Zásady první pomoci
Zachováme klid a rozvahu – jen tak přineseme postiženému úlevu a důvěru v pomoc, ostatním uklidnění, aby nepodlehli okamžitému zmatku.
Vypracujeme si v duchu postup první pomoci: zjistíme, zda postiženému nebo ostatním nehrozí další nebezpečí, zda nejde o tepenné krvácení, jaký je stav vědomí (nereaguje-li na světlo a dotek, je-li reakce částečná, opožděná, vědomí zkalené, je-li nemocný v bezvědomí, jaká je činnost srdeční a dýchací).
Jednáme co nejrychleji a co nejjemněji. Vykonáme vše, co je v našich silách a možnostech. Postaráme se o nejrychlejší vhodnou dopravu k lékaři a zařídíme převoz. Zároveň pošleme lékaři zprávu o všech okolnostech, které se nám podařilo zjistit.
Úrazy
Při všech vážnějších úrazech, při kterých je nutné včasné ošetření v nemocnici (zlomeniny, vymknutí, hluboké krvácející rány atd.), omezíme všechny zásahy na nejmenší míru.
Při každém vážnějším úrazu je zraněný ohrožen nejen ztrátou krve, poškozením životně důležitých orgánů a infekcí, ale též tzv. šokem, což je velmi vážný stav projevující se hlavně zhroucením oběhové soustavy, končícím mnohdy i smrtí. Již při poskytování první pomoci předcházíme vzniku šoku tím, že uklidníme nemocného, vzbudíme svým klidným chováním jeho důvěru, postaráme se, aby netrpěl zimou, aby nebyl vyrušován a aby mu nebyla nešetrným ošetřením a transportem zbytečně způsobena bolest. Dáme postiženému pít teplé nápoje (pokud nejde o zranění břicha a hrudníku).
Krvácení
Hluboké krvácející rány
Rány se nedotýkáme, nesnažíme se ji čistit ani vyplachovat. Přikryjeme ji pouze sterilním gázem, v nouzi stačí přežehlený kapesník, utěrka nebo ručník apod., a převážeme obvaz. Jestliže rána silně krvácí, zjistíme, o jaké krvácení jde (tepenné nebo žilné). Při tepenném krvácení stříká z rány přerušovaným proudem v rytmu srdečního tepu jasně červená krev, při žilném krvácení vytéká z rány krev tmavá a hustá. Téměř při všech úrazech se podaří zastavit krvácení tím, že ránu pokryjeme co nejsilnější vrstvou gázu a při obvazování obvaz důkladně utahujeme. Pomáhá též zvýšit polohu poraněného místa (např. při poranění ruky zdvihneme ruku výše). Pouze při krvácení z větší tepny musíme mezi zraněným místem a srdcem stlačit přívodnou tepnu, a to co nejdříve, zprvu pouhými prsty, vždy proti kosti. Na paži v horní třetině na vnitřní straně proti kosti, na krku zepředu proti páteři, na stehně vpředu pod vnitřní třetinou tříselného vazu. Končetinu potom zaškrtíme opět mezi ranou a srdcem gumovou hadicí, šálou, ručníkem apod. (nesmí se použít provázku, drátu) tak silně, až rána přestane krvácet. Při nedostatečném zaškrcení se krvácení naopak zvyšuje.
Škrtidlo nesmí zůstat přiloženo déle než jednu a půl hodiny. Nepodaří-li se do té doby dopravit nemocného k lékaři, musíme škrtidlo na jednu až dvě minuty uvolnit a potom končetinu opět zaškrtit. Použijeme-li škrtidla, musíme vždy dát nemocnému lístek s přesným udáním doby, kdy se škrtidla použilo. Protože zaškrcení končetiny, zvláště bylo-li provedeno tenkým škrtidlem na nevhodném místě, může poškodit cévy i nervy v končetině, snažíme se pokud možno zastavit krvácení bez pomoci škrtidla.
