Česká leasingová a finanční asociace (ČLFA), která sdružuje přední leasingové, splátkové a factoringové společnosti, nesouhlasí s návrhem na zavedení teritoriality exekutorů, který bude začátkem září projednávat Ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny.
Podle ČLFA by zavedení teritoriality paradoxně nejvíce postihlo běžné spotřebitele. Podnikatelé a firmy by totiž museli kompenzovat finanční ztráty za nevymožené pohledávky zdražováním služeb či zboží. Aktuálně méně efektivní exekutoři by naopak získali přísun zakázek a garanci zisku bez ohledu na kvalitu práce, dobrou pověst či reálnou kapacitu pro úspěšné vyřízení pohledávky.
Navrhovaná novinka by tak vedla k zásadnímu poklesu vymahatelnosti práva. „V současnosti si každý věřitel může exekutora zvolit sám například na základě dobrých zkušeností nebo referencí. Tržní prostředí je motivuje pracovat co nejusilovněji. To ale s novým způsobem přidělování pohledávek zcela zanikne,“ říká Jiří Matula, předseda představenstva ČLFA.
K návrhu na zavedení principu teritoriality v exekucích přiměla autory myšlenka, že geografické přiblížení exekutora lokalitě, která je evidovaná jako místo trvalého pobytu dlužníka, povede ke snížení nákladů na vymáhání pohledávek. Ve skutečnosti ale trvalá adresa zpravidla neodpovídá skutečnému místu pobytu dlužníka. Podle údajů společnosti InsolCentrum, která se dlouhodobě věnuje zpracovávání a analýze dat z insolvenčního řízení, žije v místě bydliště pouze 19 % exekuovaných dlužníků, 35 % má trvalý pobyt nahlášen na obecním úřadu a dalších 46 % se na adrese trvalého bydliště nezdržuje.
Případné náklady spojené s cestami exekutora za dlužníkem byly navíc zastropovány zhruba na úrovni cest v rámci jednoho kraje už před lety a možná úspora je tedy zcela iluzorní. Samotní dlužníci se pak exekutorům spíše vyhýbají, než aby je chtěli navštěvovat v jejich úřadech.
„Bránit poškozeným firmám i jednotlivcům vybrat si toho nejlepšího exekutora vnímáme jako výrazné omezení s potenciálně obrovskými ekonomickými dopady. Exekutor má jako prodloužená ruka soudu za úkol vymoci soudně uznané nároky. V prostředí, kde jsou mezi jednotlivými exekutory obrovské rozdíly v efektivitě, což dříve prokázala i analýza, kterou si u vědců Vysoké školy ekonomické objednalo Ministerstvo spravedlnosti, musí být právo výběru zachováno. Jako věřitel musíte exekutorovi důvěřovat, že se nespokojí s garantovaným příjmem a povede exekuci jednak v souladu s právními předpisy, ale také manažersky hospodárným způsobem a eticky, s respektem k právům věřitele i dlužníků,“ dodává Jiří Matula.
Teritorialita by místo toho vedla k přerozdělení trhu ve prospěch méně efektivních exekutorů, kterým by zajišťovala přísun nových pohledávek bez ohledu na jejich schopnosti a výsledky. Zároveň by získali jistý příjem v podobě povinných záloh od věřitelů, tedy poškozených lidí a společností.
Pokles ve vymahatelnosti práva podle ČLFA nejdříve dopadne na firmy a podnikatele, jejichž soudně uznané nároky zmizí v černé díře a navíc budou platit neúspěšného exekutora. „Nižší vymahatelnost pak budou kompenzovat úpravami podmínek financování, na což v důsledku doplatí všichni spotřebitelé. Dluhy chronických neplatičů zkrátka nakonec zaplatíme my všichni,“ popisuje očekáváný vývoj předseda představenstva ČLFA Jiří Matula.
Na vyšší riziko ztráty půjčených peněz budou muset reagovat všichni poskytovatelé úvěrů. Spotřebitelé pak budou mít větší tendenci ustoupit do neregulovaného prostředí. Zde na půjčky dosáhnou, ale za cenu vyššího rizika při následném vymáhání peněz mimosoudní cestou, jako tomu bylo v minulosti, varuje ČLFA.
Další slabinou principu teritoriality je fakt, že systém nebere ohledy na kapacity exekutorů. Nové pohledávky jim budou přiřazovány i v případě, že na ně nebudou stačit personálně či technicky, třeba při nutnosti mobiliárních exekucí. Prodleva v řízení, takzvaná spící exekuce, přitom často vede k dalšímu nezodpovědnému zadlužování občanů.
„Negativní dopady zavedení principu teritoriality nejsou jen hypotetické úvahy, stačí se podívat na Slovensko. Tam sice od jejího zavedení ubylo exekucí, ale to jen kvůli tomu, že se vymáhání pohledávek přesunulo do neregulovaného prostředí. I velcí věřitelé přestali spoléhat na soudy, protože je to pro ně ztrátové. Asi není potřeba připomínat, že alternativní způsoby vymáhání jsou nakonec nejvíce nebezpečné pro samotného dlužníka,“ říká Jiří Matula.
Podle České leasingové a finanční asociace i dalších odborníků je se zavedením teritoriality spojeno velmi reálné riziko, že změna povede k pravému opaku, než byl původní záměr autorů. Místo dlužníků a věřitelů z ní nakonec budou těžit doposud méně efektivní exekutoři.
S návrhem na teritorialitu už vyjádřila nesouhlas řada expertů i respektovaných institucí, mimo jiné Česká bankovní asociace nebo Česká advokátní komora. Česká bankovní asociace ve svém stanovisku uvedla, že „věřitel bude systémem teritoriality de facto nucen proti své vůli spolupracovat s exekutorem, kterého by si za jiných okolností nevybral.“ Podle České advokátní komory „je třeba konstatovat, že pro přijetí teritoriality v českém právním řádu ani faktickém stavu neexistuje oprávněný argument.“
