.png)
Péče o pleť
Péče o suchou pleť. Suchá, drsná, vrásčitá pleť olupující se v jemných šupinkách potřebuje tuk. Do suché pleti vtíráme výživný, například lanolinový krém, kakaové máslo nebo mandlový olej na půl hodiny až hodinu denně. Po této době zbytek mastnoty setřeme buničinou.
Jednou týdně ponecháme mastný krém na pleti přes celou noc. Neděláme to však denně, poněvadž kůže potřebuje alespoň přes noc volně dýchat. Vetření krému do kůže usnadníme, změkčíme-li krém rozmícháním na teplé dlani. K rychlejšímu vstřebání pomůže také horký obklad přiložený na namaštěnou kůži nebo naneseme-li krém při koupání. Horká pára otevře všechny póry, tuk lépe do pórů vnikne a dělá kůži měkkou a vláčnou. Světlovlasé ženy, které mají sklon k suché pleti, omezují mytí mýdlem a vodou a myjí obličej jen na večer. Mezi dnem čistí pleť olejem, krémem nebo toaletním mlékem. Studenou vodou se mohou opláchnout jen pro osvěžení. Alkoholické čisticí vody a napařování pleti není vhodné. Doporučuje se opatrně prováděná masáž, poklepávání, mírné hnětení a kroužení ve směru vzestupném, tj. od brady ke spánkům. Prokrví se tak kůže a upevňují ochablé obličejové svaly. Vhodné jsou i výživné masky, na příklad žloutek utřený s olejem. Vitamin A má cenu nejen v zevním upotřebení, nýbrž i v dietě (mrkev, rajská jablka, sardinky, máslo, vejce, sýry, zelené saláty). Po čtyřicítce někdy používáme hormonových krémů, které prokrvují pokožku a mají urychlit obnovování buněk. Jejich vstřebávání i účinek je však dosud považován za problematický. Máme-li suchou pleť, používáme při denní úpravě polomastného krému, který vtíráme pod pudr. Tím chráníme pleť před přílišným vysušením pudrem a mimo to ještě před škodlivým účinkem větru, mrazu a slunce.
Péče o mastnou pleť. Mastná pleť je lesklá, červená. První podmínkou je čistit ji mýdlem a vodou. Občas je nutné odstranit nadbytek tuku alkoholem (pleťovou vodou) nebo pudrováním. Dobře působí teplá maska z léčivého bahna, z bílků i z otrub. Příliš energické odtučňování však může vyvolat opak – nadměrné maštění způsobené podrážděním mazových žláz k zvýšené činnosti.
Ženy s mastnou pletí mají držet i lehkou dietu. Mají jíst ryby, hubené netučné sýry, pít ovocné šťávy.
Mastnou pleť nečistíme nikdy kolínskou vodou. Etherické oleje v ní obsažené mohou pod vlivem slunce vyvolat hnědé skvrny, které se těžce odstraňují.
Velké póry v kůži. Velké póry v kůži trvale odstranit nelze. Vyvarujeme se, jsme-li náchylné k tvoření těchto pórů, horké vody, zvláště parní lázně. Malého zlepšení dosahujeme, potíráme-li obličej citronovou šťávou nebo adstringentními (stahujícími) pleťovými vodami.
Prostředky, kterých používáme k péči o kůži
Základní prostředky jsou voda, mýdlo, alkohol, tuky a oleje a pudry.
Voda odstraňuje špínu, pot i maz s povrchu kůže, uvolňuje odumřelé zrohovatělé buňky, změkčuje kůži a působí na krevní oběh. Příliš tvrdá voda (obsahující hodně vápníku a hořčíku) kůži vysušuje a činí ji drsnou. Proto používáme při čištění choulostivé pleti vody měkké, vody destilované, dešťové nebo převařené s přísadou odvarů z bylinek (heřmánku, ze šalvěje) nebo přidáváme do vody trochu čisté sody či boraxu. Lépe snášíme teplou vodu než studenou, protože lépe čistí, povzbuzuje krevní oběh a zvyšuje výměnu látek v kůži.
Zvlášť důkladně vyčistí pleť parní lázeň. Studená voda naproti tomu zase otužuje a povzbuzuje přirozenou pružnost kůže. Střídavé koupele jsou zvláště dobrým prostředkem k oživení krevního oběhu (studené namodralé ruce, omrzliny apod.).
Přísady mandlových nebo pšeničných otrub tlumí dráždivost koupele. Výtažky z jehličí a koupelové soli často dráždí kůži, neboť obsahují etherické oleje. Jejich účinek je spíše v tom, že vzbuzují příjemný pocit. Lékařsky opodstatněny nejsou.
Na pleť používáme pokud možno nedráždivých mýdel. Dráždivost mýdla je způsobena vysokým obsahem volného louhu nebo přísadou voňavky a barviva. Důležité je proto po umytí mýdlem kůži vždy dobře opláchnout čistou vodou, osušit pleť měkkým ručníkem a nevycházet nikdy se zavlhlou kůží ven. Méně dráždivá jsou tzv. přetučnělá mýdla nebo nealkalické mycí prostředky (některé šampony), kterých používáme nikoli přímo na kůži, ale které nejdříve rozpěníme ve vodě. Pěnou se pak myjeme.
Alkohol tvoří základ čisticích a tonizujících (vzpružujících) vod. Užívá se ho v ředění přibližně 50-70 %. Odtučňuje, odnímá vodu, desinfikuje a chladí pleť.
Tuky a oleje tvoří podstatnou část zvláště výživných krémů. Dráždí, jsou-li staré a chemicky rozloženy. Proto krémy neskladujeme dlouho, kupujeme si jen ty, které právě potřebujeme. Ukládáme je na chladném, vzdušném a tmavém místě.
