.png)
Spíž je důležitou částí bytu, a přesto se často stavebně odbývá na újmu dobrého provozu domácnosti.
Velikost spíže by se měla řídit podle velikosti bytu a podle počtu jeho obyvatel.
Není-li u menšího bytu spíž, vypomáháme si všelijak. Někdy je místo ní spížní skříň v kuchyni s přímým odvětráváním ven. Jindy ji nahradí skřínka pod oknem nebo ukládáme potraviny za okno kuchyně. Jindy musíme vzít za vděk spížní skřínkou postavenou na chodbě nebo v předsíni.
Spíž má být co nejblíže pracovního místa v kuchyni, kde připravujeme pokrmy. Vedou-li dveře spíže přímo do kuchyně, je nebezpečí, že je spíž příliš teplá, jde do ní pára, teplo apod. Je-li vzdálena přes chodbu, hospodyně se zbytečně naběhá.
Skladované potraviny vyžadují většinou sucho, chladno a pološero. Proto má být spíž situována na sever, chráněná proti slunci a světlu, dobře větrána.
Teplota ve spíži se má pohybovat kolem +5 oC. To je teplota vhodná pro všechny potraviny. V zimních měsících jí dosahujeme snadno, ovšem v létě je ve spížích často i 18 až 20 oC. V tom případě vypomůže chladnička, kam uschováme potraviny, které vyšší teploty nesnášejí; jinak choulostivé potraviny skladovat nemůžeme.
Spíž čistě bílíme, okénko zakrýváme zelenou sítí proti mouchám.
Pro snadné skladování volíme co nejvíce polic. V úzké dlouhé spíži bývají police po celé délce až do stropu, v menší čtverhranné na dvou stěnách.
Police mají být posuvné, abychom je mohli různě sestavovat. Některé uskladněné věci vyžadují nižší polici, abychom dobře využívali místa, jiné vyšší. Neděláme police až těsně ke stěně. Odsazujeme je od zdi, lépe se čistí (smetí spadne dolů).
Police jsou dřevěné; chráníme je obalem z papíru nebo z voskovaného plátna, z igelitu apod., aby se daly snadno omývat.
Spíž musí být udržována v čistotě a chráněna proti hmyzu. Jakmile se nějaký parasit objeví, ihned zakročíme.
Zásoby v policích jsou různě veliké, což závisí na velikosti rodiny, na vzdálenosti od nákupního pramene, na způsobu života rodiny. Podle toho jsou buď denní, nebo týdenní, či měsíční. Některé zásoby skladujeme celý rok (kompoty, zavařeniny).
Zásoby v policích máme dobře roztříděny podle druhů a podle toho, potřebujeme-li je častěji či jen málokdy.
Do nižších polic dáváme potraviny, které denně bereme do ruky. Naopak do nejhořejších polic dáváme zásoby, které odebíráme jednou za čas (na příklad víno, naložená vejce apod.).
Pro přehlednost dáváme potraviny stejného druhu k sobě. Tak například na jedné polici jsou tuky, jinde mouka a moučné výrobky, zeleniny apod.
Některé potraviny ukládáme v původním balení (krabice s cukrem, s těstovinami, plechovky apod.). Vařiva, která bereme denně do ruky, máme srovnána v nádobách skleněných, hliníkových apod. Je to mouka, cukr atd.
Některé potraviny je nutno ochránit proti mouchám. Používáme k tomu skleněných nebo drátěných poklopů, igelitových sáčků, igelitových čepiček.
Nikdy ve spíži neskladujeme mýdlo, prášky, petrolej apod., které mají zvláštní pach, jenž by mohly přejmout některé potraviny.
Spižírnu pravidelně větráme tím, že necháme otevřené okénko. V létě musíme větrat průvanem v noci nebo časně ráno, dokud je chlad. Naopak v mrazech okénko dobře zabezpečíme, aby některé sklenice nepopraskaly.