Tepnu lze též stlačit vložením tuhého předmětu do podkolení, po případě do loketní jamky a silným ohnutím končetiny v příslušném kloubu.
Povrchní řezné rány nožem, sklem apod.
Ránu i okraje rány otřeme desinfekční tinkturou a ránu kryjeme buď hotovým obvazem spofaplast, nebo gázem, který můžeme přilepit náplastí nebo připevnit obinadlem. Jestliže se obvaz při práci nebo při mytí namočí nebo zašpiní, musíme jej vyměnit. Zbytky staré náplasti odstraníme s kůže benzinem. Při větších ranách nebo při poranění v obličeji jdeme ihned k lékaři, který zjistí, zda není nutné ránu sešít nebo zajistit svorkami, čímž se značně zmenší zbylá jizva.
Povrchní oděrky a odřeniny vymyjeme peroxidem vodíku nebo potřeme tinkturou. Zcela povrchní poranění nekryjeme po ošetření obvazem, pouze je necháme zaschnout. Na hlubší oděrky přiložíme sterilní obvaz.
Každé zranění, které porušuje kožní povrch, ohrožuje člověka též infekcí. Nebezpečnou infekcí je zvláště tetanus (ztrnutí šíje). Tetanus není častý, ale téměř u žádného zranění nemůžeme jeho pozdější vznik vyloučit. Nebezpečné jsou zvláště hluboké zhmožděné rány znečištěné hlínou a prachem se silnice a dále hluboké rány bodné. Protože léčení tetanu je dodnes obtížné a nespolehlivé a protože úmrtnost na tuto chorobu je stále vysoká, je správné předcházet vznik tetanu injekcí protitetanového sera (ATS), která by měla být dána při každém zranění.
Je-li při dalším úrazu nutno znovu použít protitetanového sera, je důležité, aby lékař byl informován nemocným o předchozí injekci a podle toho se zařídil, jinak mohou vzniknout komplikace.
Předcházet vznik tetanu lze rovněž očkováním, které se u nás již provádí u zvlášť ohrožených skupin obyvatelstva. Toto očkování je zcela bezpečné a proti tetanu spolehlivě chrání.
Krvácení z nosu. Nemocného uložíme na záda, zdvihneme mu hlavu a přikládáme mu na čelo a do týla studené obklady. Nemocný nesmí smrkat ani vdechovat nosem vodu. Někdy se podaří rychleji zastavit krvácení pevným stisknutím nozder dvěma prsty se stran nebo ucpáním nosní dírky sterilním mulem. Při silném nebo opakovaném krvácení je nutné lékařské vyšetření a pomoc.
Krvácení z ucha. Může být při úrazech hlavy příznakem vážného poranění. Důležitý je klid a rychlý převoz do nemocnice. Na ucho přiložit obvaz.
Krvácení z plic. Nemocný kašle krev, která je jasně červená a zpěněná. Na hrudník přikládáme studené obklady, zakážeme nemocnému jakýkoli pohyb i mluvení, zařídíme převoz k lékaři.
Krvácení do žaludku. Nemocný zvrací tmavou sraženou krev. Položíme jej, přikládáme studené obklady na krajinu žaludeční a zajistíme převoz k lékaři.
Krvácení z dásní po vytržení zubu. Vytvoříme stlačující obvaz tím, že na krvácející zubní lůžko položíme kousek sterilního mulu a zkousneme. Nesmí se ssát z rány krev ani vyplachovat ústa, dokud krvácení nepřestane.
Krvácení vnitřní. Všude tam, kde můžeme předpokládat vnitřní krvácení (po tupém nárazu do hrudníku nebo do břicha při těžších úrazech, dopravních nehodách apod.) musíme se postarat o rychlý převoz do nemocnice. Při vnitřním krvácení nemocný bledne, kůže je chladná, vědomí zkalené až bezvědomí, tep zrychlený a postupně slábne, až je téměř nehmatný. Snažíme se odkrevnit končetiny (zvýšený poloha, stlačující obvaz od prstů vzhůru), abychom odvedli krev do životně důležitých orgánů. Zabalíme nemocného do teplých přikrývek.