Pudry odnímají pot a tuk a chrání kůži před zevními vlivy. Pudr nanášíme vždy jen čistou vatou nebo pudrovátkem, které pravidelně pereme (lépe vyváříme).
Proti pihám. Pravé plavovlásky nebo ženy rudovlasé jsou náchylné k tvoření pih. Pihy vznikají nahromaděním pigmentu v základních buňkách pokožky. Disposice k pihám je do jisté míry dědičná. Je otázkou, zda máme pihy odstraňovat, vždyť patří k charakteristickým vlastnostem některých typů, a nejsou tedy vadou na kráse.
Lépe než odstraňovat pihy je předejít jejich tvoření. Můžeme např. chránit pleť zeleným nebo červeným širákem nebo slunečníkem.
Pleť chrání také speciální pudry a krémy, obsahující tanin, chinin, metylsalicylát, po případě sulfonamidy.
Lidový bělicí prostředek je přírodní neředěná citronová šťáva. Natíráme štětečkem z párátka a vaty denně večer po umytí, ráno smyjeme. Nejúčinnější prostředky jsou vyrobeny na základě bílého precipitátu (rtuť) nebo peroxidu vodíku. Mohou však vyvolat těžký zánět kůže, proto jich používáme velmi opatrně, přesně podle návodu lékaře. Radikální sloupnutí kůže, aby se odstranily pihy, lze provést sněhem kyseliny uhličité nebo kyselinou trichloroctovou, po případě kauterem nebo frézou. Všechny tyto výkony však může udělat jen lékař kosmetik, aby nezanechaly jizvy.
Při koupi kosmetického krému proti pihám je nutno řídit se přesně návodem k použití nebo aspoň vyzkoušet krém nejdříve na malé části kůže a krátkodobě, např. na hodinu až dvě; teprve pak můžeme krém nanést na celou noc.
Svěží pleť pro slavnostní příležitost. Většina žen nemá pro sebe mnoho času; přesto však někdy potřebujeme být zvláště půvabné, na příklad jdeme-li do divadla, tančit, na nějakou oslavu. Chceme vypadat svěže, mladě, pěstěně. Potřebujeme k tomu trochu péče a času a odbornou radu. Ovšem jsme si přitom vědomy, že pravidelná péče dokáže udržet pěknou pleť spíše než složité ošetřování jednou za čas.
Pro normální pleť. Pleť vyčistíme olejem, krémem nebo kakaovým máslem. Oči ošetříme lázní z 3% borové vody nebo z heřmánku. Lehkou masáží vetřeme do pleti výživný krém. Odssajeme buničinou a dáme na obličej ledový obklad. Na zavřené oči dáme na 20 až 30 minut obklad z vlahého oleje. Obličej potřeme hustým sněhem z bílku; necháme zaschnout, pak omyjeme a napudrujeme.
Pro suchou pleť. Pleť vyčistíme mastným krémem. Provedeme lehkou olejovou masáž, přiložíme olejový tampon na oči, přes to ledový obklad (na 15-20 minut). Uděláme masku z bílku, kterou smyjeme chladným heřmánkem. Na vlhkou pleť naneseme na 20 minut výživný krém. Oči omyjeme 3% borovou vodou a napudrujeme se.
Pro mastnou pleť. Předčistíme pleť krémem, pak slabým roztokem octanu. Připravíme masku z mléka, citronové šťávy a z pšeničné mouky, necháme uschnout, pak omyjeme. Provedeme masáž mastným krémem (30 minut) a opláchneme obličej vodou s octem ve zředění 4:1. Oči omyjeme v teplé lázni z heřmánku.
Rozpukané rty. Zarudnutí, praskání a olupování rtů bývá vyvoláno působením větrného a chladného počasí, zvláště máme-li zvyk olizovat si rty. Někdy jsou ženy citlivé na červené barvivo, které obsahuje rtěnka (eosin). Také zubní pasty a ústní vody vyvolávají někdy zánět rtů.
Při prudkém zánětu rychle uleví teplé obklady z borové vody s glycerinem; pod obklad namažeme rty čistým sádlem. Zavedeme nedráždivou dietu, zuby si čistíme plavenou křídou a vodou s přísadou alkoholu. Nekouříme, chráníme rty před světlem, vlhkem a zimou. Při infekčních puklinách v koutku úst se osvědčuje lehké poťukávání 5% roztokem lapisu. Lékař často ordinuje vitamin B2 (riboflavin), který podporuje hojení sliznic. Používání rtěnky je do jisté míry ochranou proti přesušení rtů. Ženy, které se nemalují, by si měly občas namazat rty tukem. Rozpukané rty se mohou snadno infikovat. Máme-li rozpukané rty, nepoužíváme rtěnky, aby nedošlo k vstřebávání barviva. Skutečné nebezpečí by ovšem nemělo přicházet v úvahu, protože rtěnka nesmí a ani nemůže obsahovat jedovaté složky. Dobré je také příliš suché rty natřít krémem, lehce přepudrovat a pak teprve namalovat. Osvědčuje se zvláště při málo mastné rtěnce.
Masáž obličeje
Masáží vyhlazujeme a napínáme stárnoucí, ochablou a povadlou pleť. Masáž povzbuzuje krevní oběh, podporuje rozdělení tekutiny v kůži, zvyšuje pružnost kůže, vyprazdňuje obsah kožních žláz.
Masáž se musí provádět odborně a opatrně, neboť špatnou masáží by se mohla nežádoucně vytahovat kůže a mohly by zbytnět mimické svaly.
Pro domácí potřebu se nejlépe hodí proklepávání. Hnětení, tření a masáže, ať rukou, nebo elektrickými přístroji (válečky, klepátky, různými aparáty), musí dělat jen odborník.