Jednou týdně nebo měsíčně spíž kontrolujeme. Spotřebujeme přednostně všechny zbytky potravin i pokrmů. Starší tuky upotřebíme a dokoupíme čerstvé. Kontrolujeme, zda se neotevřely žádné sklenice s kompoty, zda se nekazí zavařeniny, naložená zelenina, nejsou-li houby červivé apod. Stálou pravidelnou kontrolou zabráníme mnohým škodám.
Jak skladujeme jednotlivé potraviny
Mouka, obiloviny a luštěniny (kroupy, krupky, krupice, vločky, strouhanka) uskladňujeme v suchu a v dobře větraném místě. Mouku skladujeme v kalikových pytlících, na venkově i v dřevěných zásobnících. Pytle stavíme na dřevěný rošt, nejméně 15 cm od podlahy, aby větraly i zespodu. Měsíčně zásoby mouky prohlížíme a provětráváme. Přijdeme-li na nějaký zárodek hmyzu, prosijeme mouku žíněným sítem, dáme do čistého pytlíku a snažíme se ji ihned spotřebovat. Je-li mouka navlhlá, hrudkovatí; rozložíme ji na velikém tácu a prosušíme. Vločky, krupky, luštěniny atd. uskladňujeme rovněž v menších plátěných pytlících, v původních krabičkách nebo je přesypeme do větších zásobních sklenic s víčkem.
Mák uchováváme stejně ve sklenici nebo v pytlíku. Chráníme ho před přímým světlem. Nikdy neskladujeme mletý, hořkne.
Sojová mouka plnotučná se musí skladovat v temnu. Vysoký obsah tuku, který se snadno rozkládá, je příčinou žluknutí. Proto této mouky skladujeme jen opravdu malé množství pro běžnou potřebu.
Moučné výrobky, jako jsou těstoviny, pekařské výrobky (žemle, strouhaná houska, suchary, atd.) skladujeme také v suchu, nejlépe ve sklenicích. Na chléb a housky máme kameninovou nebo kovovou schránku se skleněnou vložkou. Udrží se déle vláčné.
Rýži uložíme do police ve spíži buď v původním papírovém uzavřeném sáčku, nebo ji přesypeme do větší zásobní sklenice. Nikdy nemícháme rýži výběrovou s rýží I. nebo II. jakosti. Každá se totiž rychleji nebo méně rychle navaří a měkne a při přípravě potravy bychom měli některá zrnka tvrdá a jiná rozvařená.
Cukr kostkový, krystalový i práškový uchováváme v původní krabici nebo jej přendáváme do větší sklenice či plechovky. Na venkově musíme cukr dobře uzavírat, protože láká do spíže mravence.
Sůl uchováváme v původním balení nebo raději ve sklenici. Snadno vlhne, proto ji skladujeme v suchu a tam, kde se větrá. Aby netvořila hrudky, přidáváme do sklenice se solí několik zrnek hrachu. Jodidovaná sůl, která se u nás prodává v některých krajích, nesmí se skladovat déle než tři měsíce.
Tuky ukládáme na suchém chladném místě a v temnu, protože je rozkládá nejen teplo, ale i světlo. Proto čerstvých tuků kupujeme jen tolik, kolik během několika dnů spotřebujeme.
Čerstvého másla kupujeme denně nebo ob den malé množství a uschováváme je ve skleněné nebo kameninové nádobě. Máslo dobře upěchujeme, aby neovětralo. V létě je stavíme do nádoby se studenou vodou, kterou občas vyměníme. Máme-li chladničku, pak samozřejmě máslo ukládáme do ní. Moderní chladničky mají zvláštní zásobník na čerstvé máslo na mazání, kde se máslo uchová v takové konsistenci, v jaké se dobře maže.
Máslo, které chceme uchovat, musíme přepustit a zbavit vody a podmáslí. Uchováváme je ve sklenici povázané pergamenem.
Sádlo přepuštěné uchováváme ve sklenicích nebo v kameninových dobře polévaných nádobách (aby tuk neprosakoval).
