít obdobně jako DDT tam, kde uvedené nepříjemné vlastnosti nevadí, např. ve sklepech a na venkově proti mouchám ve chlévech a ve stájích.
Kromě DDT je možné a často i nutné použít v domácnosti jedovatých plynů, především par kyanovodíku. Tyto práce však může dělat pouze odborník, protože kyanovodík je nebezpečný pro člověka. S jedovatými plyny pracuje Asana, n. p.
Trávení myší přímo v domácnosti otráveným zrním apod. nelze příliš doporučovat, protože je nebezpečí, že se otrávené látky přenesou na potravu. Trávit myši lze ve sklepech a v jiných prostorách, v nichž nejsou přímo uskladněny potraviny. I zde nám však pomůže uvedený odborný závod, který provádí deratizace, tj. hubení krys a potkanů.
Škůdci lidského zdraví a nepříjemný hmyz
Vši (veš šatní, veš dětská, muňka) jsou po celý život vázány na člověka a na domácí zvířata: na nich kladou vajíčka, vyvíjejí se a živí lidskou krví. Kromě toho, že jsou velmi nepříjemní příživníci, jsou i přenašeči nemocí, u nás především tyfu. Vyskytují se u lidí, kteří z nejrůznějších příčin zanedbávají osobní hygienu, ale mohou se s nich při styku přenésti na jiné. Radikálním zásahem je dobré umytí teplou vodou s příměsí lysolu, vyprání šatů a vprášení DDT do vlasů, ochlupení i do šatů. Kromě toho se do vlasů a ochlupených míst před koupelí vtírají petrolejové preparáty. Za normálních okolností však postačí běžná hygiena.
Štěnice domácí je dosud ve městech nejobávanějším nepříjemným hmyzem. Rychle se množí a snadno se šíří jednak aktivně přelézáním z bytu do bytu, jednak při stěhování nábytku. Snášejí velmi dlouhé hladovění i zimu. Hladová štěnice má ploché tělo a přes den se ukrývá ve skulinách, za obrazy, za nábytkem apod. V noci vylézá a hledá potravu – ssaje lidskou krev. Po bodnutí naskočí na kůži velký narůžovělý pupen. Přítomnost štěnic poznáme též podle hnědých až načervenalých skvrn na ložním prádle i nábytku. Máme-li podezření, že se v bytě vyskytují štěnice, je třeba velké pozornosti. Musíme prohledat všechny skuliny a kouty a všechny je dobře zasypat DDT, nezapomeneme ani na prostor za obrazy, pod koberci, na vnitřek křesel, skříní, pohovek atd. Kupujete-li starší nábytek nebo stěhujete-li se do jiného bytu, je třeba je dát prohlédnout odborníkem (Asana), i když to není vždy zákonem předepsáno. Ušetří vám to mnohé starosti a nepříjemnosti. Zjistíte-li ve svém bytě tyto nepříjemné tvory, pak jistě není na místě žádný ostych, ale je třeba vyhledat pomoc uvedené odborné firmy.
Blechy (blecha obecná, blecha psí) jsou nepříjemní tvorové, kteří jsou dnes již na ústupu, právě tak jako vši. Ve středověku byly nebezpečné především tím, že přenášely mor. Právě tak jako proti vším, i proti blechám se nejlépe chráníme běžnou hygienou. Hlavně však je třeba dbát na psy, s nichž často blechy přeskakují na člověka. Blechy kladou vajíčka tak, že vajíčka spadávají na zem do spár nebo na podlahu psích bud a na pokrývky, kde se líhnou larvičky. Najdou-li tyto larvičky trochu zahnívajících látek (stačí zbytky výkalů blech) a vlhko, dobře se vyvinou v dospělou blechu. Psí boudy je třeba udržovat v čistotě, občas je vybílit a zvláště vydesinfikovat roztokem lysolu a vyprášit nebo vystříkat DDT. Dečky nebo polštářky psů je třeba prát a desinfikovat. Psy samy musíme občas koupat a ošetřit lysolem nebo jiným preparátem; je vhodné jim do srsti občas nasypat trochu prášku DDT. Pro člověka jinak platí táž pravidla boje proti blechám jako proti vším.