Při masáži používáme oleje nebo krému, ale pleť před natřením dobře vyčistíme. Nesmíme zapomenout, že vždycky musíme dodržovat základní směr masáže, tj. odzdola vzhůru.
Výživné nebo čisticí masky na obličej
Maskou na pleť rozumíme buď kašovitou směr různých látek, kterou natřeme na obličej kromě očí, necháme zaschnout a po nějaké době smyjeme teplou vodou, nebo masku ušitou z prací látky, kterou smočíme ve výživném, osvěžujícím nebo čistícím roztoku a napneme na obličej. Osvěžení a vyhlazení pleti po masce je dočasné. Přesné předpisy není třeba uvádět, každá žena snadno podle zkušeností odhaduje množství kaše potřebné k natření obličeje; konsistence je vždy kašovitá. Maska má působit většinou do zaschnutí. Smýváme ji teplou vodou, potom je pleť připravena k běžnému líčení. Některé masky však mají čisticí, adstringentní nebo dokonce výživný účinek.
Masku tvoří na příklad majonéza utřená z olivového oleje a ze žloutku, kterou naneseme na vlhkou pleť a necháme několik minut působit, pak omyjeme.
Jindy si připravíme masku ze žloutku, který utřeme do husté pěny s mandlovým olejem a s medem. Také pasírované brambory s mlékem a s citronovou šťávou tvoří dobrou masku. Dobré je i položit na obličej masku z plátna.
Také stejný díl pšeničné a rýžové moučky, jeden bílek, med, několik kapek benzoové tinktury a růžová voda dávají vhodnou směs. Do masky z mouky pšeničné, rýžové, kaštanové nebo žitné lze přimíchat různé ovocné šťávy, mléko, vejce, bílek, protlak z rajčat nebo z okurek.
Na mastnou pleť dobře působí maska z piešťanského bahna.
Čisticí účinek má směs mandlových otrub a vody, adstringentně účinkuje teplý tekutý parafin nanesený ve vrstvě ½ cm tlusté; masku smyjeme za půl hodiny. Jindy tvoříme směs s octanem hlinitým.
Odstranění chloupků v obličeji
Chloupky se vyskytují ve skupinách (mateřské znamení) i souvisle pokrývají horní ret a bradu jako mužský vous. Objevují se už v pubertě a věkem, zvláště pak v době klimakteria, ztmavnou a zesílí. Dají se odstranit několikerým způsobem.
Postižené ženy odstraňují chloupky často samy. Trhání a holení patří však k nejhorším omylům, protože vyvolává houstnutí a tvrdnutí chloupků. Lépe se osvědčují různé depilační prostředky, např. vosky, broušení pemzou. Nejlepší vůbec je odbarvování silnějším roztokem peroxidu vodíku, který vlas přeruší a oslabí jeho vitalitu. Depilatoria se hodí spíše na končetiny, jemnou kůži obličeje by mohla podráždit. Účinek je nutno dříve vyzkoušet použitím na kratší dobu (půl hodiny až hodinu).
Lékařská věda má však spolehlivější způsoby, a to elektrokoagulaci (zavedení jemné jehly podél vlasu až ke kořínku a zničení vlasu elektrickým proudem), dále elektrolysu (podobná metoda) a ozáření roentgenem (má-li být trvalé, je nebezpečí že se poškodí kůže).
Ovšem všechny tyto způsoby může provádět jen odborný lékař.
Péče o pleť mladé dívky
Mladá pleť nevyžaduje zvláštní ošetřování, je-li normální. Stačí běžná hygiena, správná výživa, pohyb na čerstvém vzduchu. Při trudovitosti, která se tak často vyskytuje u dospívajících dívek, je ovšem nutno věnovat pleti péči zvláštní. Příčinou trudovitosti bývá zvýšená činnost mazových žláz; objevují se rozšířené póry, pokožka je mastná, leskne se, je jakoby špinavá, vývody mazových žláz jsou ucpány komedony (černé tečky). Kolem nich dochází k zánětu, tvoří se červené hrbolky, hnisavé neštovičky i větší abscesy, které po zahojení nechávají jizvy. Jizvy mohou někdy narůstat v nepěkné hrbolky – keloidy. Příčina trudovitosti bývá složitá, spolupůsobí dědičnost, poruchy hormonální, zažívací, chudokrevnost i vlivy nervové. V léčbě se osvědčuje lehká nedráždivá dietní strava, tělocvik, slunce přírodní i horské, z vitaminů komplex B, po případě A a D, hořké minerální vody. Místně čistíme pleť lehce antiseptickými lihy a vysušujeme zásypy. Někdy používáme i mastí. Uhry nikdy samy nemačkáme! Dobře působí ob den maska z teplého piešťanského bahna. Čistá pleť je nejlepším důkazem mladistvého půvabu. Proto používáme co nejméně kosmetických přípravků. Nanášíme jen jemný pudr světlých tónů, tyčinku na rty jen růžovou, s ostatním počkáme až na pozdější léta.
Líčení
K zastření chorobných vad i k zdůraznění přirozené krásy používáme líčidel. Přimalovat můžeme jen obličej vyčištěný podle povahy kůže buď pleťovou vodou, nebo krémem, nebo prostým umytím. Nikdy nepudrujeme pleť zaprášenou nebo se zbytky staré úpravy.
Obličej nejprve lehce potřeme podkladovým krémem. Na suchou pleť použijeme krému polomastného, na mastnou nebo normální pleť krému suchého. Krém může být i barevný, ale potom volíme pudr o málo světlejší, aby pleť dobře prosvítala. Vůbec dáváme přednost přirozeným odstínům před pudry příliš tmavými, které dělají rysy hrubé a tvář starou. Pudrujeme se tak, že lehce naklepáváme tvář čistou vatou namočenu v pudru a přebytek stíráme zvláštním jemným kartáčkem. Labutěnku i kartáček je nutno často prát.