Úrazy kostí a kloubů
Zlomeniny
Nikdy se nesnažíme zlomeniny napravovat, neopatrným zásahem bychom mohli nemocnému těžce ublížit. Poraněnou končetinu znehybníme, neboť jakýkoliv pohyb způsobuje postiženému velké bolesti a ostré úlomky kosti mohou při pohybech porušit cévy, svalstvo a nervy.
Zlomenou kost znehybňuje tak, aby byl znemožněn pohyb v obou sousedních kloubech (např. při zlomení předloktí musí být zabráněno pohybu v lokti a v zápěstí). Dlahy můžeme nahradit pravítkem, násadou smetáku, holí, lyží apod. Důležité však je, abychom před položením podlahy ovázali měkce celou končetinu, zvláště klouby, vatou, šálou, měkkou látkou, aby dlaha netlačila. Dlahy připevníme obvazem, po případě opaskem šálou, punčochou. Při zlomeninách otevřených, při nichž došlo též k porušení souvislosti kůže, ošetříme nejprve toto zranění a teprve potom přikládáme dlahu.
Úrazy kloubů
Úrazy kloubů (buď vykloubení s trvalým vzdálením obou kloubních plošek a deformací kloubu, nebo pouhé podvrtnutí) vyžadují též znehybnění a lékařské ošetření. Při vykloubení se rovněž nepokoušíme kloub napravovat, protože jakákoliv manipulace se zraněným kloubem je nesmírně bolestivá a může vést k trvalému poškození, je-li provedena neopatrně bez podrobných anatomických znalostí kloubu.
Na krevní výron a otoky při podvrknutí lze místně přikládat obklady octanu hlinitého.
Bezvědomí
Nepodáváme žádné tekutiny ani léky, neboť nemocný v bezvědomí by mohl podanou tekutinu vdechnout. Zvrací-li nemocný, uložíme jej na bok, aby zvratky mohly volně vytékat z úst. Při křečích musíme zabránit eventuálnímu zranění: mezi zuby vložíme složený čistý kapesník, aby si postižený nepokousal jazyk, hlavu podložíme polštářem, v nouzi kabátem apod. Nemocného dopravujeme do nemocnice šetrně, vleže. Přestane-li dýchat, zavádíme umělé dýchání.
Používáme nejčastěji metody podle Silvestra: Zraněný leží na zádech, osoba zavádějící umělé dýchání klečí za jeho hlavou a drží oběma rukama levé i pravé předloktí zraněného. Vdechu se dosahuje vzpažením, výdechu stlačením hrudníku pažemi nemocného ohnutými v loktech. Důležitá je naprostá vytrvalost a pravidelnost.
Dříve než začneme zavádět umělé dýchání, musíme uvolnit dýchací cesty (odstranit cizí tělesa z úst, vytáhnout jazyk). Hrudník podložíme. Umělé dýchání musíme provádět i při dopravě k lékaři.
Úrazy elektrickým proudem
Jsou u nás stále častější, neboť do domácnosti se zavádí stále větší množství elektrických spotřebičů. Důležitá je opatrnost, proti které se stále hřeší.
Při úrazech elektrickým proudem dochází nejen k místním změnám dosti podobným popálením, ale též k poruchám celkovým – od lehkých poruch vědomí až po zdánlivou smrt.
