Na otázky CzechIndustry odpovídá Michal Kulig, ředitel společnosti Yello v České republice
Společnost Yello hlásí vyprodáno. Skutečně již situace dospěla do stavu, kdy není kde brát?
Je kde brát. Dokážeme zajistit elektřinu i plyn i pro všechny nově příchozí zákazníky. Vyprodaná je levná elektřina a plyn, čili za „staré“ ceny již nejsme schopní elektřinu a plyn nabízet a tedy průběžně podle vývoje na trhu ceny aktualizujeme. Pro stávající zákazníky se nic nemění.
Jaký to má dopad na zákazníky vaší společnosti?
Držíme závazky, neměníme obchodní podmínky. Musíme však reagovat na trh, což znamená, že končící, fixované, smlouvy čeká postupně výrazné zdražení. Menší skok bude nyní u smluv na dobu určitou, protože jsme již v letošním roce na situaci jednou reagovali. Teď se na trhu ukáže, kdo je skutečně dobrý a férový dodavatel a kdo ne.
A pokud jde o nové zájemce?
Novým zájemcům musíme nabízet nefixované ceny, ale samozřejmě za aktuální ceny, které v tuto chvíli pravidelně aktualizujeme, jsme schopni poskytnout vhodnou nabídku.
V tiskové informaci jste uvedli, že na trhu s energií dochází k neuvěřitelnému chaosu. Příčinou je růst cen nebo i další důvody?
Neuvěřitelný hlad globálního trhu dohnat ztráty z covidových lockdownů vyvolal obrovský tlak na suroviny i energie. Zároveň je na spotřebitelské straně hlad, protože zákazníci mají finanční prostředky, které vlády po celém světě napumpovali do svých ekonomik. A k tomu se přidává současná geopolitická situace okolo ruského plynu.
V interview před mnoha lety mi jeden profesor a odborník na energetiku řekl, že „elektřiny bude vždycky dost, ale jen pro toho, kdo na ni bude mít.“ Souhlasíte s tím?
Jsou to taková okřídlená přísloví. Museli bychom skutečně řešit, i co znamená „dost“ a co znamená „mít na to“. Obecně energie je dostupná, ale díky politice a regulacím dochází k zesílení ekonomických jevů a spekulování, například s emisními povolenkami nebo ústupem od jádra. Uvidíme, co přinese budoucnost a jak rychle se situace stabilizuje.
Jak se Vám v kontextu s nynější situací jeví prohlášení vlády odpustit DPH u ceny energií?
Bylo by to pro spotřebitele pěkné, ale nejsem si jistý, zda lze rychle a snadno udělat takový postup. A jak uvedl před více než 150 lety Frederic Bastiat ve své knize Co je a co není vidět, toto viditelné rozhodnutí schovává otázku, kde vzít výpadek těchto příjmů.
S tím souvisí i podpora těm, kteří se dostanou takříkajíc do energetické chudoby. Osobně to považuji za nešťastné řešení. Buď je někdo chudý se vším všudy a pak mu je třeba pomoci nebo není. Neotvírají se tak nůžky, kdy na jedné straně hovoříme o úsporách energie a na druhé podporujeme její vyšší spotřebu?
V principu s vámi souhlasím, za růstem energie je také růst bohatství celé společnosti. Energetické i ostatní firmy podporují úsporná opatření, zkusme si porovnat spotřebu televize před 30 lety a dnes, včetně jejího komfortu, ale podívejme, kolik takových televizí máme doma oproti době před 30 lety.
Podstatné je, jak se bude dále vyvíjet trh s energií. Není vize jejího neustálého zvyšování více strašák než realita?
Cena energií pravděpodobně poroste, ale současná situace je výkyv. To co si netroufnu říct, zda tento atyp skončí za den, týden, rok či dva.
Pokud jde o Zelenou dohodu a následné kroky Evropské komise, odvážím se říci, že jsou odtrženy od reality a připomínají rozhodnutí úředníků, kteří toho o přírodních a fyzikálních zákonech a zejména o energetice moc nevědí. Nezaděláváme si tím na další problémy?
Myslím, že tlak na to, abychom byli nuceni najít méně emisně náročné formy energetických zdrojů a podporu inovací by existoval i bez Zelené dohody, ale domnívám se, že ta „spásná“ technologie v tuto chvíli ještě neexistuje. Otázkou je, zda již v tuto chvíli neděláme chyby díky tomu, že předpokládáme vznik něčeho, co není.
Na závěr bych se chtěl zeptat, nakolik současná situace ovlivní vaši společnost?
Rozhodně kolegové tráví v práci víc času, než musí a jsem moc rád, že máme tým, který se semknul a dělá maximum pro to, abychom dokázali zákazníkům nabídnout i přes současnou situaci, stejný servis na který jsou zvyklí.