Mastnou červeň na tváře nanášíme pod pudr, suchou červeň naneseme až na pudr a znovu ještě jednou lehce přepudrujeme.
Pro výraz tváře je důležité, jak červeň nanášíme. U tváří příliš kulatých roztíráme červeň ke spánkům, hubený obličej rozšíříme nalíčením středu tváří. Máme-li vysedlé lícní kosti, je lépe červeň nanést blíže k nosu. Po nalíčení tváří přetřeme víčka krémem a odstraníme kartáčkem pudr z řas a obočí.
Jestliže si řasy a obočí nelíčíme, dodáme jim lesku olejem. Víčka líčíme jen pro večer nebo na jeviště. Obočí nakreslíme jen barvou v přirozeném tónu. Modř, zeleň nebo dokonce stříbro působí příliš vyumělkovaně. Líčení očí, to už je vysoká škola kosmetického malířství. Nejsme-li opravdu zručné, raději si oči nelíčíme. Totéž platí i o překreslování přirozeného tvaru úst. Nejlépe je tenkou barvou nakreslit obrysy rtů a teprve pak doplnit celou plochu tyčinkou. Odstín barvy na rty má být v souladu s pletí a s vlasy, s oblečením i s nehty. Bílá pleť a tmavé vlasy snesou nafialovělý nádech, blondýnkám sluší spíše barva třešňová, k opálené pleti volíme tóny do oranžova.
Při závěrečném přepudrování nezapomeneme vklepat pudr do pleti, který hraničí s vlasy, za uši i na krk, aby se barevný tón tváře nápadně nelišil od svého okolí. O líčení platí zásada, že méně je více. Toho buďme pamětlivy a nezapomeňme ani, že vkusné nalíčení vyžaduje čas i dobré osvětlení. Než spěšně „nahozená“ tvář, raději tvář nenalíčená.
Péče o vlasy
Vlas je přirozenou ozdobou ženy; pěstěný vlas a vkusný účes dokresluje krásu ženy.
K péči o vlasy patří denní kartáčování. Odstraňujeme tím z vlasů prach a lupy, podporujeme rovnoměrné rozdělení tuku po vlasech a i krevní oběh. Vlasy kartáčujeme hlavně večer, po večerním mytí, a pak mezi dnem, kdy se přičesáváme.
Kartáče na vlasy mají být husté, pevné a mají se dát snadno čistit. Naprosto nesprávné jsou tvrdé ostnaté kartáče z plastických hmot cizí výroby, které dráždí kůži. Jsou horší než ostrý hřeben. Lepší je kartáč z umělé hmoty (zn. Liběna), který je měkký, pružný, s tupými hroty. Ideální jsou ovšem kartáče žíněné; jedinou jejich nevýhodou je, že se špatně čistí.
Kartáče na vlasy pravidelně otíráme a alespoň jednou za týden ve vlažné vodě a v mýdlové pěně vypereme a pozvolna usušíme.
Jak vlasy myjeme
Vlasy myjeme podle toho, jak jsou zašpiněny. Pracujeme-li v prašném prostředí, budeme je mýt jistě častěji. Normálně zašpiněné krátké vlasy myjeme jednou za 14 dnů, dlouhé za dva až tři týdny. Vlasy myjeme převařenou, dešťovou nebo jinak změkčenou vodou. Používáme přetučnělého mýdla nebo nealkalických prostředků, tj. speciálních šamponů na vlasy. Připravenou mýdlovou pěnu vtíráme do kůže krouživými pohyby (prsty, ne nehty). Pomáháme tak prokrvovat kůži i odstraňovat lupy. Vlasy pak důkladně několikrát splachujeme teplou vodou, do které nakonec přidáme trochu citronové šťávy, octa nebo práškové kyseliny borité, abychom neutralizovali poslední zbytky mýdla.
Vlasy vysoušíme nahřátými ručníky. Příliš rychlé a prudké sušení vlasů, na příklad horkým vzduchem (sušiče), vlasům neprospívá.
Ondulování vlasů
Nejjednodušší cestou k získání zvlněných vlasů je natáčení na různé natáčky; je to také nejméně škodlivé. Sušení do vln je vzhledem k mírnějšímu působení tepla zdravější než tzv. vodová ondulace, při které se vlasy vysoušejí v uzavřeném hrncovitém sušiči daleko prudčeji.
Při ondulaci železem se poruší povrch vlasu horkem, a tím je vlas lépe přizpůsobivý, vlnivé úpravě. Totéž poškození horkem, jenže intensivnější, působí trvalá ondulace. Při „studené“ ondulaci je teplo vyvoláváno chemickou cestou. „Vlažná“ trvalá znamená kombinaci obou způsobů. Všechny tyto druhy ondulace vlastně poškozují částečně vlas, a tím se právě dosahuje zvlnění. Bez trvalé ondulace se dnes při úpravě vlasů neobejdeme. Jde tedy jen o to, aby poškození bylo co nejmenší. Proto volíme skutečně jen odbornou péči a dáme si odborníkem poradit. Nenutíme ho k tomu, aby nám dělal vlasy kudrnatější, než je zdravé, a nedáváme si trvalou dělat příliš často. Čím kudrnatější je vlas, tím více je poškozen, je bez lesku, suchý a mrtvý. Je-li zvlnění vlasu provedeno správně, má co nejlépe napodobovat přirozeně kadeřavé vlasy.