Olej skladujeme v tmavých dobře uzavřených lahvích.
Umělé tuky uchováváme v původním balení a kupujeme jich jen malou zásobu pro běžnou potřebu. Všímáme si data výroby na obalu a snažíme se je včas zužitkovat. Není-li možno tuky spotřebovat, přepustíme je a uložíme v povázané sklenici jako máslo.
Maso a masné výrobky skladujeme v chladu, v suchu a na dobře větraném místě.
Čerstvé maso v zimě vydrží několik dnů. V teplých dnech je dáváme do chladničky. Nemáme-li ji, můžeme maso uchovat nejdéle do druhého dne a balíme je do utěrky namočené v octové vodě nebo je trochu podusíme nebo ovaříme a dáme do chladna. Nikdy neskladujeme maso v papíru, který zbytečně vsakuje šťávu z masa. Z nákupní kabely je vždy vyndáváme na skleněnou nebo porcelánovou misku.
Mleté maso spotřebujeme týž den, kdy je koupíme.
Uzené maso a uzeniny skladujeme v suchém chladném skladu, zavěšené v průvanu. Skladujeme ovšem jen trvanlivé druhy salámů.
Maso ze zvěřiny čerstvě zabité uchováváme na kratší dobu v kůži nebo v peří, zavěšené na balkoně nebo v chladném skladu hlavou dolů. Tak se maso odleží. Škubeme a stahujeme až před přípravou. Stažené maso naložíme do mořidla.
Čerstvou drůbež uchováváme nejen oškubanou a vyháčkovanou, ale i čistě vykuchanou. Chceme-li ji nechat jeden až dva dny ležet, pak ji nikdy před škubáním nespařujeme, ani ji uvnitř neoplachujeme vodou. Vykuchanou drůbež dáváme do chladničky.
Zmrazenou drůbež už jednou rozmrazenou neskladujeme, ale ihned spotřebujeme.
Ryby čerstvé nebo zmrazené, zvláště ryby mořské, spotřebujeme týž den nebo je nejvýše necháme přes noc do druhého dne. Rybí maso obsahuje hodně vody, a proto snadno podléhá zkáze.
Masové a rybí konservy všeho druhu skladujeme ve spíži v suchu a v chladu. Kontrolujeme, nejsou-li vypouklé. Otevřenou konservu ihned spotřebujeme. Máme-li chladničku, můžeme zbytek konservy vyndat do čisté misky a ještě krátkou dobu uchovat.
Mléko čerstvé svařené a zchlazené uložíme do spíže v čistém hrnku, na který dáme drátěnou pokličku, aby k němu nemohly mouchy. Syrové mléko je nejlepší živnou půdou pro reinfekci, proto je nikdy nenecháváme dlouho ležet. Také kyselé mléko spotřebujeme rychle. Mléko nestavíme nikdy, i když je venku chladno, za okno. Světlo rozkládá mléčný tuk a mléko se kazí. Také nestavíme mléko ve spíži vedle páchnoucích potravin.
Sušené mléko je silně hydroskopické, přijímá snadno vlhkost ze vzduchu. Pak hrudkovatí, špatně se rozpouští a žlukne. Uschováváme je proto v chladnu a v suchu.
Kondensované mléko v plechovkách vydrží delší dobu, je-li uloženo v suchu a v chladu.
Tvaroh a sýry neskladujeme delší dobu. Aby se jejich pach nešířil ve spíži, a nebyly tak ohroženy choulostivé potraviny, dáváme je na porcelánovou misku pod skleněný poklop. Tak je současně chráníme i proti mouchám. Sýr s kůrou nemá být v suchu, protože tvrdne. Proto jej zabalíme do plachetky namočené ve slané vodě nebo řez sýra potřeme jedlým olejem, a tak na kratší dobu uchováme. Zbytky sýra, který oschl, necháme ztvrdnout a strouháme je.
