Členské státy ještě ani nezačaly pořádně implementovat balíček klimaticko-energetické legislativy a na obzoru už je další „utahování šroubů“. Jak může teplárenství obstát v Evropě, která si zvolila dekarbonizaci za své hlavní poslání a nehledí na ekonomické ani sociální důsledky? To bude hlavní téma tradiční konference Dny teplárenství a energetiky v Hradci Králové.
Zatímco nová šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová připravuje Evropský zelený úděl, jehož součástí má být legislativa požadující dosažení klimatické neutrality do roku 2050, poslanci Evropského parlamentu se dohadují, jestli má EU snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 55, 65 nebo dokonce 70 procent. Na tisících stranách nově přijaté evropské legislativy, která měla při vynaložení astronomických nákladů do roku 2030 přinést „pouhých“ 45 procent úspory emisí skleníkových plynů, přitom sotva zaschla tiskařská čerň. V Česku zase řeší Uhelná komise, kdy bude možné přestat využívat domácí zdroje uhlí.
„V Bruselu zcela ztrácí kontakt s realitou. Snižování emisí je v pořádku, ale tempo musí být zvládnutelné, jinak to chudší občané v nových zemích EU prostě nebudou schopní zaplatit,“ upozorňuje předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR Tomáš Drápela.
Cena povolenky na emise skleníkových plynů stoupla za poslední dva roky na více než trojnásobek, současně rychle klesá množství povolenek, které teplárny dostávají bezplatně. To již mnohé dostává na hranu ekonomického přežití. Teplárny proto intenzivně hledají cesty, jak tento tlak přežít a udržet přijatelné ceny tepla pro spotřebitele.
„Snížení sazby DPH na teplo pomohlo omezit sociální dopady růstu nákladů na povolenky na příští rok, ale není to dlouhodobé řešení, pokud cena povolenek dál poroste. Pak může přijít živelný rozpad některých soustav,“ obává se Tomáš Drápela.
Palčivých témat, která budou znít přednáškovými sály 26. ročníku konference Dny teplárenství a energetiky, která se uskuteční tradičně v Kongresovém, výstavním a společenském centru Aldis v Hradci Králové v termínu 28.-29. 4. 2020, je tedy více než dost.
„Kromě tradičních témat se chceme zaměřit na možné substituty uhlí. Hodně se hovoří třeba o dlouhodobé udržitelnosti využívání biomasy, na stole je nový zákon o odpadech, nebráníme se ani diskusi o možnostech využití zemního plynu. Současně tu ale musí být ekonomické prostředí, ve kterém bude možné tyto investice realizovat,“ říká ředitel Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek.
Teplárnám by s financováním investic do snižování emisí měl pomoci Modernizační fond, v němž by mělo být z výnosů z prodeje povolenek během příštích deseti let k dispozici více než 100 miliard korun. Jeho fungování je však zatím velkou neznámou, stejně jako množství bezplatně přidělovaných povolenek po roce 2020. (6.12.2019)