Domácnost je samostatný hospodářský celek. Jak prospívá, záleží nejen na příjmech, kterými disponuje, ale i na způsobu, jak s nimi dovede hospodařit. Jejími peněžními příjmy jsou mzdy a platy, které dostávají členové rodiny. Ale i jejich práce a zájem věnovaný domácnosti jsou důležitými aktivy tohoto hospodářství.
V minulosti byl jednotný názor na dělbu povinností. Muž přinášel peníze, žena dávala svou práci a péči. Muž rozhodoval o věcech mimo domácnost, žena byla vedoucím v ní. Společně rozhodovali o otázkách závažných, ať finančních nebo jiných. Tento systém zhruba vyhovoval většině rodin.
Dnes je problém složitější. Především v mnoha případech žena přináší do domácnosti peníze jako muž. Není-li výdělečně činna v početnější rodině nebo v rodině s dětmi, je natolik zaměstnána, že její pracovní příspěvek dnes vyváží finanční přínos muže. Také její dnešní postavení ve společnosti, její výchova a vzdělání ji učinilo rovnoprávným partnerem muže, i když její situace v domácnosti je odlišná od jeho. Každému právu však jde v patách povinnost. Nikomu nepomůže mít na papíře potvrzeno právo, zúčastnit se na vedení rodiny a domácnosti a spolurozhodovat o jejich problémech, nevykonává-li povinnosti z něho plynoucí z pohodlnosti, slabosti nebo nezájmu.
Základním úkolem společného vedení domácnosti muže i ženy je zajištění finanční rovnováhy. Sestavení rozumného, spravedlivého rozpočtu, jeho dodržování a kontrola je pro ně nezbytnou pomůckou. K jeho sestavování je potřeba otevřenosti, poctivosti a pochopení pro potřeby druhých. Takovýto rozpočet vylučuje „tajné fondy“, které mohou sice někdy způsobit radost pěkným dárkem, ale současně podlamují důvěru v partnerovu upřímnost. Dobré účty dělají dobré přátele, platí ve zvýšené míře v domácnosti.
Je-li více příjmu v rodině, děláme rozpočet z jejich úhrnu. Tento způsob je správnější, než přispívá-li každý jen částí svého příjmu, třeba dohodnutou, a zbytek si ponechává na osobní potřebu.
Při finanční rozvaze se dnes zapomíná často, že zaměstnání ženy mimo domácnost nutně zvětšuje některé výdaje. Vedení a udržování domácnosti je práce složitá, vyžaduje čas, energii i znalosti, máme-li vytvořit dobré prostředí pro dospělé, a zvlášť pro dorůstající novou generaci. Není dobře možné, aby žena vykonávala všechny povinnosti a práce s tím spojené v čase po svém výdělečném zaměstnání. Neúměrné přetížení poškozuje její zdraví, vyřazuje ji ze společenského i kulturního dění a projevuje se i nepříznivě v jejím zaměstnání. Je proto třeba spravedlivě a rozumně hospodařit nejen s příjmy rodiny, ale i s energií a časem všech jejich členů.
Je již jen technickou záležitostí, který úkol kdo vykonává, komu je svěřeno administrativní vedení domácnosti, tj. vydávání peněz, zápisy účtů, jejich kontrola apod. Někdy je to žena, jinde dospívající dcera nebo syn. Je zásadně správné budit zájem dorůstajících děti o vedení domácnosti. Mají se podílet na sestavování rozpočtu i na jeho kontrole i v tom případě, když přímo nepřispívají svými příjmy. Nejlépe tak poznají hodnotu věcí, naučí se osobní kázni, což je základem rozumného hospodaření.
Rozpočet
Každá domácnost hospodaří v praxi podle předběžného alespoň částečného rozpočtu. V některé domácnosti je toto hospodaření velmi jednoduché; odděluje se např. z příjmu nutná částka na základní vydání v měsíci (strava, nájem, plyn) nebo se pravidelně zadržuje menší obnos na zamýšlenou koupi nákladnějšího předmětu, na doplnění šatníku (na koupi pláště, bytového zařízení radia, křesla apod.). Jiná domácnost má podrobně rozepsané očekávané výdaje a podle tohoto předem rozmyšleného rozpočtu hospodaří. Tento druhý způsob je důkladnější, přesnější, výdaje jsou rovnoměrně a úměrně rozvrženy.
Rozpočet pomáhá udržet příjmy a vydání v rovnováze, a tak předcházet nepříjemnosti, které s sebou vždy přinášejí neurovnané rodinné finance.
Šetříme-li s rozmyslem, je to méně obtížné, poněvadž to děláme v položkách, na nichž se to neprojeví tak nepříjemně. Horší je, necháme-li věcem volný průběh a vydáváme-li peníze bez rozmyslu, takže nakonec nezbývají peníze na výdaje skutečně nutné.