Šedivění vlasů
K šedivění vlasů dochází jednak přerušením pigmentové činnosti buněk vlasového míšku, jednak vnikáním vzduchových bublinek do vlasu. Šedivění je přirozeným znakem určitého stáří a snad souvisí s celkovým snížením výměny látkové v těle. Nejdříve šedivějí vlasy na spáncích, vousy ztrácejí barvu později a nejpozději nebo vůbec ne ostatní ochlupení na těle. Častěji šedivějí vlasy tmavé než světlé. Šedivění bývá podmíněno vrozenou disposicí, někdy i dědičnou, nebo poruchou celkového zdravotního stavu.
Na šedivění mají vliv dlouhotrvající choroby celkové, dále choroby nervů, po případě změny hormonální jako oslabení funkce vaječníků nebo předčasný přechod. Takové šedivění však nemusí být trvalé.
Také vitaminy, zvláště některé složky komplexu B, jako kyselina pantothenová, paraaminobenzoová a biotin, mají vliv na změnu barvy vlasů, jak dokázaly některé pokusy na zvířatech. Léčebně se však podávání těchto látek zvláště neosvědčilo. Stejně tak se neosvědčila celková posilující či hormonální léčba nebo ozařování horským sluncem. Jistý výsledek dává jenom nabarvení a někdy též odbarvení vlasů. U šedých vlasů se provádí roztokem hypermanganu s následnou aplikací natriumthiosulfatu nebo kyseliny šťavelové. Tato kyselina odstraní hnědnutí vlasů, které způsobuje hypermangan.
Každé odbarvování, je-li časté nebo příliš energické, poškozuje vlas a někdy dokonce i kůži. Proto je výhodnější šedivějící vlasy raději nabarvit nebo přechodně kolorovat do modra (šmolkou). Není-li odstín příliš intensivní, dostanou vlasy pěknou barvu i lesk a dobře rámují obličej.
Barvení vlasů
Máme na mysli barvení na přirozený odstín vlasů, který je přizpůsoben tónu pleti i barvě očí. Každé jiné zbarvení je násilné a působí nepěkně. Barvení vlasů je složité. Ne každý vlas přijímá barvivo stejně dobře, vliv mohou mít dokonce nervové poruchy, změny celkového zdravotního stavu i menstruace.
Před barvením se musí vlas odtučnit; látky, kterých se k odtučnění používá, mohou někdy vlas poškodit (benzin, ether, tetrachlormetan, alkálie). Po barvení mají být vlasy lesklé, pružné, zkrátka živé. Nejméně škodlivá jsou barviva rostlinná, henna a renk, kterých se často užívá ve směsi s různými chemikáliemi (s boraxem, s chlorammoniem apod.). Z minerálních barviv se používá solí stříbra, vizmutu, kobaltu, mědi. Olovo je zakázáno, protože je jedovaté. Vlasy nabarvené těmito barvami však nesmějí přijít do styku s peroxidem vodíku, jinak by došlo k těžkému popálení vlasů i kůže. Peroxyd nebo jiná okysličovadla však tvoří součást barvení vlasů anilinovými barvivy. Anilinová barviva nejsou neškodná.
Péče o nehty
Špatně ošetřené nehty, nehty ulámané nebo dokonce ukousané, se záděrami a s odprýskaným lakem jsou nejen nepěkné, nýbrž mohou být i příčinou vážného onemocnění. Špína, která se hromadí pod volným okrajem nehtu, je dobrou živnou půdou pro mikroby. Proto ošetřování nehtů patří k základní tělesné hygieně stejně jako koupel.
Nehty podle potřeby stříháme a pilujeme. Jednou i několikrát denně si nehty dřevěnou tyčinkou vyčistíme.
Stejně důležité však je alespoň dvakrát týdně po teplé koupeli nehtů v mýdlové vodě odsunout dřevěnou nebo kostěnou tyčinkou kůžičku u kořene nehtu; zbytky, které ulpí na ploténce nehtu po odsunutí, mohou se lehce seškrábnout nožíkem. Odstraňovat kůžičku kyselinami nebo louhy, byť ve značném zředění, nedoporučujeme; stejně nedoporučujeme odstřihovat kůžičku až do základu, poněvadž poranění bývá nejlepší příležitostí k infekci.
Pro lepší vzhled někdy nehty bělíme. Smotek vaty otočíme kolem sirky nebo párátka, vatu smočíme v tříprocentním roztoku peroxidu vodíku a nehet zespodu vyčistíme. Chceme-li, aby se nám nehty leskly, přetřeme nehet citronovou šťávou nebo speciálním práškem, krémem nebo lakem. Krémy jsou nejvhodnější, protože tuk v nich obsažený brání opotřebování a vysušení nehtové ploténky.
Nehty leštíme nejlépe jelenicí upevněnou na lešticím polštářku. Nezapomeňme jelenici občas vyprat.
Nejen laky, ale i odlakovače (aceton) hodně nehty vysušují. Proto nepřikrýváme nátěrem celou ploténku, nýbrž vynecháme u kořene nehtu. Tím zabráníme uchycení mikrobů na nejcitlivějším a nejzranitelnějším místě nehtu. Zarůstá-li nám kůžička u nehtu a snadno se tvoří tzv. záděry, změkčíme kůži salicylovou náplastí a pak kůžičku opatrně nůžkami odstřihneme.
Poranění vede někdy k zvláštnímu bujení živého krvácejícího masa v okolí nehtu. Ošetřujeme je lapisem a desinfekčními mastmi pod dozorem lékaře. Zanedbá-li se tato vada, musí se někdy část ploténky nebo celá nehtová ploténka chirurgicky odstranit. Infekce drobných poranění je velmi častá, protože nemůžeme udržet ruce prosty mikrobů. Proto musíme pečlivě dbát čistoty, po případě vyvářet nástroje, kterých používáme k manikuře.
