Teleautograf

Přístroj k elektrickému přenášení písma a kreslených (neodstíněných) obrázků. První t. sestrojil r. 1843 Angličan A. Bain; přenášený dokument byl napsán chemickým inkoustem (elektronicky nevodivým) na vodivé kovové desce (posouvané), po desce pojížděl kovový hrot; vznikaly proudové nárazy, ty pak ve stanici přijímací uváděly v pohyb relé s vodivým hrotem pojíždějícím po papíru napojeném chemickou látkou; proud procházející hrotem rozkládal chemikálii a vznikly barevné stopy (kopie). Roku 1847 zlepšil B-ovo zařízení Angličan Bakewell. R. 1855 se objevil „pantelegraf“ Itala Caselliho; v 60. letech jím přenášel obrázky z Marseille do Paříže. Později se objevily různé modifikace uvedených t. R. 1902 užil německý fyzik A. Korn v přijímači zařízení optického, kopii kreslil světelný paprsek odrážený zrcátkem na fotogr. papír. K přenášení obrázků odstínových (fotografií apod.) bylo potřebí užít způsobu fotoelektrického.