Mouchy domácí, zvláště na venkově, kde zalétají z chlévů do bytů, patří mezi největší trýzeň v domácnosti. Nejvíce se vyskytují od června do září. Larvy žijí v hnoji, dospělé mouchy ssají na hnijících látkách i na potravě (masu, cukru, pečivu apod.). Jsou proto zdravotně nebezpečné, neboť přenášejí při přelétávání s hnijících látek a výkalů na potravu zárodky nebezpečných chorob zažívacích ústrojí. Nejlépe se proti mouchám chráníme tak, že zabráníme síťkou v oknech, aby nám vlétaly do bytu. Proti těm mouchám, jež přesto dovnitř vlétnou, věší se dosud mucholapky. Nechcete-li si však z bytu udělat krápníkovou jeskyni, můžete, a to ještě s větším úspěchem, použít DDT: rozprašte je nebo rozstříkejte tam, kde mouchy nejvíce sedají – na lampy, na okenní rámy, kolem kamen apod. Potraviny je třeba kromě toho chránit síťovými příklopy, po případě postačí i ubrousek. Na venkově je třeba kromě toho hubit mouchy i ve stájích a ve chlévech, kde se mouchy nejvíce vyskytují. Poprašujeme a postřikujeme stěny i podlahy DDT.
Podobným způsobem bojujeme též proti bodalce stájové, jež je velmi podobná mouše domácí, ale na rozdíl od ní ssaje krev zvířat a lidí.
Chráníme-li si byt proti mouše domácí, chráníme jej zároveň i proti jiným mouchám (masařkám apod.) a proti vosám, jež zalétají hlavně v době konservování ovoce do bytů, i proti komárům. Venku se proti komárům chráníme natíráním odkrytých míst pokožky (obličeje, rukou) přípravkem „Repudinem“.
Škůdci zásob
Tito škůdci se velmi dobře přizpůsobili v domácnostech a nacházejí zde dokonce vhodné životní prostředí – tj. chráněné teplé místo a především dostatek potravy. Těžko se hospodyně, zvláště na venkově, ubrání tomu, aby si nějakou zásobu potravin neudržovala. Neznamená to ovšem, že bychom byli proti škůdcům zásob bezmocní. Můžeme jim vhodné prostřední učinit nevhodným jednoduchým způsobem. Především je třeba spíž udržovat v pořádku a kromě potravin v ní nic jiného neuskladňovat; dále je třeba udržovat spíž čistou, přehlednou a často nebo stále větrat; zásoby potravin při tom musíme stále prohlížet a zjistíme-li, že je napadli škůdci, ihned je spotřebovat nebo škůdce zničit. Nikdy nesmíme míchat např. starou mouku s novou nebo novou mouku bez předchozího vyčištění sypat do obalů (pytlů) od staré mouky, i když jsme třeba nezjistili, že by tam byli škůdci.
Šváb a rus patří mezi velmi nepříjemný hmyz, jehož se však nemusíme obávat. V řádně udržované a větrané spíži se málokdy objeví. Jsou-li potraviny dobře chráněny, například síťovými poklopy nebo nějak jinak uzavřeny, pak nenajdou švábi vhodné životní prostředí. V nutném případě je možno podlahu a event. stěny spíže desinfikovat DDT.
Mnohem nebezpečnějšími a rozšířenějšími škůdci jsou někteří brouci, zvláště jejich larvy.
Pilous černý se vyskytuje nejčastěji. Je to malý hnědočerný brouček. Jeho samička nakusuje zrna obilí a klade do nich po jednom vajíčku, larva vyžírá pak vnitřek zrna, až se zakulatí. Brouk dlouhý asi 4 mm může žít i na mouce a na moučných výrobcích, ale zde se nemůže rozmnožovat. Výjimečně žijí pilousi černí i na rýži a na jiném zrní. Pilousi potřebují pro svůj život vlhké prostředí. V suchém prostředí nežijí; budete-li tedy zásoby udržovat v suchu, nemusíte se tohoto škůdce obávat. Kromě toho lze pilousy hubit nahřátím zásob nad 55 oC.
Pilous rýžový se vzhledem i způsobem života zcela podobá pilousu černému, ale je teplomilnější; žije na rýži i na jiném zrní. Obrana je stejná jako u pilousa černého.
Zrnokaz hrachový a zrnokaz fazolový žijí uvnitř zrn luštěnin a hubíme je rovněž vysokými teplotami (nad 50 oC).
Méně rozšířený, ale nebezpečný škůdce zásob v domácnosti je též potemník moučný, hlavně jeho larva zvaná moučný červ. Brouk je velký asi 14 mm, má hnědočernou barvu, jeho larva je žlutá až hnědá, válcovitá a dlouhá. Zjistíme-li ho v zásobách mouky, zbavíme se ho snadno prosíváním nebo nahřátím mouky nad 35 oC.