Každé poranění nehtu nebo ruky ihned ošetříme jodovou tinkturou.
Choroby a poranění nehtů a jak proti nim bojujeme
Při poranění lůžka nebo kořene nehtu dochází k vadnému růstu ploténky. Zlepšení různých vad a nerovností dosáhneme jen trpělivým spilováním nehtu na plocho.
Krvácení pod nehtovou ploténkou se projeví jako ošklivá černá skvrna. Ihned po úraze se dá krev odstranit nabodnutím elektrickou jehlou a vypuštěním krve. Může provést jen lékař.
Příčné brázdy na nehtu jsou výrazem nepravidelného rohovatění buněk na kořenu nehtu; bývají vyvolány infekčními nebo toxickými stavy, na příklad po tyfu, po spále, po zápalu plic, po otravách, při poruchách výživy, jako je dna a diabetes (cukrovka), dokonce mohou být známkou duševní nebo nervové choroby.
Husté příčné čáry vznikají porušením lůžka nehtu při ekzému nebo při onemocnění valu nehtového.
Podélné brázdy na nehtu bývají výrazem stáří.
Zarostlý nehet máme nejčastěji na palci u nohy. Příčinou bývá malá obuv, vady nohou (plochá noha, kladívkový palec), nadměrné pocení, návyk stříhat nehty příliš krátce nebo do kulata. Někdy bývá nutné odstranit část nebo celý nehet chirurgicky. Většinou však stačí, stříháme-li nehet rovně nebo dokonce do opačného oblouku a podložíme-li růžky s obou stran kousíčkem gázy.
Infekce pod nehtem nebo v okolí mají vesměs společný rys: žlutavé zabarvení (hnis) a cukavé bolesti. Hnis odstraní lékař nabodnutím elektrickou jehlou. Doporučujeme horké koupele v roztoku hypermanganu a protibakteriální mast.
Při zánětlivém zduření valu nehtového, které postihuje hlavně ženy pracující s vodou (pradleny, uklizečky, hospodyně atd.), radíme horké koupele, sulfonamidovou, eventuálně penicilinovou mast; výborně se také osvědčuje ozáření povrchovým roentgenem. Ovšem lépe je předcházet záněty nošením gumových rukavic do vody a při práci s moukou a s cukrem, které umožňují infekci kvasinkami.
Nehtová plíseň se většinou projevuje šedobílým zbarvením nehtu, nadzvednutím nehtové ploténky, abnormálně se vrstvící rohovinou a jejím uvolněním. Léčení vyžaduje odborné vedení lékaře.
Poloměsíčité nadzvednutí ploténky při volném okraji bývá výrazem poruchy celkového zdravotního stavu i místního poranění, např. při úklidu nebo při prádle. Totéž platí o přílišné měkkosti a miskovitém tvaru nehtů. Léčení je obtížné. Důležité je proto chránit se gumovými rukavicemi. Někdy se osvědčuje upevnit přes noc ploténku do správné polohy lepivou náplastí.
Drápovité nehty (vysoce a křivě narostlé) jsou způsobeny jak tlakem obuvi, tak věkem a rodinnou disposicí. Chirurgické odstranění nepomáhá, lépe se osvědčuje trpělivé pilování do lepšího tvaru.
Kvetoucí nehty – bílé skvrny, proužky i celé plochy na nehtech nejsou ani tak výrazem šťastného založení jako drobných úrazů nebo poruch vedoucích k tvorbě vzduchových bublinek v ploténce nehtu (otravy, neurosy, vrozená disposice).
Péče o nohy
Ploché nohy
Nožní klenba může poklesnout ve směru podélném i příčném. Místo aby váha těla spočívala na třech opěrných bodech obojího klenutí, dolehne pevně na celé chodidlo. Nohy potom značně bolí. Nejčastější příčinou bývá přetížení u lidí pracujících vstoje (zubní lékaři, zdravotní sestry, prodavačky, číšníci apod.). Také úrazy, záněty, zvláště revmatické, obrny, křivice a slabost klenby nožní v mládí mají vliv na vznik ploché nohy. Zprvu se ploché nohy ohlašují únavou, zvláště večerní, která mizí odpočinkem i chůzí – rozchodí se. Děti mívají noční bolesti v kolenou. Při zřetelném poklesu klenby se může bolest projevovat na přední straně bérců, v látkách, v kolenou, v kyčlích i v kříži. Nohy otékají, často najdeme i křečové žíly. Máme-li ploché nohy, zásadně nenosíme obuv bez podpatků, bačkory ani cvičky; doporučujeme v létě chůzi na boso, cvičení (kroužení, sbírání předmětů se země prsty, stoupání na špičky), dále vložky do bot, masáže i koupele.
Neklamným znakem příčně ploché nohy je bolestivý mozol pod bříšky prstů, které se někdy ohýbají vzhůru. Bolesti v plosce nohy bývají kruté. Pomohou vložky ve tvaru srdíčka, příčné ovinování nohy pružným obinadlem s polštářkem pod mozol. Příliš vysoké podpatky jsou zakázány, neboť podporují pokles příčného klenutí.
Křečové žíly
Příčiny mohou být různé: disposice, někdy i dědičná, těhotenství, zatížení žil u lidí otylých při práci vstoje apod. Jsou-li podmínky pro tvoření křečových žil, je dobrou preventivní ochranou nošení elastických ovinků nebo punčoch. Ovinky i punčochy musí být pevné i pružné, vzdušné, nesmějí tlačit ani se zařezávat, musí se dát dobře prát a být dost dlouhé, aby přesahovaly oblast rozšířené žíly nahoře i dole. Oblékáme je ráno, dokud jsme se ještě nepostavili na nohu; nohy pod ně lehce napudrujeme, aby se nepařily. Nepříliš rozsáhlé městky se odstraňují injekční metodou (vstřikování thrombotisujících roztoků), velké křečové žíly se odstraňují chirurgicky. Pacient klade vždy otázku: pomůže zákrok natrvalo? Samozřejmě ne, protože sklon k tvoření křečových žil trvá. Je tedy nutno připojit k léčení prevenci: tělocvik, masáže, šlapání vody při koupání, pravidelný odpočinek (i mezi prací) s nohama vysoko podloženýma.
