Správně vybavená a pečlivě udržovaná domácí lékárna by měla být v každé domácnosti. Není jistě nutné její význam zvlášť zdůrazňovat, stačí připomenout, že správná první pomoc může mnohdy rozhodnout i o životě nemocného.
V mnoha domácnostech se však lékárna stává spíše skladištěm nejrůznějších, často mnoho let starých léků, o jejichž složení a použití již dávno ani v rodině nikdo neví. Naopak mnohé léky a obvazový materiál, které mají být vždy po ruce, se v lékárničce buď vůbec nevyskytují, nebo je pro záplavu různých lahviček, tub a pytlíčků nelze rychle nalézt právě tehdy, když je potřebujeme nejnutněji. Proto je důležité, aby domácí lékárna obsahovala opravdu jenom léky, které právě někdo z rodiny na doporučení lékaře užívá, a dále léky první pomoci. S použitím těchto léků se musí každý člen rodiny alespoň povrchně seznámit.
Umístění
Na uložení léků a obvazového materiálu postačí větší papírová krabice, zásuvka nebo dřevěná skřínka. Protože některé léky musí být uloženy v chladu a v suchu, nesmí být lékárna v kuchyni ani v koupelně. Dále je velmi důležité, aby se k lékům nemohly dostat děti; nejlepší je, můžeme-li lékárnu zamknout. Již mnoho těžkých, často tragicky končících otrav bylo zaviněno tím, že si děti v nestřeženém okamžiku hrály s nevhodně uloženými léky.
Obsah domácí lékárny
a) Základní vybavení
nůžky,
oční kapátko,
spínací špendlíky,
teploměr – u dospělých a starších dětí měříme teplotu v podpažní jamce, u kojenců se měří tělesná teplota v konečníku. Před zavedením do konečníku teploměr lehce potřeme vaselinou. Teplota se měří pět až deset minut, nejlépe tak dlouho, až se při opakované kontrole přesvědčíme, že už rtuťový sloupec nestoupá. Je možno též koupit teploměr rychloběžný, jenž je výhodný zvláště pro měření teplot v konečníku malých dětí, které nevydrží deset minut v klidu. Pak se však musí výška rtuťového sloupce zjistit, ještě když je konec teploměru v konečníku, protože rtuť rychle při ochlazení klesá. Nemusí se tedy sklepávat. U nemocných, kteří se léčí doma, měříme teplotu většinou ráno, v poledne, odpoledne mezi 16-18 hod. a večer a zaznamenáváme vždy nejen přesně naměřenou teplotu, ale i dobu, kdy byla teplota měřena.
b) Obvazový materiál
spofaplast – hotový obvaz (šíře 3 cm, 5 cm),
spofaplast – lepivá náplast (šíře 1 cm, 2 cm, 5 cm),
hydrofilový gáz (raději menší balíčky, nejlépe asi pět kusů po ¼ m),
obvazy: hydrofilový (šíře 5, 8 a 10 cm), kalikový (šíře 5 a 10 cm),
pružný,
hotové obvazové balíčky,
vata,
třícípý šátek (k závěsu ruky),
kožený prst – uchrání hojící se ránu před znečištěním a umožní hospodyni vykonávat domácí práce i s poraněným prstem.
c) Léky k zevnímu použití
kožní desinfekční prostředky,
peroxid vodíku 3 % (kysličník vodičitý); musí být vždy v hnědé láhvi a pečlivě zazátkovaný, nejlépe gumovou zátkou. Nesmí se dlouho skladovat, chemicky se mění a ztrácí účinnost,
tinktura Famosept nebo Ajatin (raději než hodně používaná tinktura jodová, neboť tyto tinktury mají prakticky stejný desinfekční účinek, chemicky se nemění a jsou méně dráždivé). Obě tyto tinktury lze koupit buď bezbarvé, nebo zbarvené červeně. Pro praxi je snad vhodnější tinktura zbarvená, neboť na první pohled vidíme, která místa již byla desinfikována. Pouze při poranění obličeje použijeme raději tinktury bezbarvé,
benzin – nepatří nikdy do rány, omývá se jím pouze okolí rány a zbytky náplasti.
Při výpočtu kožních desinfekčních prostředků je nutné se zmínit též o čistém lihu. Často se setkáváme s názorem, že líh je dobrým desinfekčním prostředkem. Ve skutečnosti však mnohé choroboplodné zárodky mohou v lihu přežívat i několik hodin, některé neničí vůbec. Líh má význam pouze jako rozpouštědlo tuků. Potíráme-li zdravou kůži lihem, odstraníme povrchní tukovou vrstvičku, s kterou se rovněž odstraní většina mikroorganismů. Do rány však líh nikdy nepatří, je to zbytečné trápení nemocného. Proto se v domácí lékárně bez čistého lihu dobře obejdeme.