Pamatujeme-li v rozpočtu včas na úhradu i nákladnějšího předmětu, který chceme koupit do domácnosti, nebo na větší vydání na rekreaci, spíše tak nutné peníze ušetříme.
Základem při sestavování rozpočtu je zjistit výši nezbytných položek výdaje (nájemné, světlo, otop, jízdné do práce apod.), které se opakují pravidelně každý měsíc. K těmto výdajům připočteme částku nutnou na údržbu domácnosti (praní, čištění, drobná údržba oděvu a bytu). Zbývající částka je určena na stravu a na reservu pro vydání sice nutné, avšak nepravidelné (opravy v bytě, doplňky šatníku) a na vydání ostatní (lístky do divadel, rekreace apod.). Na tuto reservu pamatujeme obnosem, který odpovídá potřebě. Na stravu necháme takovou částku, která kryje vydání na jednoduchou výživu. Ze stravného opět oddělíme obnos, který pravidelně platíme jako předplatné do závodní nebo školní jídelny. Zbytek – při patnáctidenním rozpočtu – rozdělíme na 16 dílů. Např. máme-li 500 Kčs, počítáme na denní vydání 30 Kčs, zbývajících 50 Kčs je přídavek na neděle a na mimořádný nákup.
Pro některou hospodyni stačí, rozepíše-li si rozpočet jen takto, aby podle něho řídila svá vydání. Tam, kde je rozpočet velmi těsný, po případě má-li hospodyně slabou vůli, a je tedy větší nebezpečí, že rozpočet bude překročen, je účinným pomocníkem hospodaření obálkové.
Rozpočet nezůstane jen napsán na papíře, ale pro jednotlivá vydání si připravíme obálky s nadpisem, do nichž skutečně určenou částku vkládáme, ihned jakmile dostaneme peníze. Tak na příklad do obálky „Byt“ dáváme každých 14 dní polovinu měsíčního nájemného, čtvrtinu účtu za plyn a elektřinu, který platíme za dva měsíce. Do další obálky ukládáme peníze určené jako reserva na výlohy s údržbou nebo na koupi doplňků. Porušíme-li nějak tento systém – utratíme-li peníze z některé obálky předčasně nebo jinak – zhroutí se celý tento systém.
Na stravu máme buď obálku týdenní, nebo nestačí-li toto omezení, oddělíme si peníze na každý den. Podrobné hospodaření s penězi znemožňuje sice nákup ve větším množství a nemůžeme ani ve větší míře využít výhodně sezónní nebo příležitostné nabídky, ale na druhé straně nás uchrání před nepředloženými méně účelnými výdaji nebo před nákupy do zásoby. Spotřebovávání zásob se obvykle nedá vůbec kontrolovat a neprojeví se v našich vydáních jako úspora.
Avšak ani nejlepší rozpočet není mnoho platný, nekontrolujeme-li, jak se dodržuje. Jak ve skutečnosti peníze vydáváme, jsou-li skutečně všechna vydání účelná, poví nám účetnictví.
Domácí účetnictví
Jsou to podrobné zápisy všech výdajů. Ukazuje, zač vydáváme rodinné příjmy, je kontrolou našeho hospodaření, dává spolehlivé podklady pro rozpočet, upozorňuje, vydáváme-li neúměrně na některé položky na újmu jiných, naznačuje cesty, jak upravit hospodaření, abychom peníze utratili co nejsprávněji, tj. získali za ně pro svou rodinu co nejvíce hodnot, ukazuje, kde můžeme ušetřit, zamýšlíme-li koupit nákladnější předmět nebo nepomůžeme-li se svými příjmy vystačit.
Má-li domácí účetnictví splnit svůj účel, má být
Jednoduché, nesmí být pracné ani nesmí vyžadovat zvláštní odborné znalosti,
přehledné, abychom se v něm dobře orientovali a aby jasně ukazovalo výsledky našeho hospodaření, dostatečně podrobné, abychom mohli sledovat hospodaření v jednotlivých položkách výdajů. Jen tak poskytuje spolehlivé podklady pro rozpočet,
pravdivé, všechna vydání musíme zapisovat v té výši a v těch druzích, aby každý zápis odpovídal skutečnosti. Nezapisujeme-li přesně nebo zapisujeme-li nepravdivě, přestává být účetnictví pomocníkem i kontrolou a je zbytečné.
Jak zapisujeme
Základem pro naše účetnictví jsou denní záznamy o vydáních, tak zvaný pokladní deníček. Stačí na něj kalendáříkový zápisník, do kterého denně zapisujeme, kolik peněz a zač jsme je vydali. Podle těchto zápisů můžeme současně i kontrolovat hotovosti v tobolce. Přepisujeme je vždy za několik dní nebo jednou týdne do účetnického sešitu. Na ten stačí obyčejný sešit, který má na pravé straně linkování pro jeden až dva sloupce čísel. Pro jednotlivé druhy vydání počítáme vždy v sešitě s několika listy.