Brambory na běžnou potřebu máme v košíčku nebo v bedničce uložené v zimě na dně spíže, v teplých dnech na balkoně. Větší zásobu brambor skladujeme ve sklepě na lískách.
Zeleninu máme ve spíži rozloženou na polici, aby k ní mohl vzduch a nevadla. Listovou zeleninu můžeme trochu postříkat nebo salát zavěsíme v síťce nebo v prodyšné kabele do průvanu. Jindy saláty vložíme košťálem do talíře s vodou, aby nezvadly.
Kořenovou zimní zeleninu uschováváme ve spíži v košíčku, který jsme vyložili čistým papírem. Cibuli ukládáme v košíčku nebo ji věšíme nevázanou v trsech ve spíži.
Zeleninu sušenou máme ve sklenici nebo v kalikovém pytlíku.
Zeleninu v soli máme na chladném místě ve sklenici povázané celofánem.
Zeleninové konservy skladujeme v suchu v chladu, jsou-li ve sklenici, také v temnu, aby nevybledly.
Zmrazenou zeleninu v krabičkách spotřebujeme ještě týž den, nanejvýš druhý den.
Ovoce čerstvé kupujeme jen na běžnou potřebu a dáváme je do skleněné mísy. V zimě skladujeme jablka ve sklepě. Ve spíži uchováváme citrony, pomeranče apod. na čisté polici vedle sebe, zabalené v papíru.
Sušené ovoce skladujeme ve spíži v plátěném pytlíku, aby nevlhlo a neplesnivělo.
Ovocné konservy ukládáme také v chladu a v temnu, aby barevné ovoce nevybledlo.
Vejce čerstvá stavíme do stojánků špičkou dolů a uchováváme je v chladu a v suchu. Vydrží čerstvá v zimě několik týdnů, v létě několik dnů.
Vejce chladírenská kupujeme jen pro běžnou potřebu, neskladujeme.
Vejce konservovaná v roztocích (vodního skla, vápna, garantovu a jiných) vydrží po celé měsíce. Láhev naložených vajec máme ve spíži při ruce. Vyschne-li roztok, dolejeme jej trochou čisté vody.
Vejce sušená skladujeme v suché a v chladné místnosti. Datum výroby označuje, do kdy je máme spotřebovat. Plechovku nebo sklenici nenecháváme nikdy otevřenou, prášek by navlhl a žlukl.
Nikdy ani do druhého dne neschováváme sušená vejce rozdělaná s vodou.
Houby čerstvé uchováváme od druhého dne rozložené na misce, překrojené nebo nakrájené na plátky, aby nezčervivěly.
Houby v soli skladujeme ve sklenicích na suchém a chladném místě.
Houby v tuku zavařujeme do patentních sklenic a skladujeme nejen v chladnu a v suchu, ale i v temnu.
Houby sušené ukládáme v plátěném pytlíku zavěšovaném ve spíži, aby nevlhly, nebo je dáváme do sklenic a povážeme. Výhodné je část sušených hub roztlouci na prášek a dát do sklenice se zabroušenou zátkou. Tak nevyprchá jejich aroma; můžeme jich používat jako koření do omáček a polévek.
Pochutiny, jako jsou čaj, káva, kakao, čokoláda a jiné, uchováváme v suchu a v chladu, chráněné proti pachům jiných pokrmů. Proto volíme na ně sklenice se zabroušenou zátkou. Mletou kávu kupujeme jen na krátkou dobu, protože vůně vyprchá a prášek snadno vlhne. Chceme-li kávu uchovávat déle, pak ji koupíme nemletou a meleme si vždy jen trošku, kterou potřebujeme. Na delší dobu můžeme uchovávat v suchu jen kávu zelenou nepraženou.
Na koření máme také menší skleničky se zabroušenou zátkou nebo se šroubovacím uzávěrem, aby nevyčichlo. Dáváme ale pozor, aby silně čnícím kořením, jako je například pepř, nenačichly jiné potraviny.