Mnohem horším škůdcem je potemník skladištní, hlavně jeho larvy. Na první pohled i velikostí se podobá pilousům. Napadá moučné výrobky (krupici, krupky atd.), dále luštěniny, ale i tabák, kakao apod. Samičky kladou mezi tyto poživatiny vajíčka a larvy se do nich pak zakusují. Hubit je můžeme opět vysokými teplotami.
Podobným způsobem žije ještě hojnější červotoč spížní, který má však mnohem všestrannější obživu, neboť napadá kromě mouky a moučných výrobků, krup a krupice též suchary, pečivo, chléb, luštěniny, koření, tabák, kávu, kakao, mletou papriku a dokonce i čokoládu a cukroví. Proti němu je obrana obtížná. Nejlépe je napadené zboží ihned spotřebovat, jinak je možno ho hubit pouze horkem (70 až 80 oC).
Rovněž malí broučci rušníci napadají různé potraviny, hlavně ve vlhčích spižírnách. Obranou proti nim je opět pořádek a sucho. Napadené potraviny je třeba ihned spotřebovat.
Zaviječ moučný je nepříjemný motýlek, který se vyskytuje ve spížích našich domácností. Samička podobná molům klade vajíčka do mouky, ale též do těstovin, do pečiva, do ořechů, do mandlí apod. Drobné housenky spřádají pavučiny mezi napadeným zbožím. Mouka po nich nepříjemně zapáchá. Nejlépe je mouku přesívat a pavučinu s houskami pálit; jinak je třeba zboží rychle spotřebovat. Pytlíky po staré mouce je nutno vždy přeprat, než do nich dáme mouku novou. Ve venkovských domácnostech se často objeví, zvláště na cukru, jako nepříjemní škůdci mravenci. Chráníme před nimi potraviny tím, že je dokonale uzavíráme nebo je přímo chráníme síťovými příklopy. Na místa, kudy mravenci chodí, zvláště k děrám, v nichž mají mraveniště, sypeme DDT, eventuálně s příměsí cukru. Mravenci nanosí DDT do mraveniště, a tak se nám podaří vyhubit celý roj.
Nenápadným, a proto zákeřným škůdcem moučnatých zásob a potravin je roztoč sladkokaz moučný. Je to velmi drobný tvor, a proto ho snadno přehlédneme.
Často ho zjistíme, až když se rozmnoží do velkého množství. Proti sladkokazům se dosud velmi těžko bojuje. Nejlépe je zásoby ihned spotřebovat; jsou-li napadeny hodně, musí se často i zničit. Všechny prostory pak je třeba řádně vyčistit a desinfikovat nejrůznějšími prostředky: můžeme použít i DDT.
Na venkově a v malých městech jsou dosud problémem myši a někdy i krysy a potkani. Jejich škodlivost ve velká a projevuje se různým způsobem; užírají a ničí zásoby i hmotné hodnoty a jsou též roznašeči nebezpečných chorob. Proto se proti těmto hlodavcům musí bojovat se vší důrazností a důkladně. Jsou totiž velmi odolní a rychle se množí. Snášejí zimu a dokonce se i v zimě rozmnožují. Nejspolehlivějším prostředkem boje s těmito škůdci přímo v domácnostech jsou různé pasti. Především však je třeba pamatovat na prevenci. Spíže mají být dobře uzavřeny, zbaveny různých skrýší, štěrbiny ve zdech a v podlaze řádně zakytovány, nejlépe cementem. Nikdy netrpte ve svém obydlí ani v jeho blízkosti žádné skládky starého materiálu. Budete-li udržovat stále ve všech místnostech pořádek, nemusí se myši u vás natrvalo usídlit, i když bydlíte ve starých domech, v kterých myši nacházejí dosti skrýší pod podlahami apod. Vyskytnou-li se tito tvorové ve větší míře, pomůže vám odborný závod.
Zde se dostáváme k další skupině – ke škůdcům zařízení věcného příslušenství a textilií.
