Denní pravidelné umývání těla je základním hygienickým požadavkem.
Nejpohodlnější je pro to samostatná koupelna, vybavená moderním technickým zařízením, jako je přítok studené a teplé vody, odpad do kanalizace, ústřední vytápění. Takovou koupelnu má však zatím jen malé procento bytů. Dokonalé technické vybavení usnadňuje udržování tělesné čistoty. Tam, kde není koupelna, potřebujeme alespoň teplý oddělený prostor s teplou a studenou vodou. I velmi jednoduché základní zařízení může dobře vyhovět svému účelu.
Prostor, který si určíme k dennímu mytí, má být vždy teplý. Není-li vytápěný, musí být alespoň temperovaný z jiné přilehlé místnosti. Je-li koupelna studená, nevyužívá se jí v chladném období dostatečně. Mnoho koupelen je umístěno nevhodně, protože přiléhají ke studené venkovní stěně a vstupuje se do nich z netopené předsíně. Je-li voda ohřívána elektřinou nebo plynem, vyžaduje koupelna přitápění.
Pro vytápění koupelen se vyrábějí různé typy kamen. Kamna na uhlí nejsou k tomu účelu zvlášť vhodná, neboť potřebujeme vyhřát koupelnu rychle a jen na krátkou dobu. Účelné je vytápění plynem nebo elektřinou, stačí i jen elektrický teplomet. Elektrická topidla je nutno dokonale zabezpečit, aby nebylo nebezpečí úrazu proudem. Dnes se začíná v koupelnách požívat speciálních žárovek pro ohřev infračervenými paprsky. Umístění žárovky musí být takové, aby záření dopadlo přímo na myjící se osobu.
Nahrazujeme-li koupelnu jen umývárnou krytou před pohledem jiných osob, nemusíme pro to zařizovat samostatnou místnost. Můžeme splnit tento požadavek různými úpravami i jen mycího koutu. Avšak nevhodné je řešení, je-li umyvadlo postaveno v místnosti, které používá několik lidí (v kuchyni, v ložnici).
Zařízení pro ohřívání teplé vody pro koupelnu může být řešeno obdobně jako pro kuchyni.
Spotřeba vody pro koupelnu je však větší, proto elektrický ohřívač zásobní vody musí mít dostatečný obsah. S teplou vodou musíme zacházet hospodárně, má-li stačit potřebě několikačlenné rodiny. Teplá sprcha je stejně účinná jako koupel ve vaně.
Zařízení koupelny a umývárny
Umyvadlo nainstalované má přívod vody a odpad do kanalizace. Šíře umyvadla má být asi 60 – 70 cm. Účelnější tvar je oválný než obdélníkový, snadněji se udržuje v čistotě. Výše okraje je asi 80 cm od podlahy. Účelnější je umístění ventilů (kohoutků) vně umyvadla, dají se lépe čistit. Výpustní zátka umyvadla je účelnější páková než na řetízku, která se snadno při mytí nebo praní uvolní. Umyvadlo nemá mít zbytečné ohyby, má mít co nejméně vodorovných ploch, aby se dalo snadno mít.
Umyvadlo přenosné je tam, kde není vodovodní instalace. Má podobný tvar jako umyvadlo nainstalované, avšak je umístěno na stojanu. Pod ním je vylévák (kbelík) na vypuštěnou vodu.
Umyvadla na sklopné desce používáme tam, kde je málo místa. Nepotřebujeme-li je, je sklopeno a nepřekáží.
Poličku k umyvadlu na toaletní potřeby umístíme lépe vedle umyvadla než přímo nad ním, kde při mytí překáží.
Je-li v koupelně místo, postavíme nebo zavěsíme k zrcadlu malou skřínku na toaletní potřeby. Nahradí toaletku a v ložnici využijme raději místo na menší pracovní stolek nebo podobně.
Vany požíváme, chceme-li si vykoupat celé tělo. Vany se vyrábějí v rozměrech 155-176 cm. Vana má být vždy obestavená, aby se dala lépe udržovat čistá. Zvyšuje naše pohodlí, není však nutným zařízením s hlediska tělesné čistoty, jak se mnozí domnívají. Pro správné umytí je účelnější zařízení sprchové. Vana má mít držadlo, aby se z ní snáze vystupovalo. Opěradlo je zvlášť nutné pro starší osoby; může zabránit úrazu, ke kterému dosti často dochází. Účelným doplňkem je jednoduchý rošt, který se položí na vanu a slouží buď při koupání děcka, nebo jako pomocná plocha při praní.
