Telefon akustický

Již v pompejských vilách byla zřízena hlásná potrubí z vrátnice do bytu majetníkova. Kol r. 1500 zařídil Leonardo da Vinci ve velkovévodském paláci v Miláně zvukový telefon záležející ze zvukovodů z jednotlivých komnat do naslouchací („špionážní“) ústředny. Koncem 17. století se objevují návrhy na zřízení „telefonní ústředny“, odkud by se mohlo mluviti zvukovody s různými, i vzdálenými místy. Rozsáhlé zvukovodní zařízení navrhl jesuita A. Kircher ve spisu Musorgia (1650). Zvláštní odrůdou akustického telefonu je tzv. nitkový t., totiž dvě krabice spojené nití n. tenoučkým drátkem. Jeho vynalezení si přisvojují Číňané, byl prý vynalezen u nich někdy v 10. století po Kr. V Evropě se o nitkovém t. zmiňuje po prvé tajemník londýnské Král. společnosti věd, R. Hooke r. 1667.