První pomoc: předně musíme vždy přerušit spojení zraněného se zdrojem elektrického proudu, a to tak, abychom neohrozili vlastní zdraví (vypnout hlavní vypinač, vyšroubovat pojistky, odstranit drát s těla postiženého dřevěnou holí, suchým hadrem apod.). Dbejme toho, abychom měli suché ruce a pokud možno stáli na isolující podložce (dřevo, guma, textil). Místní zranění ošetříme podle rozsahu a povahy. Jestliže zraněný v bezvědomí nedýchá, musíme zavádět umělé dýchání (i při dopravě k lékaři).
Spáleniny a omrzliny
Při rozsáhlejších spáleninách (jsou nebezpečné zvláště u dětí) si musíme při ošetření a krytí rány počínat opatrně a čistě jako při otevřené ráně, neboť nebezpečí infekce a hnisání je stejné. Zakryjeme popálené plochy naprosto sterilním gázem, v nouzi čistým čerstvě přežehleným kapesníkem, prostěradlem atd. (látka musí být měkká). Včasné ošetření lékařem je nutné.
Nikdy neodstraňujeme z rány zuhelnatělé zbytky oděvu nebo jiné nečistoty. Spáleniny jsou velmi bolestivé, proto podáváme postiženému tišící prášky. Podáváme hodně tekutin, nejlépe teplých. Malé spáleniny můžeme ošetřit sami; potřeme je sulfathiazolovou mastí nebo mastí na spáleniny a čistě zavážeme.
Poranění oka
Poranění oka je rovněž úraz, který má vždy ošetřit lékař. Při každém zranění oka omezíme první pomoc pouze na přikrytí celého oka gázem, který připevníme obvazem nebo lepivou náplastí. Nemocného pak hned dopravíme k lékaři. Pouze při poleptání oka kyselinami, louhem, čpavkem vyplachujeme oko co nejdříve velkým množstvím čisté vody a teprve potom pošleme nemocného k lékaři. Vnikne-li do oka cizí těleso (písek, prach), podaří se nám ho většinou odstranit tím, že propláchneme spojivkový vak borovou vodou. Je-li cizí těleso zaseknuto do spojivky nebo do rohovky, musí je odstranit lékař.
Cizí těleso
V nose: snažíme se vyvolat kýchnutí, aby cizí těleso samo vyletělo. Jinak pošleme nemocného k lékaři.
V hrtanu a v dýchacích cestách: Nejdůležitější je podobným nehodám předejít. Nedávejte malým dětem ke hraní korálky, mince, knoflíky a podobné drobné předměty, při jídle nemluvte, při drobných řemeslných pracech v domácnostech neberte do úst špendlíky apod. Jestliže přes veškerou opatrnost dojde k nehodě, většinou se cizí těleso kašlem uvolní a odstraní. Můžeme po případě postiženého udeřit dlaní do zad při výdechu. Nepodaří-li se těleso odstranit, je nutno vyhledat hned lékařkou pomoc.
V zažívacích cestách: snažíme se vyvolat dávení. Uvázne-li v hltanu nebo v jícnu ostrý předmět (rybí kost), podáváme kaši, chléb, vodu, aby se předmět dostal do žaludku. Při trvajících obtížích je nutná kontrola u lékaře.
Bolesti v břiše
Při bolestech v břiše nepodáváme nikdy bez doporučení lékaře ani léky proti bolestem, ani projímadlo. Zvláště u dětí je nutná opatrnost, klid, dieta (pouze čaj) a včasné lékařské vyšetření, neboť může jít o vážné onemocnění zvláště tehdy, je-li bolest v břiše spojena se zvracením a zvýšením teploty.
Otravy
Otrava svítiplynem a kysličníkem uhelnatým se projevuje mžitkami před očima, bolestí hlavy, malátností, hučením v uších, zvracením, bezvědomím.
První pomoc: odnést nemocného ze zamořeného prostoru na čistý vzduch, zastaví-li se dýchání, je nutné zavést dýchání umělé. Vždy ihned zavolat lékaře.
Otravy kyselinami: postiženému dáme pít mléko se syrovým bílkem nebo zředěný roztok jedlé sody. Lékařské ošetření nutné.