Také sprchy používáme k mytí celého těla. Předpokladem je přítok teplé vody. Studená sprcha není vhodná k mytí. Sprcha se skládá z kropicího zařízení a ze sprchové mísy. Její rozměry jsou 80x80 cm, okraj vysoký asi 20-25 cm. Účelný je závěs z nepromokavé látky kolem sprchy, aby se voda nerozstřikovala. Zmenšování bytových prostorů si vynutilo různá úsporná zařízení, která jednak vyžadují méně místa, jednak zlevňují nákladná technická zařízení. Tak je někde koupelna nahrazena jen sprchou.
Umyvadlo je napojeno přímo na vanu. Ušetříme tím místo a snížíme náklady. Přítok vody (mísicí baterie) je společný pro umyvadlo i pro vanu.
Polyban je úsporné universální zařízení, kterého můžeme použít jako sedací vany, sprchy i bidetu. Má jedno přítokové zařízení. Spotřebujeme méně vody, přitom je to zařízení hygienické.
Sprchové kabiny spojené s umyvadlem mohou být jednoduše nebo i náročněji technicky vybaveny. Jsou účelné při úpravě starých bytů.
Úprava mycích koutů
V bytě bez koupelny můžeme upravit účelný mycí kout v některé vytápěné místnosti. V rohu místnosti přistavíme ke stěně kolmo skříň. Vznikne prostor omezený dvěma stěnami a skříní. Čtvrtou stěnu vytvoříme závěsem z nepromokavé látky. Podlahu kryjeme vodotěsnou pokrývkou (z gumy, z nových plastických hmot), okraje krytiny zdvihneme a připevníme ke stěně lištou, aby pod ni nezatékalo. Stěny skříně chráníme před postříkáním olejovým nátěrem nebo nepromokavým závěsem. V mycím koutě umístíme přenosné umyvadlo, je-li málo místa, postavíme je na sklopnou desku. Sprchu nahradí konev s kropítkem nebo džbán, kterým se poléváme. Stojíme při tom v míse se širším okrajem. Místo mísy můeme použít jakékoli větší nádoby s pevným dnem, aby se dno naší vahou nedeformovalo. Nádobu můžeme rozšířit skládacím okrajem.
Koupelna i umývárna jsou nejméně vhodné místnosti ke skladování různých předmětů. Je zde vlhko, ale především musí být koupelna udržována v úzkostlivé čistotě. Čím méně je v ní věcí, tím je úklid rychlejší a důkladnější. Podlaha musí zůstat volná, aby se všude dala vytřít. Před umyvadlo klademe rohož, aby podlaha nestudila, k vaně gumovou předložku z nových hmot nebo předložku prací. V koupelně máme jen předměty, které skutečně potřebujeme. To je u umyvadla toaletní potřeby, na dveřích nebo na stěně věšák, na který věšíme věci, když se převlékáme, po případě zde visí noční oblek. Je-li koupelna prostorná, můžeme zde mít domácí oblek, do kterého se po příchodu domů převlékáme. V koupelně může být umístěna i skřínka na špinavé prádlo, na kterou při výstupu z vany sedáme.
Koupelna má být vždy dostatečně osvětlena. Lépe se udržuje v čistotě a pohodlněji se jí používá. Používáme-li jí i k osobní toaletě, při česání, při úpravě obličeje, potřebujeme především dobré osvětlení před zrcadlem.
Nejlepší větrání koupelny je přímé, oknem. Většina koupelen je však umístěna uvnitř bytu: je pak větrána buď do světlíku, nebo ventilačními průduchy. Není správné podceňovat tyto způsoby větrání a nepoužívat jich. Okno do světlíku necháme proto volné a pravidelně jím větráme. Ventilační průduchy jsou méně účinné v létě, kdy jsou malé rozdíly teplot uvnitř a vně domu. V zimě však větrají dostatečně.
Denní provoz koupelny
V koupelně je největší provoz ráno, celkem asi hodinu až hodinu a půl. Zvláště tam, kde je několik členů rodiny, kteří odcházejí ve stejnou dobu do zaměstnání, je provoz velmi stížen.
Proto je třeba chovat se ukázněně. Každý má používat koupelny ráno nejvýše čtvrt hodiny na běžné mytí. Předpokládá to, že se všichni večer myjí, sprchují nebo koupají, po případě že se muži večer i holí.
Menší děti koupeme každý večer, u větších dětí dbáme, aby se večer důkladně umyly a ráno jen studenou vodou opláchly. Večerní mytí velmi ušetří ložní povlaky a není třeba pak tak často povlékat.
V bytě, který je obýván vícečlennou rodinou, je účelné ještě jedno umyvadlo s tekoucí vodou, umístěné v jiné místnosti než v koupelně, v němž je možno se mýt, je-li koupelna obsazena.