Borová voda – k výplachu očí (spojivkového vaku)
Masti: borová vaselina, sulfathiazolová mast, mast na spáleniny
Kloktadla: formalinové kloktadlo nebo chlorangin; ke kloktání je též vhodný peroxid vodíku (jedna kávová lžička 3% roztoku do sklenice vody) nebo silný odvar heřmánku (do ½ l vařící vody jednu až dvě kávové lžičky heřmánkového květu, nechat přejít var, odstavit s ohně a nechat půl hodiny stát).
Při anginách je kloktadlo pouze pomocným lékem, neboť se jím odstraňují jen příznaky choroby, kdežto hlavním lékem jsou sulfonamidy nebo penicilin podle předpisu lékaře.
Kapky do nosu proti rýmě: ephedrenan, naso-famosept, camillca. Pro děti je nejlepší 3% roztok targesinu nebo camillca; pozor, u kojenců se nesmí heřmánkový olej camilka do nosu vkapávat, nýbrž se nos vytírá pouze kouskem vaty smočeným v tomto oleji;
zásyp aviril.
Octan hlinitý: plumbin nebo deplumbin. Chladné octanové obklady na drobná zhmoždění kloubů, na menší výrony způsobené úderem a podvrtnutím, na otoky po píchnutí hmyzu.
d) Léky k vnitřnímu použití:
Některý z těchto přípravků v tabletách: acylkofin, acylpyrin, algena, eunalgit, veralgin, neuralgen, sedolor, dinyl.
Všechny tyto léky mají podobný účinek proti bolestem a proti horečce (při horečce použijte raději prvých dvou léků nebo sedoloru, ostatní léky působí hlavně proti bolestem). Při bolestech hlavy, zubů apod. berme jednu tabletku, při horečkách dvakrát až třikrát za den jednu tabletku po jídle. Vždy zapít vodou, čajem.
U kojenců a malých dětí používáme při horečkách nejčastěji čípků febrosolvin pro infantibus (dětské febrosoilvinové čípky) nebo tablet acylpyrinu, rozpuštěných ve lžičce čaje.
Dávkování: u kojenců půl čípku nebo třetinu tablety acylpyrinu maximálně třikrát denně, u dětí od jednoho do šesti let jeden čípek nebo půl tablety až tabletu acylpyrinu maximálně třikrát denně.
Dalším oblíbeným lékem vhodným pro domácí lékárnu je vicedrin. Užíváme ho při silné rýmě, při chorobách z nachlazení, při chřipce v dávce až deset dražé za den. Podobným lékem je chinascorbin; dávkování je stejné jako u vicedrinu.
Živočišné uhlí užíváme při prudkých žaludečních zánětech a při zánětech střev, při průjmech a plynatosti, při otravách způsobených použitím zkažené potravy. Živočišného uhlí jsou dva druhy: carbopurin – zároveň lehce projímající účinek, nebo citrocarbon – zároveň lehce stavící účinek.
Dále může být v lékárničce properistol nebo jiné projímadlo. Pamatujte však, že zácpa může být prvním příznakem vážnějšího choroby, zvláště objeví-li se náhle se zvracením nebo pozorujeme-li ve stolici krev. Je též mnoho zdravých lidí, kteří mají pravidelně stolici každý druhý až třetí den, aniž by jim vyprazdňování dělalo potíže. Takový stav za zácpu nepovažujeme a léčit jej projímadly je zbytečné. Jde-li skutečně o zácpu, snažíme se chorobu upravit především dietou, vhodným cvičením, po případě pitím minerální vody ráno na lačno. Používání projímadel omezujeme.
e) Samostatnou skupinu léku tvoří léky předepsané lékařem některému členu domácnosti
Léky užívejte vždy přesně podle rady, u mnohých chorob je to velmi důležité.
Na příklad sulfonamidy (detrion, sulfathiazol, sulfadimidin) je třeba využívat všechny podle rady, i když veškeré příznaky nemoci vymizí. (Mohly by se vypěstovat kmeny bakterií odolné vůči sulfonamidům). Podobně se musí využívat vždy celá předepsaná dávka penicilinu v tabletách (perocilin, prolety). Kdyby se tato zásada dodržovala, nestávalo by se, jak to často v praxi vidíme, že se v některých rodinách tyto léky hromadí a použije se jich pak nevhodně, bez vědomí lékaře.
Neméně důležité je přesně užívat lék při padoucnici (epilepsii). Náhlé vynechání léku nebo snížení dávky může totiž vyvolat těžký záchvat.
Při prudkém kloubním hostci je rovněž nutné užívat léky dlouho i v době zdánlivého zdraví.
Dr. O. Partl, Naše domácnost, Nakladatelství Práce 1959