Mozoly a kuří oka
Mozol je vlastně nadměrné zrohovatění kůže, vzniklé jako reakce na tlak např. těsné obuvi. Hlavní podmínkou odstranění je proto zrušení příčiny (ortopedická úprava, změna obuvi). Jinak dáváme polštářky z gázy, opatřené v centru otvorem ve velikosti mozolu a připevněné lepivou náplastí. Změkčující náplasti a masti obsahující hlavně kyselinu salicylovou. Je nutné koupat mozoly v horké vodě a tupě seškrabávat nebo ještě lépe spilovat speciální elektrickou frézou (může dělat jen odborník).
Kuří oko je mozol s tvrdým středem „kořínkem“. Ošetření je stejné. Někdy pro velké bolesti volíme ozáření roentgenem. Chirurgické odstranění není vhodné, protože zanechává bolestivé jizvy. Při domácím vystřihování pozor na možnou infekci (i růži), proto nezapomeneme desinfikovat okolí kuřího oka např. jodovou tinkturou.
Masáž nohou
Pomáhá při nápravě ortopedických vad, např. příčně o podélně ploché nohy, a povzbuzuje krevní oběh. Odstraňuje také únavu a bolestivé pocity, zvláště když ji předcházela střídavá bylinková nebo horkovzdušná lázeň. Při oteklých nohou, zanícení a palčivě svědící kůži radíme koupel v odvaru z heřmánku, z řepíčku, ze šalvěje nebo z rozmarýny; únava rychle povoluje v lázni s přísadou kuchyňské nebo léčebné soli, např. karlovarské, nebo s přísadou výtažku z jehličí. Potivé nohy koupeme spíše v chladné vodě s vývarem dubové kůry nebo ořechových listů. Střídavé koupele v horké (3 minuty) a ve studené (1 minuta) vodě provádíme u špatně prokrvených a chladných nohou jako prevenci i jako léčbu omrzlin.
Masáž provádíme hnětením, třením i poklepem zvláště v krajině kotníků a pod bříšky prstů a provázíme ji krouživými pohyby, napínáním a ohýbáním nohou. Také stoupání na špičky a sbírání drobných předmětů se země (např. tužky) prsty je dobrým cvičením pro nožní klenbu.
Potivé nohy
Vyžadují časté měnění punčoch a obuvi, koupele v desinfekčních (hypermanganu) nebo mírně kyselých roztocích (ocet), vzdušné boty (sandály), vysušující zásypy, např. s kyselinou boritou, při plochých nohou vložky z perforovaného zinkového plechu. Teprve v krajních případech ozáření roentgenem. Zakázány jsou gumové podrážky.
Opruzeniny
K opruzení dochází zvláště tam, kde na sebe přiléhají kožní plochy, na příklad v okolí konečníku, v podpaží, pod prsy, pod břichem, a v rýhách stehenních. Příčinou zánětlivých projevů, hlavně zčervenání, někdy i mokvání, není jen tření obou ploch o sebe, nýbrž také dráždivý vliv potu a moče i teplo. Druhotně se může připojit infekce jak mikrobiální (furunkl), tak i kvasinková. K této infekci jsou zvláště náchylní lidé otylí a lidé, u nichž se vyskytují poruchy výměny látkové (cukrovka).
Podmínkou rychlého zhojení je oddálení obou ploch suchými záložkami z gázy (nikdy ne z vaty).
Při mokvání se osvědčují obklady z čaje nebo z odvaru z dubové kůry spíše chladné a v delších intervalech, aby se kůže nezapařila.
Další podmínkou je nošení hladkého nepříliš teplého prádla. Základním hygienickým požadavkem je omývat kůži po každé stolici a často větrat opruzenou krajinu.
Při infekci je ovšem nutné se poradit s lékařem.
Omrzliny
Postihují zvláště lidi slabé, chudokrevné, neurotické, se špatným krevním oběhem a se špatným zažíváním. Vlhká zima je nejhorší. Na rukou i na nohou vídáme trvale nafialovělé zbarvení a těstovité zduření, kůže je vlhká a chladná, v teple palčivě svědí, praská a rozpadá se ve vřídky. Stav se lepší v létě. Preventivně se osvědčuje volný, vzdušný, ale teplý oděv nebo obuv, tělocvik, masáže, ozařování horským sluncem. Střídavé koupele, krátkovlnná diatermie, léky rozšiřující cévy a masti, které překrvují kůži, např. s ichtyolem, s peruánským balzámem a s kafrem mají už léčebný význam. Do koupelí se přidává radiová emanace, adstringentní přísady (dubová kůra), octan.
VYVARUJEME SE ÚRAZŮ V DOMÁCNOSTI!
Statistiky dokazují, že většina úrazů žen se stává v domácnosti. Chceme-li se varovat úrazů, musíme znát jejich příčiny a předem je odstraňovat. Takové příčiny jsou:
Nedostatečné osvětlení schodů, zvláště příkrých schodů do sklepa, kam chodíme s nákladem v náručí. Nevidíme dobře před sebe – a výsledek je pád. Není-li dobré osvětlení na schodech, vezměme s sebou alespoň ruční lampičku.