Ocet, polévkové koření dáváme do spíže v originálních dobře zazátkovaných lahvích.
Víno uchováváme v dobře zazátkovaných lahvích, které pokládáme.
Výhoda chladničky a její obsluha
Chladnička patří k moderní výbavě bytu a je důležitá hlavně tam, kde skladujeme v teplých dnech více potravin a nemáme jinou možnost, jak je uchovat (chladná spíž, studený sklep apod.).
Výhodou chladničky je:
Potraviny uschované v chladnu se udržují déle v čerstvém stavu a zachovávají si vyšší jakost.
V chladničce lze uchovávat čerstvé potraviny třikrát déle (některé druhy potravin i desetkrát) než v nechlazené spíži. Je proto možno mít větší zásobu choulostivých surovin i hotových pokrmů.
Může-li hospodyně uchovávat hotové pokrmy v dobrém stavu, může se leccos předvařit nebo nezkonsumovaná jídla uchovat na další dny.
Snadnější manipulace s potravinami, protože chladnička je umístěna v kuchyni nebo ve spíži (nemusíme chodit do sklepa apod.).
V letních dnech můžeme chladit nápoje, ledové krémy, zmrzliny atd.
Než lednici koupíme, dobře rozvážíme, jaký chladicí prostor potřebujeme. Zbytečně velká lednice zabírá prostor v bytě a její provoz je dražší. Počítáme asi 30 l vnitřního obsahu lednice na 1 osobu v domácnosti se stravující.
Rozvážíme také, koupíme-li si chladničku elektrickou, nebo plynovou, podle příkonů a možností v bytě.
Musíme si rozmyslet i místo, kam ji postavíme. Některé elektrické kompresorové chladničky jsou hlučné, a nechceme je proto mít v obytné části bytu. Plynová chladnička absorpční nemůže stát na příklad ve spíži, protože plyn se musí odvětrávat a je cítit. Umístění chladničky závisí na půdorysu bytu, na jeho zařízení, na velikosti kuchyně a na způsobu obývání. Je-li kuchyň malá a pracuje-li tam hospodyně jen několik hodin denně, můžeme tam chladničku postavit. Je-li kuchyň obytná, která se vytápí, není tak vhodné do ní chladničku stavět, ať už pro hluk, nebo pro pach, ale hlavně proto, že je v místnosti teplo a chladnička spotřebuje více energie k chlazení; v takovém případě hledíme chladničku postavit na příklad v předsíni, v chodbičce u kuchyně apod.
Před koupí uvažujeme také, jak drahý je provoz chladničky. Chladnička kompresorová zhruba spotřebuje denně asi 1 kilowatthodinu, absorpční asi 3 kilowatthodiny, plynová chladnička spotřebuje z 24 hod. 0,5 – 0,7 m3 plynu.
Výrobce poskytuje na naše chladničky záruku 5 let.
Po koupi chladničky objednáme odborníka, který odborně udělá příslušnou instalaci (přívod plynu, elektřiny).
Každá chladnička má samočinné zařízení udržující stálou vnitřní teplotu – termostat – která se dá v jistých mezích regulovat.
Normálně má mít chladnička průměrnou vnitřní teplotu kolem plus 5 oC. Vyšší teplota není pro uskladnění některé potraviny možná. Naopak při teplotách kolem nuly až pod nulou některé potraviny namrzají a jejich jakost se porušuje.
Do chladničky dáváme jen potraviny i pokrmy nezávadné, které nečpí ani nevoní. Ukládáme je nejlépe ve skleněných nebo v plastových obalech nebo v nádobách, abychom vnitřek chladničky nepotřísnili.
Občas chladničku sami prohlédneme. Zvlášť si všímáme, zda je v pořádku pryžové těsnění kolem dvířek. Dále sledujeme pomocí malého pokojového teploměru, jaké jsou průměrné teploty uvnitř chladničky. Podle toho poznáme, zda chladnička dobře chladí či zda má nějaké výkyvy, které mohou být zaviněny různými poruchami. V tom případě musíme buď sami zjistit příčinu, nebo zavolat odborníka.