Velmi nevýhodný je záchod sloučený s koupenou v bytě, v němž je několikačlenná rodina. Velmi to stěžuje právě ranní provoz.
Rychlejší než natočení vody do koupele i úspornější je ruční sprcha. Po namydlení se rychle a krátce opláchneme nejprve teplou, potom studenou vodou. V zimě takovéto mytí předpokládá vytopenou koupelnu.
V koupelně máme poličku, na kterou stavíme různobarevné pohárky na čištění zubů. Předpokladem je, že každý člen domácnosti má svou sklenku, kartáček na zuby, žínku i ručník. Ručník odlišujeme barvou, vzorem nebo monogramem, po případě je věšíme na různé věšáčky, aby nevznikaly záměny, a tím mrzutosti.
Zvlhlé ručníky se v zimě špatně suší, proto je věšíme na ramínka nebo na šňůru, aby dobře proschly. Někdy je bude nutno vzít přes noc na sušák do kuchyně nad kamna.
Ve skřínce v koupelně jsou uloženy všechny toaletní potřeby. Tato skřínka dobře nahradí toaletní stolek v ložnici.
Do vany ani do umyvadla nic nevyléváme, abychom neucpali odpad. Odtéká-li voda špatně, snažíme se odpad hned vyčistit.
Umyvadlo udržujeme v pořádku tím, že každý po sobě dobře mýdlo a usazeniny spláchne. Proto visí u umyvadla na háčku malá utěrka ušitá ze starší látky a v krabičce stojí odmašťovač (blankolin apod.). Hospodyně pak nemusí každý den koupelnu uklízet.
Po umytí ráno necháváme v koupelně volně viset a větrat pyjamo nebo noční košili, protože je nevyvětrané nemáme zastýlat. Stejně si je zase po večerním umytí oblékáme.
V koupelně přepíráme skoro denně: nejčastěji silonové punčochy a dětské kousky prádla a oděvu. Drobné věci pereme v umyvadle, na větší kusy máme starší dětskou vaničku, kterou stavíme na rozkládací stojánek, nebo před vanu dáme udělat dřevěný rošt, na který vaničku stavíme.
Je-li v rodině kojenec, je koupelna na první měsíce zabrána pro jeho koupání, praní plenek apod. Dá-li se dobře vytopit, koupeme kojence v malé vaničce postavené na stojanu nebo na roštu. Musíme mít zde i odkládací plochu, kam dítě z vany vyndáme, když je osušujeme, čistíme oči, nos atd. Máme-li kojence, nesmíme malé vaničky použít na nic jiného než na koupel; pleny pereme v jiné nádobě.
V koupelně visí na věšáčku aspoň jeden koupací plášť, kterého používáme při předcházení z koupelny do ložnice, a slaměné nebo plastikové trepky. Bačkory nebo kožená obuv se špatně na vlhkou nohu oblékají.
Záchod
Snadné a dokonalé udržování čistoty na záchodě je důležitý zdravotní požadavek.
Záchodová mísa. Prkénko kryjící záchodovou místu je obvykle dřevěné, lakované. Lak se má pravidelně obnovovat, poněvadž lakované dřevo se lépe udržuje v čistotě. Bílý nátěr prkénka ukáže každé znečištění, proto s hygienického hlediska je vhodné, nátěr se však musí častěji obnovovat, neboť jeho poškození je patrnější. Hygieničtější jsou sedátka z plastických hmot, nevyžadují nátěr, poněvadž jejich hmota je celistvá, nenasákává; není také nebezpečí, že se sedátko rozeschne.
Účelné je na záchodě umývátko k mytí rukou. Velmi žádoucí je tam, kde je koupelna v jiném podlaží. Slouží pak k mytí rukou i po příchodu zvenku.
Dalším zařízením je schránka s toaletním papírem na kotoučový nebo skládaný papír a nádoba se záchodovou štětkou. Jiné předměty do bytového záchodu nepatří.
V některých starých domech bývají záchody dosti rozměrné a při tom nebývá v těchto bytech pamatováno na skladování domácích potřeb. Jedině v tomto případě lze připustit, že se používá nadměrného prostoru záchodu k uložení některých předmětů. Pak ale mají být řádně uloženy ve skřínce nebo v poličce. Jejich dostatečně vysoké nožky, alespoň 30 cm, umožní, aby podlaha zůstala volná a mohla se dobře vytírat. V žádném případě však ze záchodu neděláme skladiště odložených předmětů.
Joza Břízová, Božena Kerchová, Naše Domácnost, Nakladatelství práce 1959