Vysoké polohy uložených věcí v domácnosti (zásoby ve spíži) nebo čištění osvětlovacích těles. Stojíme-li jen na vratkém stolku na stoličce, ztratíme snadno rovnováhu.
Žebřík nezabezpečený. Stoupáme-li na něj, rozjede se. Zajišťujeme jej proto pevným postavením, dvojitý žebřík vážeme řetízkem nebo pevným provazem.
Klouzavá vana, která nemá držadlo a kde není čeho se zachytit, bývá příčinou úrazů hlavně starších lidí. Lépe vstáváme, chytneme-li se vany s žínkou nebo s ručníkem v ruce.
Malé koberečky snadno na naleštěné podlaze uklouznou. Zajistíme je hřebíčky nebo je přichytneme nábytkem.
Gumové podrážky snadno sklouznou, zvláště na vlhkých dlaždicích. Opatrně vlhkost stíráme a nosíme domácí střevíce s koženou podrážkou.
Zásuvka s noži musí být v pořádku, jinak se snadno řízneme, chceme-li něco vyndat. Nože klademe do zásuvky ostřím jedním směrem.
Příbory, které myjeme v zakalené vodě, mohou být příčinou ošklivé rány. Příliš ostré nebo špičaté příbory do vody dáváme jeden po druhém a hned myjeme.
Pohozená žiletka, špendlík, hřebík, jehla způsobí ošklivé zranění nohy. Odhazujeme takové předměty jen do popela.
Otvírač konserv i kompotových sklenic nám ušetří námahu, ale při násilné práci si poraníme snadno prsty.
Ucha nádob, která pálí, jsou nebezpečná. Volme nádoby s isolovanými uchy nebo mějme vždy při ruce chňapku ušitou ze starších zbytků látek.
Prádlo z vyvářky je těžké, vařící a nesnadno se přendává. Pořiďme si silnou delší kopisť a prádlo přendávejme hned do dobře podstaveného hrnce, abychom se neopařili.
Nesprávně zvolený lék škodí. Léky máme proto dobře popsány (na co lék, jak se bere) a uloženy v lékárničce nebo na poličce, kam děti nemohou dosáhnout.
Chemikálie v domácnosti jsou nebezpečné. Kyseliny, ustalovače, louhy nestavíme nikdy do spíže. Láhve zřetelně označujeme a dáváme někam, kam děti nedosáhnou.
Nebezpečí ohně hrozí při neopatrném zacházení s hořlavinami. Nestavíme benzin, aceton, líh, petrolej blízko kamen, nepřiléváme je do kamen, abychom pročistili komín, neohříváme benzinovou pastu na parkety na plotně atd.
Špatně uzavřený plyn ohrožuje naše zdraví. Dbáme, abychom vždy po zhasnutí plamene uzavřeli nejen kohoutek, ale i hlavní přívod. Překypí-li něco na plynu, mohl by unikat plyn do bytu. Proto neodcházíme od plynu, když vaříme. V koupelně než zapalujeme sirku, zjistíme, zda hoří malý plamének či je-li plyn uzavřen.
Elektřina a elektrická instalace musí být odborně provedena, aby nebyla nebezpečná. Proto při zavádění i při každé opravě musí vše dělat i kontrolovat odborník. Pojistku nenahrazujeme drátkem nebo plíškem. Poškozený drát, přívod pod proudem je nebezpečný, dotýkáme-li se vodivých předmětů, hlavně kovových nebo vlhkých. Takových příležitostí, kterých se musíme varovat, je v bytě dost. Na příklad:
-dotýkáme-li se elektrického vařiče a vodovodu,
-vyssavače a ústředního topení,
-sušiče vlasů a kohoutku u vodovodu,
-lampičky u postele a drátěné matrace,
-vany a lampy v koupelně,
-plynových kamen a stahovací lampy.
Tělo je dobrým vodičem a je-li některý spotřebič v nepořádku a projede námi proud, může nás vážně zranit a popálit. Proto při každé sebemenší úpravě na elektrickém vedení, byť by to bylo jen zašroubování nové žárovky, musíme vypnout hlavní vypínač. A cítíme-li, že některý z přístrojů dává rány, musíme ho dát ihned prohlédnout a spravit.
Chraňme děti před úrazy v domácnosti
Samozřejmě, že všechny příčiny úrazů, které jsme jmenovali, platí také pro děti. Uveďme však hlavní příčiny dětských úrazů a neštěstí:
Nepouštíme dítě samotné na příkré schody, aby nespadlo, zavíráme pečlivě okna, nejsme-li doma, nebo do okna dáme železnou mříž.
Z dosahu malého dítěte odstraníme všechny drobné předměty, kterými by se dítě mohlo píchnout, poranit, které může i strčit do pusy a spolknout (kuličky, knoflíky apod.).
Dětem nepatří ostré nože, nůžky (na vystřihování jen s kulatými špičkami), jehly ani nic, co by se mohlo rozbít, aby se dítě o střepy nepořezalo.
Sirky nepatří dětem ani na hru. Na skládání jim kupte barevná dřívka.
Brzo dětem vysvětlíme, co „pálí“, ručku přiblížíme žáru, aby cítilo a varovalo se. Nesmíme dovolit otvírat kamna, sahat na hrnce, horké kastroly apod.
Léky, hořlaviny, žíraviny musí být ukryty dětským očím a z dosahu dětských ruček.
Z elektrického vedení jsou dětem nebezpečné spojovací zásuvky, které malé dítě strká do úst. Nedovolíme dětem ani rýpat se v zásuvkách, v objímkách, rozebírat lampu apod. Dětské elektrické hračky, osvětlení vánočního stromku apod. zapínáme přes transformátor na nízké napětí.
Dr. J. Tomášková Náš domov, Nakladatelství Práce 1959
.png?s3=1)