Chladničku zbytečně neotvíráme, nýbrž věci při vaření nutné vyndáme najednou a po skončení práce zase všechny suroviny i hotové potraviny najednou uložíme. Otevíráním vniká dovnitř teplý vzduch, na jehož zchlazení se spotřebuje další elektřina.
V cizině se už vyrábějí chladničky ve formě závěsné skřínky nad pracovní stůl v kuchyni. Moderní kuchyně sektorové mají chladničku vmontovánu do pracovní linky. Ovšem v tom případě je kuchyň jen pracovním místem, nikoli obytnou místností. Se zřetelem na úspornost chlazení nemá teplota v kuchyni přesahovat zpravidla 16 až 18 oC; chladničky jsou však konstruovány tak, že dostatečně fungují i při vyšší teplotě okolí – až 30 oC, ovšem s větší spotřebou energie.
Samozřejmě, že si z chladničky neuděláme odkládací plochu na různé nepotřebné věci. Tím jen poškozujeme smalt nebo odíráme dvířka, ale současně i někdy bráníme správné cirkulaci vzduchu. U plynové chladničky, kde na horní ploše ústí komínek od hořícího plynu, je i nebezpečí, že by se položené věci mohly připálit.
U absorpčních chladniček je velmi důležité, aby chladnička stála vodorovně, bez jakékoli výchylky. Zařízení totiž počítá se samospády (například kapalného čpavku apod.) v chladicím traktu, které fungují jen tehdy, když je zařízení ustáleno v poloze naprosto vodorovné. Proto montér, který chladničku „usazuje“, zjišťuje vodováhou její správnou polohu.
Jak udržujeme čistotu v chladničce
Novou chladničku omyjeme zvenčí vlažnou vodou. Vnitřek důkladně vymyjeme vodou s octem a do sucha vytřeme. Pak ji zapneme na 24 hodin a necháme ji při otevřených dvířkách odstát, aby pach nových trubek a laku vyprchal, a potom ji znovu uvnitř pečlivě vytřeme.
Do chladničky dáváme potraviny i pokrmy na skleněných nebo plastických miskách s pokličkou nebo v krabicích. Krabice čtverhranné se skladují lépe než kulaté. Maso, které obsahuje hodně vody, v chladničce zmrzne, papír se promáčí a přimrzne a pak se špatně odstraňuje. Proto čerstvé maso hned vyndáme z papíru na porcelánovou nebo skleněnou misku.
Do chladničky nedáváme nic, co teče (potřísní lednici) nebo co zapáchá (otevřené sardele, sýr, není-li dobře zabalen apod.).
Každý den večer přehlédneme zbytky jídel v chladničce a hledíme je zužitkovat. Chladničku čistým hadříkem vytřeme; je-li na misce pod výparníkem příliš mnoho vody, vylejeme ji.
Jednou týdně musíme chladničku důkladněji uklidit. Všechny potraviny vyndáme, chladničku uvnitř vymyjeme octovou vodou a do sucha vytřeme.
Vznikne-li časem (za týden až 14 dnů) uvnitř chladničky na trubkách námraza, ledový nábal, chladničku otevřeme a všechno vyndáme. Chladničku necháme „odledovat“, tj. buď ji vypneme, nebo zregulujeme na nejmenší chlad. Nábal rozmrzne, odkape do postavené nádoby, kterou vylijeme, a chladničku vymyjeme a vytřeme. Nikdy namrzlý led s trubek, které jsou z měkkého plastického materiálu, neseškrabujeme ani neotloukáme. Poškodili bychom trubky a vyžadovalo by to větší opravy. Námraza na výparníku snižuje výkon chladničky.
Jak, kam a které potraviny ukládáme v chladničce
Kam. Záleží na cirkulaci vzduchu; podle toho umisťujeme pokrmy přijímající nějaký pach.