Otravy louhem, čpavkem: postiženému dáme pít citronovou vodu, zředěný ocet, mléko a pošleme jej k lékaři.
Otravy potravinami projevují se zvracením, nevolností, průjmem. Jsou častější v létě, neboť v teple se potraviny rychleji kazí. Příčinou otravy bývají nejčastěji různé rybí saláty, majonézy, salámy, vnitřnosti, někdy též zmrzlina, tedy hlavně takové pokrmy, které se před požitím nezahřívají a které se používají někdy až mnoho hodin po přípravě. První pomocí je dieta (málo slazený čaj a živočišné uhlí), podporovat zvracení. Vyšetření lékařem je nutné, neboť může jít o nakažlivou střevní infekci (přenáší se stolicí).
Otrava houbami: vyvolat zvracení, podávat černou kávu, živočišné uhlí. Na hlavu studené obklady.
Při všech otravách uschováme pro lékaře vzorek jídla.
Puchýře a mozoly
ošetřujeme tak, že puchýř i okolí potřeme desinfekční tinkturou, puchýř propíchneme jehlou, kterou jsme před tím vypálili a otřeli desinfekčním roztokem, vyteklou tekutinu setřeme a puchýř zalepíme náplastovým obvazem. Doporučuje se namazat náplast borovou vaselinou. Nikdy neodstřihujeme zbytek puchýřů, aby se rána neznečistila. Mozoly většinou nepůsobí obtíže a není třeba je zvlášť ošetřovat. Zhnisá-li mozol, je třeba ošetření u lékaře.
Pokousání psem
Ránu ošetříme běžným způsobem podle rozsahu a krvácení. Definitivní ošetření lékařem je nutné i u zdánlivě nevýznamného zranění, zvláště bylo-li způsobeno neznámým psem.
Uštknutí zmijí
Nejčastěji je zraněna ruka nebo noha. Končetinu podvážeme mezi ranou a trupem, asi 10 cm od rány tak, aby žíly naběhly. Tím zpomalíme pronikání jedu do oběhového systému. Vždy po ¼ hodině podvaz posuneme dále směrem k trupu a po hodině jej odstraníme. Máme-li injekci proti uštknutí, použijeme ji přesně podle návodu. Nemáme-li serum a není-li naděje, že nemocný bude během 3-4 hodin po uštknutí ošetřen lékařem, je správné rozříznout ranku, nejlépe holicí čepelkou, vypálenou nad plamenem, aby rána krvácela. Ránu propláchneme peroxidem vodíku nebo roztokem manganistanu draselného. Postiženému dáme pít černou kávu a postaráme se, aby se co nejméně pohyboval. Často doporučované pití lihovin považuje většina lékařů za nevhodné.
Píchnutí vosou, včelou
Je-li žihadlo dosud v ráně, musíme je odstranit opatrně, neboť někdy zůstanou u žihadla i váčky s jedem, takže stisknutím bychom vpravili zbývající jed do těla. Ranku potřeme čpavkem, desinfekčním prostředkem a přikládáme studené octanové obklady. Vážné následky může mít žihadlo u malých dětí, osob přecitlivělých a je-li žihadel více. Rovněž nebezpečné je postižení dutiny ústní, kde tvořící se otok může ohrozit nemocného zúžením dýchacích cest.
*
Nezapomeňte, že první pomoc nestačí, že je někdy velmi důležitý rychlý převoz do nemocnice nebo k lékaři. Proto mějte vždy telefonní čísla záchranných vozů, lékařské pohotovosti a nemocnice po ruce. V rozčilení se špatně hledají.
Chcete poskytnout první pomoc opravdu správně? Československý Červený kříž pořádá bezplatné kursy první pomoci. Informujte se na ně ve svém obvodě.
Dr. O. Partl, Naše domácnost, Nakladatelství Práce 1959