Nejznámější a nejnebezpečnější je mol kožešinový, mol šatní a mol čalounový. Jsou to malý třásnití motýlci, které občas večer spatříme při světle lampy. Poznáme je podle třepetavého letu. Motýlci sami žádnou potravu nepřijímají, ale samičky kladou vajíčka na kožešiny, vlněné látky apod. Tato vajíčka na látkách příliš nedrží, a proto, jestliže látky občas vyklepeme, vajíčka spadají. Jinak se z vajíček vylíhnou housenky, jež vykusují zvláště ve vlněných látkách dírky; z kožešin vypadává srst. V takovém případě je třeba látku nebo kožešinu řádně vyklepat a naprášit do nich hodně DDT. Čas od času musíme celý postup opakovat. Mnohem lepší je však předcházet škody způsobené moly. Normálně postačí, odstraníme-li ze skříně všechny zbytky látek, jež se mohou stát místem pro množení molů. Šaty často větráme a vyklepáváme. Kožešiny je lépe přes léto dát uschovat buď v odborném závodě, nebo dobře poprášit DDT, sbalit a zabalit do papíru. Do papírových obalů dáváme globol, jenž odpuzuje dospělé motýlky. Přesto uskladněné textilie ještě během léta kontrolujeme. Hlavní zásady ochrany před moly je nedopřát jim klidu - občas větrat a prohlížet uložené látky a kožešiny.
Kromě molů mohou natropit značné škody larvy kožojeda obecného a kožojeda skvrnitého. Dospělí broučci jsou drobní a najdeme je zvláště na živočišných zbytcích; jsou celkem neškodní. Zato jejich larvy tropí velké škody zvláště na kožešinách, někdy i na vlněných látkách a na kobercích. Jsou porostlé brvami a štětinkami. Proti těmto škůdcům se bráníme podobně jako proti molům rozsypáváním globolu jako odpudila a posypáváním ukládaných kožešin a vlněných látek práškem DDT a globolem. Posypávat koberce práškem DDT je vhodné po vyklepání; můžeme přitom posypat i podlahu.
Vypuklec zlatoplsnatý, malý zlatově sametový brouček, vyskytuje se někdy hodně v čalouněném nábytku. Zbavíme se ho snadno vprášením DDT dovnitř čalounění.
Velmi obtížný je boj proti červotočům. Brouci i larvy žijí v chodbičkách v suchém dřevě. Napadají zvláště starý nábytek a vůbec staré dřevo v bytě. Kromě pilin, jež se vysýpají z chodbiček a znečišťují byt, nejsou ani tak nebezpeční – jejich ničivá práce postupuje velmi pomalu. Hlavní zásadou boje proti nim je prevence. Ochranné nátěry a impregnace dřeva na novém nábytku jej již dostatečně chrání, ale přesto bude lépe, nebudete-li do bytu přinášet jednotlivé kusy starého nebo dokonce již červotočivého nábytku, abyste si červotoče do bytu nasadili. Záleží-li vám však na některém kuse nábytku, který je napaden červotoči, můžete jej dát ošetřit odbornému závodu.
Kromě těchto škůdců se v domácnostech mohou vyskytnout i někteří méně známí a méně hojní škůdci; proti nim je třeba bojovat obdobně jako proti škůdcům, o nichž jsme již mluvili.
Často se též stává, že se v bytě objeví někteří živočichové z volné přírody. Proti nim konečně není třeba žádného zásahu, obvykle sami časem zmizí, protože jim prostředí řádně a čistě udržované domácnosti nevyhovuje.
Závěr: Škůdci v domácnostech hospodaří tam, kde nehospodaří člověk. Všem škůdcům nakonec vyhovuje klid, teplo a dostatek potravy, mnohým potom vlhko a tma a hodně skrýší, jež jim člověk někdy připravuje nedbalostí nebo opominutím. Domácnost čistá a uspořádaná i v těch místech „kde to není vidět“, není pouze estetickou záležitostí, ale záležitostí především hospodářskou. Škůdci v domácnosti znepříjemňují život, ohrožují zdraví a ničí nejrůznější hodnoty. A konečně, mohou se šířit i do jiných domácností.
Mnozí „společníci člověka“ byli u nás problémem sociálním, to znamená, že se vyskytovali v domácnostech chudých vrstev obyvatelstva, které jednak z nedostatků prostředků a času, jednak z neznalosti nevěnovali pozornost ani domácnosti, ani osobní hygieně. S tímto problémem jsme se již v hrubých rysech vypořádali a za krátký čas jej jistě vyřešíme úplně. To již záleží jen na nás samých. Budeme-li vždy dbát na pořádek a na čistotu své domácnosti a použijeme-li všech moderních prostředků, jež si snadno můžeme opatřit, stane se i většina škůdců nenávratnou minulostí.
Dr. J. Pospíšil, Naše domácnost, Nakladatelství Práce 1959