Nejnižší teploty dosahujeme přímo ve výparníku, kde bývá i nádobka na kostky ledu. Proto sem dáváme potraviny, kterým nevadí, že zmrznou (čisté tuky, zmrazené pokrmy, krémy, zmrzliny apod.).
Dále je z vnitřního prostoru nejchladnější polička nejvyšší přímo sousedící s výparníkem. Klademe na ni proto obvykle tuky, kterých používáme na vaření a rozpouštění (nikoli na mazání), dále mléko a mléčné výrobky v uzavřené láhvi nebo v hrnci s pokličkou.
Střední polička je na běžné potraviny (maso atd.). Dole umisťujeme větší nádoby s hotovými pokrmy, čerstvou zeleninu a ovoce.
Tuky, kterých chceme použít na mazání, zvláště máslo, dáváme dolů nebo v moderních chladničkách do zvláštní schránky ve dveřích, kde se udrží máslo v takové konsistenci, kdy se dá ještě dobře mazat.
Jak ukládáme potraviny! Ve skleněných nebo plastických nádobách s pokličkami nebo alespoň v celofánu. Výhodné jsou sáčky z polyvinylchloridu nebo polyetylenu, neboť nepropouštějí zápachy a chrání před vysycháním.
Láhve s vínem skladujeme, pokud to jde, ležmo (láhve s mlékem ne). Bílé víno chladíme na teplotu 8 až 10 oC, kdežto červené víno musí mít teplotu nejméně 15 oC, proto je vůbec do chladničky nedáváme (někdy jen v parném létě, avšak před pitím je včas vyndáme, aby mělo pokojovou teplotu, tedy + 18 oC).
Tuky dáváme do chladničky ve skleněných nebo porcelánových miskách s poklopem. Misky vždy po spotřebovaném tuku umyjeme, aby na nich nezůstal starý tuk. Koupíme-li máslo v balených čtvrtkách nebo osminkách, pak je necháme v původním balení, pokud máslo nenačneme.
Maso vkládáme do skleněné nádoby, nejlépe s víkem, protože vlhké potraviny odpařují vodu a tvoří námrazy na výparníku. Drůbež ukládáme vždy vykuchanou, očištěnou, zabalenou do pergamenu. Ryby mořské dáváme do chladničky jen na dobu co nejkratší, aby chladnička nenačichla jejich pachem. Vejce skladujeme na stojánku nebo v lisované podložce, špičkou dolů; klesne-li teplota v chladničce pod 5 oC, raději je vyndáme. Po kratší dobu můžeme skladovat i zvlášť bílky a žloutky.
Zelenina listnatá čerstvá, jako salát, špenát apod., se do chladničky ukládá dobře omytá v nádobách s víkem. Je-li ovšem v chladničce teplota kolem nuly nebo i nižší, zelenina namrzá a vadne. Velmi dobře se chladnička hodí na skladování papriky, rajčat, meruněk, jablek apod.
Hotové pokrmy ukládáme vždy v čistých nádobách – ne v kastrolech, v kterých se vařily (pečené nebo vařené maso na porcelánovém talířku apod.).
Nepoužité otevřené konservy masité i zeleninové nestavíme do chladničky v plechovkách, ale obsah vyndáme do misky, a pak teprve uložíme. Chladnička by načichla plechem.
Hotové moučníky nebo krémy, které chceme vychladit, nedáváme do chladničky horké, ale alespoň částečně vychlazené; jinak bychom zbytečně zvyšovali teplotu v chladničce a mohlo by i popraskat sklo, na které bychom horkou nádobu postavili.
Zmrazené potraviny, které přineseme domů v papírových krabičkách, umístíme ve výparníku nebo hned vedle něho. Tím prodloužíme dobu, v které zůstávají ještě ve stavu tuhém nebo polotuhém. Můžeme je tak upotřebit až i příští den.
Joza Břízová, Božena Krchová, Naše domácnost, Nakladatelství Práce 1959
.png?s3=1)
